Paul Quinichette: tenor, který nikam nespěchal

Vice-Pres swingu mezi Basieho rytmem a světem, který se už posouval jinam

Paul Quinichette: Moods (1955, EmArcy)
Paul Quinichette: Moods (1955, EmArcy)

Paul Quinichette (17. 5. 1916 – 25. 5. 1983) byl tenorsaxofonista, jehož tón nikdy netlačil na pilu. Přezdívaný Vice-Pres kvůli blízkosti k Lesteru Youngovi zůstal po celý život věrný swingové řeči, i když se jazz v padesátých letech začal lámat a zrychlovat. Jeho dráha – od návratu Counta Basieho až po dnes zapomenuté nahrávky roku 1957 a pozdější ústup ze scény – vypráví příběh hudebníka, který držel tempo, nikoli směr.

Pokračování textu Paul Quinichette: tenor, který nikam nespěchal

Be sociable and share

The Gun Club: Americký exorcismus

Jeffrey Lee Pierce, punk, blues a Amerika, která se nedá zadržet

Zadní strana obalu LP The Gun Club: Sex Beat 81 (1984, Lolita Records)
Zadní strana obalu LP The Gun Club: Sex Beat 81 (1984, Lolita Records)

Punk, blues, country a rock’n’roll v jednom těle – a bez záchranné brzdy. Amerika po půlnoci má zvláštní zvuk. The Gun Club ho našli v blues, country a punku – a místo návratu ke kořenům zvolili vlastní drsnou výpověď. Jeffrey Lee Pierce zpíval, jako by vyvolával duchy, ne vzpomínky. Hudba krásná, špinavá a nebezpečná.

Pokračování textu The Gun Club: Americký exorcismus
Be sociable and share

Miles Davis: No a co?

Na počátku byl pohyb
#MilesAndTrane100

Jazzový trumpetista Miles Davis na promo fotografii z roku 1967 (Credit Photo: Tom Palumbo / Wikimedia, Creative Commons Attribution-Share Alike 2.0)
Jazzový trumpetista Miles Davis na promo fotografii z roku 1967 (Credit Photo: Tom Palumbo / Wikimedia, Creative Commons Attribution-Share Alike 2.0)

Miles Davis nikdy nezůstal tam, kde ho ostatní chtěli mít. Jakmile se jeho hudba stala srozumitelnou, přestal o ni mít zájem. Tento text sleduje Milese Davise jako proces – jako trvalý pohyb, který formoval moderní jazz tím, že ho nutil měnit jazyk, sestavy i samotná pravidla hry.

Pokračování textu Miles Davis: No a co?

Be sociable and share

Was (Not Was): Špioni v domě funku, kteří si dělali legraci z apokalypsy dřív, než to bylo cool

Jak dva židovští kluci z detroitské střední třídy zamaskovali magnetofony za mutantní funkovou revoluci – a proč jejich paranoidní humor dnes zní podezřele současně.
#SoundOfDetroit

Was (Not_Was) - Chrysalis Records Promo photo (zleva Don Was, Sweet Pea Atkinson, David Was a Sir Harry Bowens)
Was (Not_Was) – Chrysalis Records Promo photo (zleva Don Was, Sweet Pea Atkinson, David Was a Sir Harry Bowens)

Na obalech vypadali jako mutantní disco kapela z ghetta, ve skutečnosti šlo o dva vzdělané kluky z Detroitu s magnetofony, ironií a posedlostí rozporem. Was (Not Was) spojili funk, politickou paranoiu a absurdní humor do hudby, která se tváří jako zábava – a přitom nepřestává klást nepříjemné otázky.

Pokračování textu Was (Not Was): Špioni v domě funku, kteří si dělali legraci z apokalypsy dřív, než to bylo cool

Be sociable and share

Marcus Belgrave: trumpetista, který držel jazzový Detroit pohromadě

Zapomenutý hlas města, kde hudba znamenala víc než kariéru
#SoundOfDetroit – Forgotten Voices

Americký trumpetista Marcus Belgrave (zdroj: marcusbelgrave.com)
Americký trumpetista Marcus Belgrave (zdroj: marcusbelgrave.com)

Detroit měl své hvězdy, své revoluce i své mýty. Vedle nich ale existovali lidé, bez nichž by žádná scéna nefungovala – protože ji nevytvářeli pro slávu, ale s cílem přežit. Trumpetista Marcus Belgrave (12. 6. 1936 – 23. 5. 2015, narozen jako Marcus Batista Belgrave) patřil právě k nim. Nebyl symbolem jedné kapely ani jednoho alba, ale tichým pilířem města, které si muselo hudbu neustále znovu obhajovat samo před sebou.

