John Coltrane – Africa/Brass: Orchestr jazzové budoucnosti

První album pro Impulse! a krok do neznáma. Coltrane s Africa/Brass mění pravidla hry
#CernoOranzovaEra, #ImpulseListening, #ImpulseState
Impulse! není label.
Je to stav.
#MilesAndTrane100

John Coltrane Quartet: Africa/Brass (1961, Impulse! Records)
John Coltrane Quartet: Africa/Brass (1961, Impulse! Records)

První album pro Impulse! a krok do neznáma. John Coltrane na Africa/Brass rozšiřuje kvarteto na velký orchestr; v titulní skladbě přidává druhý kontrabas. Hledá zvuk dost mohutný na to, aby se mu mohl postavit.

Pokračování textu John Coltrane – Africa/Brass: Orchestr jazzové budoucnosti

Be sociable and share

Bitches Brew (1970)

Miles Davis a hudba jako otevřený stav
#MilesAndTrane100

Miles Davis: Bitches Brew (1970, Columbia)
Miles Davis: Bitches Brew (1970, Columbia)

Bitches Brew není deskou, která by chtěla být pochopena. Nepředkládá jasný tvar ani posluchačský klíč – spíš vytváří prostředí, do něhož se vstupuje bez mapy. Miles Davis tu nepřechází k elektrickému jazzu, ale rozpouští samotnou představu stylu: hudba se drolí na fragmenty, groove se mění v tlak a čas přestává plynout lineárně.

Pokračování textu Bitches Brew (1970)

Be sociable and share

In a Silent Way: Hudba, která se nebojí udělat krok

Album, v němž se Miles Davis poprvé nadechl do prostoru, který ještě neměl tvar
#MilesAndTrane100

Miles Davis: In a Silent Way (1969, Columbia)
Miles Davis: In a Silent Way (1969, Columbia)

Na konci šedesátých let se Miles Davis ocitl v bodě, kdy se jeho vlastní jazyk začal rozpadat. Druhý kvintet se rozplynul, svět kolem byl plný hluku, násilí a rychlosti — a Davis se rozhodl udělat pravý opak. In a Silent Way není album jistoty, ale album hledání. Hudba, která se nebojí zpomalit, ztišit a vstoupit do prostoru, kde ještě nic není dané.

Pokračování textu In a Silent Way: Hudba, která se nebojí udělat krok

Be sociable and share

Teo Macero: producent, který slyšel Milese jinak

O muži, který proměnil studio v další nástroj Milesovy kapely
#MilesAndTrane100

Jazzový skladatel a producent Teo Macero, 11. 5. 1996 na první konferenci o Miles Davisovi (Washington University v St. Louis, MO. (Credit photo: Catherine Rankovic, Wikimedia, Creative Commons Attribution-Share Alike 2.0 Generic)
Jazzový skladatel a producent Teo Macero, 11. 5. 1996 na první konferenci o Miles Davisovi (Washington University v St. Louis, MO. (Credit photo: Catherine Rankovic, Wikimedia, Creative Commons Attribution-Share Alike 2.0 Generic)

Když se mluví o albech Milese Davise z přelomu 60. a 70. let, pořád se ještě často mluví o „kapelách“, „sessions“ a „geniálních improvizacích“. Jenže tahle vyprávění mají jednu zásadní slepou skvrnu: nepočítají s producentem jako aktivním hráčem. V případě Milese Davise to ale bez něj jednoduše nejde.

Pokračování textu Teo Macero: producent, který slyšel Milese jinak
Be sociable and share

Druhý velký kvintet Milese Davise: když se jazz naučil plout

Wayne Shorter, Herbie Hancock, Ron Carter a Tony Williams v kvintetu, jež přestal počítat rytmus tradičním způsobem
#MilesAndTrane100

Kontrabasista Ron Carter a trumpetista Miles Davis, 1964 (Credit Photo: Swing Journal / Wikimedia, Public Domain)
Kontrabasista Ron Carter a trumpetista Miles Davis, 1964 (Credit Photo: Swing Journal / Wikimedia, Public Domain)

Existují kapely, které hrají skvěle. A pak existují kapely, které změní samotný způsob, jak hudbu slyšíme. Druhý velký kvintet Milese Davise patří k těm druhým.

Pokračování textu Druhý velký kvintet Milese Davise: když se jazz naučil plout

Be sociable and share

Jazzová epištola čtvrtá: Birth of the Cool

Když jazz zpomalil, aby mohl jít dál
#MilesAndTrane100

Miles Davis: Birth of the Cool (1957, Capitol Records)
Miles Davis: Birth of the Cool (1957, Capitol Records)

Jedna deska. Jedenáct skladeb. Minimum pozornosti v době vzniku – a zásadní dopad později. Birth of the Cool jako tichá křižovatka dějin jazzu.

Pokračování textu Jazzová epištola čtvrtá: Birth of the Cool

Be sociable and share

John Coltrane: Práce, která bolela víc než úspěch

Portrét hudebníka, pro kterého bylo hledání důležitější než výsledek
#MilesAndTrane100

Americký jazzový saxofonista John Coltrane po příletu na letiště Schiphol, 26. 10. 1963 (Credit photo: Sbírka / Archiv: Fotografická sbírka Anefo, photo by: Gelderen, Hugo van / Anefo, Wikimedia, Creative Commons CC0 1.0 Universal Public Domain Dedication.
Americký jazzový saxofonista John Coltrane po příletu na letiště Schiphol, 26. 10. 1963 (Credit photo: Sbírka / Archiv: Fotografická sbírka Anefo, photo by: Gelderen, Hugo van / Anefo, Wikimedia, Creative Commons CC0 1.0 Universal Public Domain Dedication.

V klubech, kde se světlo lámalo o zakouřený vzduch a publikum se snažilo udržet krok s hudbou, působil John Coltrane (23. 9. 1926 – 17. 7. 1967) často tišeji, než by kdo čekal. Ne jako hvězda, ale jako člověk, který se ještě nechce posadit. Ne proto, že by nemohl — ale protože věděl, že práce neskončila.

Nestal se zásadní postavou jazzu proto, že by natočil krásné nebo obdivované desky. Stal se jí proto, že opakovaně narážel na hranice funkčních řešení — a odmítl je zahladit. Jeho hudba není souhrnem dosažených tvarů. Je to záznam tlaku, který si na sebe kladl, dokud se struktury nezačaly rozpadat.

Pokračování textu John Coltrane: Práce, která bolela víc než úspěch
Be sociable and share

Sorry, Miles! — Libor Šmoldas vstupuje do roku Milesova století s albem, které mluví i mezi řádky

#MilesAndTrane100

Libor Šmoldas Quartet: Sorry, Miles! (2026, Bivak Records)
Libor Šmoldas Quartet: Sorry, Miles! (2026, Bivak Records)

V rámci celoročního seriálu #MilesAndTrane100 už od ledna 2026 zveřejňuji texty mapující nejen historické momenty spojené se stým výročím Milese DaviseJohna Coltranea, ale také to, jak jejich odkaz rezonuje v současné hudbě. Po pohledu do archivů, méně známých příběhů i paralel mezi oběma legendami přichází logický krok: zaměřit se na aktuální tvorbu, která s jejich odkazem vstupuje do dialogu. Jedním z nejvýraznějších příspěvků letošního roku je nové album Libora Šmoldase Sorry, Miles!.

Pokračování textu Sorry, Miles! — Libor Šmoldas vstupuje do roku Milesova století s albem, které mluví i mezi řádky

Be sociable and share