Steve Strange: Když se punk stal uniformou

Klub Blitz nebyl jen večírek a Visage nebyli jen obraz. Steve Strange spojil klub, hudbu a módu – a narazil na otázku, komu společná práce patří.

Steve Strange
Steve Strange

Dva dny po londýnském 100 Club Punk Special hráli Sex Pistols v Newportu. V publiku stál sedmnáctiletý Steve Harrington. O několik let později už jako Steve Strange hlídal dveře Blitz Clubu a s Visage převáděl jeho svět do elektronického popu.

Pokračování textu Steve Strange: Když se punk stal uniformou

Be sociable and share

Dvě noci pod Oxford Street: 100 Club Punk Special 1976

V září 1976 se londýnský 100 Club nezměnil v místo zrození punku. Spíš v okamžik, kdy se punk již nedal zamést pod koberec.
#UKPunk1976

Padesát let od 100 Club Punk Special. Dva zářijové večery roku 1976, kdy britský punk ještě nebyl zakonzervovanou legendou, ale už se z něj stal veřejný problém.

Pokračování textu Dvě noci pod Oxford Street: 100 Club Punk Special 1976

Be sociable and share

Thundercat mění baskytaru v osobní nervovou soustavu

Jak si vybrat štěstí, když vás všechno rozptyluje
#LetniLongRead

Thundercat před svým logem, 2018 (Credit photo: FifthLegend from Eagan, Minnesota, USA, Wikimedia, Creative Commons Attribution 2.0 Generic)
Thundercat před svým logem, 2018 (Credit photo: FifthLegend from Eagan, Minnesota, USA, Wikimedia, Creative Commons Attribution 2.0 Generic)

Stephen Bruner dokáže proměnit baskytaru v hračku, úkryt i poplašné zařízení. Pod jménem Thundercat zpívá o kočkách, videohrách, alkoholu, sexu a konci světa, jako kdyby se všechno odehrávalo v jednom pokoji a zároveň v několika galaxiích. Jeho nové album Distracted však naznačuje, že za přebytkem tónů, vtipů a kulturních odkazů vždycky probíhal ještě jiný souboj. Zápas o schopnost zůstat chvíli na jednom místě – a vydržet tam sám se sebou.

Pokračování textu Thundercat mění baskytaru v osobní nervovou soustavu

Be sociable and share

Dead Kennedys: Kabaret, v němž se porouchala demokracie

Punk jako léčka na americké sebeuspokojení
#LetniLongRead

Dead Kennedys na propagační fotografii z let 1981–1983. Foto: Karen Filter; distribuce Faulty Products / Alternative Tentacles. Zdroj: Wikimedia Commons, public domain.
Dead Kennedys na propagační fotografii z let 1981–1983. Foto: Karen Filter; distribuce Faulty Products / Alternative Tentacles. Zdroj: Wikimedia Commons, public domain.

Dead Kennedys nehráli punk jako protestní pochod. Jejich písně připomínaly grotesku, v níž se kytara srazila s policejní sirénou, reklamní slogan s politickým projevem a černý humor s reálným násilím. Za osm let existence sestavy se zpěvákem Biafrou proměnili americkou paranoiu v hudbu, které se člověk mohl smát jen do chvíle, než mu došlo, čemu se vlastně směje.

Pokračování textu Dead Kennedys: Kabaret, v němž se porouchala demokracie

Be sociable and share

Plastic Surgery Disasters: Amerika pod skalpelem

Deska, na níž Dead Kennedys přestali útočit na jednotlivé terče a začali pitvat celý systém

Dead Kennedys: Plastic Surgery Disasters (1982, Alternative Tentacles)
Dead Kennedys: Plastic Surgery Disasters (1982, Alternative Tentacles)

Na druhém řadovém albu už Dead Kennedys nepotřebovali guvernéra, prezidenta ani jeden konkrétní skandál. Terčem se stala běžná americká existence: práce, lékařská péče, kariéra, dovolená i pocit bezpečí. Plastic Surgery Disasters zachycuje společnost zglajchšaltovanou k obrazu reklamy – a pod obvazy už začíná hnisat.

Pokračování textu Plastic Surgery Disasters: Amerika pod skalpelem

Be sociable and share

Když se Jello Biafra rozesměje: roky s LARD

V LARD se Biafrova politická groteska srazila s industriálním hlukem Ministry
#LetniLongRead

Americký zpěvák a politický aktivista Jello Biafra, Fun Fun Fun Fest 2014, Austin, Texas (Credit photo: Ralph Arvesen, Wikimedia, Creative Commons Attribution 2.0)
Americký zpěvák a politický aktivista Jello Biafra, Fun Fun Fun Fest 2014, Austin, Texas (Credit photo: Ralph Arvesen, Wikimedia, Creative Commons Attribution 2.0)

Jello Biafra nesbíral názory. Shromažďoval výstřižky citátů, které se kolem nás opakují tak dlouho, až přestanou znít podezřele. Vytrhl je z původního prostředí, poskládal proti sobě a bez dekorací nechal jejich autory, aby se usvědčili sami. Najednou zněly ostřeji, než si ti, jež je pronesli, přáli. Jeho písně ukazovaly, že skutečná moc neleží v křiku ani v póze, ale ve slovech, jimiž se popisuje svět. Tam začíná problém.

Pokračování textu Když se Jello Biafra rozesměje: roky s LARD

Be sociable and share

Jamie Reid nebyl jen autorem grafiky Sex Pistols. Profil muže, který spojil punk, aktivismus, Suburban Press a víru ve změnu.

Punk byl jen nejviditelnější částí jeho práce

Po smrti Jamieho Reida se většina nekrologů vracela ke grafice Sex Pistols. Dávalo to smysl. Koláže a obaly, které vytvořil v druhé polovině sedmdesátých let, patří k nejznámějším symbolům britského punku. Jenže Reidův příběh začal dávno před nimi a pokračoval ještě dlouho poté. Je to příběh člověka, který prošel Paříží roku 1968, vydával komunitní noviny, obdivoval Minguse a Coltranea, nadšeně zahradničil, podporoval protestní hnutí a celý život odmítal stát se správcem vlastní legendy. Punk byl jen nejviditelnější částí jeho práce.

Pokračování textu Jamie Reid nebyl jen autorem grafiky Sex Pistols. Profil muže, který spojil punk, aktivismus, Suburban Press a víru ve změnu.

Be sociable and share

Když punk nestačí | The Clash a hudba, která chtěla vysvětlit svět

Začali na okraji londýnské scény – a skončili jako hlas celé éry.
#UKPunk1976

The Clash, Chateau Neuf, Oslo, Norway, (21. 5. 1980) (Credit photo: Helge Øverås, Wikimedia, Creative Commons Attribution-Share Alike 4.0 International)
The Clash, Chateau Neuf, Oslo, Norway, (21. 5. 1980) (Credit photo: Helge Øverås, Wikimedia, Creative Commons Attribution-Share Alike 4.0 International)

V hudbě existují kapely, které chtějí změnit zvuk. A pak ty, které chtějí změnit způsob, jakým svět slyší sám sebe. The Clash patřili k těm druhým. Punk pro ně nebyl destinací, ale startovní čárou. A když se z ní rozběhli, ukázalo se, že jejich příběh nebude o stylu, ale o prostoru – o tom, kolik reality se dá vměstnat do tří minut, aniž by se to celé rozpadlo.

Pokračování textu Když punk nestačí | The Clash a hudba, která chtěla vysvětlit svět

Be sociable and share