Hudební magazín o zapomenutých příbězích, jazzu, alternativě a albech s hlubším kontextem
Série #MilesAndTrane100 připomíná sto let od narození Miles Davis a John Coltrane. Nejde jen o jejich společnou kapitolu, ale o širší svět moderního jazzu, který kolem jejich hudby vznikl – nahrávky, spoluhráče, klíčové momenty i rozhodnutí, jež formovaly zvuk druhé poloviny 20. století. Série propojuje nové texty s archivem cernejpudink.cz a sleduje jazz jako živý proces, nikoli uzavřený příběh.
Album, na kterém se hard bop loučí bez patosu
#MilesAndTrane100
LP deska Milestones není přechod ani předzvěst. Je to okamžik, kdy všechno ještě drží pohromadě – kapela, jazyk, energie – a právě tím se loučí. Hard bop tu funguje s téměř samozřejmou jistotou, rytmika drží tvar, dechy zvyšují tlak. Miles Davis váhá, John Coltrane je neklidný, Cannonball Adderley přidává bluesový hlas. Nic se ještě nerozpadá. Ale návrat už není možný.
Na počátku byl pohyb
#MilesAndTrane100
Miles Davis nikdy nezůstal tam, kde ho ostatní chtěli mít. Jakmile se jeho hudba stala srozumitelnou, přestal o ni mít zájem. Tento text sleduje Milese Davise jako proces – jako trvalý pohyb, který formoval moderní jazz tím, že ho nutil měnit jazyk, sestavy i samotná pravidla hry.
Ne památník. Návrat.
#MilesAndTrane100
Úvodní prohlášení k sérii článků, v nichž se budeme věnovat odkazu Milese Davise a Johna Coltranea. Ne jako připomínce dvou „velkých jazzových jmen“, ale jako návratu k hudbě, která vznikala v pohybu a bez jistoty výsledku.
Pokračování textu #MilesAndTrane100: Miles Davis, John Coltrane a proč má smysl poslouchat je znovu
Miles Davis a Gil Evans v roce 1959 vytvořili orchestrální dílo, které překračuje hranice jazzu i času.
#MilesAndTrane100
Ve své recenzi pro červencové číslo Jazz Review z roku 1959 přirovnal Bob Freedman Milesova trumpetová sóla k síle, která málem vynese gramofon z místnosti. Kritika, která nešetří superlativy, ale zároveň upozorňuje na technické nedostatky nahrávky, zůstává svědectvím o tom, jak hluboce Porgy and Bess proměnila vnímání orchestrálního jazzu.
Pokračování textu Porgy and Bess – příběh o barvách, prostoru a dokonalém tónu
Deska ulice i salónu
#MilesAndTrane100
Dva dny ve studiu. Čtyři alba. Jeden kvintet, který změnil jazz. Cookin’ bylo první na řadě – a pořád v něm najdeš, co jinde chybí.
Pokračování textu Cookin‘ With The Miles Davis Quintet (1957, Prestige Records)
Zita Carno, Jazz Review, prosinec 1959 (inspirace)
#MilesAndTrane100
V prosinci 1959 vyšla v americkém magazínu Jazz Review recenze soundtracku k francouzskému filmu Ascenseur pour l’échafaud – první setkání Milese Davise s evropským filmovým jazzem. Minimalistická improvizace, temná atmosféra, Paříž v noci. Tón recenze Zity Carno není jen obdivný. Je fascinovaný, skoro uhranutý. Miles tu podle ní „nemyslí jako filmový skladatel. Myslí jako Miles Davis.“
Zvukové plochy
#MilesAndTrane100
Nahrávací frekvence pro Prestige Records z konce páté dekády 20.století, pod supervizí jejich majitele Boba Weinstocka, z nichž saxofonista John Coltrane vytěžil několik výtečných dlouhohrajících titulů, jsou právem považovány za klíčovou přípravnou fázi pro jeho pozdější úspěchy a slávu.
Pokračování textu John Coltrane With Red Garland: Soultrane (1958, Prestige Records)
Těžká životní etapa Johna Coltranea
#MilesAndTrane100
Klasický jazzový titul Blue Train (1957, Blue Note Records) saxofonisty Johna Coltranea je dokumentem období, v němž poprvé skloubil všechny části svého hudebního rukopisu, aby se mohl vydat za rozšiřováním jazzových strukturálních a technických hranic. Jeho hra je výjimečně inspirující a živá. Jazzový fanoušek je svědkem oslavy živočišného elánu, muzikantství i prostého potěšení z hudby.
Pokračování textu John Coltrane: Blue Train (1957, Blue Note Records)