Dennis Coffey – Evolution (1971): když se detroitský funk utrhl z řetězu

Motown se začal drolit a groove se vydal vlastní cestou
#SoundOfDetroit – Forgotten Voices

Dennis Coffey and the Detroit Guitar Band: Evolution (1971, Sussex Records)
Dennis Coffey and the Detroit Guitar Band: Evolution (1971, Sussex Records)

Hudební Detroit na přelomu šedesátých a sedmdesátých let přestal znít uhlazeně. Motown, dlouho považovaný za dokonalý stroj na hity, začal ztrácet kontrolu nad vlastním ekosystémem a město, poznamenané sociálním napětím i ekonomickým úpadkem, hledalo nový rytmus. Kytarista Dennis Coffey, do té doby anonymní, ale nepostradatelná součást výrobní linky Funk Brothers, v této chvíli vystoupil ze stínu. Album Evolution z roku 1971 není manifestem ani gestem vzdoru – je zvukovým dokumentem okamžiku, kdy se detroitský groove poprvé nadechl bez dozoru.

Pokračování textu Dennis Coffey – Evolution (1971): když se detroitský funk utrhl z řetězu

Be sociable and share

Marcus Belgrave: trumpetista, který držel jazzový Detroit pohromadě

Zapomenutý hlas města, kde hudba znamenala víc než kariéru
#SoundOfDetroit – Forgotten Voices

Americký trumpetista Marcus Belgrave (zdroj: marcusbelgrave.com)
Americký trumpetista Marcus Belgrave (zdroj: marcusbelgrave.com)

Detroit měl své hvězdy, své revoluce i své mýty. Vedle nich ale existovali lidé, bez nichž by žádná scéna nefungovala – protože ji nevytvářeli pro slávu, ale s cílem přežit. Trumpetista Marcus Belgrave (12. 6. 1936 – 23. 5. 2015, narozen jako Marcus Batista Belgrave) patřil právě k nim. Nebyl symbolem jedné kapely ani jednoho alba, ale tichým pilířem města, které si muselo hudbu neustále znovu obhajovat samo před sebou.

Pokračování textu Marcus Belgrave: trumpetista, který držel jazzový Detroit pohromadě

Be sociable and share

Sheila Jordan nebyla hlasem, který by vyprodával sály

Hlas, který vyplňoval prostor mezi tóny
#SoundOfDetroit – Forgotten Voices

Sheila Jordan, Great American Music Hall, San Francisco CA, květen 1985 (Credit Photo: Brian McMillen / contact: brianmcmillen@hotmail.com / Wikimedia, Creative Commons Attribution-Share Alike 3.0)
Sheila Jordan, Great American Music Hall, San Francisco CA, květen 1985 (Credit Photo: Brian McMillen / contact: brianmcmillen@hotmail.com / Wikimedia, Creative Commons Attribution-Share Alike 3.0)

Sheila Jordan (18. 11. 1928 – 11. 8. 2025, narozena jako Sheila Jeanette Dawson) patřila k těm jazzovým hlasům, které nikdy nekřičely – a přesto bylo slyšet každé jejich slovo. Zpěvačka s „ušima za milion dolarů“, milovnice Charlieho Parkera, průkopnice intimního dialogu hlasu a kontrabasu. Narodila se v Detroitu, vyrůstala v chudobě, dospěla v bebopu a celý život zůstala věrná hudbě jako prostoru pravdy.

Pokračování textu Sheila Jordan nebyla hlasem, který by vyprodával sály

Be sociable and share

Rain Tree Crow: Návrat, který neměl připomínat minulost

Hudba jako mlha, kterou nelze prohlédnout

Rain Tree Crow (1991, Virgin Records)
Rain Tree Crow (1991, Virgin Records)

Když se někdejší členové Japan v roce 1991 znovu sešli pod jménem Rain Tree Crow, nebylo to gesto nostalgie. Spíš tichý, opatrně improvizovaný experiment, ve kterém David Sylvian přizval své staré spoluhráče na cestu, jež měla s glamovými začátky společného už jen jména na obalu. Jak se ukázalo, i krátký návrat může být nečekaně čistý, hluboký a osvobozující.

