Steve Strange: Když se punk stal uniformou

Klub Blitz nebyl jen večírek a Visage nebyli jen obraz. Steve Strange spojil klub, hudbu a módu – a narazil na otázku, komu společná práce patří.

Steve Strange
Steve Strange

Dva dny po londýnském 100 Club Punk Special hráli Sex Pistols v Newportu. V publiku stál sedmnáctiletý Steve Harrington. O několik let později už jako Steve Strange hlídal dveře Blitz Clubu a s Visage převáděl jeho svět do elektronického popu.

Pokračování textu Steve Strange: Když se punk stal uniformou

Be sociable and share

Rage in Eden: Co Ultravox udělali po Vienna

Po albu Vienna se Ultravox vrátili ke Connymu Plankovi ve stejné sestavě, ale bez hotových písní.
#LetníLongRead, #DruhyPoslech

Ultravox: Rage in Eden (1981, Chrysalis)
Ultravox: Rage in Eden (1981, Chrysalis)

Ultravox mohli zopakovat úspěšný recept z alba Vienna. Místo toho tři měsíce skládali nové písně přímo ve studiu. Natočili jejího následovníka Rage in Eden, který začíná hlasem schopným pohnout davem a končí člověkem, jenž si nedokáže vybavit jedno jméno.

Pokračování textu Rage in Eden: Co Ultravox udělali po Vienna

Be sociable and share

Mick Karn: Japan, Rain Tree Crow a basa za pět liber

Basová linka Micka Karna vede od alb Japan přes Titles, Rain Tree Crow a Polytown až k poslednímu návratu Dalis Car.
#LetniLongRead

Mick Karn: Sensitive, Virgin, 1982. Reprodukce obalu singlu. Autor fotografie a grafické úpravy: Fin Costello
Mick Karn: Sensitive, Virgin, 1982. Reprodukce obalu singlu. Autor fotografie a grafické úpravy: Fin Costello

Micka Karna šlo poznat po několika tónech. On sám se přitom opakovaně bránil tomu, aby v něm okolí vidělo pouze baskytaristu skupiny Japan. Hrál na dechové nástroje, skládal, modeloval sochy. Ve studiu dokázal nechat chyby být, i když by je jiní opravili. Svou baskytaru dokonce na jedné desce potlačil, aby dokázal, že je také skladatelem. Později toho litoval.

Pokračování textu Mick Karn: Japan, Rain Tree Crow a basa za pět liber

Be sociable and share

Robbie Robertson – Kanaďan, který Americe vrátil její vlastní hudbu

Písně nesly jeho jméno. Jejich zvuk patřil celé kapele.
#LetníLongRead

Robbie Robertson při slavnostním uvedení do Rock'n'Roll Hall of Fame, New York 6. března 2000 (Credit photo: Kingkongphoto & www.celebrity-photos.com from Laurel Maryland, USA, Wikimedia, Creative Commons Attribution-Share Alike 2.0)
Robbie Robertson při slavnostním uvedení do Rock’n’Roll Hall of Fame, New York 6. března 2000 (Credit photo: Kingkongphoto & www.celebrity-photos.com from Laurel Maryland, USA, Wikimedia, Creative Commons Attribution-Share Alike 2.0)

Narodil se v Torontu, hudebně dospěl v barech amerického Jihu a v The Band napsal písně, které zněly, jako by tu byly odjakživa. Hudební životopis Robbieho Robertsona  je však také příběhem pěti mužů, kteří společně vytvořili zvuk, o nějž se později nedokázali spravedlivě podělit.

