Hudební magazín o zapomenutých příbězích, jazzu, alternativě a albech s hlubším kontextem
Rok 1957 přinesl jedno z nejdůležitějších alb moderního jazzu. Brilliant Corners od klavíristy a skladatele Theloniouse Monka není jen dalším jazzovým titulem – je to výpověď, manifest a umělecký experiment zároveň. Dobové recenze se shodují: Monk zde překračuje hranice běžné improvizace a představuje svou tvorbu jako vyzrálý, nekompromisní umělec, jehož hudba osciluje mezi genialitou a výstředností.
Pokračování textu Thelonious Monk: Brilliant Corners (1957, Riverside Records)
Název Rollinsova alba Tenor Madness z roku 1956 se nesmí brát až tak doslova. Jeho tón sice zněl vždy útočně a ostře. Nicméně se po zdánlivě nevyčerpatelné spršce tenorsaxofonových jisker dokázal zklidnit. A pak jazzovým aficionados nabídl zcela jinou interpretační polohu – dechberoucí a přetékající intimní vřelostí.
Pokračování textu Sonny Rollins Quartet: Tenor Madness (1956, Prestige Records)
Jazzový svět přišel na konci roku 2024 o jednoho z posledních bebopových veteránů Roye Haynese (13. 3. 1925 – 12. 11. 2024, narozen jako Roy Owen Haynes). Na pódiích se nikdy nemusel předvádět, aby o sobě dal vědět. Navíc vždy dodržoval prosté muzikantské krédo “poslouchat změny (akordy, které hrají pianista s basistou) a ne sólisty”.
Mimořádně zdařilé album One Flight Up je stvrzenkou znovuzrození amerického tenorsaxofonisty Dextera Gordona po jeho odražení se z drogového dna a odletu z USA. Nebyl jediným z amerických jazzmenů, koho přilákala příležitost hrát celé měsíce na stejném místě v některém západoevropském městě pro vnímavější a vstřícnější publikum, nezatíženém rasovými předsudky.
Pokračování textu Dexter Gordon: One Flight Up (1965, Blue Note Records)
Každý den můžete objevit zajímavou muziku, neznámého hudebníka nebo neprávem přehlíženou LP desku, o jejichž existenci jste zatím neměli tušení.
Nabízím vám kompilaci deseti jazzových alb vydaných v roce 2024, která si podle mého mínění zaslouží označit nálepkou “Vřele doporučuji!”.
Pokračování textu TOP 10 jazzových alb roku 2024 podle webu cernejpudink.cz
Svébytný tenorsaxofonista Sonny Rollins byl již od úsvitu hard bopu jedním z hlavních představitelů žánru. V jeho muzikantském naturelu lze vystopovat cestu mezi hrou Charlieho Parkera a Johna Coltranea. Vyhovoval mu proto expresivní a dráždivý styl. Jedním z klenotů hardbopové éry je Sonnyho album Way Out West (1957, Contemporary Records).
Pokračování textu Sonny Rollins: Way Out West (1957, Contemporary Records)
Pozoun je jedním z nejstarších žesťových dechových nástrojů a v rodině jazzových instrumentů má zvláštní postavení. Mistrem hry na snížcový trombon je Curtis Fuller (15. 12. 1932 – 8. 5. 2021, narozen jako Curtis DuBois Fuller). Jeho hudební kariéra trvala téměř sedmdesát let. Všeobecně je považován za jednoho z nejvlivnějších jazzových pozounistů.
Pokračování textu Curtis Fuller, jeden z nejvlivnějších jazzových trombonistů
Vizionářské kompozice a improvizace jazzového stařešiny, skladatele, saxofonisty a zbožného buddhisty Waynea Shortera (25. 8. 1933 – 2. 3. 2023) zní nekonvenčně a kreativně. Takový tvůrčí přístup byl pro něj nejtypičtější a hudebnímu světu nejvěrněji zprostředkoval jeho představy.
Pokračování textu Wayne Shorter: Nezajímá mě kompozice, jsem pro dekompozici