Hudební magazín o zapomenutých příbězích, jazzu, alternativě a albech s hlubším kontextem
Od soul-jazzu přes Beatles a taneční parket zase zpátky k blues.
George Benson dokázal měnit prostředí, aniž by přestal znít jako George Benson. Šest skladeb vede od tvrdšího soul-jazzu přes Beatles, Breezin’ a Quincyho Jonese až k pozdnímu návratu k rhythm’n’blues.
Pokračování textu George Benson: Šest nočních zastavení mezi blues, krásou a popem
Album z roku 1961, které se stalo přechodem spíš než jistotou
Archivní šum / zapomenuté ozvěny roku 1961
#MilesAndTrane100
Archivní šum není místo pro hotové soudy. Je to prostor, kde se znovu čtou texty psané bez jistoty, že jednou vznikne legenda. Coltrane Jazz vyšlo v roce 1961 právě do takového času. John Coltrane už byl slyšet všude. Přesto si nikdo ještě netroufal říct, kam přesně směřuje. Kritika naslouchala, zapisovala, váhala. A v těch váháních je dnes slyšet víc než v tehdejších verdiktech.
Pokračování textu Coltrane Jazz (1961): zapomenuté ozvěny jednoho přechodu
Bluesová drsnost a jazzová svoboda v písních, které jsme znali
Velikost Cassandry Wilson (4. 12. 1955 – 1. 9. 2026, narozená jako Cassandra Marie Fowlkes) nejlépe uslyšíme v písních, které už dávno známe. Svobodně v nich zacházela s melodií i rytmem a vracela jim schopnost překvapit. Ten hlas byl krásný i tam, kde trochu drhnul. V hlubokých tónech měl drsnost blues a smyslnost, která se obešla bez velkých gest.
Rodinná fotografie, noční nahrávání a písně kapelníka z neworleanské čtvrti Tremé.
#LetniLongRead #NOLAGroove
Troy „Trombone Shorty“ Andrews na Lifted zpívá, střídá trombón s trubkou a nechává do své kapely vstupovat rockovou kytaru i pouliční bubeníky. Deska z roku 2022 zachycuje muzikanta, který už dávno hraje pro velké sály. Když však potřebuje rozšířit zvuk, pořád ví, komu v New Orleans zavolat.
Paruky, flitry i country klišé měla pod kontrolou. Důležitější byly písně – a knihy pro děti místo velkých gest.
Trump kdysi prohlásil: „Miluju málo vzdělané.“ Dolly Parton na to celý život odpovídala po svém: dejte jim knihy. Přijde mi, že to o ní říká víc než většina oficiálních nekrologů.
Pokračování textu Dolly Parton: Vtip řekla první. Pak začala zpívat
Ikonické album moderního jazzu – formálně vytříbené, zvukově působivé a dodnes inspirující.
#CernoOranzovaEra, #ImpulseListening, #ImpulseState
Impulse! není label.
Je to stav.
Jedno z nejpozoruhodnějších jazzových alb začátku šedesátých let. Oliver Nelson na The Blues and the Abstract Truth předvádí, že blues může být výchozím bodem pro nápaditou hudbu plnou formální elegance i improvizace. Pomáhají mu u toho Eric Dolphy, Freddie Hubbard, Paul Chambers či Roy Haynes. Hlavní slovo má ale promyšlená kompozice..
Pokračování textu Abstraktní pravda o blues: Nelsonovo mistrovské album, které mluví beze slov
Basová linka Micka Karna vede od alb Japan přes Titles, Rain Tree Crow a Polytown až k poslednímu návratu Dalis Car.
#LetniLongRead
Micka Karna šlo poznat po několika tónech. On sám se přitom opakovaně bránil tomu, aby v něm okolí vidělo pouze baskytaristu skupiny Japan. Hrál na dechové nástroje, skládal, modeloval sochy. Ve studiu dokázal nechat chyby být, i když by je jiní opravili. Svou baskytaru dokonce na jedné desce potlačil, aby dokázal, že je také skladatelem. Později toho litoval.
Pokračování textu Mick Karn: Japan, Rain Tree Crow a basa za pět liber
Jak Daniel Lanois v domě na St. Charles Avenue zachytil čtyři rozdílné hudební povahy.
#NOLAGroove
Daniel Lanois postavil studio v pětipatrovém domě na St. Charles Avenue, několik minut od Valence Street, kde Nevillové žili. Uvnitř zachytil čtyři rozdílné hudební povahy a část rytmické páteře složil ze smyček jejich vlastní perkusivní hry. Album Yellow Moon pak kapelu dostalo k publiku, na něž předchozí pokus o crossover nedosáhl.
Pokračování textu Neville Brothers: Yellow Moon | Čtyři bratři v jednom domě