Hudební magazín o zapomenutých příbězích, jazzu, alternativě a albech s hlubším kontextem
Hudba, která přežila bouře, ztráty i vlastní stíny
#NOLAGroove
Hot 8 Brass Band představují to nejlepší z tradice New Orleans: hudbu, která umí být divoká i duchovní, tíživá i povznesená. Z jejich žesťového rachotu cítíte bolest i sílu přežít. V každém pochodu, v každé „second line“ i v každém ryku suzafonu zní poselství, které se v New Orleans dědí po generace: „Dokud zní groove, město žije“.
Pokračování textu Hot 8 Brass Band: Když se dechová kapela stane životním příběhem
Nekončící second line
#NOLAGroove
New Orleans nezní potichu. Město mluví žesťmi, odpovídá bubny, nadechuje se v rytmu kroků second-line a vydechuje groove, který má chuť pouličního prachu i vůni lidského potu. Dechové soubory tu nejsou turistickou kulisou ani sentimentálním odkazem minulosti — jsou nervovou soustavou městských čtvrtí, živým organismem rozkročeným mezi pohřebním rituálem a pouliční extází, mezi pamětí a nelítostnou přítomností.
Pokračování textu Brass bandy New Orleans: Zvuk, který drží město pohromadě
Když se město vrátí do tebe dřív, než se ty vrátíš do něj
#NOLAGroove
Na albu Goin’ Back to New Orleans z roku 1992 se Mac Rebennack alias Dr. John nevrací jen domů. Vrací se tam, kde vyrůstal, k sobě. Do míst, kde se hudba mísí se životem, kde rytmus kráčí před melodií a kde i smutek má vlastní groove. Je to jeho nejupřímnější vyznání městu, které ho stvořilo – a které on po celý život znovu skládal z tónů, vůní a příběhů.
Pokračování textu Kouzlo návratu: Dr. John a město, které nikdy neopustil
Od raných hitů přes hurikány, segregaci i spolupráci s legendami – Irma Thomas stále s grácií spojuje rodinnou tradici, hudební dědictví a lidskost New Orleans.
#NOLAGroove
Irma Thomas, přezdívaná „Soul Queen of New Orleans“, prožila život mezi pódiem a každodenností. Její cesta měla všechny výšky a pády, které zná i město samo – možná jen o něco extrémnější než běžné životní příběhy. Už dávno by mohla odpočívat na vavřínech, ale pro ni je nejcennější vděčné publikum. Přestože je známou hudební osobností, detaily jejího příběhu zůstávají pro mnoho posluchačů skryté.
Pokračování textu Královna neworleanského soulu Irma Thomas vždy zpívala o životě
Tradice a moderní feeling definují současnou hudbu z New Orleans
#NOLAGroove
Z New Orleans do Missouri a Kalifornie, přes generace a hudební styly. Ledisi, Jon Batiste, Samantha Fish, PJ Morton, Corey Henry a duo Bobby Rush & Kenny Wayne Shepherd dokazují, že hudba inspirovaná Crescent City stále pulsuje. Od emotivního rhythm’n’blues, gospelu přes moderní blues až po elektrizující funkové party.
Pokračování textu Rychlovka #5: Šest hudebních cest ze současného New Orleans a okolí
Jak se z kluka z Ninth Ward stal hlas New Orleans, který rozčeřil hladinu rhythm’n’bluesového žebříčku
#NOLAGroove
New Orleans přišel 17. září 1996 o jednoho ze svých nejbarvitějších rhythm’n’bluesových umělců. Jessie „Poops“ Hill, autor nezapomenutelného hitu „Ooh Poo Pah Doo“, se ve čtyřiašedesáti letech odebral na druhý břeh. Ale jeho hudba, groove i příběh žijí dál.
Pokračování textu Ooh Poo Pah Doo – příběh Jessieho „Poops“ Hilla
Jedna noc, tisíc chutí, nekonečný jazz
#NOLAGroove
Jsou desky, které hrají jako večer sám – a nechce se jim končit. Voní po smažených krevetách, po pivu z plastového kelímku, po kouři z grilu, po tom zvláštním mixu potu a radosti, který v New Orleans dělá i z obyčejné středy svátek. Jednou z takových nahrávek je The Barbecue Swingers Live trumpetisty Kermita Ruffinse – živý záznam z Tipitina’s, který zachytil nejen skvělou kapelu, ale i celý ten „sousedský neworleánský jazz“ v jeho syrové podobě.
Pokračování textu Kermit Ruffins & The Barbecue Swingers – živý jazz, co voní po grilu
Šest dekád výprav za blues, funkem, soulem a jazzem
#NOLAGroove
Jeden z těch muzikantů, kteří nikam nespěchali — protože když máte vlastní groove, svět si vás najde sám. Walter “Wolfman” Washington (20. 12. 1943 – 22. 12. 2022, narozen jako Edward Joseph Washington Jr.) hrál tak, jak New Orleans dýchá: lehce, samozřejmě, s neokázalým mistrovstvím. Šest desetiletí se vracel na stejná pódia a ke stejným lidem, jako by hudba byla formou sousedské konverzace, která nikdy neskončí. A zanechal po sobě nejen desky, ale hlavně vzpomínku na člověka, který bral hudbu jako životní povolání i jako veřejnou službu.
Pokračování textu Walter “Wolfman” Washington: Naučil svou kytaru vyprávět