Electronic Archivy - cernejpudink.cz

Mick Karn: Japan, Rain Tree Crow a basa za pět liber

Basová linka Micka Karna vede od alb Japan přes Titles, Rain Tree Crow a Polytown až k poslednímu návratu Dalis Car.
#LetniLongRead

Mick Karn: Sensitive, Virgin, 1982. Reprodukce obalu singlu. Autor fotografie a grafické úpravy: Fin Costello

Micka Karna šlo poznat po několika tónech. On sám se přitom opakovaně bránil tomu, aby v něm okolí vidělo pouze baskytaristu skupiny Japan. Hrál na dechové nástroje, skládal, modeloval sochy. Ve studiu dokázal nechat chyby být, i když by je jiní opravili. Svou baskytaru dokonce na jedné desce potlačil, aby dokázal, že je také skladatelem. Později toho litoval.

Pokračování textu Mick Karn: Japan, Rain Tree Crow a basa za pět liber

Počet přečtení: 890

Be sociable and share

Robbie Robertson – Kanaďan, který Americe vrátil její vlastní hudbu

Písně nesly jeho jméno. Jejich zvuk patřil celé kapele.
#LetníLongRead

Robbie Robertson při slavnostním uvedení do Rock'n'Roll Hall of Fame, New York 6. března 2000 (Credit photo: Kingkongphoto & www.celebrity-photos.com from Laurel Maryland, USA, Wikimedia, Creative Commons Attribution-Share Alike 2.0) — Robbie Robertson při slavnostním uvedení do Rock’n’Roll Hall of Fame, New York 6. března 2000 (Credit photo: Kingkongphoto & www.celebrity-photos.com from Laurel Maryland, USA, Wikimedia, Creative Commons Attribution-Share Alike 2.0)

Narodil se v Torontu, hudebně dospěl v barech amerického Jihu a v The Band napsal písně, které zněly, jako by tu byly odjakživa. Hudební životopis Robbieho Robertsona je však také příběhem pěti mužů, kteří společně vytvořili zvuk, o nějž se později nedokázali spravedlivě podělit.

Pokračování textu Robbie Robertson – Kanaďan, který Americe vrátil její vlastní hudbu

Počet přečtení: 1 285

Be sociable and share

Čtyřicet let čekání na Lament od Ultravox | Kritici, emoce a synthpop

Jak se mohlo stát, že dva recenzenti slyšeli v téhle desce chlad, zatímco dnes na ni nacházíme melancholii?
#LetníLongRead, #DruhyPoslech

Dva doboví recenzenti slyšeli v sedmém albu Ultravox Lament chlad, dokonalé kulisy a málo skutečného života. Nemuseli se mýlit. Stačilo, aby se během následujících čtyřiceti let změnilo to, co od emocí v populární hudbě očekáváme.

Pokračování textu Čtyřicet let čekání na Lament od Ultravox | Kritici, emoce a synthpop

Počet přečtení: 979

Be sociable and share

Sonny Rollins: tenorsaxofon jako celoživotní otázka

Newk proměnil improvizaci v způsob myšlení a celý život hledal tón, jenž slyšel ve své hlavě.

Sonny Rollins na benefiční akci pro novináře Conrada Silverta ze SF Chronicle, San Francisco Opera House 22. 2. 1982 (Credit photo: Brian McMillen photo / contact: brianmcmillen@hotmail.com, Wikimedia, Creative Commons Attribution-Share Alike 3.0)

Někteří hudebníci hledají celý život vlastní styl. Walter Theodore „Sonny“ Rollins (7. 9. 1930 – 25. 5. 2026) ho našel brzy, ale nikdy nepřestal pochybovat, jestli ho slyší dost jasně. Od harlemských ulic přes nahrávky jako Saxophone Colossus, Freedom Suite nebo The Bridge vedla jeho cesta za tónem, který měl být silný, osobitý a pravdivý. Právě tato neochota spokojit se s dosaženým z něj udělala jednoho z nejvýznamnějších improvizátorů v dějinách jazzu.

