Hudební magazín o zapomenutých příbězích, jazzu, alternativě a albech s hlubším kontextem
Genius + Soul = Jazz: album, které není třeba obhajovat
#CernoOranzovaEra, #ImpulseListening, #ImpulseState
Impulse! není label.
Je to stav.
Na začátku roku 1961 se Ray Charles ocitl na neznámém území – mezi velkou jazzovou kapelou, studiovými hráči z okruhu Counta Basieho a vlastním grooveovým instinktem. Výsledkem je album, které nevysvětluje, ale rovnou přehrává.
Šest hammondkářů, šest přístupů, jeden groove. Od Jimmyho Smithe, Shirley Scott po Larryho Younga — Hammond B3, který změnil jazz.
Hammondky nejsou jen nástroj. Jsou to varhany, které se naučily dýchat mimo kostel – v klubech, na pódiích, v zakouřených místnostech, kde groove držel večer pohromadě. Soul‑jazz z nich udělal hlas těla i paměti: rytmus, který se opakuje, ale nikdy nezní stejně.
Pokračování textu Playlist Šest varhan Hammond B3, jeden groove
Debut skupiny The Style Council jako otevřený stav – album, které místo hotové vize nabídlo pochybnost, rozhovor a klidnou nejistotu.
Album Café Bleu se k posluchačům v roce 2026 nevrací jako potvrzení, ale jako otázka. Už v době svého vzniku odmítalo být jednotné, rozhodné a „hotové“ – a nová souhrnná kompilace Café Bleu (Special Edition) tenhle rys spíš zvýrazňuje, než aby ho uhlazovala. Nejde o desku, která by chtěla vyhrát spor. Spíš o záznam období, kdy se pop rozhodl mluvit tišeji a připustit pochybnost jako tvůrčí metodu.
Hlas, který vyplňoval prostor mezi tóny
#SoundOfDetroit – Forgotten Voices
Sheila Jordan (18. 11. 1928 – 11. 8. 2025, narozena jako Sheila Jeanette Dawson) patřila k těm jazzovým hlasům, které nikdy nekřičely – a přesto bylo slyšet každé jejich slovo. Zpěvačka s „ušima za milion dolarů“, milovnice Charlieho Parkera, průkopnice intimního dialogu hlasu a kontrabasu. Narodila se v Detroitu, vyrůstala v chudobě, dospěla v bebopu a celý život zůstala věrná hudbě jako prostoru pravdy.
Pokračování textu Sheila Jordan nebyla hlasem, který by vyprodával sály
Jedna noc, tisíc chutí, nekonečný jazz
#NOLAGroove
Jsou desky, které hrají jako večer sám – a nechce se jim končit. Voní po smažených krevetách, po pivu z plastového kelímku, po kouři z grilu, po tom zvláštním mixu potu a radosti, který v New Orleans dělá i z obyčejné středy svátek. Jednou z takových nahrávek je The Barbecue Swingers Live trumpetisty Kermita Ruffinse – živý záznam z Tipitina’s, který zachytil nejen skvělou kapelu, ale i celý ten „sousedský neworleánský jazz“ v jeho syrové podobě.
Pokračování textu Kermit Ruffins & The Barbecue Swingers – živý jazz, co voní po grilu
Jedno z nejjasnějších svědectví o talentu i angažovanosti Gila Scott-Herona
Gil Scott-Heron (1949–2011) patří k nejvlivnějším hlasům afroamerické hudby druhé poloviny 20. století. Básník, zpěvák a vizionář, který svým unikátním mixem spoken wordu, jazzu, soulu a politických komentářů předběhl svou dobu a spolu s Last Poets položil základy rapu. Přestože jeho kariéra byla plná vzestupů i pádů, album Reflections z roku 1981 zůstává jedním z vrcholů jeho tvorby – ostře kritické, ironické a zároveň hluboce lidské.
Pokračování textu Gil Scott-Heron: Reflections (1981, Arista Records)
#CernoOranzovaEra, #ImpulseListening, #ImpulseState
Impulse! není label.
Je to stav.
Saxofonista Pharoah Sanders si vás na svém albu Thembi (1971, Impulse! Records) podmaní tichou atmosférou, spiritualitou a vznešeným půvabem připomínající náladu těch nejlepších Coltraneových mistrovských děl.
Pokračování textu Pharoah Sanders: Thembi (1971, Impulse! Records)
Trumpetista Lee Morgan koncertoval ve známém kalifornském klubu Lighthouse Café na Hermosa Beach tři červencové večery roku 1970. Původní vinylové dvojalbum Live At The Lighthouse (1971, Blue Note Records) nabídlo jazzovým fanouškům jen malou část toho, co tehdy se svými spoluhráči hrál. Teprve další dvě reedice z let 1996 a 2021 postupně zpřístupnily zhruba devět hodin záznamů tohoto velkolepého postbopového hodokvasu.
Pokračování textu Lee Morgan: Live At The Lighthouse (1971, Blue Note Records)