Willie Dixon, nenápadný důležitý muž v pozadí

Naposledy aktualizováno: 31.8.2018

Willie Dixon: Poet Of The Blues (1998, Columbia)
Willie Dixon: Poet Of The Blues (1998, Columbia)

Rodák z Vickburgu v Missisippi Willie Dixon (1. 7. 1915 – 29. 1. 1992, narozen jako William James Dixon) se zapsal do historie hudby 20. století svým hudebním talentem, písněmi a pečlivou studiovou prací.

Bez willieho by nebyl rock rockem

Občas mívám pocit, že se v hudebním tisku nadužívá pojem génius. V případě Willieho Dixona ale tomu tak není.  Je symbolem a synonymem chicagského elektrifikovaného blues. Bez jeho talentu a nápadů by rocková a popová kultura nikdy nevypadaly tak, jako dnes. Zřejmě by některé moderní hudební styly asi nikdy nevznikly.

Bohužel, řada méně talentovaných muzikantů ukradla jeho písně a texty a vydělala na nich miliony dolarů. Dixonovi trvalo mnoho let, než se u soudů domohl finanční kompenzace, kterou mu lidé, jako např. Jimmy Page nebo Robert Plant, dlouho odpírali a dlužili.

Producent, skladatel, vyhledávač talentů a kontrabasista to všechno přinesl domů

Více jak čtyřicet let Willie skládal, aranžoval, hrál na basu, vyhledával talenty, produkoval a zastupoval hudebníky. Mnoho jeho písňových  textů se blíží poezii. V jeho písních se zpívá o věčných tématech běžného lidského života – o radosti, touze, lásce, ale i o smutku, chtíči nebo zradě. „Ve světě nedosáhneme míru kvůli všudypřítomnému zlu, nevědomosti a hlouposti. Mám písně, které na zásadní vliv těchto faktů upozorňují. A o tom je blues,“ svěřil se v jednom rozhovoru.

Měl významný vliv na kariéru Muddyho Waterse (mj. Hoochie Coochie Man), pro Howlin´ Wolfa napsal Evil nebo Spoonful. Společně se Sonnym Boy Williamsonem to vše přinesli domů v Bring It on Home. Hrál na basu na prvních rock’n’rollových nahrávkách Chucka Berryho. Mezi desítkami dalších jmen, kterým pomohl, najdeme Otise RusheMagic Spana, Little Waltera, Bo DiddleyhoJimmyho RogerseMemphise Slima nebo Koko Taylor.

Willie Dixon při vystoupení v Bruselu v rámci American Folk Blues Festival 1963. (Credit Photo: Mallory1180 / Wikimedia, CC BY-SA 4.0)
Willie Dixon při vystoupení v Bruselu v rámci American Folk Blues Festival 1963. (Credit Photo: Mallory1180 / Wikimedia, CC BY-SA 4.0)
Dixon, Dixon, Dixon…
Willie Dixon: I Am The Blues (1970, Columbia)
Willie Dixon: I Am The Blues (1970, Columbia)

Dixonův význam asi nejlépe vyzdvihl Keith Richards z anglických Rolling Stones: „V počátcích naší kariéry jsme se hodně zajímali o blues. Při poslechu nahrávek Muddyho Waterse jsme byli u vytržení. Podívali jsme se na zadní stranu obalu, abychom zjistili, kdo napsal ty báječné písně. Dixon, Dixon, Dixon… Hm, basista. To samé se opakovalo na albech Howlin’Wolfa… Dixon, Dixon, Dixon… Tak to je víc, než jen vynikající basista. Jméno Willieho Dixona jsme začali vyslovovat se stejnou posvátnou úctou, s jakou jsme mluvili o Muddym Watersovi nebo o Johnovi Lee Hookerovi. V našich očích a uších byl právě on tím, kdo změnil chicagské blues. Tihle chlápci totiž nemusí nikomu nic dokazovat. Přesně vědí, kdo jsou, co umí a co v hudbě znamenají. Pro mě zůstává Willie Dixon největším bluesovým skladatelem všech dob. “ Keith věděl, o čem mluví. Stones nejdříve zabodovali s Willieho I Just Want to Make Love to You a v roce 1964 se umístili na vrcholu Top 20 s Little Red Rooster.

Další anglické kapely příklad Stones rychle následovaly. Cream přetavili Spoonful do verze pro rockové power trio, Jeff Beck Group a Led Zeppelin nahráli každý svou verzi You Shook Me. Jeff Beck navíc adoptoval I Ain’t Superstitious a Jimmy Page I Can’t Quit You Baby.

Led Zepp později dotáhli svůj obdiv až za hranici plagiátorství. Po skoro dvou desetiletích právnických bojů se Page a Plant s Willie Dixonem mimosoudně vyrovnali, když přiznali použití jeho hudby v Bring It On Home a textu z písně You Need Love v jejich Whole Lotta Love. Neoficiálně se mluví o milionu dolarů…

Poctivý a spolehlivý studiový pracant

Dixon nikdy nepatřil k hvězdám hudebních žebříčků. Při koncertech po něm holky neházely vrchní díl spodního prádla. Nezanechal po sobě přebujelou sólovou diskografii. Z těch nejzajímavějších alb vydaných pod jeho jménem zmiňme především, I’m The Blues (1969, Columbia) a o devatenáct let mladší Hidden Charms  (1988, Bug, Capitol), za nějž mu byla udělena cena Grammy. Účel splní i rekapitulace Willieho práce pro Chess Records, vydaná pod lakonickým názvem Willie Dixon The Chess Box (1988).

