Od On the Corner přes Get Up With It k posledním koncertům na podzim 1975. Příběh elektrického náporu, po němž přišlo pět let mlčení.
#MilesAndTrane100

Od vydání On the Corner do posledního Milesova koncertu v září 1975 uplynuly necelé tři roky. Davis během nich ustupoval z popředí, kontrolu si však ponechal. Sevřel funk do hudební smyčky a dovedl svůj elektrický zvuk dál, než dokázalo unést jeho tělo. Get Up With It, Dark Magus, Agharta a Pangaea nezachycují tvůrčí vyčerpání. Je v nich poslední přetlak před stáhnutím se do soukromí.




Benjamin William Lattimore dokázal z několika akordů, pomalého pulsu a hlubokého barytonu udělat jednu z nejtrvalejších soulových nahrávek sedmdesátých let. „Let’s Straighten It Out“ nebyla píseň velkých gest. Zachytila chvíli, kdy dva lidé ještě nevědí, co bude dál. Hudba jim nechává dost prostoru, aby to zjistili.

Po smrti Jamieho Reida se většina nekrologů vracela ke grafice Sex Pistols. Dávalo to smysl. Koláže a obaly, které vytvořil v druhé polovině sedmdesátých let, patří k nejznámějším symbolům britského punku. Jenže Reidův příběh začal dávno před nimi a pokračoval ještě dlouho poté. Je to příběh člověka, který prošel Paříží roku 1968, vydával komunitní noviny, obdivoval Minguse a Coltranea, nadšeně zahradničil, podporoval protestní hnutí a celý život odmítal stát se správcem vlastní legendy. Punk byl jen nejviditelnější částí jeho práce.