Hudební magazín o zapomenutých příbězích, jazzu, alternativě a albech s hlubším kontextem
Dvě archivní koncertní nahrávky Petera Gabriela zachycují rozdílné okamžiky téže povahy. Na prvním WOMADu v roce 1982 hraje skladby, které publikum ještě nezná.
O jednadvacet let později v Real World Studios stojí před lidmi, kteří s jeho hudbou prošli kus života. Mezi těmi záznamy neleží jen čas. Jsou tam hudebníci, nápady a vztahy, k nimž se Gabriel vrací jako k živému materiálu.
Od odchodu z Genesis přes Real World Studios až k projektu o\i. Esej o hudebníkovi, který celý život rozšiřoval představu o tom, co všechno může být součástí jednoho autorského díla.
Někteří hudebníci po sobě zanechají katalog alb. Peter Gabriel vedle nich vytvořil vydavatelství, festival, nahrávací studio i způsob práce, který ovlivnil stovky dalších muzikantů. Nejsou to vedlejší kapitoly jeho kariéry.
Patří k ní stejně neoddělitelně jako „Solsbury Hill“, „Biko“ nebo „Don’t Give Up“. Jeho největším dílem možná nejsou jednotlivé písně, ale prostředí, ve kterém mohly vznikat další.
Fear of Music (1979)
Když David Byrne zpívá, dívá se na svět s úžasem cizince, který nikdy úplně nepochopil pravidla hry – a možná o to ani nestojí. Třetí album Talking Heads, Fear of Music, zachycuje městskou paranoiu, rytmický neklid i touhu po klidu, který zůstává nedosažitelný. Ne jako proklamaci, ale jako soustředěný záznam vnitřního tlaku. A aby bylo jasné, odkud tento tlak pramení, stačí se vrátit o pár let zpět, do doby, kdy Byrne působil jako student, který se omylem ocitl v rockové kapele.
Lou Reed psal o světě bez iluzí. A právě proto jeho hudba nezestárla ani o den.
Lou Reed se mi dostal pod kůži dávno předtím, než jsem o něm věděl víc než jen to, že jeho jméno stojí na obalu desky. Reedice jeho raných alb jsou spíš připomínkou než oslavou: Reed byl člověk, který se nebál říkat věci nahlas, i když zněly nepříjemně.
Pokračování textu Lou Reed a svět, který nezmizí ani po vypnutí zesilovače
Dům, který se rozhodl vyrůst sám
Některá alba přicházejí na svět jako hotové stavby: pevné, hladké, bez viditelných ostrých hran. Třetí album Petera Gabriela je spíš jako dům, který se rozhodl vyrůst sám — z okolních tlaků, z neklidu, z touhy po světle. Je to konstrukce, která se neřídí plánem, ale instinktem. A přesto stojí pevněji než cokoli, co Gabriel postavil předtím.
Pokračování textu Peter Gabriel (Melt) 1980: Hudebník, který se konečně našel
O skupině, která se nevešla do dějin
V sedmdesátých letech zapadli mezi žánry a do rockových dějin se nevešli. Přesto Pavlov’s Dog vytvořili album, které si dodnes drží kultovní status. Pampered Menial není jen kuriozita pro sběratele — je to připomínka, že některé hlasy se prosadí právě tím, že nejdou s proudem.
Pokračování textu Pavlov’s Dog: Hlas, který se nedal přeslechnout
Druhá sólová deska jako vědomé zmenšení gest
Gabrielova druhá sólová LP deska je zvláštní úkrok od tehdejší rockové okázalosti. Žádné triumfální návraty, žádné velké deklarace — jen přesná, kontrolovaná práce, která se nevnucuje a přesto vydrží. Deska, která tehdy zapadla, dnes působí překvapivě svěže. A možná je čas si jí konečně všimnout.
Pokračování textu Peter Gabriel (Scratch): Oholit si hlavu nestačí
Dvě alba z roku 1976 – A Trick of the Tail a Wind & Wuthering – jako záznam tiché proměny kapely po odchodu Petera Gabriela
Letos oslaví dvě alba britských Genesis – A Trick of the Tail a Wind & Wuthering – 50 let od vydání. Dodnes plní roli záznamu tiché proměny kapely po odchodu frontmana.