Když se Jello Biafra rozesměje: roky s LARD

V LARD se Biafrova politická groteska srazila s industriálním hlukem Ministry
#LetniLongRead

Americký zpěvák a politický aktivista Jello Biafra, Fun Fun Fun Fest 2014, Austin, Texas (Credit photo: Ralph Arvesen, Wikimedia, Creative Commons Attribution 2.0)
Americký zpěvák a politický aktivista Jello Biafra, Fun Fun Fun Fest 2014, Austin, Texas (Credit photo: Ralph Arvesen, Wikimedia, Creative Commons Attribution 2.0)

Jello Biafra nesbíral názory. Shromažďoval výstřižky citátů, které se kolem nás opakují tak dlouho, až přestanou znít podezřele. Vytrhl je z původního prostředí, poskládal proti sobě a bez dekorací nechal jejich autory, aby se usvědčili sami. Najednou zněly ostřeji, než si ti, jež je pronesli, přáli. Jeho písně ukazovaly, že skutečná moc neleží v křiku ani v póze, ale ve slovech, jimiž se popisuje svět. Tam začíná problém.

Pokračování textu Když se Jello Biafra rozesměje: roky s LARD

Be sociable and share

Jamie Reid nebyl jen autorem grafiky Sex Pistols. Profil muže, který spojil punk, aktivismus, Suburban Press a víru ve změnu.

Punk byl jen nejviditelnější částí jeho práce

Po smrti Jamieho Reida se většina nekrologů vracela ke grafice Sex Pistols. Dávalo to smysl. Koláže a obaly, které vytvořil v druhé polovině sedmdesátých let, patří k nejznámějším symbolům britského punku. Jenže Reidův příběh začal dávno před nimi a pokračoval ještě dlouho poté. Je to příběh člověka, který prošel Paříží roku 1968, vydával komunitní noviny, obdivoval Minguse a Coltranea, nadšeně zahradničil, podporoval protestní hnutí a celý život odmítal stát se správcem vlastní legendy. Punk byl jen nejviditelnější částí jeho práce.

Pokračování textu Jamie Reid nebyl jen autorem grafiky Sex Pistols. Profil muže, který spojil punk, aktivismus, Suburban Press a víru ve změnu.

Be sociable and share

Když punk nestačí | The Clash a hudba, která chtěla vysvětlit svět

Začali na okraji londýnské scény – a skončili jako hlas celé éry.
#UKPunk1976

The Clash, Chateau Neuf, Oslo, Norway, (21. 5. 1980) (Credit photo: Helge Øverås, Wikimedia, Creative Commons Attribution-Share Alike 4.0 International)
The Clash, Chateau Neuf, Oslo, Norway, (21. 5. 1980) (Credit photo: Helge Øverås, Wikimedia, Creative Commons Attribution-Share Alike 4.0 International)

V hudbě existují kapely, které chtějí změnit zvuk. A pak ty, které chtějí změnit způsob, jakým svět slyší sám sebe. The Clash patřili k těm druhým. Punk pro ně nebyl destinací, ale startovní čárou. A když se z ní rozběhli, ukázalo se, že jejich příběh nebude o stylu, ale o prostoru — o tom, kolik reality se dá vměstnat do tří minut, aniž by se to celé rozpadlo.

Pokračování textu Když punk nestačí | The Clash a hudba, která chtěla vysvětlit svět

Be sociable and share

New York Dolls: Kapela, která neměla přežít — a změnila všechno

New York na pokraji rozpadu, dvě desky, jeden krátký záblesk — a stopa, která vede od proto-punku přes glam až k moderní rockové identitě.

New York Dolls v programu AVRO TopPop nizozemské TV (7. 12. 1973) (Credit photo: AVRO, Wikimedia, Creative Commons Attribution-Share Alike 3.0 nl)
New York Dolls v programu AVRO TopPop nizozemské TV (7. 12. 1973) (Credit photo: AVRO, Wikimedia, Creative Commons Attribution-Share Alike 3.0 nl)

New York Dolls nikdy nehráli podle něčích pravidel. Vypadali jako omyl, zněli jako nehoda a fungovali jako událost, která se nedala zopakovat. V rozpadajícím se New Yorku začátku sedmdesátých let vytvořili svět, kde styl nebyl maskou, ale způsobem přežití. Dvě alba, jeden krátký výboj a vliv, který se rozlil do punku, glam metalu i celé estetiky rockové identity.

