Hudební magazín o zapomenutých příbězích, jazzu, alternativě a albech s hlubším kontextem
Pouť za hlasem, který dokázal vést kapelu a rozbíjet ženské role v rocku.
Janis Joplin se nestala legendou proto, že zemřela v sedmadvaceti. Předtím tu byl Port Arthur, Austin, Monterey, práce s kapelou a hlas, který měl víc podob, než dovolila legenda.
Zhasnout. Začít čtvrtou stranou. Hlasitost doprava.
#LetniLongRead
V létě 1966 nevěděli kritici, zda slyší psychedelii, elektronického Minguse, rockové oratorium, společenskou revoluci, nebo jenom randál. Pro debut Mothers of Invention chyběla přihrádka. Frank Zappa se přitom pokoušel zkomponovat i člověka před reproduktorem: určit mu, čeho se má zbavit, jak má poslouchat a co má považovat za svobodu.
Pokračování textu Freak Out!: Deska, která si musela vymyslet vlastního posluchače
Revolver bez slovníku psychedelie
Šedesát let a stovky časopiseckých statí naučily posluchače, co mají na Revolveru slyšet. Dobové recenze jsou příležitostí, jak vrátit albu kouzlo prvního poslechu: pozpátku přehranou stopu s kytarovým partem připomínajícím elektrické dudy, poslední skladbu pod sluchovým mikroskopem a čtyři Beatles, kteří se právě začínali podobat sami sobě.
Zůstával stranou. A přesto byl skoro všude.
Dave Mason nikdy nepůsobil jako člověk, který potřebuje stát uprostřed scény. A přesto byl u překvapivého množství hudby, která formovala konec šedesátých a sedmdesátých let. Ne jako jméno na plakátu, spíš jako stopa, kterou najdete ve chvíli, kdy začnete číst malé řádky na obalech desek.
Pokračování textu Dave Mason: muž, který hrál pro všechny – a nikdy o tom nemluvil
Amerika garáží, singlů a elektrického neklidu let 1965–1968
Lenny Kaye patří k těm osobnostem americké hudby, které nestojí jen na jedné straně jeviště. Je kytaristou, autorem, producentem i pozorným posluchačem rock’n’rollu jako kulturního jevu. Od počátku sedmdesátých let je spojen především s Patti Smith Group, jejíž první veřejné vystoupení se odehrálo v roce 1971 v kostele St. Mark’s v newyorském East Village.
Vedle vlastní hudební dráhy spolupracoval s řadou výrazných osobností americké scény – od Suzanne Vega přes Jima Carrolla až po Allena Ginsberga – a zároveň se věnoval psaní a editorským projektům, které mapují méně zjevné kapitoly populární hudby.
Pokračování textu Dřív než měl punk jméno | Nuggets – zapomenuté klenoty garage rocku (1965–1968)
Kytarista, který nevěřil na mučené génie
Mike Bloomfield (28. 7. 1943 – 15. 2. 1981, narozen jako Michael Bernard Bloomfield) byl u zrodu elektrické revoluce šedesátých let, hrál s Dylanem, otevřel blues bílému publiku a mohl se stát legendou své generace. Jenže on sám na legendy nevěřil. Odmítal mýtus mučeného génia, nevěřil, že bolest je podmínkou velikosti – a celý život se snažil najít rovnováhu mezi výjimečným talentem a obyčejným, lidským bytím. Tento portrét sleduje právě ten rozpor.
Portrét hudebníka, který byl vidět i pro ty, kdo jeho desky neposlouchali
Britský kytarista, zpěvák a skladatel Marc Bolan (30. 9. 1947 – 16. 9. 1977, narozen jako Mark Feld) nebyl jen autorem mnoha hitů a jednou z tváří glam rocku. Nešlo ho přehlédnout ani přeslechnout. V roce 2026 se k jeho kariéře vracíme s odstupem, který neoslavuje ani nesoudí, ale snaží se pochopit, proč jeho příběh zůstává otevřený.
Pokračování textu Marc Bolan: přítomnost, kterou nešlo přeslechnout
Půltucet skladeb, které jsou důkazem, že Detroit nebouchal jen v jednom tónu.
#SoundOfDetroit
Hudební Detroit šedesátých a sedmdesátých let nereprezentovala jen jedna kapela, jeden zvuk ani jeden příběh. Byl to městský tlakový hrnec, kde se potkával syrový rock s funkem, psychedelií, rhythm’n’blues i tichým, úchvatně fascinujícím soulem Motownu.
Pokračování textu Playlist Sound of Detroit #1 : Šest skladeb, které hoří stejným žárem jako MC5