Hudební magazín o zapomenutých příbězích, jazzu, alternativě a albech s hlubším kontextem
Lou Reed psal o světě bez iluzí. A právě proto jeho hudba nezestárla ani o den.
Lou Reed se mi dostal pod kůži dávno předtím, než jsem o něm věděl víc než jen to, že jeho jméno stojí na obalu desky. Reedice jeho raných alb jsou spíš připomínkou než oslavou: Reed byl člověk, který se nebál říkat věci nahlas, i když zněly nepříjemně.
Pokračování textu Lou Reed a svět, který nezmizí ani po vypnutí zesilovače
Dům, který se rozhodl vyrůst sám
Některá alba přicházejí na svět jako hotové stavby: pevné, hladké, bez viditelných ostrých hran. Třetí album Petera Gabriela je spíš jako dům, který se rozhodl vyrůst sám — z okolních tlaků, z neklidu, z touhy po světle. Je to konstrukce, která se neřídí plánem, ale instinktem. A přesto stojí pevněji než cokoli, co Gabriel postavil předtím.
Pokračování textu Peter Gabriel (Melt) 1980: Hudebník, který se konečně našel
O skupině, která se nevešla do dějin
V sedmdesátých letech zapadli mezi žánry a do rockových dějin se nevešli. Přesto Pavlov’s Dog vytvořili album, které si dodnes drží kultovní status. Pampered Menial není jen kuriozita pro sběratele — je to připomínka, že některé hlasy se prosadí právě tím, že nejdou s proudem.
Pokračování textu Pavlov’s Dog: Hlas, který se nedal přeslechnout
Druhá sólová deska jako vědomé zmenšení gest
Gabrielova druhá sólová LP deska je zvláštní úkrok od tehdejší rockové okázalosti. Žádné triumfální návraty, žádné velké deklarace — jen přesná, kontrolovaná práce, která se nevnucuje a přesto vydrží. Deska, která tehdy zapadla, dnes působí překvapivě svěže. A možná je čas si jí konečně všimnout.
Pokračování textu Peter Gabriel (Scratch): Oholit si hlavu nestačí
Dvě alba z roku 1976 – A Trick of the Tail a Wind & Wuthering – jako záznam tiché proměny kapely po odchodu Petera Gabriela
Letos oslaví dvě alba britských Genesis – A Trick of the Tail a Wind & Wuthering – 50 let od vydání. Dodnes plní roli záznamu tiché proměny kapely po odchodu frontmana.
Fragment zprávy o popu jako výchozím bodu, tichu jako rozhodnutí a hudbě, která odmítla spěchat.
Jsou jména, která časem ztichnou tak důkladně, až se z nich stane pouhé slovo. Označení. Technický pojem. Když dnes zadáte „Talk Talk“, svět vám ochotně nabídne tarify, volání, smlouvy.
Hudba se vytratila z první vrstvy paměti. A přesto – nebo právě proto – má smysl se k ní vracet. Ne jako k legendě, ale jako k procesu mizení, který byl vědomý, vytrvalý a nakonec i radikální.
Pokračování textu Talk Talk: Od popu k tichu, od písně k prostoru
Image Roxy Music se stala rovnocennou součástí hudebního sdělení – stejně důležitou jako aranže, produkce nebo texty
#RoxyFerryFiles
Roxy Music změnili zvuk sedmdesátých let. Antony Price změnil způsob, jak se na rock díváme. Nebyl stylistou, ale architektem vizuální identity – a bez jeho práce by některé desky možná zněly stejně, ale nikdy by nevypadaly tak, že přepíšou pravidla hry.
Pokračování textu Antony Price: zformoval jednu z nejvlivnějších křižovatek hudby a módy 20. století
Tenkrát britský art rock definitivně ztratil studiovou uhlazenost a proměnil se v koncertní glamour výheň – pulsující, dramatickou a nezapomenutelnou
#RoxyFerryFiles
V létě 1976, na vrcholu slávy a zároveň na prahu tvůrčí pauzy, vydali Roxy Music své jediné koncertní album klasické éry. Viva! Roxy Music není pouhým záznamem turné – je to koncentrovaná esence jejich elegance, dekadence a syrové koncertní energie.
Pokračování textu Roxy Music – Viva!: Když art rock shořel na pódiu