Hudební magazín o zapomenutých příbězích, jazzu, alternativě a albech s hlubším kontextem
Je to zpráva z Británie, v níž se budoucnost často vešla na formulář podpory v nezaměstnanosti.
#LetníLongRead
Než se UB40 stali jednou z nejznámějších britských pop-reggae kapel, vzešli z Birminghamu, kde se reggae mísilo s nezaměstnaností, blues parties, policejní šikanou i nástupem konzervativců pod vedením Margaret Thatcher. Debut Signing Off zachycuje první období kapely ještě bez nánosu dalších desetiletí.
Začali na okraji londýnské scény – a skončili jako hlas celé éry.
#UKPunk1976
V hudbě existují kapely, které chtějí změnit zvuk. A pak ty, které chtějí změnit způsob, jakým svět slyší sám sebe. The Clash patřili k těm druhým. Punk pro ně nebyl destinací, ale startovní čárou. A když se z ní rozběhli, ukázalo se, že jejich příběh nebude o stylu, ale o prostoru — o tom, kolik reality se dá vměstnat do tří minut, aniž by se to celé rozpadlo.
Pokračování textu Když punk nestačí | The Clash a hudba, která chtěla vysvětlit svět
Vokál Willyho DeVillea, paměť města a písně, které nikdy nepotřebovaly být moderní
Mink DeVille nikdy nebyli kapelou okamžiku. Jejich písně nevznikaly proto, aby reagovaly na to, co právě letí v hitparádách. Chtěly zůstat součástí jedinečné hudební scény, i když se svět kolem rychle mění. Hlas Willyho DeVillea v sobě nesl paměť města, které se nikdy netvářilo mile – blues bez pózy, latinskou melancholii, pouliční romantiku a vyprávění, jež se neptá, jestli je ještě módní. Nevracíme se k „zapomenuté“ kapele, ale pokusíme se znovu objevit hudbu, která nikdy neodešla, jen se stáhla do pozadí.
Hudba, která přežila bouře, ztráty i vlastní stíny
#NOLAGroove
Hot 8 Brass Band představují to nejlepší z tradice New Orleans: hudbu, která umí být divoká i duchovní, tíživá i povznesená. Z jejich žesťového rachotu cítíte bolest i sílu přežít. V každém pochodu, v každé „second line“ i v každém ryku suzafonu zní poselství, které se v New Orleans dědí po generace: „Dokud zní groove, město žije“.
Pokračování textu Hot 8 Brass Band: Když se dechová kapela stane životním příběhem
Vyvrhel, který se stal klasikem: jak muž z předměstí São Paula změnil tvář brazilské hudby a proč jeho dílo dodnes pulsuje jako neklidný tep města
#MPBMapa
Itamar Assumpção byl ztělesněním neklidu. Umělec z periferie, provokující svou hudbou i postojem, si zvolil cestu vyhnance – a právě díky tomu vytvořil jedno z nejradikálnějších děl Música popular brasileira. Jeho hlas je i dnes stále fascinující, neotesaný, nelítostný i krásně křehce opravdový.
Pokračování textu Hlas betonového velkoměsta, vzdoru a poezie – Itamar Assumpção
Que Pasó: rodinná historie a multiinstrumentální talent Victorie Cardony
Na Que Pasó Victoria Cardona přetváří příběh útěku své rodiny z totalitní diktaturou sužované Kuby v hudbu, která pulzuje rytmem, emocemi a nezkrotnou energií. Její spolupráce s „latinskou mafií“ hudebníků vtělila do vínku každé skladbě živoucí, autentickou jiskru..
Pokračování textu Victoria Cardona: Rytmy paměti a kubánské duše
Jamajskému zpěvákovi Bobu Marleymu bylo třicet let, když stál 18. července 1975 na pódiu divadla Lyceum na londýnské Wellington Street. Koncertní album Live! At The Lyceum (1975, Island Records) zachytilo strhující vystoupení jeho kapely Bob Marley And The Wailers.
Pokračování textu Bob Marley And The Wailers: Live! At The Lyceum (1975, Island Records)
Jamajský zpěvák, skladatel a perkusionista Bunny Wailer (10. 4. 1947 – 2. 3. 2021, narozen jako Neville O’Riley Livingston) byl zakládajícím členem The Wailers. Po rozpadu původního tria se věnoval dlouhé sólové kariéře. Vždy zůstal zarytě nezávislý a věrný myšlenkám rastafariánství a jeho kulturnímu odkazu.
Pokračování textu Bunny Wailer, Lví muž a nevyzpytatelný, mlčenlivý rastaman