Pokračování textu Rain Tree Crow: Návrat, který neměl připomínat minulost

Be sociable and share

Z uliček New Orleans: The Spiders a jejich vokální magie mezi gospelem a rhythm’n’blues

Zapomenuté příběhy New Orleans: bratrská dueta, která se vymykala škatulkám a psala vlastní hudební pravidla
#NOLAGroove

The Spiders: Imperial Sessions (2013, Bear Family Records)
The Spiders: Imperial Sessions (2013, Bear Family Records)

V úzkých uličkách New Orleans, mezi vůní kořeněného rumu a šepotem modliteb kostelních lavic, se skrývají příběhy, které zůstaly mimo hlavní proud. Jedním z nich je legenda vokální skupiny The Spiders a bratrů ChuckaChicka Carbo. Jejich hlasy dokázaly proměnit každou píseň v okamžiky něhy, vášně a neklidu. Připomeňme si je dnes, desetiletí po jejich vrcholu, a hledejme, co zůstalo nezapomenuto.

Pokračování textu Z uliček New Orleans: The Spiders a jejich vokální magie mezi gospelem a rhythm’n’blues

Be sociable and share

Bob & Gene — Teenage soul serenáda, co zněla jenom ve sklepě. Až doteď.

Z buffalského sklepa rovnou do hudební historie: láska, pásky, víra a jeden z nejpůvabnějších soulových návratů, o kterém jste pravděpodobně nikdy neslyšeli.

Bob & Gene: If This World Were Mine (2007, Daptone Records)
Bob & Gene: If This World Were Mine (2007, Daptone Records)

Dva teenageři, jeden sen a sklepní label, jenž měl být záchranným lanem pro mládež z Buffala. Bobby NunnEugene Coplin psali písně o lásce, nahrávali je na obyčejné magnetofonové pásky – a ani netušili, že jednou budou považováni za hrdiny „ztraceného soulu“. Jejich debut měl spatřit světlo světa už v roce 1970. Jenže svět si ho poslechl až o čtyři desetiletí později.

Pokračování textu Bob & Gene — Teenage soul serenáda, co zněla jenom ve sklepě. Až doteď.

Be sociable and share

Zapomenutý mistr saxofonu: Buddy Banks a jeho groove z L.A.

Jump blues s duší, elegancí a rytmem západního pobřeží

Buddy Banks: The Complete Recordings 1945-1949 (1997, Blue Moon Records)
Buddy Banks: The Complete Recordings 1945-1949 (1997, Blue Moon Records)

Odkaz Buddyho Bankse – zcela zapomenutého muzikanta – znovu ožívá na LP reedici z roku 1989. Happy Home Blues 1945-1949 vrací posluchače do éry jumpbluesových večírků v poválečném L.A., kde se swing potkával s prvotním rhythm’n’blues a klubové pódium pulzovalo rytmem boogie.

Pokračování textu Zapomenutý mistr saxofonu: Buddy Banks a jeho groove z L.A.

Be sociable and share

Johnny Ace: Balada, která skončila výstřelem

V tom se v rádiu ozval nějaký muž a řekl: „Nerád to jeho fanouškům říkám, ale Johnny Ace je mrtvý.“

Zpěvák Johnny Ace v reklamě z časopisu Cash Box, únor 1955
Zpěvák Johnny Ace v reklamě z časopisu Cash Box, únor 1955

Jeho hlas byl tichý, ale nezapomenutelný. Johnny Ace (9. 6. 1929 – 24. 12. 1954, narozen jako John Marshall Alexander Jr.), hvězda raného rhythm’n’blues, se stal symbolem ztraceného potenciálu i tragičnosti hudebního života páté dekády minulého století. V pětadvaceti letech zemřel vlastní rukou – a zrodil se mýtus. Ale skutečný příběh byl složitější.

Pokračování textu Johnny Ace: Balada, která skončila výstřelem

Be sociable and share