Naposledy aktualizováno: 29.11.2021
Anglický kytarista, skladatel, zpěvák a filmový producent George Harrison (25. 2. 1943 – 29. 11. 2001, narozen jako George Harold Harrison) byl „inovátor a svéráz“, přesto jeho místo a přínos v západní kultuře zůstávají nedoceněny. Harrisonova nenápadná reputace částečně pramenila z jeho „plachosti“ a z toho, že byl nejmladším Beatlem. Po rozchodu slavného liverpoolského kvarteta zahájil sólovou kariéru. Vydal několik solidních LP desek, uspořádal první charitativní rockový koncert, s cílem finančně podpořit hladovějící obyvatele Bangladéše, a také se podílel na činnosti skupiny The Traveling Wilburys.
Navzdory podružné autorské roli, napsal pro Beatles několik skvělých písní
George Harrison se připojil k The Beatles když mu bylo pouhých šestnáct let. Sólový kytarista Beatles měl coby autor písní v historii kapely jen podružnou roli. Drtivou většinu repertoáru napsala dvojice Lennon/McCartney. George i tak po sobě zanechal několik skvělých písní, které napsal pro Fab Four, včetně hitů Taxman, Here Comes The Sun, Something a While My Guitar Gently Weeps.
O jeho tehdejších pocitech mnohé vypovídají slova odcitovaná v biografické knize George Harrison: Dark Horse: „Rozpad The Beatles mě uspokojil jako nic v mé kariéře. Být Beatlem bylo jako zlý sen, jako scéna z hororu. Nerad na to dokonce třeba jen vzpomínám.“ (Zdroj: [Giuliano, Geoffrey, George Harrison: Dark Horse, Votobia, Olomouc, 1993, Igor Indruch, 216, 80-85619-69-5, 81])
Vše jednou pomine
Na sólové dráze vydal tucet dlouhohrajících titulů, včetně svého nejpopulárnějšího alba All Things Must Pass (1970, Apple) plného písní, které si během závěrečné etapy s Beatles nashromáždil a které se mu nepodařilo prosadit na jejich poslední LP desky.
Georgově třetímu sólovém počinu předcházely dvě nevýrazné resp. experimentální desky Wonderwall Music (1968, Apple) a Electronic Sound (1969, Apple). Teprve All Things Must Pass je mnohými považováno za nejlepší sólovou nahrávku všech bývalých Beatles.
Na singl byla vybrána píseň My Sweet Lord, která se stala velmi úspěšnou a ovládla hitparády po celém světě. Dohromady tato „trojitá LP deska“ představuje osmadvacet písní, včetně rozsáhlých neformálních jamů zařazených na třetím vinylu.
„Na deskách Beatles jsem neměl mnoho skladeb, takže udělat album jako All Things Must Pass bylo jako jít na toaletu a vypustit to ven,“ zní jeho slavné vysvětlení. Je s podivem, proč byly skladby jako Isn’t It a Pity a Let It Down McCartneym a Lennonem zcela ignorovány a odmítnuty.
Soudní pře okolo hitu My sweet lord
Podle časopisu Ultimate Classic Rock byla píseň My Sweet Lord inspirována hymnou Oh Happy Day a její verzí od skupiny Edwin Hawkins Singers. Harrison ji napsal v prosinci 1969 a poté, co se ji pokusil nabídnout svému příteli Billymu Prestonovi, nahrál svou hitovou verzi sám.
V únoru 1971 však společnost Bright Tunes Music zažalovala Harrisona za porušení autorských práv s tím, že píseň je příliš podobná písni He’s So Fine od skupiny Chiffons, která spadala pod jejich vydavatelství.
O žalobě bylo rozhodnuto až v roce 1976, kdy podle U Discover Music soudce prohlásil, že Harrison píseň podvědomě použil, a rozhodl o žalobě ve prospěch Bright Tunes Music.
Charitativní pomoc Bangladéši
George byl vždy nadšencem hinduistické filozofie a kultury (v roce 1968 vzal ostatní členy Beatles a jejich přítele Donovana na duchovní stáž do Indie ke guru Mahariši Mahseh Yogimu). V roce 1971 navštívil nedávno vzniklý stát Bangladéš, jenž se po odtržení od Pákistánu ocitl v těžké humanitární krizi, kdy obyvatelstvo decimoval hladomor.
Harrison se domluvil na spolupráci s indickým hudebníkem Ravim Shankarem. Znali se již z doby, kdy George jezdil meditovat do Indie. Ostatně Raviho označil za „prvního člověka, který na mě v životě udělal dojem.“ Společně připravili dva koncerty, album a film, jejichž výtěžek, vystupující se vzdali svých honorářů, byl věnován na boj proti hladomoru v Bangladéši.
Na Koncertu pro Bangladéš (The Concert For Bangla Desh) se George Harrison podělil o pódium s pozoruhodnou skupinou sympatizujících umělců, jako byli Bob Dylan, Eric Clapton, Ringo Starr, Billy Preston a Leon Russell. Oba koncerty, z nichž vzniklo album a film, se uskutečnily ve stejný den, 1. srpna 1971, na dvou odpoledních a večerních vystoupeních v Madison Square Garden v New Yorku.
„Ze dne na den všichni na celém světě znali jméno Bangladéš. Objevilo se to totiž ve všech novinách všude. Takže to mělo obrovskou cenu.“ Ravi Shankar o dopadu Koncertu pro Bangladéš.
