Hudební magazín o zapomenutých příbězích, jazzu, alternativě a albech s hlubším kontextem
Jak dva židovští kluci z detroitské střední třídy zamaskovali magnetofony za mutantní funkovou revoluci – a proč jejich paranoidní humor dnes zní podezřele současně.
#SoundOfDetroit
Na obalech vypadali jako mutantní disco kapela z ghetta, ve skutečnosti šlo o dva vzdělané kluky z Detroitu s magnetofony, ironií a posedlostí rozporem. Was (Not Was) spojili funk, politickou paranoiu a absurdní humor do hudby, která se tváří jako zábava – a přitom nepřestává klást nepříjemné otázky.
Jazzový vizionář, multiinstrumentalista a kapelník, jehož žánrově rozmanitý přístup k hudbě překročil hranice nástrojů, stylů i generací
Jack DeJohnette (9. 8. 1942 – 26. 10. 2025) hrál hudbu, ne jen na nástroje. Od chicagského free jazzu přes legendární spolupráci s Milesem Davisem až po vlastní kvartety Special Edition a New Directions – jeho kariéra je průřezem svobody, improvizace a hlubokého porozumění hudbě jako živému organismu.
Album, na kterém Roxy Music sundali rukavičky a nechali zaznít svou temnější, divočejší stránku.
#RoxyFerryFiles
Provokativní obal, temnější zvuk a skladby, které balancují mezi romantikou a dekadencí. Čtvrté album Roxy Music, Country Life (1974), je možná nejméně „uhlazené“ z jejich klasické éry, ale o to víc odhaluje kapelu v plné síle – sebevědomou, experimentující a ochotnou riskovat. Bryan Ferry a spol. zde míchají glam rock s art popem, country nálady s evropskou elegancí a ironii s upřímným patosem.
Pokračování textu Roxy Music – jak britská venkovská elegance dobývala Ameriku
CAN byli pionýry a nespornými králi krautrocku z Kolína nad Rýnem. Nikdy nelpěli na žánrovém zařazení jejich hudby, protože jim vyhovovalo jen volně těkat na pomezí mezi psychedelickým rockem, jazzem a avantgardou. Využívali k tomu prvků elektronické, ale i africké a orientální hudby.
Pokračování textu CAN strávili roky existence redefinováním konvencí
Radostné a uvolněné album His Band and the Street Choir zachycuje Morrisona na vrcholu jeho soulového období
Po zasněném Astral Weeks a hitovém Moondance přichází Van Morrison s deskou, která je radostná, spontánní a plná groovu. His Band and the Street Choir možná není mistrovským dílem, ale má v sobě lehkost, gospelový zápal i chuť žít. Tančí se na ni samo.
Ve věku 74 let zemřel Damo Suzuki (ダモ鈴木, 16. 1. 1950 – 9. 2. 2024), jeden z nejoriginálnějších zpěváků rockové historie a svobodně tvořících umělců. Na začátku sedmé dekády 20. století spolupracoval s průkopníky krautrocku z Kolína nad Rýnem, skupinou CAN.
Pokračování textu Damo Suzuki, legendární zpěvák krautrockové formace CAN
V polovině sedmé dekády minulého století rockové kapely přešlapovaly na místě. Punk rock byl tím, kdo změnil pravidla hry. Vykolíkoval nové stylové hranice, rozdělil a stále rozděluje fanoušky, kteří se přou, zda byl hudební revolucí nebo zhoubou.
Hudba Franka Zappy mě oslovila v mnohem mladším věku než většinu ostatních kamarádů, a to díky obehraným, ale s láskyplnou péčí opatrovaným albům s podivně znějícími názvy, která jsem si mohl půjčovat od spolužáků mého staršího bratra. Chodili společně za každého počasí na neoficiální nedělní burzu. Dali si za cíl vlastnit kompletní Frankovu albovou diskografii. Díky jejich pochopení jsem si mohl užívat poslech nejenom novějších Zappových titulů, ale i všech klasických alb Mothers Of Invention na značce Verve, přestože jsem žil uvězněný za Železnou oponou v normalizačním Československu.