Hudební magazín o zapomenutých příbězích, jazzu, alternativě a albech s hlubším kontextem
Hudbu milujeme ve všech jejích podobách. Právě proto jsme vytvořili tuhle rubriku. Playlisty Černého pudinku nejsou jen náhodné výběry skladeb – nabízejí tematické sondy, časové kapsle i osobní zpovědi ve zvukové podobě. Skládáme je z jazzových milníků, soulových rarit, dávno zapomenutých bluesových béček i z hitů, které nikdy nezestárnou. Každý playlist nese svůj příběh, náladu a důvod, proč vznikl.
Od soul-jazzu přes Beatles a taneční parket zase zpátky k blues.
George Benson dokázal měnit prostředí, aniž by přestal znít jako George Benson. Šest skladeb vede od tvrdšího soul-jazzu přes Beatles, Breezin’ a Quincyho Jonese až k pozdnímu návratu k rhythm’n’blues.
Pokračování textu George Benson: Šest nočních zastavení mezi blues, krásou a popem
Šest skladeb z Mottovy sbírky brazilských vinylů – od raritního privátního singlu a Yamahy CP-80 přes Lincolna Olivettiho až k Ritě Lee.
#MPBMapa
Stažená střecha Corvetty, jedna ruka na volantu a teplý vítr v bujné – nebo pomalu řídnoucí – kštici. Tak na FluxFM uváděli Too Slow to Disco Brasil, kompilaci, pro niž Ed Motta vybral devatenáct brazilských nahrávek ze sedmdesátých a osmdesátých let. U šesti z nich se zastavujeme den před jeho narozeninami.
Pokračování textu Ed Motta za gramofonem: šest zastavení na Too Slow to Disco Brasil
Od „Black Coffee“ po „The Nearness of You“. Hudba dostává přednost.
Od mladého, zastřeného hlasu v „Black Coffee“ až k okamžiku, kdy si v Tokiu sama sedla ke klavíru. Šest nahrávek Sarah Vaughan, šest různých způsobů, jak přestat poslouchat melodii jako pevně danou věc.
Pokračování textu Sarah Vaughan: Šest nočních proměn hlasu, který ohýbal melodii, rytmus i čas
Hudba, která dokázala spojit kostel, bluesový klub i rozhlasové vysílání v jeden hlas.
#NocniPlaylisty
Po Mingusových výbuších přichází jiný druh nočního světla. Ray Charles spojil gospel, blues, jazz, country i pop způsobem, který změnil americkou hudbu. Šest skladeb z různých období jeho kariéry ukazuje nejen zrod soulu, ale především hlas, který dokázal být chraplavý i něžný zároveň. Hudba pro chvíle, kdy město zpomalí a člověk zůstane sám se svými vzpomínkami.
Pokračování textu Ray Charles: Šest nočních zastavení s mužem, který vynalezl soul
Hudba, která vznikla jinde — a přesto roztančila sever Anglie
Sever Anglie a Midlands měly vždycky svůj druh tmy. Ne dramatickou, filmovou, ale obyčejnou — tmu továren, které se zastavily, ulic, které se vyprázdnily, a lidí, kteří si zvykli, že svět se zmenšil na pár známých tras. Mezi domovem, prací a hospodou. A právě v téhle tmě vznikla hudba, která nebyla ani severní, ani britská. Byla dovezená v krabicích, přehrávaná z opotřebovaných singlů, přivlastněná bez nároku na původ. Podobně jako později belgický Popcorn vznikala z hudby, která původně patřila někomu jinému — a přesto si našla nový domov v jiných ulicích, mezi jinými lidmi a jinou nocí.
Pokračování textu Northern Soul: města, která tančila proti tmě
Hudba, která se nezklidňuje – Charles Mingus mezi tichem a výbuchem.
#NocniPlaylisty
Noc je ideální čas na hudbu, která se nebojí být pravdivá. A Charles Mingus byl pravdivý až na dřeň. Narodil se v Arizoně, vyrůstal v Los Angeles v domě, kde se směla hrát jen církevní hudba – ale dlouho to nevydrželo. Díky Ellingtonovi objevil jazz, a pak našel i vlastní tvůrčí hlas. A ten byl silný, neústupný, někdy hněvivý, vždycky lidský.
Pokračování textu Charles Mingus: Šest nočních erupcí génia, hněvu a něhy
Šest hammondkářů, šest přístupů, jeden groove. Od Jimmyho Smithe, Shirley Scott po Larryho Younga — Hammond B3, který změnil jazz.
Hammondky nejsou jen nástroj. Jsou to varhany, které se naučily dýchat mimo kostel – v klubech, na pódiích, v zakouřených místnostech, kde groove držel večer pohromadě. Soul‑jazz z nich udělal hlas těla i paměti: rytmus, který se opakuje, ale nikdy nezní stejně.
Pokračování textu Playlist Šest varhan Hammond B3, jeden groove
Hlas, který zní jinak po půlnoci. První noční zastavení.
#NocniPlaylisty
Je noc. Okno je pootevřené a z ulice sem doléhá jen vzdálený šum. Rádio hraje potichu — ne dost nahlas, aby rušilo, ale dost, aby člověk nezůstal sám.
A pak se ozve hlas.
Pokračování textu Dinah Washington: Šest zastavení na noční cestě královny blues