Naposledy aktualizováno: 14.2.2019
Minimálně mini profilík jednoho z největších britských rockových a bluesových kytaristů Erica Claptona (30. 3. 1945, narozen jako Eric Patrick Clapton, aka Slowhand) by neměl chybět na každé webové stránce, mapující hudební fenomény nedávné minulosti a současnosti.
Jammoval již od sedmnácti
Eric Clapton dostane první kytaru od prarodičů k patnáctým narozeninám. Coby puberťák vyrůstá na syrových černošských bluesových nahrávkách Muddyho Waterse, Willieho Dixona a dalších hvězd ze stáje chicagských Chess Records.
Profesionální hudební kariéru nastartoval poměrně záhy. Již na střední umělecké škole hrává po londýnských klubech a jammuje s kdekým – namátkou s budoucími členy The Rolling Stones nebo kapely Manfreda Manna a spoustou dalších.
V roce 1963 založil první skupinu Roosters. O několik měsíců později se dává dohromady s The Yardbirds, kteří si do repertoáru vybírají parádní bluesová a rhythm’n’bluesová čísla, převážně z dílny černých hvězd z protější strany Atlantiku – Too Much Monkey Business od Chucka Berryho, Pretty Girl a I’m A Man od Bo Diddleyho nebo Smokestack Lightin‘ stočtyřicetikilového bluesového obra Howlin‘ Wolfa. S Yardbirds se rozchází na jaře 1965 po úspěchu singlu For Your Love.
Clapton is god
Pověstného „muzikantského lana“ a nabídky ke spolupráci se mu dostane od „Dědečka britského blues“ Johna Mayalla, který je známý svým „čuchem“ na vynikající hudebníky, což v budoucnu potvrdil ještě mnoha zdařilými „drafty“.
Clapton se okamžitě nesmazatelně zapíše do srdcí příznivců britského blues. U Blues Breakers debutuje úspěšným singlem s písněmi I’m Your Witchdoctor a Telephone Blues. Nahrávky vyprodukoval Jimmy Page, budoucí kytarová modla fanoušků Led Zeppelin. Kapela následně vyráží na vyprodané britské klubové turné.
Ericova přínosná sólová a doprovodná kytarová hra geniálním způsobem poznamená album John Mayall With Eric Clapton – Blues Breakers, vydané v červenci 1966 u Decca Records… a na hrazeních a zdech londýnské veřejné dopravy se objevují nápisy „Clapton Is God“.
V roce 1970 Mayall popíše Claptonův příchod do kapely slovy: „Eric s námi hrál necelý rok. Tehdy byli Yardbirds mnohem populárnější, než jsme byli my. Singl For Your Love je katapultoval na titulní stránky novin a do čela žebříčku. Singl jsem samozřejmě slyšel, ale upřímně – Ericova kytara se mi líbila především na béčkové straně desky, v písni Got To Hurry. Zavolal jsem mu a on mi okamžitě kývl a souhlasil s nabídkou přejít k nám.“
Power rock s muzikantskou smetánkou
Ještě v šedesátém šestém Clapton od Blues Breakers odchází. Spojí své tvůrčí síly s basistou Jackem Brucem, dalším Mayallovým úlovkem, a s někdejším Bruceovým spoluhráčem z Graham Bond ORGANization, fenomenálním bubeníkem Gingerem Bakerem. Vznikají tak Cream.
Od prvních koncertů tahle trojka jasně definuje to, čemu se od té doby neřekne jinak, než rockové power trio – těžký a hřmotný bluesrockový zvuk, hraný ve složení kytara-basa-bicí.
Silné individuality se rozchází na konci roku 1968. Nechávají po sobě čtyři alba (Fresh Cream, Disraeli Gears, Wheels of Fire a Goodbye) a s nimi i několik rockových trvalek (I Feel Free, Sunshine of Your Love, Badge).
Clapton nahrává kytarové sólo do nádherné písně George Harrisona While My Guitar Gently Weeps, která se objeví na slavném bílém dvojalbu The Beatles. Hostuje u Zappových Mothers of Invention na třetí LP desce We’re Only in It for the Money.
Kam tě dovede slepá víra?
Po rozpadu Cream Ericova kariéra nezadržitelně směřuje k sólové dráze. Na cestě k ní absolvuje několik krátkých zastavení. Prošel pokusem sestavit Cream bez Jacka Bruce, nazvaný Blind Faith. Logicky přizval ke spolupráci Gingera Bakera, byť toho později litoval a Jacka nahradil povoláním zpěváka a klávesisty Stevie Winwooda s baskytaristou Ricem Gretchem.
Následovaly Delaney and Bonnie, lennonovský Plastic Ono Band a později Derek And The Dominos, s kterými nahrál asi nejlepší album po rozchodu s Cream – Layla and Other Assorted Love Songs.
Další dvě desítky let se Eric Clapton potýká s řadou osobních problémů. Bojuje se závislostí na drogách a talent utápěl v alkoholu.
Stále se mu však daří nahrát několik zajímavých alb, byť poplatných vkusu mainstreamových posluchačů a rádií – sólový debut Eric Clapton (1970, Polydor) 461 Ocean Boulevard (1974, Polydor), Slowhand (1977, Polydor) nebo Just One Night (1980, Polydor).
Za zmínku určitě stojí jeho účast na prvním sólovém albu Rogera Waterse po odchodu z Pink Floyd – The Pros and Cons of Hitch Hiking.
Z rodinné tragédie zpátky k blues
Paradoxně, ve chvíli, kdy se zvedá umělecky i lidsky, je jeho život poznamenán tragickou událostí. Clapton se se smrtí milovaného syna Conora vyrovnává těžce. Umělecky se znovu nachází v blues.
Byť byl téměř celou kariéru považován za představitele bílého blues, platí i za muzikanta schopného dělat popové hity.
Jeho alba a koncerty patří mezi to nejzajímavější, co můžete na velkých koncertních pódiích vidět a slyšet. Nabídnout lze CD disky Journeyman (1989, Reprise), MTV Unplugged (1992, Reprise), Me and Mr. Johnson (2004, Reprise) nebo Clapton (2010, Reprise).
Výběr z ukázek, samozřejmě, že bez nároku na úplnost:
Yardbirds – Good Morning Little School Girl
Blues Breakers with Eric Clapton – Have You Heard
Cream – Crossroads (Live 2005)
Derek and the Dominos – Layla
Clapton and Dylan – Sign Language
Clapton – Tears In Heaven
