Crescent: Když John Coltrane uvolnil místo vlastnímu kvartetu

Coltraneův kvartet v nejtišší a nejkoncentrovanější podobě.
#MilesAndTrane100, #CernoOranzovaEra, #ImpulseListening, #ImpulseState
Impulse! není label.
Je to stav.

John Coltrane Quartet: Crescent (1964, Impulse! Records)
John Coltrane Quartet: Crescent (1964, Impulse! Records)

LP deska Crescent z roku 1964 nestojí na Coltraneově honbě za dalším vrcholem. Pět vlastních skladeb sevřel do rozměru vinylového alba, na němž se napětí rodí z odkladu, soustředění a ústupu. První stranu vede tenorsaxofon, na druhé nepřijde jediné Coltraneovo sólo. Do středu se přesunou Jimmy Garrison a Elvin Jones. Dostanou příležitost ukázat, proč klasické kvarteto nebylo doprovodnou skupinou.

Pokračování textu Crescent: Když John Coltrane uvolnil místo vlastnímu kvartetu

Be sociable and share

Coltrane Jazz (1961): zapomenuté ozvěny jednoho přechodu

Album z roku 1961, které se stalo přechodem spíš než jistotou
Archivní šum / zapomenuté ozvěny roku 1961
#MilesAndTrane100

John Coltrane: Coltrane Jazz (1961, Atlantic)
John Coltrane: Coltrane Jazz (1961, Atlantic)

Archivní šum není místo pro hotové soudy. Je to prostor, kde se znovu čtou texty psané bez jistoty, že jednou vznikne legenda. Coltrane Jazz vyšlo v roce 1961 právě do takového času. John Coltrane už byl slyšet všude. Přesto si nikdo ještě netroufal říct, kam přesně směřuje. Kritika naslouchala, zapisovala, váhala. A v těch váháních je dnes slyšet víc než v tehdejších verdiktech.

Pokračování textu Coltrane Jazz (1961): zapomenuté ozvěny jednoho přechodu

Be sociable and share

John Coltrane – Africa/Brass: Orchestr jazzové budoucnosti

První album pro Impulse! a krok do neznáma. Coltrane s Africa/Brass mění pravidla hry
#CernoOranzovaEra, #ImpulseListening, #ImpulseState
Impulse! není label.
Je to stav.
#MilesAndTrane100

John Coltrane Quartet: Africa/Brass (1961, Impulse! Records)
John Coltrane Quartet: Africa/Brass (1961, Impulse! Records)

První album pro Impulse! a krok do neznáma. John Coltrane na Africa/Brass rozšiřuje kvarteto na velký orchestr; v titulní skladbě přidává druhý kontrabas. Hledá zvuk dost mohutný na to, aby se mu mohl postavit.

Pokračování textu John Coltrane – Africa/Brass: Orchestr jazzové budoucnosti

Be sociable and share

Bitches Brew (1970)

Miles Davis a hudba jako otevřený stav
#MilesAndTrane100

Miles Davis: Bitches Brew (1970, Columbia)
Miles Davis: Bitches Brew (1970, Columbia)

Bitches Brew není deskou, která by chtěla být pochopena. Nepředkládá jasný tvar ani posluchačský klíč – spíš vytváří prostředí, do něhož se vstupuje bez mapy. Miles Davis tu nepřechází k elektrickému jazzu, ale rozpouští samotnou představu stylu: hudba se drolí na fragmenty, groove se mění v tlak a čas přestává plynout lineárně.

Pokračování textu Bitches Brew (1970)

Be sociable and share

In a Silent Way: Hudba, která se nebojí udělat krok

Album, v němž se Miles Davis poprvé nadechl do prostoru, který ještě neměl tvar
#MilesAndTrane100

Miles Davis: In a Silent Way (1969, Columbia)
Miles Davis: In a Silent Way (1969, Columbia)

Na konci šedesátých let se Miles Davis ocitl v bodě, kdy se jeho vlastní jazyk začal rozpadat. Druhý kvintet se rozplynul, svět kolem byl plný hluku, násilí a rychlosti — a Davis se rozhodl udělat pravý opak. In a Silent Way není album jistoty, ale album hledání. Hudba, která se nebojí zpomalit, ztišit a vstoupit do prostoru, kde ještě nic není dané.

Pokračování textu In a Silent Way: Hudba, která se nebojí udělat krok

Be sociable and share

Teo Macero: producent, který slyšel Milese jinak

O muži, který proměnil studio v další nástroj Milesovy kapely
#MilesAndTrane100

Jazzový skladatel a producent Teo Macero, 11. 5. 1996 na první konferenci o Miles Davisovi (Washington University v St. Louis, MO. (Credit photo: Catherine Rankovic, Wikimedia, Creative Commons Attribution-Share Alike 2.0 Generic)
Jazzový skladatel a producent Teo Macero, 11. 5. 1996 na první konferenci o Miles Davisovi (Washington University v St. Louis, MO. (Credit photo: Catherine Rankovic, Wikimedia, Creative Commons Attribution-Share Alike 2.0 Generic)

Když se mluví o albech Milese Davise z přelomu 60. a 70. let, pořád se ještě často mluví o „kapelách“, „sessions“ a „geniálních improvizacích“. Jenže tahle vyprávění mají jednu zásadní slepou skvrnu: nepočítají s producentem jako aktivním hráčem. V případě Milese Davise to ale bez něj jednoduše nejde.

Pokračování textu Teo Macero: producent, který slyšel Milese jinak
Be sociable and share

Druhý velký kvintet Milese Davise: když se jazz naučil plout

Wayne Shorter, Herbie Hancock, Ron Carter a Tony Williams v kvintetu, jež přestal počítat rytmus tradičním způsobem
#MilesAndTrane100

Kontrabasista Ron Carter a trumpetista Miles Davis, 1964 (Credit Photo: Swing Journal / Wikimedia, Public Domain)
Kontrabasista Ron Carter a trumpetista Miles Davis, 1964 (Credit Photo: Swing Journal / Wikimedia, Public Domain)

Existují kapely, které hrají skvěle. A pak existují kapely, které změní samotný způsob, jak hudbu slyšíme. Druhý velký kvintet Milese Davise patří k těm druhým.

Pokračování textu Druhý velký kvintet Milese Davise: když se jazz naučil plout

Be sociable and share

Jazzová epištola čtvrtá: Birth of the Cool

Když jazz zpomalil, aby mohl jít dál
#MilesAndTrane100

Miles Davis: Birth of the Cool (1957, Capitol Records)
Miles Davis: Birth of the Cool (1957, Capitol Records)

Jedna deska. Jedenáct skladeb. Minimum pozornosti v době vzniku – a zásadní dopad později. Birth of the Cool jako tichá křižovatka dějin jazzu.

Pokračování textu Jazzová epištola čtvrtá: Birth of the Cool

Be sociable and share