Hudební magazín o zapomenutých příbězích, jazzu, alternativě a albech s hlubším kontextem
Když kvarteto přestalo stačit
#MilesAndTrane100, #CernoOranzovaEra, #ImpulseListening, #ImpulseState
Impulse! není label.
Je to stav.
Ascension není beztvarý výbuch ani zkouška posluchačovy jazzové dospělosti. Pod ohromující zvukovou masou pracuje prostý princip: jednotlivec se oddělí od skupiny, získá vlastní tvář a potom se do ní znovu vrátí.
Zhasnout. Začít čtvrtou stranou. Hlasitost doprava.
#LetniLongRead
V létě 1966 nevěděli kritici, zda slyší psychedelii, elektronického Minguse, rockové oratorium, společenskou revoluci, nebo jenom randál. Pro debut Mothers of Invention chyběla přihrádka. Frank Zappa se přitom pokoušel zkomponovat i člověka před reproduktorem: určit mu, čeho se má zbavit, jak má poslouchat a co má považovat za svobodu.
Pokračování textu Freak Out!: Deska, která si musela vymyslet vlastního posluchače
The Black Saint and the Sinner Lady (1963)
Dotkni se myšlenky mé milované,
zatímco se její svět v hojnosti hroutí u mých nohou.
#CernoOranzovaEra, #ImpulseListening, #ImpulseState
Impulse! není label.
Je to stav.
V létě 1963 se v obchodech objevila další jazzová deska. Jméno Charlese Minguse už tehdy budilo respekt, ale nebyl to kult, jakým se později stal. The Black Saint and the Sinner Lady se zpočátku tvářila jako další položka v katalogu Impulse!. Ve skutečnosti šlo o dílo, které odmítalo chovat se jako běžné LP.
Tvůrce, který nikdy nepřijal žádné mantinely
Mike Westbrook slaví devadesátiny — a pořád zůstává jedním z nejodvážnějších britských jazzových skladatelů. Od monumentálních orchestrálních děl až po intimní sólové nahrávky dokazuje, že hudba nemusí být soutěž, ale způsob, jak zůstat pravdivý. Tři ukázky, tři tváře jednoho neúnavného vypravěče.
Pokračování textu Mike Westbrook devadesátiletý: hudba, která se neomlouvá
Jak dva židovští kluci z detroitské střední třídy zamaskovali magnetofony za mutantní funkovou revoluci – a proč jejich paranoidní humor dnes zní podezřele současně.
#SoundOfDetroit
Na obalech vypadali jako mutantní disco kapela z ghetta, ve skutečnosti šlo o dva vzdělané kluky z Detroitu s magnetofony, ironií a posedlostí rozporem. Was (Not Was) spojili funk, politickou paranoiu a absurdní humor do hudby, která se tváří jako zábava – a přitom nepřestává klást nepříjemné otázky.
Jazzový vizionář, multiinstrumentalista a kapelník, jehož žánrově rozmanitý přístup k hudbě překročil hranice nástrojů, stylů i generací
Jack DeJohnette (9. 8. 1942 – 26. 10. 2025) hrál hudbu, ne jen na nástroje. Od chicagského free jazzu přes legendární spolupráci s Milesem Davisem až po vlastní kvartety Special Edition a New Directions – jeho kariéra je průřezem svobody, improvizace a hlubokého porozumění hudbě jako živému organismu.
Album, na kterém Roxy Music sundali rukavičky a nechali zaznít svou temnější, divočejší stránku.
#RoxyFerryFiles
Provokativní obal, temnější zvuk a skladby, které balancují mezi romantikou a dekadencí. Čtvrté album Roxy Music, Country Life (1974), je možná nejméně „uhlazené“ z jejich klasické éry, ale o to víc odhaluje kapelu v plné síle – sebevědomou, experimentující a ochotnou riskovat. Bryan Ferry a spol. zde míchají glam rock s art popem, country nálady s evropskou elegancí a ironii s upřímným patosem.
Pokračování textu Roxy Music – jak britská venkovská elegance dobývala Ameriku
CAN byli pionýry a nespornými králi krautrocku z Kolína nad Rýnem. Nikdy nelpěli na žánrovém zařazení jejich hudby, protože jim vyhovovalo jen volně těkat na pomezí mezi psychedelickým rockem, jazzem a avantgardou. Využívali k tomu prvků elektronické, ale i africké a orientální hudby.
Pokračování textu CAN strávili roky existence redefinováním konvencí