Naposledy aktualizováno: 26.8.2026
Paruky, flitry i country klišé měla pod kontrolou. Důležitější byly písně – a knihy pro děti místo velkých gest.
Trump kdysi prohlásil: „Miluju málo vzdělané.“ Dolly Parton na to celý život odpovídala po svém: dejte jim knihy. Přijde mi, že to o ní říká víc než většina oficiálních nekrologů.
Český posluchač si country dávno ochočil po svém: kovbojský klobouk, pár akordů, kamion, zlomené srdce a refrén, který hospoda zvládne po druhém pivu. Dolly Parton (19. 1. 1946 – 25. 8. 2026, občanským jménem Dolly Rebecca Parton Dean) do téhle představy patřila. Jenže si ji nenechala nadiktovat. Vypadala jako vlastní karikatura – paruky, flitry, podpatky, dekolty – a nikdy nepředstírala, že si toho nevšimla.
Vtip o Dolly Parton mohl vyprávět každý; ona ho zpravidla řekla první. Pak začala zpívat. „Jolene“, „Coat of Many Colors“ nebo „I Will Always Love You“ jsou důkazem něčeho, co žádný kostým nepřekryje. Bezpečně poznala okamžik, kdy už další slovo písni nepomůže.
Stejně málo sentimentu si dovolila, když mluvila o tom, odkud pocházela. Z chudého dětství v Tennessee nevytěžila jen dobře prodejnou legendu o holce, která to dotáhla daleko. Její otec neuměl číst ani psát a Parton věděla, co takový handicap může člověku vzít.
Roku 1995 proto ve svém rodném okrese založila Imagination Library; dnes program působí v pěti zemích a každý měsíc posílá jednu knihu více než třem milionům dětí. Showbyznys umí z dobročinnosti vytřískat fotografii s šekem a tiskovou zprávu. Dolly Parton místo toho vybudovala něco, co fungovalo i bez fotografů.
Paruku koupíte. Flitry přišijete. Tohle je těžší.
