In a Silent Way: Hudba, která se nebojí udělat krok

Album, v němž se Miles Davis poprvé nadechl do prostoru, který ještě neměl tvar
#MilesAndTrane100

Miles Davis: In a Silent Way (1969, Columbia)
Miles Davis: In a Silent Way (1969, Columbia)

Na konci šedesátých let se Miles Davis ocitl v bodě, kdy se jeho vlastní jazyk začal rozpadat. Druhý kvintet se rozplynul, svět kolem byl plný hluku, násilí a rychlosti — a Davis se rozhodl udělat pravý opak. In a Silent Way není album jistoty, ale album hledání. Hudba, která se nebojí zpomalit, ztišit a vstoupit do prostoru, kde ještě nic není dané.

Pokračování textu In a Silent Way: Hudba, která se nebojí udělat krok

Be sociable and share

Druhý velký kvintet Milese Davise: když se jazz naučil plout

Wayne Shorter, Herbie Hancock, Ron Carter a Tony Williams v kvintetu, jež přestal počítat rytmus tradičním způsobem
#MilesAndTrane100

Kontrabasista Ron Carter a trumpetista Miles Davis, 1964 (Credit Photo: Swing Journal / Wikimedia, Public Domain)
Kontrabasista Ron Carter a trumpetista Miles Davis, 1964 (Credit Photo: Swing Journal / Wikimedia, Public Domain)

Existují kapely, které hrají skvěle. A pak existují kapely, které změní samotný způsob, jak hudbu slyšíme. Druhý velký kvintet Milese Davise patří k těm druhým.

Pokračování textu Druhý velký kvintet Milese Davise: když se jazz naučil plout

Be sociable and share

John Coltrane: Práce, která bolela víc než úspěch

Portrét hudebníka, pro kterého bylo hledání důležitější než výsledek
#MilesAndTrane100

Americký jazzový saxofonista John Coltrane po příletu na letiště Schiphol, 26. 10. 1963 (Credit photo: Sbírka / Archiv: Fotografická sbírka Anefo, photo by: Gelderen, Hugo van / Anefo, Wikimedia, Creative Commons CC0 1.0 Universal Public Domain Dedication.
Americký jazzový saxofonista John Coltrane po příletu na letiště Schiphol, 26. 10. 1963 (Credit photo: Sbírka / Archiv: Fotografická sbírka Anefo, photo by: Gelderen, Hugo van / Anefo, Wikimedia, Creative Commons CC0 1.0 Universal Public Domain Dedication.

V klubech, kde se světlo lámalo o zakouřený vzduch a publikum se snažilo udržet krok s hudbou, působil John Coltrane (23. 9. 1926 – 17. 7. 1967) často tišeji, než by kdo čekal. Ne jako hvězda, ale jako člověk, který se ještě nechce posadit. Ne proto, že by nemohl — ale protože věděl, že práce neskončila.

Nestal se zásadní postavou jazzu proto, že by natočil krásné nebo obdivované desky. Stal se jí proto, že opakovaně narážel na hranice funkčních řešení — a odmítl je zahladit. Jeho hudba není souhrnem dosažených tvarů. Je to záznam tlaku, který si na sebe kladl, dokud se struktury nezačaly rozpadat.

Pokračování textu John Coltrane: Práce, která bolela víc než úspěch
Be sociable and share

Milestones: když to ještě fungovalo

Album, na kterém se hard bop loučí bez patosu
#MilesAndTrane100

Miles Davis: Milestones (1958, Columbia)
Miles Davis: Milestones (1958, Columbia)

LP deska Milestones není přechod ani předzvěst. Je to okamžik, kdy všechno ještě drží pohromadě – kapela, jazyk, energie – a právě tím se loučí. Hard bop tu funguje s téměř samozřejmou jistotou, rytmika drží tvar, dechy zvyšují tlak. Miles Davis váhá, John Coltrane je neklidný, Cannonball Adderley přidává bluesový hlas. Nic se ještě nerozpadá. Ale návrat už není možný.

Pokračování textu Milestones: když to ještě fungovalo

Be sociable and share

Miles Davis: No a co?

Na počátku byl pohyb
#MilesAndTrane100

Jazzový trumpetista Miles Davis na promo fotografii z roku 1967 (Credit Photo: Tom Palumbo / Wikimedia, Creative Commons Attribution-Share Alike 2.0)
Jazzový trumpetista Miles Davis na promo fotografii z roku 1967 (Credit Photo: Tom Palumbo / Wikimedia, Creative Commons Attribution-Share Alike 2.0)

Miles Davis nikdy nezůstal tam, kde ho ostatní chtěli mít. Jakmile se jeho hudba stala srozumitelnou, přestal o ni mít zájem. Tento text sleduje Milese Davise jako proces – jako trvalý pohyb, který formoval moderní jazz tím, že ho nutil měnit jazyk, sestavy i samotná pravidla hry.

Pokračování textu Miles Davis: No a co?

Be sociable and share

#MilesAndTrane100: Miles Davis, John Coltrane a proč má smysl poslouchat je znovu

Ne památník. Návrat.
#MilesAndTrane100

Úvodní prohlášení k sérii článků, v nichž se budeme věnovat odkazu Milese DaviseJohna Coltranea. Ne jako připomínce dvou „velkých jazzových jmen“, ale jako návratu k hudbě, která vznikala v pohybu a bez jistoty výsledku.

Pokračování textu #MilesAndTrane100: Miles Davis, John Coltrane a proč má smysl poslouchat je znovu

Be sociable and share

Porgy and Bess – příběh o barvách, prostoru a dokonalém tónu

Miles Davis a Gil Evans v roce 1959 vytvořili orchestrální dílo, které překračuje hranice jazzu i času.
#MilesAndTrane100

Miles Davis & Gil Evans Orchestra: Porgy And Bess (1959, Columbia Records)
Miles Davis & Gil Evans Orchestra: Porgy And Bess (1959, Columbia Records)

Ve své recenzi pro červencové číslo Jazz Review z roku 1959 přirovnal Bob Freedman Milesova trumpetová sóla k síle, která málem vynese gramofon z místnosti. Kritika, která nešetří superlativy, ale zároveň upozorňuje na technické nedostatky nahrávky, zůstává svědectvím o tom, jak hluboce Porgy and Bess proměnila vnímání orchestrálního jazzu.

Pokračování textu Porgy and Bess – příběh o barvách, prostoru a dokonalém tónu

Be sociable and share

Archivní šum: Miles ve výtahu

Zita Carno, Jazz Review, prosinec 1959 (inspirace)
#MilesAndTrane100

Miles Davis: Ascenseur Pour L'échafaud (1958, Fontana Records)
Miles Davis: Ascenseur Pour L’échafaud (1958, Fontana Records)

V prosinci 1959 vyšla v americkém magazínu Jazz Review recenze soundtracku k francouzskému filmu Ascenseur pour l’échafaud – první setkání Milese Davise s evropským filmovým jazzem. Minimalistická improvizace, temná atmosféra, Paříž v noci. Tón recenze Zity Carno není jen obdivný. Je fascinovaný, skoro uhranutý. Miles tu podle ní „nemyslí jako filmový skladatel. Myslí jako Miles Davis.“

Pokračování textu Archivní šum: Miles ve výtahu

Be sociable and share