„Blues jsou kořeny a ostatní žánry jsou plody. Je lepší udržovat kořeny při životě, protože to odteď znamená lepší plody. Blues jsou kořeny celé americké hudby. Dokud přežije americká hudba, přežije i blues.“ – Willie Dixon

Willie Dixon: Hidden Charms (1988, Capitol Records)
Willie Dixon: Hidden Charms (1988, Capitol Records)

Hudební kariéru zahájil podobně skromně, jako mnoho jiných černošských talentů. Od dětství zpíval v místním baptistickém kostele a později se přidal ke gospelové skupině The Jubilee Singers.

Zároveň si začal přivydělávat jako autor písní. Při psaní písňových textů si vypomáhal tím, že upravoval básně. Při skládání rýmů mu pomohla zvláštní záliba jeho maminky, která se svým synem mluvila ve verších. Rád ji napodoboval a odpovídal ji také veršovaně.

Začátky v profesionálním boxerském ringu

V jednadvaceti se Willie Dixon přesouvá do Chicaga. Překvapivě ne kvůli hudební kariéře. Zkouší se prosadit jako profesionální boxer. Byl k tomu předurčen tělesnou výškou, měřil více jak 190 cm a váhou přes 100 kg. V ringu byl úspěšný a vybojoval titul šampióna v těžké váze ve státě Illinois. Později boxerské rukavice pověsil na hřebík.

Willie Dixon The Big Three Trio (1990, Columbia Records)
Willie Dixon The Big Three Trio (1990, Columbia Records)

S pianistou Leonardem “Baby Doo” Castonem zakládá v roce 1939 Five Breezes. Po vstupu Spojených států amerických na bojiště Druhé světové války odmítá nastoupit do armády a za svůj vzdor si odsedí rok v kriminále. Pojďme si na rovinu přiznat jednu věc. Kdyby ve válce sloužil a zemřel, americká bluesová hudba by přišla o téměř šest set písní.

Po návratu na svobodu zakládá opět s Baby Doo The Four Jumps of Jive a později Big Three Trio, se kterými podepíší nahrávací kontrakt Columbia Records. Na přelomu čtyřicátých a padesátých let jammuje s Muddy Watersem a získává angažmá v klubu El Casino. Odtud to bylo jen kousek ke kontraktu s Aristocrat Records, z nichž se vyklube legendární hudební label Chess Records.

Willie Dixon na Monterey Jazz Festival, 1981. (Credit Photo: Brian McMillen / brianmcmillen@hotmail.com / Wikimedia, CC BY-SA 3.0)
Willie Dixon na Monterey Jazz Festival, 1981. (Credit Photo: Brian McMillen / brianmcmillen@hotmail.com / Wikimedia, CC BY-SA 3.0)
Konečně našel správnou roli

Až do roku 1951 si poctivě hledí role studiového hráče v Chess Records a u jejich dceřiného labelu Checker. Prakticky ze dne na den se jeho postavení změní. Stává se hlavním producentem, autorem a talent scoutem. Tehdy nastala zlatá éra chicagského blues, charakterizovaná slovy Johnnyho Shinese: „Chcete mít hit? Jděte za Willie Dixonem. Držte se jeho rad. Hrajte a zpívejte tak, jak vám doporučuje a hit vás nemine!“.

V době sílícího boje za občanská práva černošských obyvatel USA na začátku šedesátých let minulého století se Willie Dixon zapojuje do dění a pomůže na svět akci s názvem American Folk Blues Festival. Současně s tím zorganizuje evropské turné. V průběhu jeho britské části se měl údajně setkat s mladičkými členy budoucích The Rolling Stones, na což si bohužel nepamatoval. Vysvětlil to tak, že se po koncertech podepisoval stovkám britských bluesových fanoušků.

Na konci šedesátých let odchází od Chess Records a pokusí se vybudovat vlastní malé impérium, jehož součástí je label Yambo Records, dceřiné společnosti Sunshine Blues RecordsSpoonful Records. Zastřešuje je produkční společnost Soul Productions a hudební studio Blues Factory.

Hudební odkaz Willieho Dixona stále žije v nahrávkách mnoha rockových, funkových a soulových kapel. Slyšíme ho i v tvorbě mladých hip-hopových seskupení. Jeho skladby hráli nebo vydali tak rozdílní umělci, jako jsou Doors, Allman Brothers Band, Grateful Dead, Bob DylanStyx, P.J. Harvey, Queen nebo Megadeth.

Když v roce 1992 Dixon umírá na zástavu srdeční činnosti, jako by se na chvíli zastavil celý hudební svět…

Be sociable and share

Autor

mingus

Nalezli jste v článku chybu? Nebo máte zajímavou informaci, která v článku chybí? Napište mi přes kontaktní formulář. Děkuji.

Napsat komentář

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..