Blog o moderní hudbě, tipy na zajímavá alba, profily skupin a hudebníků, představení hudebních vydavatelství, hudební producenti, recenze, koncerty
Rok 1957 přinesl jedno z nejdůležitějších alb moderního jazzu. Brilliant Corners od klavíristy a skladatele Theloniouse Monka není jen dalším jazzovým titulem – je to výpověď, manifest a umělecký experiment zároveň. Dobové recenze se shodují: Monk zde překračuje hranice běžné improvizace a představuje svou tvorbu jako vyzrálý, nekompromisní umělec, jehož hudba osciluje mezi genialitou a výstředností.
Pokračování textu Thelonious Monk: Brilliant Corners (1957, Riverside Records)
Název Rollinsova alba Tenor Madness z roku 1956 se nesmí brát až tak doslova. Jeho tón sice zněl vždy útočně a ostře. Nicméně se po zdánlivě nevyčerpatelné spršce tenorsaxofonových jisker dokázal zklidnit. A pak jazzovým aficionados nabídl zcela jinou interpretační polohu – dechberoucí a přetékající intimní vřelostí.
Pokračování textu Sonny Rollins Quartet: Tenor Madness (1956, Prestige Records)
Jazzový svět přišel na konci roku 2024 o jednoho z posledních bebopových veteránů Roye Haynese (13. 3. 1925 – 12. 11. 2024, narozen jako Roy Owen Haynes). Na pódiích se nikdy nemusel předvádět, aby o sobě dal vědět. Navíc vždy dodržoval prosté muzikantské krédo “poslouchat změny (akordy, které hrají pianista s basistou) a ne sólisty”.
Mimořádně zdařilé album One Flight Up je stvrzenkou znovuzrození amerického tenorsaxofonisty Dextera Gordona po jeho odražení se z drogového dna a odletu z USA. Nebyl jediným z amerických jazzmenů, koho přilákala příležitost hrát celé měsíce na stejném místě v některém západoevropském městě pro vnímavější a vstřícnější publikum, nezatíženém rasovými předsudky.
Pokračování textu Dexter Gordon: One Flight Up (1965, Blue Note Records)
Každý den můžete objevit zajímavou muziku, neznámého hudebníka nebo neprávem přehlíženou LP desku, o jejichž existenci jste zatím neměli tušení.
Nabízím vám kompilaci deseti jazzových alb vydaných v roce 2024, která si podle mého mínění zaslouží označit nálepkou “Vřele doporučuji!”.
Pokračování textu TOP 10 jazzových alb roku 2024 podle webu cernejpudink.cz
Svébytný tenorsaxofonista Sonny Rollins byl již od úsvitu hard bopu jedním z hlavních představitelů žánru. V jeho muzikantském naturelu lze vystopovat cestu mezi hrou Charlieho Parkera a Johna Coltranea. Vyhovoval mu proto expresivní a dráždivý styl. Jedním z klenotů hardbopové éry je Sonnyho album Way Out West (1957, Contemporary Records).
Pokračování textu Sonny Rollins: Way Out West (1957, Contemporary Records)
Pozoun je jedním z nejstarších žesťových dechových nástrojů a v rodině jazzových instrumentů má zvláštní postavení. Mistrem hry na snížcový trombon je Curtis Fuller (15. 12. 1932 – 8. 5. 2021, narozen jako Curtis DuBois Fuller). Jeho hudební kariéra trvala téměř sedmdesát let. Všeobecně je považován za jednoho z nejvlivnějších jazzových pozounistů.
Pokračování textu Curtis Fuller, jeden z nejvlivnějších jazzových trombonistů
Vizionářské kompozice a improvizace jazzového stařešiny, skladatele, saxofonisty a zbožného buddhisty Waynea Shortera (25. 8. 1933 – 2. 3. 2023) zní nekonvenčně a kreativně. Takový tvůrčí přístup byl pro něj nejtypičtější a hudebnímu světu nejvěrněji zprostředkoval jeho představy.
Pokračování textu Wayne Shorter: Nezajímá mě kompozice, jsem pro dekompozici
Tři dny před koncem roku 2023 zemřel Les McCann (23. 9. 1935 – 29. 12. 2023, narozen jako Leslie Coleman McCann), pianista a zpěvák, který byl jedním z průkopníků funky, soulového a bluesového stylu známého jako soul jazz. Příznivcům nabídl originální klavírní hru a vzletný pěvecký styl díky němuž do komerčněji pojatého jazzu vnesl mnohé z černošské spirituální hudby.
Pokračování textu Klavírista Les McCann byl architektem soulově jazzového zvuku
Jazzový kontrabasista Coleridge Goode (29. 11. 1914 – 2. 10. 2015, narozen jako Coleridge George Emerson Goode) byl šikovný, univerzální muzikant. Bez problémů zvládl zahrát každý hudební žánr.
Nahrávací frekvence pro Prestige Records z konce páté dekády 20.století, pod supervizí jejich majitele Boba Weinstocka, z nichž saxofonista John Coltrane vytěžil několik výtečných dlouhohrajících titulů, jsou právem považovány za klíčovou přípravnou fázi pro jeho pozdější úspěchy a slávu.
Pokračování textu John Coltrane With Red Garland: Soultrane (1958, Prestige Records)
Album Trompeta Toccata (1965, Blue Note Records) bylo bohužel labutí písní texaského trumpetisty Kennyho Dorhama jakožto kapelníka. Kennymu se ale podařil husarský kousek, když si jedno ze svých nejlepších alb schoval až na samý závěr sólové dráhy. Velice zdařile na něm kombinuje hard bop, afro-latinu, modální jazz a bossa novu. Další LP desku s novým materiálem už nikdy nenahrál.
Pokračování textu Kenny Dorham: Trompeta Toccata (1965, Blue Note Records)
Klasický jazzový titul Blue Train (1957, Blue Note Records) saxofonisty Johna Coltranea je dokumentem období, v němž poprvé skloubil všechny části svého hudebního rukopisu, aby se mohl vydat za rozšiřováním jazzových strukturálních a technických hranic. Jeho hra je výjimečně inspirující a živá. Jazzový fanoušek je svědkem oslavy živočišného elánu, muzikantství i prostého potěšení z hudby.
Pokračování textu John Coltrane: Blue Train (1957, Blue Note Records)
Jazzový trumpetista Booker Little umírá předčasně ve věku dvacet tři let v roce 1961. Jeho nejlepším albem je Out Front pro značku Candid Records. Nahrávky pochází z jedné z pouhých pěti studiových frekvencí, které Booker vedl jako kapelník.
Pokračování textu Booker Little: Out Front (1961, Candid Records)