Hudební magazín o zapomenutých příbězích, jazzu, alternativě a albech s hlubším kontextem
Série #MilesAndTrane100 připomíná sto let od narození Milese Davise a Johna Coltranea. Nejde jen o jejich společnou kapitolu, ale o širší svět moderního jazzu, který kolem jejich hudby vznikl. Nahrávky, spoluhráče, klíčové momenty i rozhodnutí, jež formovaly zvuk druhé poloviny 20. století. Série propojuje nové texty s archivem cernejpudink.cz a sleduje jazz jako živý proces, nikoli uzavřený příběh.
Když jazz zpomalil, aby mohl jít dál
#MilesAndTrane100
Jedna deska. Jedenáct skladeb. Minimum pozornosti v době vzniku – a zásadní dopad později. Birth of the Cool jako tichá křižovatka dějin jazzu.
Pokračování textu Jazzová epištola čtvrtá: Birth of the Cool
Portrét hudebníka, pro kterého bylo hledání důležitější než výsledek
#MilesAndTrane100
V klubech, kde se světlo lámalo o zakouřený vzduch a publikum se snažilo udržet krok s hudbou, působil John Coltrane (23. 9. 1926 – 17. 7. 1967) často tišeji, než by kdo čekal. Ne jako hvězda, ale jako člověk, který se ještě nechce posadit. Ne proto, že by nemohl — ale protože věděl, že práce neskončila.
Nestal se zásadní postavou jazzu proto, že by natočil krásné nebo obdivované desky. Stal se jí proto, že opakovaně narážel na hranice funkčních řešení — a odmítl je zahladit. Jeho hudba není souhrnem dosažených tvarů. Je to záznam tlaku, který si na sebe kladl, dokud se struktury nezačaly rozpadat.
#MilesAndTrane100
V rámci celoročního seriálu #MilesAndTrane100 už od ledna 2026 zveřejňuji texty mapující nejen historické momenty spojené se stým výročím Milese Davise a Johna Coltranea, ale také to, jak jejich odkaz rezonuje v současné hudbě. Po pohledu do archivů, méně známých příběhů i paralel mezi oběma legendami přichází logický krok: zaměřit se na aktuální tvorbu, která s jejich odkazem vstupuje do dialogu. Jedním z nejvýraznějších příspěvků letošního roku je nové album Libora Šmoldase Sorry, Miles!.
John Coltrane o poslechu, hledání a hudbě v pohybu.
Coltrane on Coltrane | Down Beat, září 1960
#MilesAndTrane100
John Coltrane v roce 1960 nemluví jako legenda ani jako hotový hlas. Vyjadřuje se jako hudebník uprostřed práce. Přemýšlí o poslechu, o technice, o pochybnostech, o prostoru, který se teprve otevírá. Nejde o bilanci, ale o stav mysli – o přítomný čas, ve kterém se hudba ještě hledá.
Pokračování textu Poslouchám. Hledám. Začínám. John Coltrane (1960)
Album, na kterém se hard bop loučí bez patosu
#MilesAndTrane100
LP deska Milestones není přechod ani předzvěst. Je to okamžik, kdy všechno ještě drží pohromadě – kapela, jazyk, energie – a právě tím se loučí. Hard bop tu funguje s téměř samozřejmou jistotou, rytmika drží tvar, dechy zvyšují tlak. Miles Davis váhá, John Coltrane je neklidný, Cannonball Adderley přidává bluesový hlas. Nic se ještě nerozpadá. Ale návrat už není možný.
Na počátku byl pohyb
#MilesAndTrane100
Miles Davis nikdy nezůstal tam, kde ho ostatní chtěli mít. Jakmile se jeho hudba stala srozumitelnou, přestal o ni mít zájem. Tento text sleduje Milese Davise jako proces – jako trvalý pohyb, který formoval moderní jazz tím, že ho nutil měnit jazyk, sestavy i samotná pravidla hry.
Ne památník. Návrat.
#MilesAndTrane100
Úvodní prohlášení k sérii článků, v nichž se budeme věnovat odkazu Milese Davise a Johna Coltranea. Ne jako připomínce dvou „velkých jazzových jmen“, ale jako návratu k hudbě, která vznikala v pohybu a bez jistoty výsledku.
Pokračování textu #MilesAndTrane100: Miles Davis, John Coltrane a proč má smysl poslouchat je znovu
Miles Davis a Gil Evans v roce 1959 vytvořili orchestrální dílo, které překračuje hranice jazzu i času.
#MilesAndTrane100
Ve své recenzi pro červencové číslo Jazz Review z roku 1959 přirovnal Bob Freedman Milesova trumpetová sóla k síle, která málem vynese gramofon z místnosti. Kritika, která nešetří superlativy, ale zároveň upozorňuje na technické nedostatky nahrávky, zůstává svědectvím o tom, jak hluboce Porgy and Bess proměnila vnímání orchestrálního jazzu.
Pokračování textu Porgy and Bess – příběh o barvách, prostoru a dokonalém tónu