Hudební magazín o zapomenutých příbězích, jazzu, alternativě a albech s hlubším kontextem
Klub Blitz nebyl jen večírek a Visage nebyli jen obraz. Steve Strange spojil klub, hudbu a módu – a narazil na otázku, komu společná práce patří.
Dva dny po londýnském 100 Club Punk Special hráli Sex Pistols v Newportu. V publiku stál sedmnáctiletý Steve Harrington. O několik let později už jako Steve Strange hlídal dveře Blitz Clubu a s Visage převáděl jeho svět do elektronického popu.
Pokračování textu Steve Strange: Když se punk stal uniformou
Po albu Vienna se Ultravox vrátili ke Connymu Plankovi ve stejné sestavě, ale bez hotových písní.
#LetníLongRead, #DruhyPoslech
Ultravox mohli zopakovat úspěšný recept z alba Vienna. Místo toho tři měsíce skládali nové písně přímo ve studiu. Natočili jejího následovníka Rage in Eden, který začíná hlasem schopným pohnout davem a končí člověkem, jenž si nedokáže vybavit jedno jméno.
Pokračování textu Rage in Eden: Co Ultravox udělali po Vienna
Basová linka Micka Karna vede od alb Japan přes Titles, Rain Tree Crow a Polytown až k poslednímu návratu Dalis Car.
#LetniLongRead
Micka Karna šlo poznat po několika tónech. On sám se přitom opakovaně bránil tomu, aby v něm okolí vidělo pouze baskytaristu skupiny Japan. Hrál na dechové nástroje, skládal, modeloval sochy. Ve studiu dokázal nechat chyby být, i když by je jiní opravili. Svou baskytaru dokonce na jedné desce potlačil, aby dokázal, že je také skladatelem. Později toho litoval.
Pokračování textu Mick Karn: Japan, Rain Tree Crow a basa za pět liber
Písně nesly jeho jméno. Jejich zvuk patřil celé kapele.
#LetníLongRead
Narodil se v Torontu, hudebně dospěl v barech amerického Jihu a v The Band napsal písně, které zněly, jako by tu byly odjakživa. Hudební životopis Robbieho Robertsona je však také příběhem pěti mužů, kteří společně vytvořili zvuk, o nějž se později nedokázali spravedlivě podělit.
Pokračování textu Robbie Robertson – Kanaďan, který Americe vrátil její vlastní hudbu
Skye Edwards je nejtišší zpěvačka trip-hopu
#LetniLongRead
Morcheeba vystoupí 9. srpna 2026 v pražském SaSaZu. Skye Edwards se za tři desetiletí nestala jen rozpoznatelným hlasem kapely. Naučila její hudbu ustupovat, nechávat volné místo a netlačit na výsledek. Několik slabik stačí, aby se kytary, samply i smyčce přestaly předhánět kdo přitáhne pozornost.
Pokračování textu Skye Edwards: hlas, který zpomalil trip‑hop
Jak si vybrat štěstí, když vás všechno rozptyluje
#LetniLongRead
Stephen Bruner dokáže proměnit baskytaru v hračku, úkryt i poplašné zařízení. Pod jménem Thundercat zpívá o kočkách, videohrách, alkoholu, sexu a konci světa, jako kdyby se všechno odehrávalo v jednom pokoji a zároveň v několika galaxiích. Jeho nové album Distracted však naznačuje, že za přebytkem tónů, vtipů a kulturních odkazů vždycky probíhal ještě jiný souboj. Zápas o schopnost zůstat chvíli na jednom místě – a vydržet tam sám se sebou.
Pokračování textu Thundercat mění baskytaru v osobní nervovou soustavu
Jak se mohlo stát, že dva recenzenti slyšeli v téhle desce chlad, zatímco dnes na ni nacházíme melancholii?
#LetníLongRead, #DruhyPoslech
Dva doboví recenzenti slyšeli v sedmém albu Ultravox Lament chlad, dokonalé kulisy a málo skutečného života. Nemuseli se mýlit. Stačilo, aby se během následujících čtyřiceti let změnilo to, co od emocí v populární hudbě očekáváme.
Pokračování textu Čtyřicet let čekání na Lament od Ultravox | Kritici, emoce a synthpop
Newk proměnil improvizaci v způsob myšlení a celý život hledal tón, jenž slyšel ve své hlavě.
Někteří hudebníci hledají celý život vlastní styl. Walter Theodore „Sonny“ Rollins (7. 9. 1930 – 25. 5. 2026) ho našel brzy, ale nikdy nepřestal pochybovat, jestli ho slyší dost jasně. Od harlemských ulic přes nahrávky jako Saxophone Colossus, Freedom Suite nebo The Bridge vedla jeho cesta za tónem, který měl být silný, osobitý a pravdivý. Právě tato neochota spokojit se s dosaženým z něj udělala jednoho z nejvýznamnějších improvizátorů v dějinách jazzu.
Pokračování textu Sonny Rollins: tenorsaxofon jako celoživotní otázka