ElectronicMusic Archivy - cernejpudink.cz

Everything but the Girl: Tichá kontinuita proměn

Od křehkých kytarových začátků přes orchestrální pop a klubovou elektroniku až k návratu na malá pódia.
#LondonBetween, #QuietSoulUK | Soul & Style

Everything but the Girl, 1990. (Credit Photo: Elena Torre / Wikimedia, Creative Commons Attribution-Share Alike 2.0)

Nezvyšovali hlas, aby byli slyšet. Spíš měnili kulisy a nechávali písně mluvit samy. Everything but the Girl jsou příběhem vytrvalé proměny: od křehkých post-punkových začátků přes tiché popové písně o vztazích až po chvíli, kdy jejich hlas obstál i uprostřed klubového rytmu, aniž by ztratil charakter.

Pokračování textu Everything but the Girl: Tichá kontinuita proměn

Počet přečtení: 865

Be sociable and share

Portishead: Když vlastní pravidla přestanou stačit

Od Dummy, přes druhé album, Roseland k Third: jak Portishead znovu skládali vlastní způsob práce.

Portishead v březnu 2013 (Credit Photo: Stefan64 / Wikimedia, Public Domain)

Portishead vydali za víc než třicet let jen tři studiová alba. Mezi Dummy a Third ale neleží prázdno: druhá deska, Roseland, dlouhá pauza i návrat v roce 2008 ukazují kapelu, která pokaždé znovu rozhodovala, co ze svého vlastního způsobu práce ještě potřebuje.

Pokračování textu Portishead: Když vlastní pravidla přestanou stačit

Počet přečtení: 1 349

Be sociable and share

Steve Strange: Když se punk stal uniformou

Klub Blitz nebyl jen večírek a Visage nebyli jen obraz. Steve Strange spojil klub, hudbu a módu – a narazil na otázku, komu společná práce patří.

Dva dny po londýnském 100 Club Punk Special hráli Sex Pistols v Newportu. V publiku stál sedmnáctiletý Steve Harrington. O několik let později už jako Steve Strange hlídal dveře Blitz Clubu a s Visage převáděl jeho svět do elektronického popu.

Pokračování textu Steve Strange: Když se punk stal uniformou

Počet přečtení: 1 568

Be sociable and share

Rage in Eden: Co Ultravox udělali po Vienna

Po albu Vienna se Ultravox vrátili ke Connymu Plankovi ve stejné sestavě, ale bez hotových písní.
#LetníLongRead, #DruhyPoslech

Ultravox: Rage in Eden (1981, Chrysalis)

Ultravox mohli zopakovat úspěšný recept z alba Vienna. Místo toho tři měsíce skládali nové písně přímo ve studiu. Natočili jejího následovníka Rage in Eden, který začíná hlasem schopným pohnout davem a končí člověkem, jenž si nedokáže vybavit jedno jméno.

Pokračování textu Rage in Eden: Co Ultravox udělali po Vienna

Počet přečtení: 1 272

Be sociable and share

Mick Karn: Japan, Rain Tree Crow a basa za pět liber

Basová linka Micka Karna vede od alb Japan přes Titles, Rain Tree Crow a Polytown až k poslednímu návratu Dalis Car.
#LetniLongRead

Mick Karn: Sensitive, Virgin, 1982. Reprodukce obalu singlu. Autor fotografie a grafické úpravy: Fin Costello

Micka Karna šlo poznat po několika tónech. On sám se přitom opakovaně bránil tomu, aby v něm okolí vidělo pouze baskytaristu skupiny Japan. Hrál na dechové nástroje, skládal, modeloval sochy. Ve studiu dokázal nechat chyby být, i když by je jiní opravili. Svou baskytaru dokonce na jedné desce potlačil, aby dokázal, že je také skladatelem. Později toho litoval.

Pokračování textu Mick Karn: Japan, Rain Tree Crow a basa za pět liber

Počet přečtení: 1 343

Be sociable and share

Robbie Robertson – Kanaďan, který Americe vrátil její vlastní hudbu

Písně nesly jeho jméno. Jejich zvuk patřil celé kapele.
#LetníLongRead

Robbie Robertson při slavnostním uvedení do Rock'n'Roll Hall of Fame, New York 6. března 2000 (Credit photo: Kingkongphoto & www.celebrity-photos.com from Laurel Maryland, USA, Wikimedia, Creative Commons Attribution-Share Alike 2.0) — Robbie Robertson při slavnostním uvedení do Rock’n’Roll Hall of Fame, New York 6. března 2000 (Credit photo: Kingkongphoto & www.celebrity-photos.com from Laurel Maryland, USA, Wikimedia, Creative Commons Attribution-Share Alike 2.0)

Narodil se v Torontu, hudebně dospěl v barech amerického Jihu a v The Band napsal písně, které zněly, jako by tu byly odjakživa. Hudební životopis Robbieho Robertsona je však také příběhem pěti mužů, kteří společně vytvořili zvuk, o nějž se později nedokázali spravedlivě podělit.

Pokračování textu Robbie Robertson – Kanaďan, který Americe vrátil její vlastní hudbu

Počet přečtení: 1 499

Be sociable and share

Skye Edwards: hlas, který zpomalil trip‑hop

Skye Edwards je nejtišší zpěvačka trip-hopu
#LetniLongRead

Zpěvačka Skye Edwards, 2008 (Credit photo: fotosons.com, Wikimedia, Creative Commons Attribution-Share Alike 3.0)

Morcheeba vystoupí 9. srpna 2026 v pražském SaSaZu. Skye Edwards se za tři desetiletí nestala jen rozpoznatelným hlasem kapely. Naučila její hudbu ustupovat, nechávat volné místo a netlačit na výsledek. Několik slabik stačí, aby se kytary, samply i smyčce přestaly předhánět kdo přitáhne pozornost.

Pokračování textu Skye Edwards: hlas, který zpomalil trip‑hop

Počet přečtení: 1 214

Be sociable and share

Thundercat mění baskytaru v osobní nervovou soustavu

Jak si vybrat štěstí, když vás všechno rozptyluje
#LetniLongRead

Thundercat před svým logem, 2018 (Credit photo: FifthLegend from Eagan, Minnesota, USA, Wikimedia, Creative Commons Attribution 2.0 Generic)

Stephen Bruner dokáže proměnit baskytaru v hračku, úkryt i poplašné zařízení. Pod jménem Thundercat zpívá o kočkách, videohrách, alkoholu, sexu a konci světa, jako kdyby se všechno odehrávalo v jednom pokoji a zároveň v několika galaxiích. Jeho nové album Distracted však naznačuje, že za přebytkem tónů, vtipů a kulturních odkazů vždycky probíhal ještě jiný souboj. Zápas o schopnost zůstat chvíli na jednom místě – a vydržet tam sám se sebou.

Pokračování textu Thundercat mění baskytaru v osobní nervovou soustavu

Počet přečtení: 1 156

Be sociable and share