Když punk nestačí | The Clash a hudba, která chtěla vysvětlit svět

Začali na okraji londýnské scény – a skončili jako hlas celé éry.
#UKPunk1976

The Clash, Chateau Neuf, Oslo, Norway, (21. 5. 1980) (Credit photo: Helge Øverås, Wikimedia, Creative Commons Attribution-Share Alike 4.0 International)
The Clash, Chateau Neuf, Oslo, Norway, (21. 5. 1980) (Credit photo: Helge Øverås, Wikimedia, Creative Commons Attribution-Share Alike 4.0 International)

V hudbě existují kapely, které chtějí změnit zvuk. A pak ty, které chtějí změnit způsob, jakým svět slyší sám sebe. The Clash patřili k těm druhým. Punk pro ně nebyl destinací, ale startovní čárou. A když se z ní rozběhli, ukázalo se, že jejich příběh nebude o stylu, ale o prostoru — o tom, kolik reality se dá vměstnat do tří minut, aniž by se to celé rozpadlo.

Pokračování textu Když punk nestačí | The Clash a hudba, která chtěla vysvětlit svět

Be sociable and share

Mink DeVille: hudba, která zůstala

Vokál Willyho DeVillea, paměť města a písně, které nikdy nepotřebovaly být moderní

Punkový zpěvák a kytarista Willy DeVille, Noord-Hollands Archief, sbírka Fotopersbureau De Boer(Credit Photo: Noord-Hollands Archief / Fotoburo de Boer / Wikimedia, Creative Commons CC0 1.0 Universal Public Domain Dedication)
Punkový zpěvák a kytarista Willy DeVille, Noord-Hollands Archief, sbírka Fotopersbureau De Boer(Credit Photo: Noord-Hollands Archief / Fotoburo de Boer / Wikimedia, Creative Commons CC0 1.0 Universal Public Domain Dedication)

Mink DeVille nikdy nebyli kapelou okamžiku. Jejich písně nevznikaly proto, aby reagovaly na to, co právě letí v hitparádách. Chtěly zůstat součástí jedinečné hudební scény, i když se svět kolem rychle mění. Hlas Willyho DeVillea v sobě nesl paměť města, které se nikdy netvářilo mile – blues bez pózy, latinskou melancholii, pouliční romantiku a vyprávění, jež se neptá, jestli je ještě módní. Nevracíme se k „zapomenuté“ kapele, ale pokusíme se znovu objevit hudbu, která nikdy neodešla, jen se stáhla do pozadí.

Pokračování textu Mink DeVille: hudba, která zůstala

Be sociable and share

Hot 8 Brass Band: Když se dechová kapela stane životním příběhem

Hudba, která přežila bouře, ztráty i vlastní stíny
#NOLAGroove

Dechovka Hot 8 Brass Band, Bayou Boogalou 19. 5. 2013 (Credit Photo: Derek Bridges / Wikimedia, Creative Commons Attribution 2.0)
Dechovka Hot 8 Brass Band, Bayou Boogalou 19. 5. 2013 (Credit Photo: Derek Bridges / Wikimedia, Creative Commons Attribution 2.0)

Hot 8 Brass Band představují to nejlepší z tradice New Orleans: hudbu, která umí být divoká i duchovní, tíživá i povznesená. Z jejich žesťového rachotu cítíte bolest i sílu přežít. V každém pochodu, v každé „second line“ i v každém ryku suzafonu zní poselství, které se v New Orleans dědí po generace: „Dokud zní groove, město žije“.

Pokračování textu Hot 8 Brass Band: Když se dechová kapela stane životním příběhem

Be sociable and share

Hlas betonového velkoměsta, vzdoru a poezie – Itamar Assumpção

Vyvrhel, který se stal klasikem: jak muž z předměstí São Paula změnil tvář brazilské hudby a proč jeho dílo dodnes pulsuje jako neklidný tep města
#MPBMapa

Itamar Assumpção – Intercontinental! Quem Diria! Era Só O Que Faltava!!! (1988, GEL Continental)
Itamar Assumpção – Intercontinental! Quem Diria! Era Só O Que Faltava!!! (1988, GEL Continental)

Itamar Assumpção byl ztělesněním neklidu. Umělec z periferie, provokující svou hudbou i postojem, si zvolil cestu vyhnance – a právě díky tomu vytvořil jedno z nejradikálnějších děl Música popular brasileira. Jeho hlas je i dnes stále fascinující, neotesaný, nelítostný i krásně křehce opravdový.

Pokračování textu Hlas betonového velkoměsta, vzdoru a poezie – Itamar Assumpção

Be sociable and share

Victoria Cardona: Rytmy paměti a kubánské duše

Que Pasó: rodinná historie a multiinstrumentální talent Victorie Cardony

Victoria Cardona v roce 2024 (zdroj: @VictoriaCardonaMusic)
Victoria Cardona v roce 2024 (zdroj: @VictoriaCardonaMusic)

Na Que Pasó Victoria Cardona přetváří příběh útěku své rodiny z totalitní diktaturou sužované Kuby v hudbu, která pulzuje rytmem, emocemi a nezkrotnou energií. Její spolupráce s „latinskou mafií“ hudebníků vtělila do vínku každé skladbě živoucí, autentickou jiskru..

Pokračování textu Victoria Cardona: Rytmy paměti a kubánské duše

Be sociable and share

Bob Marley And The Wailers: Live! At The Lyceum (1975, Island Records)

Bob Marley And The Wailers: Live! At The Lyceum (1975, Island Records)
Bob Marley And The Wailers: Live! At The Lyceum (1975, Island Records)

Jamajskému zpěvákovi Bobu Marleymu bylo třicet let, když stál 18. července 1975 na pódiu divadla Lyceum na londýnské Wellington Street. Koncertní album Live! At The Lyceum (1975, Island Records) zachytilo strhující vystoupení jeho kapely Bob Marley And The Wailers.

Pokračování textu Bob Marley And The Wailers: Live! At The Lyceum (1975, Island Records)

Be sociable and share

Bunny Wailer, Lví muž a nevyzpytatelný, mlčenlivý rastaman

Reagge zpěvák Bunny Wailer v jamajském Negrilu, 4. února 2009 (Credit author: Dubdem e FabDub Sound System / Wikimedia, Creative Commons Attribution 2.0)
Reagge zpěvák Bunny Wailer v jamajském Negrilu, 4. února 2009 (Credit author: Dubdem e FabDub Sound System / Wikimedia, Creative Commons Attribution 2.0)

Jamajský zpěvák, skladatel a perkusionista Bunny Wailer (10. 4. 1947 – 2. 3. 2021, narozen jako Neville O’Riley Livingston) byl zakládajícím členem The Wailers. Po rozpadu původního tria se věnoval dlouhé sólové kariéře. Vždy zůstal zarytě nezávislý a věrný myšlenkám rastafariánství a jeho kulturnímu odkazu.

Pokračování textu Bunny Wailer, Lví muž a nevyzpytatelný, mlčenlivý rastaman

Be sociable and share

Britské jazzové obrození ve stínu Brexitu, Grenfellu a Black Lives Matter

O tom, že se za Britským kanálem odehrávají mimořádně zajímavé proměny tamní jazzové scény, si vyprávějí i vrabčáci Vševědi na střechách domů v zemích Corona regni Bohemiae. Jak to tak bývá, nic nevzniká z ničeho.

Pokračování textu Britské jazzové obrození ve stínu Brexitu, Grenfellu a Black Lives Matter

Be sociable and share