Hudební magazín o zapomenutých příbězích, jazzu, alternativě a albech s hlubším kontextem
Písně nesly jeho jméno. Jejich zvuk patřil celé kapele.
#LetníLongRead
Narodil se v Torontu, hudebně dospěl v barech amerického Jihu a v The Band napsal písně, které zněly, jako by tu byly odjakživa. Hudební životopis Robbieho Robertsona je však také příběhem pěti mužů, kteří společně vytvořili zvuk, o nějž se později nedokázali spravedlivě podělit.
Pokračování textu Robbie Robertson – Kanaďan, který Americe vrátil její vlastní hudbu
Revolver bez slovníku psychedelie
Šedesát let a stovky časopiseckých statí naučily posluchače, co mají na Revolveru slyšet. Dobové recenze jsou příležitostí, jak vrátit albu kouzlo prvního poslechu: pozpátku přehranou stopu s kytarovým partem připomínajícím elektrické dudy, poslední skladbu pod sluchovým mikroskopem a čtyři Beatles, kteří se právě začínali podobat sami sobě.
Od odchodu z Genesis přes Real World Studios až k projektu o\i. Esej o hudebníkovi, který celý život rozšiřoval představu o tom, co všechno může být součástí jednoho autorského díla.
Někteří hudebníci po sobě zanechají katalog alb. Peter Gabriel vedle nich vytvořil vydavatelství, festival, nahrávací studio i způsob práce, který ovlivnil stovky dalších muzikantů. Nejsou to vedlejší kapitoly jeho kariéry.
Patří k ní stejně neoddělitelně jako „Solsbury Hill“, „Biko“ nebo „Don’t Give Up“. Jeho největším dílem možná nejsou jednotlivé písně, ale prostředí, ve kterém mohly vznikat další.
Hlas, který se nedal udržet na jednom místě
#LondonBetween, #QuietSoulUK | Soul & Style
Anglická zpěvačka a skladatelka Alison Moyet (18. 6. 1961, narozená jako Geneviève Alison Jane Moyet) patří k nejvýraznějším britským hlasům osmdesátých let. Jenže příběh, který dnes vypadá samozřejmě, tak tehdy nepůsobil. Yazoo, Alf, rychlý úspěch i období, kdy vlastní hudba přestala dávat smysl.
Pokračování textu Alison Moyet: všechno fungovalo – jen ne tak, jak mělo
Dům, který se rozhodl vyrůst sám
Některá alba přicházejí na svět jako hotové stavby: pevné, hladké, bez viditelných ostrých hran. Třetí album Petera Gabriela je spíš jako dům, který se rozhodl vyrůst sám — z okolních tlaků, z neklidu, z touhy po světle. Je to konstrukce, která se neřídí plánem, ale instinktem. A přesto stojí pevněji než cokoli, co Gabriel postavil předtím.
Pokračování textu Peter Gabriel (Melt) 1980: Hudebník, který se konečně našel
Jak být sám sebou, aniž bych se stal karikaturou toho, kým jsem byl?
Když hudebník odejde z velké kapely, první věc, která ho čeká, není svoboda. Je to ticho. Ne to skutečné – publikum zůstává, očekávání také. Ale ticho mezi jménem a významem. Prostor, který dřív vyplňovala kolektivní identita, se najednou rozestoupí. A člověk zjistí, že musí znovu definovat i to, co považoval za samozřejmé.
Pokračování textu Peter Gabriel (Car) – první krok mimo vlastní mýtus
Popová hvězda z donucení. Bluesman z přesvědčení. Outsider s rádiovým hitem.
Chris Rea (4. 3. 1951 – 22. 12. 2025, narozen jako Christopher Anton Rea) patřil k těm hudebníkům, které vlastně znáte celý život – a přesto vám neustále unikají. Jeho písně hrály z autorádií, z vánočních playlistů. Usadily se v paměti několika posluchačských generací, ale jeho skutečné srdce bilo jinde: v blues, jazzu, northern soulu a v hudbě, která se nenechá zjednodušit na jeden refrén. Odešel muž, který byl pro pop příliš zdrženlivý a pro puristy příliš populární. A právě v tom spočívala jeho výjimečnost.
Pokračování textu Chris Rea: muž, který byl vždycky trochu jinde
Hudba jako mlha, kterou nelze prohlédnout
Když se někdejší členové Japan v roce 1991 znovu sešli pod jménem Rain Tree Crow, nebylo to gesto nostalgie. Spíš tichý, opatrně improvizovaný experiment, ve kterém David Sylvian přizval své staré spoluhráče na cestu, jež měla s glamovými začátky společného už jen jména na obalu. Jak se ukázalo, i krátký návrat může být nečekaně čistý, hluboký a osvobozující.
Pokračování textu Rain Tree Crow: Návrat, který neměl připomínat minulost