Hudební magazín o zapomenutých příbězích, jazzu, alternativě a albech s hlubším kontextem
Dům, který se rozhodl vyrůst sám
Některá alba přicházejí na svět jako hotové stavby: pevné, hladké, bez viditelných ostrých hran. Třetí album Petera Gabriela je spíš jako dům, který se rozhodl vyrůst sám — z okolních tlaků, z neklidu, z touhy po světle. Je to konstrukce, která se neřídí plánem, ale instinktem. A přesto stojí pevněji než cokoli, co Gabriel postavil předtím.
Pokračování textu Peter Gabriel (Melt) 1980: Hudebník, který se konečně našel
Jak být sám sebou, aniž bych se stal karikaturou toho, kým jsem byl?
Když hudebník odejde z velké kapely, první věc, která ho čeká, není svoboda. Je to ticho. Ne to skutečné – publikum zůstává, očekávání také. Ale ticho mezi jménem a významem. Prostor, který dřív vyplňovala kolektivní identita, se najednou rozestoupí. A člověk zjistí, že musí znovu definovat i to, co považoval za samozřejmé.
Pokračování textu Peter Gabriel (Car) – první krok mimo vlastní mýtus
Popová hvězda z donucení. Bluesman z přesvědčení. Outsider s rádiovým hitem.
Chris Rea (4. 3. 1951 – 22. 12. 2025, narozen jako Christopher Anton Rea) patřil k těm hudebníkům, které vlastně znáte celý život – a přesto vám neustále unikají. Jeho písně hrály z autorádií, z vánočních playlistů. Usadily se v paměti několika posluchačských generací, ale jeho skutečné srdce bilo jinde: v blues, jazzu, northern soulu a v hudbě, která se nenechá zjednodušit na jeden refrén. Odešel muž, který byl pro pop příliš zdrženlivý a pro puristy příliš populární. A právě v tom spočívala jeho výjimečnost.
Pokračování textu Chris Rea: muž, který byl vždycky trochu jinde
Hudba jako mlha, kterou nelze prohlédnout
Když se někdejší členové Japan v roce 1991 znovu sešli pod jménem Rain Tree Crow, nebylo to gesto nostalgie. Spíš tichý, opatrně improvizovaný experiment, ve kterém David Sylvian přizval své staré spoluhráče na cestu, jež měla s glamovými začátky společného už jen jména na obalu. Jak se ukázalo, i krátký návrat může být nečekaně čistý, hluboký a osvobozující.
Pokračování textu Rain Tree Crow: Návrat, který neměl připomínat minulost
Rozloučení s pódiem, ne s hudbou. Esej o jednom z nejvýraznějších hlasů brazilské hudby, který nikdy neznal hranice.
#MPBMapa
Na konci své koncertní cesty se Milton Nascimento neodmlčel. Jen se rozhodl již veřejně nevystupovat, aby dál naslouchal tomu, co ho provázelo celým životem – tichému tepu hudby. Přezdívali mu Hlas Boží, ale on sám by spíš řekl, že jen poslouchal zemi a lidi, kteří v ní zpívají.
Pokračování textu Milton Nascimento – hlas, který se dotýká nebe
Hudba, která zrcadlí lesk i chladnou krásu své doby
#RoxyFerryFiles
V roce 1985 se Bryan Ferry ocitl v bodě, kdy mohl svou kariéru uzavřít jako úctyhodnou minulost – nebo ji znovu předefinovat. Sólové album Boys and Girls dokázalo obojí: navázalo na odkaz Roxy Music a zároveň se stalo ikonou sofistikovaného popu poloviny osmdesátých let. Hudba i vizuál mluvily jazykem luxusu, a přesto si uchovaly chladnou eleganci, která byla pro Ferryho typická..
Pokračování textu Bryan Ferry – Boys and Girls: aristokrat popu na vrcholu osmdesátek
Bryan Ferry je zkrátka věčný a nadčasově cool
#RoxyFerryFiles
Více jak 50 let na scéně a pořád nepřekonaný vzor elegance. Bryan Ferry – chraplavý hlas noci a mistr proměn – umí být stále stejně okouzlující. Dokáže fanouškům rozechvět kolena. Ať už v bílém obleku v klipu „Let’s Stick Together“ (po boku oslnivé Jerry Hall), v přepjaté vojenské uniformě s páskou přes oko v „Love is the Drug“, nebo v luxusním smokingu na „Avalonu“. Jako tvář Roxy Music formoval britský art rock, soupeřil i přátelil se s Bowiem a jeho hity inspirovaly celé generace.
Pokračování textu Bryan Ferry: elegán, který proměnil hudbu v umění
Síla, která se nikomu neomlouvá
Debbie Harry letos slaví životní jubileum. Sexsymbol i punková múza. Ikona popu i newyorského undergroundu. Zpěvačka, herečka, přeživší. Nestárne – jen mění tváře. Žena, která se nebála být plakátem i hlasem generace. V jejích osmdesáti letech ji pořád patří pódium. A můj dík.
Pokračování textu Debbie Harry: Blondie navždy, když být ikonou znamená přežít sebe samu