Když punk nestačí | The Clash a hudba, která chtěla vysvětlit svět

Začali na okraji londýnské scény – a skončili jako hlas celé éry.
#UKPunk1976

The Clash, Chateau Neuf, Oslo, Norway, (21. 5. 1980) (Credit photo: Helge Øverås, Wikimedia, Creative Commons Attribution-Share Alike 4.0 International)
The Clash, Chateau Neuf, Oslo, Norway, (21. 5. 1980) (Credit photo: Helge Øverås, Wikimedia, Creative Commons Attribution-Share Alike 4.0 International)

V hudbě existují kapely, které chtějí změnit zvuk. A pak ty, které chtějí změnit způsob, jakým svět slyší sám sebe. The Clash patřili k těm druhým. Punk pro ně nebyl destinací, ale startovní čárou. A když se z ní rozběhli, ukázalo se, že jejich příběh nebude o stylu, ale o prostoru — o tom, kolik reality se dá vměstnat do tří minut, aniž by se to celé rozpadlo.

Pokračování textu Když punk nestačí | The Clash a hudba, která chtěla vysvětlit svět

Be sociable and share

Peter Hook v Lucerna Music Baru

25 let alba Get Ready
Nejdřív New Order, potom Joy Division

Peter Hook and the Light, Nocturnal Culture Night 13 2018 in Deutzen, Germany (Credit Photo: S. Bollmann / Wikimedia, Creative Commons Public Domain)
Peter Hook and the Light, Nocturnal Culture Night 13 2018 in Deutzen, Germany (Credit Photo: S. Bollmann / Wikimedia, Creative Commons Public Domain)

Peter Hook se do Prahy vrací způsobem, který nemá nic společného s ohlížením se. V pondělí 23. března 2026 nejdřív odehraje Get Ready – album, kde se New Order znovu učili hrát spolu jako kapela. Potom projde katalog skladeb Joy Division a New Order vedle sebe. Bez ochranného skla, bez snahy cokoliv uzavírat. Basa v popředí, její jedinečný zvuk v prostoru, čas v pohybu.

Pokračování textu Peter Hook v Lucerna Music Baru

Be sociable and share

Playlist Mark Lanegan zpívá

Poslech jako přítomnost, ne jako sokl pod kamenný pomník

Mark Lanegan, 2010, Barcelona, Katalánsko (Credit Photo: alterna2 / Wikimedia, Creative Commons Attribution-Share Alike 2.0)
Mark Lanegan, 2010, Barcelona, Katalánsko (Credit Photo: alterna2 / Wikimedia, Creative Commons Attribution-Share Alike 2.0)

Komentovaný playlist Mark Lanegan zpívá volně navazuje na text a playlist Mark Lanegan poslouchá. Zatímco první se vracel k deskám, které formovaly Laneganův umělecký vkus a vzpomínky na konkrétní chvíle a místa, druhý sleduje hlas v pohybu – v kapele, v dialogu i v tichu. Ne jako monument, ale jako stále přítomnou skutečnost, která zůstala i po Markově odchodu na věčnost.

Pokračování textu Playlist Mark Lanegan zpívá

Be sociable and share

Playlist Mark Lanegan poslouchá

Hudba, v níž se našel
„You Can’t Escape Your Influences“ Mark Lanegan’s Favourite Albums
Julian Marszalek, The Quietus, leden 2012 (inspirace)

Mark Lanegan, duben 2012 (Credit Photo: Teresa Sedó from Barcelona, España / Wikimedia, Creative Commons Attribution-Share Alike 2.0)
Mark Lanegan, duben 2012 (Credit Photo: Teresa Sedó from Barcelona, España / Wikimedia, Creative Commons Attribution-Share Alike 2.0)

Skladby v tomhle playlistu nejsou zdrojem inspirace ani přehledem vlivů. Spíš místy, kam se dá vracet. V zimě. Uprostřed noci. V tichu.
Text vychází ze vzpomínek Marka Lanegana a ukazuje poslech hudby ne jako únik, ale jako opakující se návrat k místům, situacím a hlasům, díky nimž se dalo vydržet takřka vše.

