Hudební magazín o zapomenutých příbězích, jazzu, alternativě a albech s hlubším kontextem
Jak velký orchestr udrží pohromadě rytmus, prostor a schopnost včas přestat hrát
#NocniPlaylisty
Basieho půltucet nočních zastavení vede od rozebrané „Taxi War Dance“ přes katastrofální první zkoušku „Shiny Stockings“ a jedinou Basieho připomínku k tempu „Li’l Darlin’“ až ke dvěma taktům, které si nechá pro sebe těsně před koncem „Splanky“.
Pokračování textu Count Basie: Šest nočních zastavení mezi tichem a swingem
Malé kapele dal tah swingového orchestru, písním příběh a publiku důvod tančit.
#LetníLongRead
Do malé sestavy soustředil energii swingového orchestru, aranžmá zkrátil na úderný riff, spojil blues s pouličním humorem a z každé písně udělal malý příběh. Jako největší hvězda jump blues strávil Louis Jordan ve čtyřicátých letech celkem 113 týdnů na vrcholu žebříčků černošské hudby sestavovaných časopisem Billboard. Když pak nová hudba dostala jméno – převzala Louisův rytmus, kytaru i výraz. Její nejúspěšnější předchůdce už stál mimo hlavní dějiny.
Pokračování textu Louis Jordan: Král jukeboxů, kterého předstihl rock’n’roll
Neměl rád hluk
Ve třicátých letech 20. století vedl Lester Young (27. 8. 1909 – 15. 3. 1959, narozen jako Lester Willis Young) tichou, ale zásadní tenorsaxofonovou revoluci. Ne silou či mohutností tónu, ale lehkostí, swingem a důvěrou v prostor mezi notami. Ovlivnil celé generace hudebníků – od Charlieho Parkera po Sonnyho Rollinse – a přesto působil, jako by se nikam netlačil.
Vice-Pres swingu mezi Basieho rytmem a světem, který se už posouval jinam
Paul Quinichette (17. 5. 1916 – 25. 5. 1983) byl tenorsaxofonista, jehož tón nikdy netlačil na pilu. Přezdívaný Vice-Pres kvůli blízkosti k Lesteru Youngovi zůstal po celý život věrný swingové řeči, i když se jazz v padesátých letech začal lámat a zrychlovat. Jeho dráha – od návratu Counta Basieho až po dnes zapomenuté nahrávky roku 1957 a pozdější ústup ze scény – vypráví příběh hudebníka, který držel tempo, nikoli směr.
Pokračování textu Paul Quinichette: tenor, který nikam nespěchal
Hlas, který vyplňoval prostor mezi tóny
#SoundOfDetroit – Forgotten Voices
Sheila Jordan (18. 11. 1928 – 11. 8. 2025, narozena jako Sheila Jeanette Dawson) patřila k těm jazzovým hlasům, které nikdy nekřičely – a přesto bylo slyšet každé jejich slovo. Zpěvačka s „ušima za milion dolarů“, milovnice Charlieho Parkera, průkopnice intimního dialogu hlasu a kontrabasu. Narodila se v Detroitu, vyrůstala v chudobě, dospěla v bebopu a celý život zůstala věrná hudbě jako prostoru pravdy.
Pokračování textu Sheila Jordan nebyla hlasem, který by vyprodával sály
Od post-bopu po rytmy calypsa a soca – jazz, který volně dýchá
Šest albových novinek, která znějí jako pozvánka do nočního jazzového pořadu. Desky, které můžeš slyšet teď hned. Pusť si cokoliv z toho, a večer bude mít jinou atmosféru.
Jump blues s duší, elegancí a rytmem západního pobřeží
Odkaz Buddyho Bankse – zcela zapomenutého muzikanta – znovu ožívá na LP reedici z roku 1989. Happy Home Blues 1945-1949 vrací posluchače do éry jumpbluesových večírků v poválečném L.A., kde se swing potkával s prvotním rhythm’n’blues a klubové pódium pulzovalo rytmem boogie.
Pokračování textu Zapomenutý mistr saxofonu: Buddy Banks a jeho groove z L.A.
Poslechem třídiskové kompilace Duke Ellington: The Duke – The Columbia Years 1927-1962 si na své přijdou i jazzově „negramotné uši“. Je na ni šestašedesát skladeb, jež náleží ke zlatému fondu světové populární hudby 20. století.
Pokračování textu Duke Ellington: The Duke – The Columbia Years 1927-1962 (1999, Columbia Records)