Na přeskáčku

„Tuhle fašistickou vlnu fakt nepotřebujeme.“ Heaven 17 a píseň, která po 45 letech zní jako varování pro dnešek

Název Fascist Groove Thang není hudební pojem, ale ironická metafora pro fašistický trend, který se začal šířit začátkem 80. let. A který se dnes vrací v uhlazenějších, ale o to nebezpečnějších podobách.

Heaven 17: (We Don't Need This) Fascist Groove Thang (1981, Virgin) — Heaven 17: (We Don’t Need This) Fascist Groove Thang (1981, Virgin)

Když Heaven 17 v březnu 1981 vydali singl „(We Don’t Need This) Fascist Groove Thang“, vzali si jazyk amerického funku a obrátili ho proti politické realitě své doby. „Tuhle fašistickou vlnu nepotřebujeme,“ říká v překladu název — a BBC skladbu okamžitě zakázala kvůli ostrým narážkám na Reagana. Po 45 letech ale tahle ironická taneční výstraha působí ještě naléhavěji: svět znovu řeší populismus, autoritářské tendence a návrat nálad, které Heaven 17 pojmenovali dávno předtím, než se staly mainstreamem.

Pokračování textu „Tuhle fašistickou vlnu fakt nepotřebujeme.“ Heaven 17 a píseň, která po 45 letech zní jako varování pro dnešek

Počet přečtení: 535

Be sociable and share

Mod: elegance na amfetaminu

Jak londýnské kluby, americký soul a posedlost stylem vytvořily jednu z nejvlivnějších městských kultur šedesátých let.

Mods na Lambrettě 175 TV 3. série z roku 1962 (Credit photo: Sergio Calleja (Life is a trip), Wikimedia, Creative Commons Attribution-Share Alike 2.0)

Mod nebyl hudební žánr. Byl to způsob, jak projít městem, aniž by člověk ztratil tvář. Jak nastoupit do autobusu, stát u baru v Soho, tančit ve tři ráno, když se Londýn teprve nadechuje. Hudba byla kulisa i kompas. Ale Mod byl především styl. A styl je disciplína, která neodpouští.

Pokračování textu Mod: elegance na amfetaminu

Počet přečtení: 431

Be sociable and share

Dřív než měl punk jméno | Nuggets – zapomenuté klenoty garage rocku (1965–1968)

Amerika garáží, singlů a elektrického neklidu let 1965–1968

Různí: Nuggets (Original Artyfacts from the First Psychedelic Era 1965–1968) (1972, Elektra Records)

Lenny Kaye patří k těm osobnostem americké hudby, které nestojí jen na jedné straně jeviště. Je kytaristou, autorem, producentem i pozorným posluchačem rock’n’rollu jako kulturního jevu. Od počátku sedmdesátých let je spojen především s Patti Smith Group, jejíž první veřejné vystoupení se odehrálo v roce 1971 v kostele St. Mark’s v newyorském East Village.

Vedle vlastní hudební dráhy spolupracoval s řadou výrazných osobností americké scény – od Suzanne Vega přes Jima Carrolla až po Allena Ginsberga – a zároveň se věnoval psaní a editorským projektům, které mapují méně zjevné kapitoly populární hudby.

Pokračování textu Dřív než měl punk jméno | Nuggets – zapomenuté klenoty garage rocku (1965–1968)

Počet přečtení: 536

Be sociable and share

Unfinished Sympathy: městská liturgie, která dodnes patří k nejpůsobivějším momentům popové kultury

Massive Attack proměnili ulici v hudební obraz doby

Z videoklipu Massive: Unfinished Sympathy (1991, zdroj YouTube)

Jeden záběr, jedna ulice, jeden hlas. Videoklip Massive Attack k písni „Unfinished Sympathy“ z roku 1991 je víc než doprovod k hudbě. Je to krátká městská bohoslužba, v níž se Los Angeles na chvíli srovná do rytmu jedné melodie.

Pokračování textu Unfinished Sympathy: městská liturgie, která dodnes patří k nejpůsobivějším momentům popové kultury

Počet přečtení: 642

Be sociable and share

Lou Reed a svět, který nezmizí ani po vypnutí zesilovače

Lou Reed psal o světě bez iluzí. A právě proto jeho hudba nezestárla ani o den.

Lou Reed na festivalu Hop Farm Music 2. července 2011 (Credit author: Man Alive! / Wikimedia, Creative Commons Attribution 2.0)

Lou Reed se mi dostal pod kůži dávno předtím, než jsem o něm věděl víc než jen to, že jeho jméno stojí na obalu desky. Reedice jeho raných alb jsou spíš připomínkou než oslavou: Reed byl člověk, který se nebál říkat věci nahlas, i když zněly nepříjemně.

Pokračování textu Lou Reed a svět, který nezmizí ani po vypnutí zesilovače

Počet přečtení: 703

Be sociable and share

Mono není nostalgie

Poznámka na okraj ke zvuku, který měl jen jeden směr

The Rolling Stones In Mono (2016, ABKCO)

Mono není nostalgie ani „audiofilská disciplína“. U raných Rolling Stones je to návrat k tomu, jak měla hudba fungovat: jako jeden proud, jeden kurz. Krátká poznámka o zvuku, který se nenechá rozkrojit mezi levou a pravou reprobednu.

Pokračování textu Mono není nostalgie

Počet přečtení: 762

Be sociable and share

Rok, kdy se Londýn přestal vejít do sebe

Pub rock, prázdné kapsy a první singlové výboje. Proč byl rok 1976 tišším, ale klíčovým momentem britského punku.
#UKPunk1976

„Nové kapely nechtějí být hvězdy. Chtějí být slyšet.“
— britský hudební tisk, 1976

Mural UK punk 1976 na cihlové zdi s názvy kapel The Damned, Sex Pistols a Buzzcocks

Rok 1977 se stal symbolem britského punku. Ikonické obaly, křiklavá grafika, manifesty. Jenže ještě před tím existoval rok 1976 — méně nápadný, ale rozhodující. Právě tehdy se mezi ekonomickou únavou města, pubrockovými kluby a novými impulzy z druhé strany Atlantiku začal rodit zvuk, který už nešlo vrátit zpět.

Pokračování textu Rok, kdy se Londýn přestal vejít do sebe

Počet přečtení: 705

Be sociable and share

Jiří Černý (1936–2023): Velký Mokasín české hudby

Kompas v časech, kdy se svět točil rychleji než pravda

Český novinář Jiří Černý na 21. mezinárodním knižním veletrhu a literárním festivalu „Svět knihy Praha 2015“, 16. 5. 2015 (Credit Photo: David Sedlecký / Wikimedia, Creative Commons Attribution-Share Alike 4.0 International)

Devadesát let od narození Jiřího Černého (25. 2. 1936 – 17. 8. 2023). Připomínka člověka, který pomáhal vyznat se v hudbě i ve světě kolem ní – a jenž věřil, že poslouchání je formou občanské odpovědnosti.

Pokračování textu Jiří Černý (1936–2023): Velký Mokasín české hudby

Počet přečtení: 707

Be sociable and share