Pokračování textu Robbie Robertson – Kanaďan, který Americe vrátil její vlastní hudbu

Be sociable and share

Skye Edwards: hlas, který zpomalil trip‑hop

Skye Edwards je nejtišší zpěvačka trip-hopu
#LetniLongRead

Zpěvačka Skye Edwards, 2008 (Credit photo: fotosons.com, Wikimedia, Creative Commons Attribution-Share Alike 3.0)
Zpěvačka Skye Edwards, 2008 (Credit photo: fotosons.com, Wikimedia, Creative Commons Attribution-Share Alike 3.0)

Morcheeba vystoupí 9. srpna 2026 v pražském SaSaZu. Skye Edwards se za tři desetiletí nestala jen rozpoznatelným hlasem kapely. Naučila její hudbu ustupovat, nechávat volné místo a netlačit na výsledek. Několik slabik stačí, aby se kytary, samply i smyčce přestaly předhánět kdo přitáhne pozornost.

Pokračování textu Skye Edwards: hlas, který zpomalil trip‑hop

Be sociable and share

Thundercat mění baskytaru v osobní nervovou soustavu

Jak si vybrat štěstí, když vás všechno rozptyluje
#LetniLongRead

Thundercat před svým logem, 2018 (Credit photo: FifthLegend from Eagan, Minnesota, USA, Wikimedia, Creative Commons Attribution 2.0 Generic)
Thundercat před svým logem, 2018 (Credit photo: FifthLegend from Eagan, Minnesota, USA, Wikimedia, Creative Commons Attribution 2.0 Generic)

Stephen Bruner dokáže proměnit baskytaru v hračku, úkryt i poplašné zařízení. Pod jménem Thundercat zpívá o kočkách, videohrách, alkoholu, sexu a konci světa, jako kdyby se všechno odehrávalo v jednom pokoji a zároveň v několika galaxiích. Jeho nové album Distracted však naznačuje, že za přebytkem tónů, vtipů a kulturních odkazů vždycky probíhal ještě jiný souboj. Zápas o schopnost zůstat chvíli na jednom místě – a vydržet tam sám se sebou.

Pokračování textu Thundercat mění baskytaru v osobní nervovou soustavu

Be sociable and share

Čtyřicet let čekání na Lament od Ultravox | Kritici, emoce a synthpop

Jak se mohlo stát, že dva recenzenti slyšeli v téhle desce chlad, zatímco dnes na ni nacházíme melancholii?
#LetníLongRead, #DruhyPoslech

Ultravox: Lament (1984, Chrysalis)
Ultravox: Lament (1984, Chrysalis)

Dva doboví recenzenti slyšeli v sedmém albu Ultravox Lament chlad, dokonalé kulisy a málo skutečného života. Nemuseli se mýlit. Stačilo, aby se během následujících čtyřiceti let změnilo to, co od emocí v populární hudbě očekáváme.

Pokračování textu Čtyřicet let čekání na Lament od Ultravox | Kritici, emoce a synthpop

Be sociable and share

Sonny Rollins: tenorsaxofon jako celoživotní otázka

Newk proměnil improvizaci v způsob myšlení a celý život hledal tón, jenž slyšel ve své hlavě.

Sonny Rollins na benefiční akci pro novináře Conrada Silverta ze SF Chronicle, San Francisco Opera House 22. 2. 1982 (Credit photo: Brian McMillen photo / contact: brianmcmillen@hotmail.com, Wikimedia, Creative Commons Attribution-Share Alike 3.0)
Sonny Rollins na benefiční akci pro novináře Conrada Silverta ze SF Chronicle, San Francisco Opera House 22. 2. 1982 (Credit photo: Brian McMillen photo / contact: brianmcmillen@hotmail.com, Wikimedia, Creative Commons Attribution-Share Alike 3.0)

Někteří hudebníci hledají celý život vlastní styl. Walter Theodore „Sonny“ Rollins (7. 9. 1930 – 25. 5. 2026) ho našel brzy, ale nikdy nepřestal pochybovat, jestli ho slyší dost jasně. Od harlemských ulic přes nahrávky jako Saxophone Colossus, Freedom Suite nebo The Bridge vedla jeho cesta za tónem, který měl být silný, osobitý a pravdivý. Právě tato neochota spokojit se s dosaženým z něj udělala jednoho z nejvýznamnějších improvizátorů v dějinách jazzu.

Pokračování textu Sonny Rollins: tenorsaxofon jako celoživotní otázka

Be sociable and share