Hudební magazín o zapomenutých příbězích, jazzu, alternativě a albech s hlubším kontextem
Hudební osobnosti, které posouvaly moderní hudbu dál – talentem, vizí nebo poctivou prací. Známá jména i nedocenění dříči, bez kterých by byl hudební svět chudší. Nechybí ani příběhy zásadních vydavatelství, která stála u zrodu jejich dráhy.
Detroit Cobras si vystačili s cizími písněmi
#SoundOfDetroit #LetniLongRead
Detroit Cobras udělali kariéru z písní jiných lidí. Ne z nouze, ale z přesvědčení, že dobrá skladba nemusí patřit minulosti jen proto, že zmizela z rádia. Rachel Nagy a Mary Ramirez byly dlouhodobým jádrem kapely, která starý soul a rhythm’n’blues nevystavovala, ale vracela do každodenního hudebního provozu.
Pokračování textu Detroit Cobras: Staré desky v Detroitu nepatří do vitríny
Bluesová drsnost a jazzová svoboda v písních, které jsme znali
Velikost Cassandry Wilson (4. 12. 1955 – 1. 9. 2026, narozená jako Cassandra Marie Fowlkes) nejlépe uslyšíme v písních, které už dávno známe. Svobodně v nich zacházela s melodií i rytmem a vracela jim schopnost překvapit. Ten hlas byl krásný i tam, kde trochu drhnul. V hlubokých tónech měl drsnost blues a smyslnost, která se obešla bez velkých gest.
Paruky, flitry i country klišé měla pod kontrolou. Důležitější byly písně – a knihy pro děti místo velkých gest.
Trump kdysi prohlásil: „Miluju málo vzdělané.“ Dolly Parton na to celý život odpovídala po svém: dejte jim knihy. Přijde mi, že to o ní říká víc než většina oficiálních nekrologů.
Pokračování textu Dolly Parton: Vtip řekla první. Pak začala zpívat
Basová linka Micka Karna vede od alb Japan přes Titles, Rain Tree Crow a Polytown až k poslednímu návratu Dalis Car.
#LetniLongRead
Micka Karna šlo poznat po několika tónech. On sám se přitom opakovaně bránil tomu, aby v něm okolí vidělo pouze baskytaristu skupiny Japan. Hrál na dechové nástroje, skládal, modeloval sochy. Ve studiu dokázal nechat chyby být, i když by je jiní opravili. Svou baskytaru dokonce na jedné desce potlačil, aby dokázal, že je také skladatelem. Později toho litoval.
Pokračování textu Mick Karn: Japan, Rain Tree Crow a basa za pět liber
Portrét hudebníka, který se učil z desek, chtěl mít pod kontrolou každý zvuk a ani v angličtině neopustil Tijucu.
#LetniLongRead, #MPBMapa
Česká hudební publicistika o Edu Mottovi úplně nemlčela. Grundfunk s ním odvysílal rozhovor a roku 2018 představil jím sestavenou kompilaci Too Slow to Disco Brasil; 5. května 2016 Motta vystoupil v Paláci Akropolis a smyčce pro desku Behind the Tea Chronicles se nahrávaly v Praze. Jednotlivé české stopy tedy existují. Přesto se z něj u nás nestalo jméno, k němuž by se soustavně vracely kulturní rubriky a hudební magazíny. Nejspíš ne proto, že by byl příliš složitý. Spíš se nevešel do přihrádek: pro jazz příliš popový, pro pop příliš jazzový, pro world music málo exotický a pro alternativu podezřele uhlazený. K jeho pětapadesátinám proto nezaplňujeme bílé místo. Spojujeme body, z nichž se dosud nestala mapa.
Pokračování textu Ed Motta: Hudba k filmům, které nikdo nenatočil
Je to zpráva z Británie, v níž se budoucnost často vešla na formulář podpory v nezaměstnanosti.
#LetníLongRead
Než se UB40 stali jednou z nejznámějších britských pop-reggae kapel, vzešli z Birminghamu, kde se reggae mísilo s nezaměstnaností, blues parties, policejní šikanou i nástupem konzervativců pod vedením Margaret Thatcher. Debut Signing Off zachycuje první období kapely ještě bez nánosu dalších desetiletí.
Písně nesly jeho jméno. Jejich zvuk patřil celé kapele.
#LetníLongRead
Narodil se v Torontu, hudebně dospěl v barech amerického Jihu a v The Band napsal písně, které zněly, jako by tu byly odjakživa. Hudební životopis Robbieho Robertsona je však také příběhem pěti mužů, kteří společně vytvořili zvuk, o nějž se později nedokázali spravedlivě podělit.
Pokračování textu Robbie Robertson – Kanaďan, který Americe vrátil její vlastní hudbu
Skye Edwards je nejtišší zpěvačka trip-hopu
#LetniLongRead
Morcheeba vystoupí 9. srpna 2026 v pražském SaSaZu. Skye Edwards se za tři desetiletí nestala jen rozpoznatelným hlasem kapely. Naučila její hudbu ustupovat, nechávat volné místo a netlačit na výsledek. Několik slabik stačí, aby se kytary, samply i smyčce přestaly předhánět kdo přitáhne pozornost.
Pokračování textu Skye Edwards: hlas, který zpomalil trip‑hop