Pokračování textu Sonny Rollins: tenorsaxofon jako celoživotní otázka

Počet přečtení: 1 154

Be sociable and share

„Tuhle fašistickou vlnu fakt nepotřebujeme.“ Heaven 17 a píseň, která po 45 letech zní jako varování pro dnešek

Název Fascist Groove Thang není hudební pojem, ale ironická metafora pro fašistický trend, který se začal šířit začátkem 80. let. A který se dnes vrací v uhlazenějších, ale o to nebezpečnějších podobách.

Heaven 17: (We Don't Need This) Fascist Groove Thang (1981, Virgin) — Heaven 17: (We Don’t Need This) Fascist Groove Thang (1981, Virgin)

Když Heaven 17 v březnu 1981 vydali singl „(We Don’t Need This) Fascist Groove Thang“, vzali si jazyk amerického funku a obrátili ho proti politické realitě své doby. „Tuhle fašistickou vlnu nepotřebujeme,“ říká v překladu název — a BBC skladbu okamžitě zakázala kvůli ostrým narážkám na Reagana. Po 45 letech ale tahle ironická taneční výstraha působí ještě naléhavěji: svět znovu řeší populismus, autoritářské tendence a návrat nálad, které Heaven 17 pojmenovali dávno předtím, než se staly mainstreamem.

Pokračování textu „Tuhle fašistickou vlnu fakt nepotřebujeme.“ Heaven 17 a píseň, která po 45 letech zní jako varování pro dnešek

Počet přečtení: 1 388

Be sociable and share

Was (Not Was): Špioni v domě funku, kteří si dělali legraci z apokalypsy dřív, než to bylo cool

Jak dva židovští kluci z detroitské střední třídy zamaskovali magnetofony za mutantní funkovou revoluci – a proč jejich paranoidní humor dnes zní podezřele současně.
#SoundOfDetroit

Was (Not_Was) - Chrysalis Records Promo photo (zleva Don Was, Sweet Pea Atkinson, David Was a Sir Harry Bowens) — Was (Not_Was) – Chrysalis Records Promo photo (zleva Don Was, Sweet Pea Atkinson, David Was a Sir Harry Bowens)

Na obalech vypadali jako mutantní disco kapela z ghetta, ve skutečnosti šlo o dva vzdělané kluky z Detroitu s magnetofony, ironií a posedlostí rozporem. Was (Not Was) spojili funk, politickou paranoiu a absurdní humor do hudby, která se tváří jako zábava – a přitom nepřestává klást nepříjemné otázky.

Pokračování textu Was (Not Was): Špioni v domě funku, kteří si dělali legraci z apokalypsy dřív, než to bylo cool

Počet přečtení: 1 100

Be sociable and share

Rain Tree Crow: Návrat, který neměl připomínat minulost

Hudba jako mlha, kterou nelze prohlédnout

Když se někdejší členové Japan v roce 1991 znovu sešli pod jménem Rain Tree Crow, nebylo to gesto nostalgie. Spíš tichý, opatrně improvizovaný experiment, ve kterém David Sylvian přizval své staré spoluhráče na cestu, jež měla s glamovými začátky společného už jen jména na obalu. Jak se ukázalo, i krátký návrat může být nečekaně čistý, hluboký a osvobozující.

Pokračování textu Rain Tree Crow: Návrat, který neměl připomínat minulost

Počet přečtení: 1 433

Be sociable and share

Tin Drum: Album, které bylo vrcholem. A zároveň začátkem konce Japan.

Sylvianův sen o Číně, Karnova bezpražcová poetika, Barbieriho laboratoř zvuku a Jansenova tichá ukázněnost. Album, na němž se všechno spojilo – a kapela se přitom rozpadla.

Tin Drum je deska, která zní jako ztichlé prohlášení. Křehké, strohé, přitom nabité energií, která se nesnaží prorazit dopředu – jen přeskupuje tvary a světlo. Japan na ní našli vlastní jazyk, vydestilovaný z cest, obrazů a dlouhých hodin ve studiu. Poprvé dorostli k ambicím, o nichž před lety jen mluvili. A právě v té chvíli, kdy jejich hudba byla nejčistší, se mezi nimi otevřela nepřekonatelná názorová propast.

Pokračování textu Tin Drum: Album, které bylo vrcholem. A zároveň začátkem konce Japan.

Počet přečtení: 1 350

Be sociable and share