Štítek: Soul

Mink DeVille: hudba, která zůstala

Vokál Willyho DeVillea, paměť města a písně, které nikdy nepotřebovaly být moderní

Punkový zpěvák a kytarista Willy DeVille, Noord-Hollands Archief, sbírka Fotopersbureau De Boer(Credit Photo: Noord-Hollands Archief / Fotoburo de Boer / Wikimedia, Creative Commons CC0 1.0 Universal Public Domain Dedication)
Punkový zpěvák a kytarista Willy DeVille, Noord-Hollands Archief, sbírka Fotopersbureau De Boer(Credit Photo: Noord-Hollands Archief / Fotoburo de Boer / Wikimedia, Creative Commons CC0 1.0 Universal Public Domain Dedication)

Mink DeVille nikdy nebyli kapelou okamžiku. Jejich písně nevznikaly proto, aby reagovaly na to, co právě letí v hitparádách. Chtěly zůstat součástí jedinečné hudební scény, i když se svět kolem rychle mění. Hlas Willyho DeVillea v sobě nesl paměť města, které se nikdy netvářilo mile – blues bez pózy, latinskou melancholii, pouliční romantiku a vyprávění, jež se neptá, jestli je ještě módní. Nevracíme se k „zapomenuté“ kapele, ale pokusíme se znovu objevit hudbu, která nikdy neodešla, jen se stáhla do pozadí.

Pokračování textu Mink DeVille: hudba, která zůstala

Počet přečtení: 113
Be sociable and share

James Jamerson: basista, který dal Motownu pulz

Basista, který změnil roli nástroje – a zůstal přitom ve stínu
#SoundOfDetroit

James Jamerson, americký baskytarista, v klubu Blues Unlimited v Detroitu, 1964. (Popis fotografie dle J. K. Dobney et al., ISBN 9781588396662, s. 83.) Fair Use Slouží k vizuální identifikaci Jamese Jamersona v horní části jeho biografického článku. Subjekt zemřel v roce 1983. V současnosti není k dispozici žádná volně licencovaná fotografie ve veřejné doméně, která by mohla tento snímek nahradit.
James Jamerson, americký baskytarista, v klubu Blues Unlimited v Detroitu, 1964. (Popis fotografie dle J. K. Dobney et al., ISBN 9781588396662, s. 83.)
Fair Use
Slouží k vizuální identifikaci Jamese Jamersona v horní části jeho biografického článku. Subjekt zemřel v roce 1983. V současnosti není k dispozici žádná volně licencovaná fotografie ve veřejné doméně, která by mohla tento snímek nahradit.

Nestál u mikrofonu a jeho jméno se na obalech dlouho neobjevovalo. Přesto spoluutvářel zvuk šedesátých let víc, než si většina posluchačů uvědomovala. James Jamerson (28. 1. 1936 – 2. 8. 1983, narozen jako James Lee Jamerson) proměnil roli baskytary v popu – z rytmické opory na tichého vypravěče.

Pokračování textu James Jamerson: basista, který dal Motownu pulz

Počet přečtení: 301
Be sociable and share

Café Bleu: pop, který se odvážil nevědět

Debut skupiny The Style Council jako otevřený stav – album, které místo hotové vize nabídlo pochybnost, rozhovor a klidnou nejistotu.

The Style Council: Café Bleu (1984, Polydor)
The Style Council: Café Bleu (1984, Polydor)

Album Café Bleu se k posluchačům v roce 2026 nevrací jako potvrzení, ale jako otázka. Už v době svého vzniku odmítalo být jednotné, rozhodné a „hotové“ – a nová souhrnná kompilace Café Bleu (Special Edition) tenhle rys spíš zvýrazňuje, než aby ho uhlazovala. Nejde o desku, která by chtěla vyhrát spor. Spíš o záznam období, kdy se pop rozhodl mluvit tišeji a připustit pochybnost jako tvůrčí metodu.

Pokračování textu Café Bleu: pop, který se odvážil nevědět

Počet přečtení: 390
Be sociable and share

Was (Not Was): Špioni v domě funku, kteří si dělali legraci z apokalypsy dřív, než to bylo cool

Jak dva židovští kluci z detroitské střední třídy zamaskovali magnetofony za mutantní funkovou revoluci – a proč jejich paranoidní humor dnes zní podezřele současně.
#SoundOfDetroit

Was (Not_Was) - Chrysalis Records Promo photo (zleva Don Was, Sweet Pea Atkinson, David Was a Sir Harry Bowens)
Was (Not_Was) – Chrysalis Records Promo photo (zleva Don Was, Sweet Pea Atkinson, David Was a Sir Harry Bowens)

Na obalech vypadali jako mutantní disco kapela z ghetta, ve skutečnosti šlo o dva vzdělané kluky z Detroitu s magnetofony, ironií a posedlostí rozporem. Was (Not Was) spojili funk, politickou paranoiu a absurdní humor do hudby, která se tváří jako zábava – a přitom nepřestává klást nepříjemné otázky.

