Naposledy aktualizováno: 20.11.2018
Když jazz zní jako malba: Gil Evans a jeho orchestrální sny
Gil Evans přetvořil jazz v umění barev a stínů. Jako aranžér, který s Davisem stvořil Birth of the Cool a přemýšlel o orchestraci jako o malířské paletě, změnil způsob, jak jazz může znít. Od newyorských klubů přes spolupráci s Hendrixem až po vlastní poetický svět elektronického jazzu – jeho hudba nikdy neztratila vášeň ani směr.
Gil Evans: Aranžér, vizionář a mistr orchestrálních maleb
Torontský rodák Gil Evans (13. 5. 1912 – 20. 3. 1988), narozený jako Ian Ernest Gilmore Evans, patří po bok Dukea Ellingtona a Tadda Damerona k nejslavnějším aranžérům v dějinách jazzu.
Jeho cíl byl jasný: vytvořit orchestrální zvuk, který bude bohatý, ale zároveň přirozený – ve službě muzikantům, nikoli proti nim. Evans mistrovsky využíval nástroje k malbě zvukových ploch, aniž by dusil jazzovou spontaneitu.
V rozhovoru s hudebním kritikem Natem Hentoffem pro DownBeat jmenoval své vzory – Louise Armstronga, Jacka Teagardena, Bennyho Goodmana, Dukea Ellingtona, Williama Mc Kinneyho či Dona Redmana.
Hudební dráhu začal jako aranžér swingových orchestrů, nejvýrazněji v big bandu Claudea Thornhilla během 40. let. Jeho čtyřletou službu v americké armádě přerušilo setkání se saxofonistou Lesterem Youngem – paradoxně ve vojenském vězení.
Padesátá druhá ulice jako laboratoř nového jazzu
Po návratu z armády se Evans ponořil do dění na newyorské bebopové scéně. Pronajal si byt jen pár bloků od klubů na 52. ulici a obklopil se podobně naladěnými muzikanty: trumpetistou Milesem Davisem, barytonsaxofonistou Gerrym Mulliganem, pianistou Johnem Lewisem či teoretiky jako George Russell. Společně snili o novém zvuku – a poslouchali desky.
Birth of the Cool a revoluce bez piana
Evans se s Milesem poprvé pracovně setkal v roce 1949 při natáčení skladeb pro projekt Birth of the Cool (spotify link). V neobvyklém nonetu chyběl pianista – a Evans toho využil. Aranžoval dechové nástroje tak, aby zněly „jako lidské hlasy“. Využíval lesní roh, tubu, subtilní kontrapunkt a jemnou barvu. Skladby jako „Boplicity“ a „Moondreams“ dodnes fascinují.
Vlastní debut i orchestr s Milesem
Podobný přístup rozvíjí na vlastním debutu Gil Evans & Ten (1957, Prestige, spotify link), kde vyniká sopránsaxofonista Steve Lacy („Ella Speed“, „Just One of Those Things“). Téhož roku znovu spojí síly s Davisem a vzniká orchestrální album Miles Ahead (Columbia, 1957, spotify link). Davisova křídlovka tu pluje nad devatenáctičlenným orchestrem jako pták nad krajinou.
Následují další spolupráce: Porgy and Bess (1959, spotify link), kde Davis kouzlí s dusítkem, a přelomové Sketches of Spain (1960, spotify link), v nichž se flamenco setkává s orchestrálním jazykem. Tuto trilogii shrnuje box set Miles Davis & Gil Evans: The Complete Columbia Studio Recordings (1996, spotify link).
Na vlastní noze: Od coolu k modálním krajinám
Evansova schopnost pracovat s tónovou barvou i modálními strukturami naplno zaznívá na Out of the Cool (1961, Impulse!, spotify link), kde je každá fráze propracovaná jako tah štětcem.
Se svým orchestrem spolupracoval mimo jiné se zpěvačkou Dinah Washington, pianistou Cecilem Taylorem či hvězdou brazilské bossa novy Astrud Gilberto. Objevil se také po boku kvartetů Thelonia Monka a Johna Coltranea.
Individualismus jako metoda
V roce 1964 do studia svolal smetánku: Phila Woodse, Stevea Lacyho, Paula Chamberse, Kennyho Burrella, Erica Dolphyho či Waynea Shortera. Výsledkem bylo album The Individualism of Gil Evans (Verve, spotify link), které přineslo uvolněnější, více improvizační přístup. Aranžmá se tu mění za pochodu – jakési živé sochařství zvuku.
Sen o Hendrixovi a zvuk budoucnosti
Gil snil i o spolupráci s Jimim Hendrixem, ke které bohužel nikdy nedošlo. Jeho hudbu ale později zaranžoval na albu Gil Evans Orchestra Plays the Music of Jimi Hendrix (1974, RCA, spotify link).
Elektronika, Sweet Basil a odchod
Sedmdesátky přinesly další proměnu. Na kompletu Svengali (1973, spotify link) se svým orchestrem vydává do hájemství hudebních žánrů fusion music a free jazzu. Působí svěžím dojmem a evidentně načerpal z těchto stylů novou muzikantskou invenci.
Zbytek dekády pravidelně vystupoval každé pondělí v klubu Sweet Basil v Greenwich Village. V roce 1987 oslavil 75. narozeniny evropským turné s hostujícím Stingem.
Gil Evans zemřel 20. března 1988 v Mexiku, kde se zotavoval po operaci.
Dík za připomenutí nepřekonatelného Gila. Koncertoval i u nás, někdy ke konci 70. let.