Wardell Gray, Priscilla Bowman, „Big Jay“ McNeely, Johnnie Taylor i bluesový underground Chicaga na jednom labelu. Takhle zněla první velká vlna nahrávek vydavatelství Vee-Jay. Psal se rok 1955.
Playlist Vee-Jay 1955: První vlna
Autor: mingus
Nalezli jste v článku chybu? Nebo máte zajímavou informaci, která v článku chybí? Napište mi přes kontaktní formulář.
Děkuji.
Moje texty šířím pod licencí CC BY-SA 4.0.
Archivní šum: Miles ve výtahu
Zita Carno, Jazz Review, prosinec 1959 (inspirace)
V prosinci 1959 vyšla v americkém magazínu Jazz Review recenze soundtracku k francouzskému filmu Ascenseur pour l’échafaud – první setkání Milese Davise s evropským filmovým jazzem. Minimalistická improvizace, temná atmosféra, Paříž v noci. Tón recenze Zity Carno není jen obdivný. Je fascinovaný, skoro uhranutý. Miles tu podle ní „nemyslí jako filmový skladatel. Myslí jako Miles Davis.“
Dexys Midnight Runners: Kapela, která nikdy nehrála na jistotu
Dexys Midnight Runners (od roku 2003 jen Dexys) nejsou jen kapela, jsou příběhem víry, posedlosti a neustálého hledání vlastní cesty. Od debutu Searching For The Young Soul Rebels až po temné introspektivní momenty posledních let – Kevin Rowland a jeho parta rebelů se nikdy definitivně nevytratili.
Pokračování textu Dexys Midnight Runners: Kapela, která nikdy nehrála na jistotu
Smokey Robinson: Smokey (1973, Tamla Records)
První sólové album Smokey (1973) úspěšného zpěváka, uznávaného textaře a viceprezidenta Motownu Smokeyho Robinsona bylo více než jen hudebním projektem – bylo to prohlášení. Tehdy – na začátku 70. let – byl jednoduše mužem na křižovatce. Opustil skupinu Miracles, ze showmana se proměnil ve stratéga úspěšného hudebního labelu a zároveň měl své osobní plány.
Pokračování textu Smokey Robinson: Smokey (1973, Tamla Records)
Debbie Harry: Blondie navždy, když být ikonou znamená přežít sebe samu
Debbie Harry letos slaví životní jubileum. Sexsymbol i punková múza. Ikona popu i newyorského undergroundu. Zpěvačka, herečka, přeživší. Nestárne – jen mění tváře. Žena, která se nebála být plakátem i hlasem generace. V jejích osmdesáti letech ji pořád patří pódium. A můj dík.
Pokračování textu Debbie Harry: Blondie navždy, když být ikonou znamená přežít sebe samu
Gil Scott-Heron: Reflections (1981, Arista Records)
Gil Scott-Heron (1949–2011) patří k nejvlivnějším hlasům afroamerické hudby druhé poloviny 20. století. Básník, zpěvák a vizionář, který svým unikátním mixem spoken wordu, jazzu, soulu a politických komentářů předběhl svou dobu a spolu s Last Poets položil základy rapu. Přestože jeho kariéra byla plná vzestupů i pádů, album Reflections z roku 1981 zůstává jedním z vrcholů jeho tvorby – ostře kritické, ironické a zároveň hluboce lidské.
Pokračování textu Gil Scott-Heron: Reflections (1981, Arista Records)
The Jam: Sound Affects (1980, Polydor)
V roce 1980 byli The Jam na britských ostrovech nedotknutelní. Trojice z Wokingu – Paul Weller, Bruce Foxton a Rick Buckler – měla za sebou sérii skvělých desek a věrnou fanouškovskou základnu. Hráli svižně, chytře, elegantně. Punkem sice prošli, ale nikdy v něm nezůstali. A především: neustále se zlepšovali.
Johnny Ace: Balada, která skončila výstřelem
Jeho hlas byl tichý, ale nezapomenutelný. Johnny Ace (9. 6. 1929 – 24. 12. 1954, narozen jako John Marshall Alexander Jr.), hvězda raného rhythm’n’blues, se stal symbolem ztraceného potenciálu i tragičnosti hudebního života páté dekády minulého století. V pětadvaceti letech zemřel vlastní rukou – a zrodil se mýtus. Ale skutečný příběh byl složitější.
Pokračování textu Johnny Ace: Balada, která skončila výstřelem