Jazzové epištoly: Hudební svědectví napříč dobou

Jazzová epištola čtvrtá: Birth of the Cool

Když jazz zpomalil, aby mohl jít dál
#MilesAndTrane100

Miles Davis: Birth of the Cool (1957, Capitol Records)

Jedna deska. Jedenáct skladeb. Minimum pozornosti v době vzniku – a zásadní dopad později. Birth of the Cool jako tichá křižovatka dějin jazzu.

Pokračování textu Jazzová epištola čtvrtá: Birth of the Cool

Počet přečtení: 510

Be sociable and share

Jazzová epištola třetí: Sidney Bechet

Sidney Bechet – hlas sopránového saxofonu, který přeplul oceán
#NOLAGroove

Portrét Sidneyho Becheta, Freddieho Moorea a Lloyda Phillipse, Jimmy Ryan's (Club), New York, N.Y., ca. June 1947 (Credit Photo: William P. Gottlieb Collection (Library of Congress) / Wikimedia, Creative Commons Zero, Public Domain Dedication) — Portrét Sidneyho Becheta, Freddieho Moorea a Lloyda Phillipse, Jimmy Ryan’s (Club), New York, N.Y., ca. June 1947 (Credit Photo: William P. Gottlieb Collection (Library of Congress) / Wikimedia, Creative Commons Zero, Public Domain Dedication)

Zatímco celý svět oslavoval Louise Armstronga, existoval hudebník, kterého ani sám Satchmo nedokázal zastínit. Sidney Bechet – mistr klarinetu, sopránsaxofonu i sarrusofonu – definoval jazz svým vlastním, nezaměnitelným způsobem. Duke Ellington o něm prohlásil, že byl „zcela originální, ztělesněním samotné jazzové krásy“. A přitom jeho životní příběh byl stejně divoký a nezkrotný jako jeho hudba.

Pokračování textu Jazzová epištola třetí: Sidney Bechet

Počet přečtení: 966

Be sociable and share

Jazzová epištola druhá

Original Dixieland Jazz Band a rok 1917: První nahrávky, které otevřely dveře jazzu světu

Propagační fotografie Original Dixieland Jaz Bandu z roku 1918. Pořízeno před vystoupením v Reisenweber's Cafe, New York City. Zleva doprava: Tony Sbarbaro (aka Tony Spargo), Edwin "Daddy" Edwards, D. James "Nick" LaRocca, Larry Shields a Henry Ragas. (Credit Photo: Unknown / Wikimedia, Creative Commons Zero, Public Domain Dedication) — Propagační fotografie Original Dixieland Jaz Bandu z roku 1918. Pořízeno před vystoupením v Reisenweber’s Cafe, New York City. Zleva doprava: Tony Sbarbaro (aka Tony Spargo), Edwin „Daddy“ Edwards, D. James „Nick“ LaRocca, Larry Shields a Henry Ragas. (Credit Photo: Unknown / Wikimedia, Creative Commons Zero, Public Domain Dedication)

V únoru 1917 pět hudebníků z New Orleans nahrálo „Livery Stable Blues“ a „Dixie Jass Band One-Step“. Nikdo netušil, že tím zapíšou první kapitolu dějin jazzu. Více jak století hudební svobody, improvizace, blues, ragtime a divadelních scén se od té chvíle rozvíjí jako živý organismus – a my stále nasloucháme jeho příběhu.

Pokračování textu Jazzová epištola druhá

Počet přečtení: 640

Be sociable and share

Jazzová epištola první

Radosti New Orleans: Jazz a hřích ve Storyville

Pohled z vysoké budovy na Canal Street směrem k čtvrti „Storyville“. Zvláště zajímavá je řada budov viditelných před Basin Street, včetně Tom Anderson's, Josie Arlington's a Lulu White's, a „the District“ za nimi. Jedná se o jednu z mála vydaných pohlednic, které zachycují místo, které historie zná jako „Storyville“. Nedatováno. Pravděpodobně kolem roku 1900–1909, po rozvoji čtvrti a před výstavbou vlakových dep v Basin Street. (Credit Photo: Vydáno C. B. Masonem, New Orleans, Louisiana / Wikimedia, Creative Commons Public Domain) — Pohled z vysoké budovy na Canal Street směrem k čtvrti „Storyville“. (Wiki Commons)

New Orleans kolem roku 1900 byl víc než jen město – byl to tepající organismus. V uličkách čtvrti Storyville se rodil zvuk, který změnil hudbu. Jazz tu byl stejně přirozený jako tělesná touha – klubal se na svět v bordelech, zaplivaných barech i saloncích, kde hrály klavíry rozladěné stejně jako lidské osudy. New Orleans nebyl jen kolébkou jazzu, ale i místem, kde se hudba a hřích spojily do jediné, nezapomenutelné melodie, která změnila svět.

Pokračování textu Jazzová epištola první

Počet přečtení: 1 861

Be sociable and share