Sonny Rollins: tenorsaxofon jako celoživotní otázka

Newk proměnil improvizaci v způsob myšlení a celý život hledal tón, jenž slyšel ve své hlavě.

Sonny Rollins na benefiční akci pro novináře Conrada Silverta ze SF Chronicle, San Francisco Opera House 22. 2. 1982 (Credit photo: Brian McMillen photo / contact: brianmcmillen@hotmail.com, Wikimedia, Creative Commons Attribution-Share Alike 3.0)
Sonny Rollins na benefiční akci pro novináře Conrada Silverta ze SF Chronicle, San Francisco Opera House 22. 2. 1982 (Credit photo: Brian McMillen photo / contact: brianmcmillen@hotmail.com, Wikimedia, Creative Commons Attribution-Share Alike 3.0)

Někteří hudebníci hledají celý život vlastní styl. Walter Theodore „Sonny“ Rollins (7. 9. 1930 – 25. 5. 2026) ho našel brzy, ale nikdy nepřestal pochybovat, jestli ho slyší dost jasně. Od harlemských ulic přes nahrávky jako Saxophone Colossus, Freedom Suite nebo The Bridge vedla jeho cesta za tónem, který měl být silný, osobitý a pravdivý. Právě tato neochota spokojit se s dosaženým z něj udělala jednoho z nejvýznamnějších improvizátorů v dějinách jazzu.

Pokračování textu Sonny Rollins: tenorsaxofon jako celoživotní otázka

Be sociable and share

Bitches Brew (1970)

Miles Davis a hudba jako otevřený stav
#MilesAndTrane100

Miles Davis: Bitches Brew (1970, Columbia)
Miles Davis: Bitches Brew (1970, Columbia)

Bitches Brew není deskou, která by chtěla být pochopena. Nepředkládá jasný tvar ani posluchačský klíč – spíš vytváří prostředí, do něhož se vstupuje bez mapy. Miles Davis tu nepřechází k elektrickému jazzu, ale rozpouští samotnou představu stylu: hudba se drolí na fragmenty, groove se mění v tlak a čas přestává plynout lineárně.

Pokračování textu Bitches Brew (1970)

Be sociable and share

In a Silent Way: Hudba, která se nebojí udělat krok

Album, v němž se Miles Davis poprvé nadechl do prostoru, který ještě neměl tvar
#MilesAndTrane100

Miles Davis: In a Silent Way (1969, Columbia)
Miles Davis: In a Silent Way (1969, Columbia)

Na konci šedesátých let se Miles Davis ocitl v bodě, kdy se jeho vlastní jazyk začal rozpadat. Druhý kvintet se rozplynul, svět kolem byl plný hluku, násilí a rychlosti — a Davis se rozhodl udělat pravý opak. In a Silent Way není album jistoty, ale album hledání. Hudba, která se nebojí zpomalit, ztišit a vstoupit do prostoru, kde ještě nic není dané.

Pokračování textu In a Silent Way: Hudba, která se nebojí udělat krok

Be sociable and share

Teo Macero: producent, který slyšel Milese jinak

O muži, který proměnil studio v další nástroj Milesovy kapely
#MilesAndTrane100

Jazzový skladatel a producent Teo Macero, 11. 5. 1996 na první konferenci o Miles Davisovi (Washington University v St. Louis, MO. (Credit photo: Catherine Rankovic, Wikimedia, Creative Commons Attribution-Share Alike 2.0 Generic)
Jazzový skladatel a producent Teo Macero, 11. 5. 1996 na první konferenci o Miles Davisovi (Washington University v St. Louis, MO. (Credit photo: Catherine Rankovic, Wikimedia, Creative Commons Attribution-Share Alike 2.0 Generic)

Když se mluví o albech Milese Davise z přelomu 60. a 70. let, pořád se ještě často mluví o „kapelách“, „sessions“ a „geniálních improvizacích“. Jenže tahle vyprávění mají jednu zásadní slepou skvrnu: nepočítají s producentem jako aktivním hráčem. V případě Milese Davise to ale bez něj jednoduše nejde.

Pokračování textu Teo Macero: producent, který slyšel Milese jinak
Be sociable and share

Miles Davis: No a co?

Na počátku byl pohyb
#MilesAndTrane100

Jazzový trumpetista Miles Davis na promo fotografii z roku 1967 (Credit Photo: Tom Palumbo / Wikimedia, Creative Commons Attribution-Share Alike 2.0)
Jazzový trumpetista Miles Davis na promo fotografii z roku 1967 (Credit Photo: Tom Palumbo / Wikimedia, Creative Commons Attribution-Share Alike 2.0)

Miles Davis nikdy nezůstal tam, kde ho ostatní chtěli mít. Jakmile se jeho hudba stala srozumitelnou, přestal o ni mít zájem. Tento text sleduje Milese Davise jako proces – jako trvalý pohyb, který formoval moderní jazz tím, že ho nutil měnit jazyk, sestavy i samotná pravidla hry.

Pokračování textu Miles Davis: No a co?

Be sociable and share

#MilesAndTrane100: Miles Davis, John Coltrane a proč má smysl poslouchat je znovu

Ne památník. Návrat.
#MilesAndTrane100

Úvodní prohlášení k sérii článků, v nichž se budeme věnovat odkazu Milese DaviseJohna Coltranea. Ne jako připomínce dvou „velkých jazzových jmen“, ale jako návratu k hudbě, která vznikala v pohybu a bez jistoty výsledku.

Pokračování textu #MilesAndTrane100: Miles Davis, John Coltrane a proč má smysl poslouchat je znovu

Be sociable and share

Jack DeJohnette: víc než bubeník, víc než pianista

Jazzový vizionář, multiinstrumentalista a kapelník, jehož žánrově rozmanitý přístup k hudbě překročil hranice nástrojů, stylů i generací

Americký jazzový bubeník Jack DeJohnette, 2014 (Credit Photo: Uribe Kosta / Wikimedia, Creative Commons Attribution-Share Alike 2.0)
Americký jazzový bubeník Jack DeJohnette, 2014 (Credit Photo: Uribe Kosta / Wikimedia, Creative Commons Attribution-Share Alike 2.0)

Jack DeJohnette (9. 8. 1942 – 26. 10. 2025) hrál hudbu, ne jen na nástroje. Od chicagského free jazzu přes legendární spolupráci s Milesem Davisem až po vlastní kvartety Special Edition a New Directions – jeho kariéra je průřezem svobody, improvizace a hlubokého porozumění hudbě jako živému organismu.

Pokračování textu Jack DeJohnette: víc než bubeník, víc než pianista
Be sociable and share

Mahavishnu John McLaughlin a znovuzrození z chaosu

Apocalypse jako hledání rovnováhy mezi duchovnem a zvukem

Mahavishnu Orchestra With The London Symphony Orchestra, Michael Tilson Thomas: Apocalypse (1974, CBS)
Mahavishnu Orchestra With The London Symphony Orchestra, Michael Tilson Thomas: Apocalypse (1974, CBS)

Je to víc než půl století, co kytarista John McLaughlin usedl do kanceláře svého manažera na newyorské 57. ulici. Za okny byl slyšet hluk z blízkého Manhattanu. Tep doby, která se měnila rychleji, než stíhali hudebníci ladit. McLaughlin, tehdy čerstvě po rozpadu první sestavy Mahavishnu Orchestra, tiše pronesl větu: „Aby mohla přijít nová éra, ta stará musí zemřít.“

Ta věta dnes zní jako epitaf i proroctví zároveň.

Pokračování textu Mahavishnu John McLaughlin a znovuzrození z chaosu

Be sociable and share