Jan Arnet, s kontrabasem přes Berlínskou zeď

Naposledy aktualizováno: 1.5.2018

Jan Arnet v roce 1962 na zájezdu ve Švédsku s SHQ Quintet
Jan Arnet v roce 1962 na zájezdu ve Švédsku s SHQ Quintet

Významný český jazzman Jan Arnet (13. 4. 1934 – 13. 5. 2017, známý také jako Jan Arnett) byl prvním českým jazzovým kontrabasistou, který v šedesátých letech 20. století emigroval do USA a dokázal se zde významně prosadit.

Významná postava československého bopového hnutí

Jan Arnet se s hudbou začal seznamovat obligátním chozením „do klavíru a houslí“. Později si přidá ještě trombon, aby si nakonec v jedenácti letech vybral kontrabas a jako samouk se na něj naučil hrát.

Vedle hraní s jazzovými kapelami si doplňoval znalosti hudební teorie a úspěšně zakončil inženýrská studia na strojní fakultě pražského Českého vysokého učení technického.

V průběhu vysokoškolského studia založil trio se spolužáky Milanem Dvořákem (piano) a saxofonistou Svatoborem Macákem. Později vede vlastní amatérské  jazzové combo. Od roku 1959 již spolupracuje s tehdy slavnými a známými tanečními orchestry Zdeňka Bartáka, Jakuba Devery, Karla VlachaKarla Krautgartnera.

vyjednal získání podzemních prostor pro jazzový klub Reduta

Do vývoje českého, resp. československého jazzu se významně zapíše získáním podzemních prostor v domě na Národní třídě, kde tehdy pracoval ve firmě Potrubí.

V roce 1957 zde vzniká jazzový klub Reduta, jako pokus nahradit v roce 1948 komunisty zrušený Jazz klub Pygmalion, který sídlil na Václavském náměstí v paláci Fénix.

Na říjnové koncertní premiéře Reduty Arnet vystoupí s vlastním JA Quartetem, jehož dalšími členy byli pianista Rudolf Rokl, altsaxofonista Svatobor Macák a bubeník Karel Růžička.

Angažuje se v malých jazzových combech

Od začátku šedesátých let minulého století se jako stálý člen Orchestru Karla Vlacha stále více zapojuje do jazzového dění v menších hudebních skupinách, věnujících se především hard bopu, dixielandu a od poloviny šestého desetiletí nesměle i free jazzu.

Hraje v kapelách Metronom (např. kytarista Rudolf Dašek), Pražský Dixieland (s pianistou Zdeňkem Čamrdou a zpěvačkou Jitkou Vrbovou) nebo ve Studiové skupině Jana Hammera (Jan Hammer starší, Jaromír Honzák na saxofon, bubeník Vladimír Žižka, zpěvačka Vlasta Průchová)

V roce 1963 nastupuje jako náhrada za Milana Pilara do S+H Kvartetu, v němž hraje s jeho zakladateli Karlem Velebným (vibrafon) a Janem Konopáskem (saxofon/flétna). Na kvintet SHQ skupinu doplnili trumpetista Laco Déczi a bubeník Laco Tropp. Na občasnou výpomoc Velebný přizve trombonistu Jaroslava Pulce.

S SHQ Arnet nahraje čtyři skladby na album SHQ a přátelé (1965, Supraphon). Hrál i na dalších gramodeskách Jak hrál S+H Q nebo SH Jazz Quintet, byť, jak bylo dobrým bolševickým zvykem, již bez uvedení jména.

Kapelník Reduta kvintetu a emigrace do USA

SHQ úspěšně koncertují i mimo území ČSSR a po vystoupení ve slovinském Bledu v roce 1964 se kapela rozdělí. Arnet se přidává k Janu Konopáskovi a společně s Déczim, Troppem, Pulcem a pianistou Stanislavem Sulkovským pokračují pod hlavičkou SHQ (Karel Velebný hraje pod modifikovaným názvem S+HQ). V lednu 1965 odchází nespokojený Konopásek a kapela se definitivně přejmenuje na Reduta kvintet.

Sonny Stitt: What's New!!! Sonny Stitt Plays The Varitone(1966, Roulette)
Sonny Stitt: What’s New!!! Sonny Stitt Plays The Varitone(1966, Roulette)

Jan se stává kapelníkem nové skupiny, což mu příliš dlouhou nevydrží. Rozhodne se emigrovat do Západního Berlín. Za dramatických okolností překoná Berlínskou zeď. Manželku s jednoroční dcerou ukryje ve velkém bubnu a propašuje je do svobodného světa. Z Berlína rodina odlétá do USA, kde se Arnet pokouší etablovat jako jazzový hráč a studiový side-man.

Prosadil se nejenom jako studiový hráč

V roce 1966 nahrává se saxofonistou Sonny Stittem LP What’s New!!! Sonny Stitt Plays The Varitone, na kterém Stitt testuje upravený elektronický saxofon, který významný výrobce, firma Selmer, pojmenovala Varitone.