Pokračování textu Was (Not Was): Špioni v domě funku, kteří si dělali legraci z apokalypsy dřív, než to bylo cool

Počet přečtení: 936
Be sociable and share

Dennis Coffey – Evolution (1971): když se detroitský funk utrhl z řetězu

Motown se začal drolit a groove se vydal vlastní cestou
#SoundOfDetroit – Forgotten Voices

Dennis Coffey and the Detroit Guitar Band: Evolution (1971, Sussex Records)
Dennis Coffey and the Detroit Guitar Band: Evolution (1971, Sussex Records)

Hudební Detroit na přelomu šedesátých a sedmdesátých let přestal znít uhlazeně. Motown, dlouho považovaný za dokonalý stroj na hity, začal ztrácet kontrolu nad vlastním ekosystémem a město, poznamenané sociálním napětím i ekonomickým úpadkem, hledalo nový rytmus. Kytarista Dennis Coffey, do té doby anonymní, ale nepostradatelná součást výrobní linky Funk Brothers, v této chvíli vystoupil ze stínu. Album Evolution z roku 1971 není manifestem ani gestem vzdoru – je zvukovým dokumentem okamžiku, kdy se detroitský groove poprvé nadechl bez dozoru.

Pokračování textu Dennis Coffey – Evolution (1971): když se detroitský funk utrhl z řetězu

Počet přečtení: 1 017
Be sociable and share

Stevie Wonder – Innervisions: Když hudba vidí dál než svět kolem

Wonderova hudba má eleganci a promyšlenou vyváženost
#SoundOfDetroit

Stevie Wonder: Innervisions (1973, Tamla Records)
Stevie Wonder: Innervisions (1973, Tamla Records)

Album, které pomohlo změnit pohled na americký soul. Deska, na níž mladý Stevie Wonder přetavil technologii, introspekci i neklid sedmdesátých let do jednoho z nejhlubších groovů moderní hudby. Innervisions nezní ani jako Motown, ani jako soul, ani jako funk. Zní jako Stevie Wonder — poprvé naplno.

Pokračování textu Stevie Wonder – Innervisions: Když hudba vidí dál než svět kolem

Počet přečtení: 1 101
Be sociable and share

Playlist Sound of Detroit #1 : Šest skladeb, které hoří stejným žárem jako MC5

Půltucet skladeb, které jsou důkazem, že Detroit nebouchal jen v jednom tónu.
#SoundOfDetroit

Koláž k playlistu Sound of Detroit: Šest skladeb na stejném žáru jako MC5Hudební Detroit šedesátých a sedmdesátých let nereprezentovala jen jedna kapela, jeden zvuk ani jeden příběh. Byl to městský tlakový hrnec, kde se potkával syrový rock s funkem, psychedelií, rhythm’n’blues i tichým, úchvatně fascinujícím soulem Motownu.

Pokračování textu Playlist Sound of Detroit #1 : Šest skladeb, které hoří stejným žárem jako MC5

Počet přečtení: 1 052
Be sociable and share

Reach Out: Jak Four Tops přežili změny v Motownu i odchod Holland-Dozier-Holland

Příběh skupiny, která si udržela vlastní tón i v časech, kdy se Motown otřásal v základech.
#SoundOfDetroit

Four Tops během vystoupení na slavnostním večeru Grand Gala du Disque, Amsterdam, Nizozemí, 8. 3. 1968 (Credit Photo: Kroon, Ron (Anefo) / Wikimedia, Creative Commons CC0 1.0 Universal Public Domain Dedication)
Four Tops během vystoupení na slavnostním večeru Grand Gala du Disque, Amsterdam, Nizozemí, 8. 3. 1968 (Credit Photo: Kroon, Ron (Anefo) / Wikimedia, Creative Commons CC0 1.0 Universal Public Domain Dedication)

Detroit je město, které učí držet rytmus i ve chvílích, kdy se okolní konstrukce třesou. Four Tops jsou toho dokonalým důkazem: čtyři hlasy, které dozrávaly mezi továrními sirénami, zakouřenými kluby a sny, jež se odkládaly tak dlouho, až se jednoho dne staly skutečností.

Pokračování textu Reach Out: Jak Four Tops přežili změny v Motownu i odchod Holland-Dozier-Holland

Počet přečtení: 1 073
Be sociable and share