Hudební magazín o zapomenutých příbězích, jazzu, alternativě a albech s hlubším kontextem
Zapomenuté ozvěny z časopisů, katalogů a obalů – čteme je, komentujeme a rekonstruujeme. Vycházíme z dobových textů, které interpretujeme s odstupem i respektem. Veškeré citace používáme v souladu s § 31 autorského zákona, a to pro účely kritiky, recenze a informování veřejnosti.
Smokey Robinson na třetí sólové desce přestal měřit písně podle singlových hodin a našel prostor, v němž hudba nemusela nikam spěchat.
#SoundOfDetroit
Smokey Robinson po odchodu od Miracles chvíli hledal, co vlastně znamená být sólovým zpěvákem, když už není ústřední postavou slavné skupiny. Na třetí desce našel vlastní kapelu a způsob, jak nechat písně dýchat. A název A Quiet Storm pak žil dál způsobem, který v roce 1975 nemohl tušit.
V září 1976 se londýnský 100 Club nezměnil v místo zrození punku. Spíš v okamžik, kdy se punk již nedal zamést pod koberec.
#UKPunk1976
Padesát let od 100 Club Punk Special. Dva zářijové večery roku 1976, kdy britský punk ještě nebyl zakonzervovanou legendou, ale už se z něj stal veřejný problém.
Pokračování textu Dvě noci pod Oxford Street: 100 Club Punk Special 1976
Zhasnout. Začít čtvrtou stranou. Hlasitost doprava.
#LetniLongRead
V létě 1966 nevěděli kritici, zda slyší psychedelii, elektronického Minguse, rockové oratorium, společenskou revoluci, nebo jenom randál. Pro debut Mothers of Invention chyběla přihrádka. Frank Zappa se přitom pokoušel zkomponovat i člověka před reproduktorem: určit mu, čeho se má zbavit, jak má poslouchat a co má považovat za svobodu.
Pokračování textu Freak Out!: Deska, která si musela vymyslet vlastního posluchače
Album z roku 1961, které se stalo přechodem spíš než jistotou
Archivní šum / zapomenuté ozvěny roku 1961
#MilesAndTrane100
Archivní šum není místo pro hotové soudy. Je to prostor, kde se znovu čtou texty psané bez jistoty, že jednou vznikne legenda. Coltrane Jazz vyšlo v roce 1961 právě do takového času. John Coltrane už byl slyšet všude. Přesto si nikdo ještě netroufal říct, kam přesně směřuje. Kritika naslouchala, zapisovala, váhala. A v těch váháních je dnes slyšet víc než v tehdejších verdiktech.
Pokračování textu Coltrane Jazz (1961): zapomenuté ozvěny jednoho přechodu
Dizzy Reece: trumpetista, kterého hudebníci objevili dřív než kritika
Archivní šum | Zapomenuté ozvěny z časopisů, katalogů a obalů
Nejprve přišla pověst. Až potom deska. Když se v roce 1959 objevilo jméno Dizzyho Reece v amerických časopisech, řada hudebníků už věděla, o kom je řeč. Rubrika Archivní šum se vrací k debutu, kolem něhož se legenda začala šířit rychleji než novinové titulky.
Pokračování textu Dizzy Reece: Příběh jedné desky a pověsti, která se šířila jazzovým světem
John Coltrane o poslechu, hledání a hudbě v pohybu.
Coltrane on Coltrane | Down Beat, září 1960
#MilesAndTrane100
John Coltrane v roce 1960 nemluví jako legenda ani jako hotový hlas. Vyjadřuje se jako hudebník uprostřed práce. Přemýšlí o poslechu, o technice, o pochybnostech, o prostoru, který se teprve otevírá. Nejde o bilanci, ale o stav mysli – o přítomný čas, ve kterém se hudba ještě hledá.
Pokračování textu Poslouchám. Hledám. Začínám. John Coltrane (1960)
Hudba, v níž se našel
„You Can’t Escape Your Influences“ Mark Lanegan’s Favourite Albums
Julian Marszalek, The Quietus, leden 2012 (inspirace)
Skladby v tomhle playlistu nejsou zdrojem inspirace ani přehledem vlivů. Spíš místy, kam se dá vracet. V zimě. Uprostřed noci. V tichu.
Text vychází ze vzpomínek Marka Lanegana a ukazuje poslech hudby ne jako únik, ale jako opakující se návrat k místům, situacím a hlasům, díky nimž se dalo vydržet takřka vše.
Joe Harriott popsal svou hudbu jako “v zásadě pokus o volné malování”.
Jamajský altsaxofonista Joe Harriott natočil v roce 1962 album Abstract – nahrávku, která britskému jazzu dodala odvahu mluvit vlastním jazykem. V dobovém textu Vala Wilmera pro DownBeat se dočteme o respektu, ale také o údivu i lehké nedůvěře k tomuto dílu.
Pokračování textu Abstract Joe Harriotta (1963) – průlom britského jazzu