Chico Hamilton: The Gamut (1968, Solid State)
Chico Hamilton: The Gamut (1968, Solid State)

O dva roky později jde do studia s westcoastovým bubeníkem Chico Hamiltonem, někdejším spoluhráčem trumpetisty Cheta Bakera. Výsledkem jsou dvě gramofonové desky The Gamut (1968, Solid State Records) a The Head Hunters (1969, Solid State Records).

V červnu 1968 Jan Arnet nahrává ve studiu Rudyho Van Geldera s tenorsaxofonistou Booker Ervinem. Nahrávky vychází u Blue Note Records až o osm let později, jako součást vinylového dvojalba Back From The Gig (1976, Blue Note). V roce 2005 se dočkají vydání i na samostatném CD pod názvem Tex Book Tenor (2005, Blue Note).

Člen Blakeyho muzikantské školky poslů jazzu
Art Blakey and The Jazz Messengers s Janem Arnetem na New Port Jazz Festivalu v roce 1969
Art Blakey and The Jazz Messengers s Janem Arnetem na New Port Jazz Festivalu v roce 1969

Od roku 1969 je členem legendárních Art Blakey and The Jazz Messengers (náš článek o Artovi Blakeyim), se kterými mj. vystoupí 5. července 1969 na prestižním New Port Jazz Festivalu.

Ročník 1969 byl svým způsobem v historii festivalu v New Portu přelomový. Na programu se vedle klasických jazzových seskupení objevily rockové kapely Led Zeppelin, Jeff Beck Group nebo Jethro Tull. Vystoupili Miles Davis, Dave Brubeck, James Brown, John Mayll, B.B. King, ale také Sly and The Family Stone, Ten Years AfterBlood, Sweat and Tears.

Art Blakey and The Jazz Messengers: Jazz Messengers '70 (1970, Catalyst)
Art Blakey and The Jazz Messengers: Jazz Messengers ’70 (1970, Catalyst)

Blakey v té době neprožíval právě úspěšné období. Nezachytil nejnovější jazzové trendy, spojené s nástupem free jazzu a fusion. Není divu, že v letech 1966 až 1972 mu vyšlo jediné nové album – Jazz Messengers ’70 se záznamem tokijského koncertu v únoru 1970, samozřejmě s Janem Arnetem v sestavě.

Hudební komentáře na hlasu ameriky

Po vážné operaci musel Jan aktivního hraní zanechat. O milovaném jazzu alespoň psal. Mnozí z nás si určitě vzpomenou na Arnetovy hudební komentáře na Hlasu Ameriky, které pravidelně vysílal k nám do Československa.

Jan působil také jako hudební lektor. Mezi jeho žáky patřil například baskytarista Mike Visceglia, který kapelničil ve skupině  Suzanne Vegy. Mike sepsal Janův životní příběh a Saša Langošová, frontmanka českých November 2nd, ho přeložila. Česká televize námět svěřila režisérovi M. Petrovovi, který jej natočil v rámci dokumentárního seriálu V zajetí železné opony pod názvem V bubnu přes berlínskou zeď (2008) – více na stránkách České televize.

O svém odchodu Jan Arnet uvedl: „Trvalo mi 18 let, než jsem se rozhodl republiku opustit. V roce 1965 se mi podařilo propašovat rodinu do Západního Berlína. Požádal jsem o politický azyl a vystěhování do Spojených států. Jazz a horolezectví = improvizace a svoboda, byly základem mého útěku. Od roku 1966 bydlíme v New Yorku. Do roku 1970 jsem hrál profesionálně jazz a začal jsem o jazzu vysílat pro českou redakci rádia Hlas Ameriky bez přestávky plných 30 let. Od roku 1970 jsem současně pracoval jako ekonomický náměstek na řadě nadací a univerzit. Posledních 15 let pro Rockefellery založenou Asia Society. Do důchodu jsem odešel v roce 1999.

Ukázky:

Jan Hammer, Docela všední, obyčejný den 1959
https://youtu.be/3PCqIKMmSCQ

Českoslovenští džezoví sólisté (1963) – vinyl, celé album
https://youtu.be/EWVdO2JnYX4

Chico Hamilton – MSP
https://youtu.be/73aAgISdZKM

Booker Ervin – Gichi
https://youtu.be/BIrw93uMmss

Art Blakey and The Jazz Messengers
. What The World Needs Now Is Peace and Love (Jazz Messengers ’70)
https://youtu.be/YLY0KRWG_mg

Autor

mingus

mingus

Nalezli jste v článku chybu? Nebo máte zajímavou informaci, která v článku chybí? Napište mi přes kontaktní formulář. Děkuji.

Jedna myšlenka na “Jan Arnet, s kontrabasem přes Berlínskou zeď”

Napsat komentář

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..