„Když jsem dělal Bangladéš, strávil jsem spoustu měsíců u telefonu, celé dny a noci, a snažil jsem se do toho zatáhnout lidi a podepsat s nimi smlouvy. Dneska někomu zavoláte a už se považuje za běžné, že tak často něco dáváte na dobročinné účely. Myslím, že Bob Geldof je mnohem lepší organizátor, než bych kdy mohl být já. Je brilantní,“ vystřihl poklonu hlavnímu organizátoru Live Aid.
Jak vstát „z mrtvých“ aneb nebezpečí zapomenutých, vyhaslých hvězd šedesátých let
Georgova hudební kariéra se v dalších letech podobala sinusoidě. Když v roce 1974 končil velké celosvětové turné k albu Living In The Material World (1973, Apple/EMI), uvědomil si, že okolní svět a lidé jsou zcela jiní, než jaké si je vysnil.
Kladné životní postoje a víra ve sebezdokonalování, přemáhání zla dobrem – bohužel nefungovaly. Navíc šlo v případě koncertní šňůry s padesáti vystoupeními ve dvaceti sedmi městech i o naprostý finanční propadák.
Do konce dekády vydal další čtyři dlouhohrající desky. První byla Dark Horse (1974, Apple). Bylo to vůbec první Harrisonovo album, které se v jeho rodné zemi nedostalo do prodejních žebříčků. Na následujícím Extra Texture (Read All About It) (1975, Apple) se velice těžko hledá cokoliv pozitivního.
Alespoň Thirty Three & 1/3 z roku 1976 povzbudilo stále doufající Georgovi fanoušky. Vyšlo již na jeho privátní značce Dark Horse Records. Hudební publicisté ho přijali s úlevou. Ostatně mu vyneslo nejlepší kritiky od dob All Things Must Pass.
Písničky pro eponymní desku George Harrison z roku 1979 napsal během pobytu na Havaji. Přes umístění až na 39. příčce britského albového žebříčku se mu dostalo vlídných komentářů hudební veřejnosti.
V roce 1982 se problémy a rozpaky podobné těm z před osmi let vrátily. Harrison připravil novou LP desku Gone Troppo. Ta se vůbec, ale vůbec, neprodávala. Již předchozí pokus Somewhere In England (1981) zcela propadl a ihned po vydání skončil se slevou coby ležák.
Pro někdejšího „třetího“ Beatla to byl více než důrazný „políček.“ Uvědomil si, že někdejší sláva je již jen polní trávou. Následovalo logické rozhodnutí – George rezignoval na jakékoliv hudební aktivity a vrhl se naplno do filmového světa.
HandMade Films, významný producent britské kinematografie
Mimo hudbu se George Harrison spřáhl s další kultovní britskou skupinou, když se dal do kupy s herci ze skupiny Monty Python. Poté, co mu zavolal člen Pythonů Eric Idle, si přečetl scénář k filmu Život Briana – jenž nahlížel satiricky na náboženství.
Po rozhovoru se svým obchodním manažerem založil společnost HandMade Films. Vzal si hypotéku na svůj dům, aby mohl film, který se stal komerčním a finančním hitem, produkovat.
HandMade Films se postupně proměnila ve významného producenta britské kinematografie. Idle o tom řekl: „Kdybyste se podívali na britský filmový průmysl (v 80. letech) a vyřadili z něj filmy HandMade, nezbylo by z něj téměř nic.“ Svoji filmovou kariéru u ní nastartovali herci, jako jsou Bob Hoskins, Helen Mirren, Richard E. Grant a Paul McGann.
V devadesátých letech se však populární produkční studio ocitlo na pokraji bankrotu po několika finančních neúspěších na konci 80. let. Podle Flickering Myth se společnost kvůli rostoucím dluhům a klesajícím tržbám rozpadla. Harrison zažaloval svého partnera Dennise O’Briena za podvod a vysoudil 11 milionů liber.
Potulní Wilburyové
V letech 1988-1990 se George s velkou vervou účastnil projektu, spíše muzikantské kamarádské party, Traveling Wilburys. Superskupina, do které kromě Harrisona patřili Jeff Lynne, Roy Orbison, Bob Dylan a Tom Petty, mu vrátila pocit, že zase naplno okusil život s rockovou kapelou. V letech 1988 a 1990 vydali dvě výborná alba.
Úspěchu Wilburyů předcházelo album Cloud Nine (1987, Dark Horse). Po pěti letech Georgova zatvrzelého hudebního mlčení po Gone Troppo se fanoušci konečně dočkali klasické „harrisonovské“ písničkové kolekce.
Pořádný kus práce na ní odvedl producent Jeff Lynne a šéf ELO (Electric Light Orchestra). Do nahrávacího studia se postupně nastěhovali bubeníci Jim Keltner a Ringo Starr, kytarista a (přes svedení někdejší manželky Pattie Boyd) stále velký Georgův přítel Eric Clapton a pianisté Gary Wright a Elton John.
Hvězdná sestava nahrála výtečnou hudební sbírku krásných písniček. Byla mezi nimi i převzatá Got My Mind Set On You se kterou se George usídlil potřetí na prvním místě amerického žebříčku Billboard Hot 100. Je to dosud poslední nahrávka některého z členů skupiny The Beatles, které se to povedlo.
Bohužel, Cloud Nine je závěrečné Georgovo studiové album vydané za jeho života. Dvanácté v pořadí Brainwashed (2002, Dark Horse) vyšlo posmrtně.
George Harrison zemřel v roce 2001 ve věku 58 let, v Beverly Hills v Kalifornii, na rakovinu plic.
