Hudební magazín o zapomenutých příbězích, jazzu, alternativě a albech s hlubším kontextem
Neměl rád hluk
Ve třicátých letech 20. století vedl Lester Young (27. 8. 1909 – 15. 3. 1959, narozen jako Lester Willis Young) tichou, ale zásadní tenorsaxofonovou revoluci. Ne silou či mohutností tónu, ale lehkostí, swingem a důvěrou v prostor mezi notami. Ovlivnil celé generace hudebníků – od Charlieho Parkera po Sonnyho Rollinse – a přesto působil, jako by se nikam netlačil.
Vice-Pres swingu mezi Basieho rytmem a světem, který se už posouval jinam
Paul Quinichette (17. 5. 1916 – 25. 5. 1983) byl tenorsaxofonista, jehož tón nikdy netlačil na pilu. Přezdívaný Vice-Pres kvůli blízkosti k Lesteru Youngovi zůstal po celý život věrný swingové řeči, i když se jazz v padesátých letech začal lámat a zrychlovat. Jeho dráha – od návratu Counta Basieho až po dnes zapomenuté nahrávky roku 1957 a pozdější ústup ze scény – vypráví příběh hudebníka, který držel tempo, nikoli směr.
Pokračování textu Paul Quinichette: tenor, který nikam nespěchal
Hlas, který vyplňoval prostor mezi tóny
#SoundOfDetroit – Forgotten Voices
Sheila Jordan (18. 11. 1928 – 11. 8. 2025, narozena jako Sheila Jeanette Dawson) patřila k těm jazzovým hlasům, které nikdy nekřičely – a přesto bylo slyšet každé jejich slovo. Zpěvačka s „ušima za milion dolarů“, milovnice Charlieho Parkera, průkopnice intimního dialogu hlasu a kontrabasu. Narodila se v Detroitu, vyrůstala v chudobě, dospěla v bebopu a celý život zůstala věrná hudbě jako prostoru pravdy.
Pokračování textu Sheila Jordan nebyla hlasem, který by vyprodával sály
Od post-bopu po rytmy calypsa a soca – jazz, který volně dýchá
Šest albových novinek, která znějí jako pozvánka do nočního jazzového pořadu. Desky, které můžeš slyšet teď hned. Pusť si cokoliv z toho, a večer bude mít jinou atmosféru.
Jump blues s duší, elegancí a rytmem západního pobřeží
Odkaz Buddyho Bankse – zcela zapomenutého muzikanta – znovu ožívá na LP reedici z roku 1989. Happy Home Blues 1945-1949 vrací posluchače do éry jumpbluesových večírků v poválečném L.A., kde se swing potkával s prvotním rhythm’n’blues a klubové pódium pulzovalo rytmem boogie.
Pokračování textu Zapomenutý mistr saxofonu: Buddy Banks a jeho groove z L.A.
Poslechem třídiskové kompilace Duke Ellington: The Duke – The Columbia Years 1927-1962 si na své přijdou i jazzově „negramotné uši“. Je na ni šestašedesát skladeb, jež náleží ke zlatému fondu světové populární hudby 20. století.
Pokračování textu Duke Ellington: The Duke – The Columbia Years 1927-1962 (1999, Columbia Records)
Nejstarším z generace tzv. stáda „Texaských Tenorů Longhornů“ byl Herschel Evans (11. 5. 1909 – 9. 2. 1939). V průběhu poměrně krátké kariéry si nevydobyl dominantní postavení mezi sólisty. Obdiv si získal díky smyslu pro tempo a fenomenálně zvládnutou interpretací tehdy všeobecně oslavovaného Colemana Hawkinse, již obohatil o originální prvky.
Pokračování textu Herschel Evans, nejvášnivější swingový melodik své generace
Frank Sinatra byl dlouhou dobu ztělesněním americké mužné elegance a noblesy. V roce 1967 se rozhodl spojit tvůrčí úsilí s „Gershwinem bossa novy“ Antôniem Carlosem „Tomem“ Jobimem. Do nahrávacího studia si pozvali aranžéra a dirigenta Clause Ogermana. Výsledkem bylo album Francis Albert Sinatra & Antonio Carlos Jobim (1967, Reprise Records).