Pokračování textu New York Dolls: Kapela, která neměla přežít — a změnila všechno

Be sociable and share

Mink DeVille: hudba, která zůstala

Vokál Willyho DeVillea, paměť města a písně, které nikdy nepotřebovaly být moderní

Punkový zpěvák a kytarista Willy DeVille, Noord-Hollands Archief, sbírka Fotopersbureau De Boer(Credit Photo: Noord-Hollands Archief / Fotoburo de Boer / Wikimedia, Creative Commons CC0 1.0 Universal Public Domain Dedication)
Punkový zpěvák a kytarista Willy DeVille, Noord-Hollands Archief, sbírka Fotopersbureau De Boer(Credit Photo: Noord-Hollands Archief / Fotoburo de Boer / Wikimedia, Creative Commons CC0 1.0 Universal Public Domain Dedication)

Mink DeVille nikdy nebyli kapelou okamžiku. Jejich písně nevznikaly proto, aby reagovaly na to, co právě letí v hitparádách. Chtěly zůstat součástí jedinečné hudební scény, i když se svět kolem rychle mění. Hlas Willyho DeVillea v sobě nesl paměť města, které se nikdy netvářilo mile – blues bez pózy, latinskou melancholii, pouliční romantiku a vyprávění, jež se neptá, jestli je ještě módní. Nevracíme se k „zapomenuté“ kapele, ale pokusíme se znovu objevit hudbu, která nikdy neodešla, jen se stáhla do pozadí.

Pokračování textu Mink DeVille: hudba, která zůstala

Be sociable and share

Ramones (1976): Punk jako odmítnutí nadbytečného

Debut, který nebyl programem ani stylem, ale prvním výpadem proti přebujelému rocku sedmdesátých let.

Ramones (1976, Sire)
Ramones (1976, Sire)

Eponymní debut Ramones z roku 1976 není památka punku, ale jeho nejkratší úder. Čtrnáct písní, žádné čekání, žádná výplň. Jen tah, který funguje dodnes.

Pokračování textu Ramones (1976): Punk jako odmítnutí nadbytečného

Be sociable and share

Rok, kdy se Londýn přestal vejít do sebe

Pub rock, prázdné kapsy a první singlové výboje. Proč byl rok 1976 tišším, ale klíčovým momentem britského punku.
#UKPunk1976

„Nové kapely nechtějí být hvězdy. Chtějí být slyšet.“
– britský hudební tisk, 1976

Mural UK punk 1976 na cihlové zdi s názvy kapel The Damned, Sex Pistols a Buzzcocks

Rok 1977 se stal symbolem britského punku. Ikonické obaly, křiklavá grafika, manifesty. Jenže ještě před tím existoval rok 1976 – méně nápadný, ale rozhodující. Právě tehdy se mezi ekonomickou únavou města, pubrockovými kluby a novými impulzy z druhé strany Atlantiku začal rodit zvuk, který už nešlo vrátit zpět.

Pokračování textu Rok, kdy se Londýn přestal vejít do sebe

Be sociable and share

Kostel, supermarket, rozbitý klub

Příběh losangeleského hardcore

Plakát na vystoupení Black Flag, Meat Puppets a Descendents (1982). Pod ním plakát na Punk Picnic in the Park z roku 1981 (Credit Photo: CorpPorPearl / Wikimedia, Creative Commons Zero, Public Domain Dedication)
Plakát na vystoupení Black Flag, Meat Puppets a Descendents (1982). Pod ním plakát na Punk Picnic in the Park z roku 1981 (Credit Photo: CorpPorPearl / Wikimedia, Creative Commons Zero, Public Domain Dedication)

Los Angeles na začátku osmdesátých let nevypadalo jako centrum revoluce. Spíš jako bývalý kostel, přestavěná hala a klub, který dlouho nevydrží. Právě v takových prostorech se punk proměnil – z romantického chaosu v něco, co muselo obstát i bez iluzí.

Pokračování textu Kostel, supermarket, rozbitý klub

Be sociable and share