Gil Evans: Architekt ticha, který přepsal jazz pro orchestr

Naposledy aktualizováno: 20.11.2018

Když jazz zní jako malba: Gil Evans a jeho orchestrální sny

Kanadsko-americký jazzový aranžér a kapelník Gil Evans (1978) (Credit Photo: Thomas Huther / Wikimedia, Creative Commons Attribution-Share Alike 4.0)
Kanadsko-americký jazzový aranžér a kapelník Gil Evans (1978) (Credit Photo: Thomas Huther / Wikimedia, Creative Commons Attribution-Share Alike 4.0)

Gil Evans přetvořil jazz v umění barev a stínů. Jako aranžér, který s Davisem stvořil Birth of the Cool a přemýšlel o orchestraci jako o malířské paletě, změnil způsob, jak jazz může znít. Od newyorských klubů přes spolupráci s Hendrixem až po vlastní poetický svět elektronického jazzu – jeho hudba nikdy neztratila vášeň ani směr.

Gil Evans: Aranžér, vizionář a mistr orchestrálních maleb

Torontský rodák Gil Evans (13. 5. 1912 – 20. 3. 1988), narozený jako Ian Ernest Gilmore Evans, patří po bok Dukea EllingtonaTadda Damerona k nejslavnějším aranžérům v dějinách jazzu.

Jeho cíl byl jasný: vytvořit orchestrální zvuk, který bude bohatý, ale zároveň přirozený – ve službě muzikantům, nikoli proti nim. Evans mistrovsky využíval nástroje k malbě zvukových ploch, aniž by dusil jazzovou spontaneitu.

V rozhovoru s hudebním kritikem Natem Hentoffem pro DownBeat jmenoval své vzory – Louise Armstronga, Jacka Teagardena, Bennyho Goodmana, Dukea Ellingtona, Williama Mc Kinneyho či Dona Redmana.

Hudební dráhu začal jako aranžér swingových orchestrů, nejvýrazněji v big bandu Claudea Thornhilla během 40. let. Jeho čtyřletou službu v americké armádě přerušilo setkání se saxofonistou Lesterem Youngem – paradoxně ve vojenském vězení.

Padesátá druhá ulice jako laboratoř nového jazzu

Po návratu z armády se Evans ponořil do dění na newyorské bebopové scéně. Pronajal si byt jen pár bloků od klubů na 52. ulici a obklopil se podobně naladěnými muzikanty: trumpetistou Milesem Davisem, barytonsaxofonistou Gerrym Mulliganem, pianistou Johnem Lewisem či teoretiky jako George Russell. Společně snili o novém zvuku – a poslouchali desky.

Kanadsko-americký jazzový aranžér a kapelník Gil Evans (1978) (Credit Photo: Thomas Huther / Wikimedia, Creative Commons Attribution-Share Alike 4.0)
Kanadsko-americký jazzový aranžér a kapelník Gil Evans (1978) (Credit Photo: Thomas Huther / Wikimedia, Creative Commons Attribution-Share Alike 4.0)
Birth of the Cool a revoluce bez piana

Evans se s Milesem poprvé pracovně setkal v roce 1949 při natáčení skladeb pro projekt Birth of the Cool (spotify link). V neobvyklém nonetu chyběl pianista – a Evans toho využil. Aranžoval dechové nástroje tak, aby zněly „jako lidské hlasy“. Využíval lesní roh, tubu, subtilní kontrapunkt a jemnou barvu. Skladby jako „Boplicity“ a „Moondreams“ dodnes fascinují.

Vlastní debut i orchestr s Milesem
Gil Evans: Gil Evans & Ten (1957, Prestige)
Gil Evans: Gil Evans & Ten (1957, Prestige)

Podobný přístup rozvíjí na vlastním debutu Gil Evans & Ten (1957, Prestige, spotify link), kde vyniká sopránsaxofonista Steve Lacy („Ella Speed“, „Just One of Those Things“). Téhož roku znovu spojí síly s Davisem a vzniká orchestrální album Miles Ahead (Columbia, 1957, spotify link). Davisova křídlovka tu pluje nad devatenáctičlenným orchestrem jako pták nad krajinou.

Následují další spolupráce: Porgy and Bess (1959, spotify link), kde Davis kouzlí s dusítkem, a přelomové Sketches of Spain (1960, spotify link), v nichž se flamenco setkává s orchestrálním jazykem. Tuto trilogii shrnuje box set Miles Davis & Gil Evans: The Complete Columbia Studio Recordings (1996, spotify link).

Na vlastní noze: Od coolu k modálním krajinám
Gil Evans Orchestra: Out Of The Cool (1961, Impulse! Records)
Gil Evans Orchestra: Out Of The Cool (1961, Impulse! Records)

Evansova schopnost pracovat s tónovou barvou i modálními strukturami naplno zaznívá na Out of the Cool (1961, Impulse!, spotify link), kde je každá fráze propracovaná jako tah štětcem.

Se svým orchestrem spolupracoval mimo jiné se zpěvačkou Dinah Washington, pianistou Cecilem Taylorem či hvězdou brazilské bossa novy Astrud Gilberto. Objevil se také po boku kvartetů Thelonia MonkaJohna Coltranea.

Individualismus jako metoda
Gil Evans: The Individualism of Gil Evans (1964, Verve)
Gil Evans: The Individualism of Gil Evans (1964, Verve)

V roce 1964 do studia svolal smetánku: Phila Woodse, Stevea Lacyho, Paula Chamberse, Kennyho Burrella, Erica Dolphyho či Waynea Shortera. Výsledkem bylo album The Individualism of Gil Evans (Verve, spotify link), které přineslo uvolněnější, více improvizační přístup. Aranžmá se tu mění za pochodu – jakési živé sochařství zvuku.

Sen o Hendrixovi a zvuk budoucnosti

Gil snil i o spolupráci s Jimim Hendrixem, ke které bohužel nikdy nedošlo. Jeho hudbu ale později zaranžoval na albu Gil Evans Orchestra Plays the Music of Jimi Hendrix (1974, RCA, spotify link).

Elektronika, Sweet Basil a odchod
Gil Evans: Svengali (1973, Atlantic Records)
Gil Evans: Svengali (1973, Atlantic Records)

Sedmdesátky přinesly další proměnu. Na kompletu Svengali (1973, spotify link) se svým orchestrem vydává do hájemství hudebních žánrů fusion music a free jazzu. Působí svěžím dojmem a evidentně načerpal z těchto stylů novou muzikantskou invenci.

Zbytek dekády pravidelně vystupoval každé pondělí v klubu Sweet Basil v Greenwich Village. V roce 1987 oslavil 75. narozeniny evropským turné s hostujícím Stingem.

Gil Evans zemřel 20. března 1988 v Mexiku, kde se zotavoval po operaci.

Be sociable and share

Autor

mingus

Nalezli jste v článku chybu? Nebo máte zajímavou informaci, která v článku chybí? Napište mi na e-mail mingus(zavínáč)cernejpudink(tečka)cz. Děkuji. Moje texty šířím pod licencí CC BY-SA 4.0.

Jedna myšlenka na “Gil Evans: Architekt ticha, který přepsal jazz pro orchestr”

Napsat komentář

Tento web používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak data z komentářů zpracováváme.