Pokračování textu Playlist Mark Lanegan poslouchá

Be sociable and share

Siouxsie po Banshees: když se příběh rozhodne skončit

„Šílím z toho, když znám konec příběhu.“

Siouxsie Sioux, Astoria 2, London UK. 2. 9. 2007 (Credit photo: Michael Johnson, Wikimedia, Creative Commons Attribution-Share Alike 2.0)
Siouxsie Sioux, Astoria 2, London UK. 2. 9. 2007 (Credit photo: Michael Johnson, Wikimedia, Creative Commons Attribution-Share Alike 2.0)

Siouxsie Sioux (27. 5. 1957, narozená jako Susan Janet Ballion) patří k nejvýraznějším hlasům britského post-punku. Jako frontwoman Siouxsie and the Banshees definovala jeho temnější, introspektivnější podobu a výrazně ovlivnila generace hudebníků napříč žánry. Na konci devadesátých let se však rozhodla odejít — ne ze slabosti, ale z vědomí, že ne každý příběh je potřeba dohrát do posledního tónu.

Pokračování textu Siouxsie po Banshees: když se příběh rozhodne skončit

Be sociable and share

The No-names: „Naši kamarádi to sem nestihli, jsme jediní přeživší členové hemživého chaosu.“

New Order živě v únoru 1981 v Manchesteru
New Order živě v únoru 1981 v Manchesteru

První vystoupení Joy Division bez Iana Curtise se uskutečnilo 29. července 1980 v Beach Clubu v Manchesteru. Předskakovali spřátelené kapele A Certain Ratio. Recenze jejich koncertu od Teen Pheelse vyšla 10. srpna 1980 v New Music News. O tomto vystoupení je také zmínka v memoárech Fast Forward: Confessions of a Post-Punk Percussionist (2020) bubeníka Stephena Morrise.

Pokračování textu The No-names: „Naši kamarádi to sem nestihli, jsme jediní přeživší členové hemživého chaosu.“

Be sociable and share

Joy Division, vytvořili vlastní styl, což se povedlo jen několika málo vyvoleným

Vydání New Musical Expressu ze 14. června 1980 s legendární fotografií Joy Division od Antona Corbijna, na níž se jako jediný ohlíží Ian Curtis, zbytek kapely jakoby hledí kupředu
Vydání New Musical Expressu ze 14. června 1980 s legendární fotografií Joy Division od Antona Corbijna, na níž se jako jediný ohlíží Ian Curtis, zbytek kapely jakoby hledí kupředu

Profilový materiál manchesterské postpunkové legendy Joy Division je mimořádným příspěvkem labelu Black Point Records v rámci vzpomínky na 40. výročí tragického odchodu zpěváka a básníka Iana Curtise.

Pokračování textu Joy Division, vytvořili vlastní styl, což se povedlo jen několika málo vyvoleným

Be sociable and share

Ian Curtis, zbavte mě snů, které mě jen dovedou k dalšímu dni

Ian Curtis, zpěvák postpunkových Joy Division
Ian Curtis, zpěvák postpunkových Joy Division

Pro Iana byla slova vždy nesmírně důležitá. Pokaždé, když si pustil nějakou desku, rád se mnou probíral písňové texty. Nerad poslouchal nahrávky, za jejichž slovy nebyl nějaký příběh a které nic neznamenaly.“ Tak na zpěváka Iana Kevina Curtise (15. 7. 1956 – 18. 5. 1980), člena legendárních postpunkových Joy Division, vzpomíná jeho manželka Deborah.

Pokračování textu Ian Curtis, zbavte mě snů, které mě jen dovedou k dalšímu dni

Be sociable and share