Pokračování textu Marcus Belgrave: trumpetista, který držel jazzový Detroit pohromadě

Be sociable and share

Chris Rea: muž, který byl vždycky trochu jinde

Popová hvězda z donucení. Bluesman z přesvědčení. Outsider s rádiovým hitem.

Britský kytarista a zpěvák Chris Rea, Sala Kongresowa, Warsaw, Polsko, 5. 2. 2012 - Still So Far To Go Tour (Credit Photo: Chepry 💬 (Andrzej Barabasz / Wikimedia, Creative Commons Attribution-Share Alike 4.0)
Britský kytarista a zpěvák Chris Rea, Sala Kongresowa, Warsaw, Polsko, 5. 2. 2012 – Still So Far To Go Tour (Credit Photo: Chepry 💬 (Andrzej Barabasz / Wikimedia, Creative Commons Attribution-Share Alike 4.0)

Chris Rea (4. 3. 1951 – 22. 12. 2025, narozen jako Christopher Anton Rea) patřil k těm hudebníkům, které vlastně znáte celý život – a přesto vám neustále unikají. Jeho písně hrály z autorádií, z vánočních playlistů. Usadily se v paměti několika posluchačských generací, ale jeho skutečné srdce bilo jinde: v blues, jazzu, northern soulu a v hudbě, která se nenechá zjednodušit na jeden refrén. Odešel muž, který byl pro pop příliš zdrženlivý a pro puristy příliš populární. A právě v tom spočívala jeho výjimečnost.

Pokračování textu Chris Rea: muž, který byl vždycky trochu jinde

Be sociable and share

Sheila Jordan nebyla hlasem, který by vyprodával sály

Hlas, který vyplňoval prostor mezi tóny
#SoundOfDetroit – Forgotten Voices

Sheila Jordan, Great American Music Hall, San Francisco CA, květen 1985 (Credit Photo: Brian McMillen / contact: brianmcmillen@hotmail.com / Wikimedia, Creative Commons Attribution-Share Alike 3.0)
Sheila Jordan, Great American Music Hall, San Francisco CA, květen 1985 (Credit Photo: Brian McMillen / contact: brianmcmillen@hotmail.com / Wikimedia, Creative Commons Attribution-Share Alike 3.0)

Sheila Jordan (18. 11. 1928 – 11. 8. 2025, narozena jako Sheila Jeanette Dawson) patřila k těm jazzovým hlasům, které nikdy nekřičely – a přesto bylo slyšet každé jejich slovo. Zpěvačka s „ušima za milion dolarů“, milovnice Charlieho Parkera, průkopnice intimního dialogu hlasu a kontrabasu. Narodila se v Detroitu, vyrůstala v chudobě, dospěla v bebopu a celý život zůstala věrná hudbě jako prostoru pravdy.

Pokračování textu Sheila Jordan nebyla hlasem, který by vyprodával sály

Be sociable and share

Z chaosu k legendě: Jak Detroit vyplivl The Stooges na světlo světa

Příběh o tom, jak se Jim Osterberg změnil v Iggyho Popa — a jak z nasraného Motor City vylezla kapela, která přepsala dějiny rocku.
#SoundOfDetroit

Detroitští The Stooges na promo fotografii, 1969 (Credit Photo: Elektra Records / Wikimedia, Creative Commons Public Domain)
Detroitští The Stooges na promo fotografii, 1969 (Credit Photo: Elektra Records / Wikimedia, Creative Commons Public Domain)

Detroit neměl nikdy rád, když mu někdo zvenku vyprávěl, jaký je jeho „zvuk“. Už v šedesátých letech varovali místní, že jestli se někdo pokusí s Detroitem naložit jako se San Franciskem nebo Bostonem – zabalit ho do hezkého příběhu a prodat jako módní scénu – dopadne to špatně. A přesně uprostřed téhle podezíravé, tvrdé a hrdé hudební krajiny se vynořila kapela The Stooges, která byla tak trochu omyl, tak trochu vtip a nakonec jeden z největších rockových zlomů 20. století.

Pokračování textu Z chaosu k legendě: Jak Detroit vyplivl The Stooges na světlo světa

Be sociable and share