Louis Jordan: Král jukeboxů, kterého předstihl rock’n’roll

Malé kapele dal tah swingového orchestru, písním příběh a publiku důvod tančit.
#LetníLongRead

Louis Jordan v New Yorku, červenec 1946, krátce poté, co se v divadle Paramount stal druhým účinkujícím po Casa Loma Orchestra Glenna Graye. (Toto dílo pochází ze sbírky Williama P. Gottlieba v Knihovně Kongresu. V souladu s přáním Williama Gottlieba přešly fotografie v této sbírce do veřejné domény dne 16. února 2010.)
Louis Jordan v New Yorku, červenec 1946, krátce poté, co se v divadle Paramount stal druhým účinkujícím po Casa Loma Orchestra Glenna Graye. (Toto dílo pochází ze sbírky Williama P. Gottlieba v Knihovně Kongresu. V souladu s přáním Williama Gottlieba přešly fotografie v této sbírce do veřejné domény dne 16. února 2010.)

Do malé sestavy soustředil energii swingového orchestru, aranžmá zkrátil na úderný riff, spojil blues s pouličním humorem a z každé písně udělal malý příběh. Jako největší hvězda jump blues strávil Louis Jordan ve čtyřicátých letech celkem 113 týdnů na vrcholu žebříčků černošské hudby sestavovaných časopisem Billboard. Když pak nová hudba dostala jméno – převzala Louisův rytmus, kytaru i výraz. Její nejúspěšnější předchůdce už stál mimo hlavní dějiny.

Pokračování textu Louis Jordan: Král jukeboxů, kterého předstihl rock’n’roll

Be sociable and share

Prezident cool, Lester Young

Neměl rád hluk

Tenorsaxofonista Lester Young, magazín LIFE (1944). Credit Photo: Ojon Mili. Time Inc. / Wikimedia, Creative Commons Public Domain)
Tenorsaxofonista Lester Young, magazín LIFE (1944). Credit Photo: Ojon Mili. Time Inc. / Wikimedia, Creative Commons Public Domain)

Ve třicátých letech 20. století vedl Lester Young (27. 8. 1909 – 15. 3. 1959, narozen jako Lester Willis Young) tichou, ale zásadní tenorsaxofonovou revoluci. Ne silou či mohutností tónu, ale lehkostí, swingem a důvěrou v prostor mezi notami. Ovlivnil celé generace hudebníků – od Charlieho Parkera po Sonnyho Rollinse – a přesto působil, jako by se nikam netlačil.

Pokračování textu Prezident cool, Lester Young

Be sociable and share

Paul Quinichette: tenor, který nikam nespěchal

Vice-Pres swingu mezi Basieho rytmem a světem, který se už posouval jinam

Paul Quinichette: Moods (1955, EmArcy)
Paul Quinichette: Moods (1955, EmArcy)

Paul Quinichette (17. 5. 1916 – 25. 5. 1983) byl tenorsaxofonista, jehož tón nikdy netlačil na pilu. Přezdívaný Vice-Pres kvůli blízkosti k Lesteru Youngovi zůstal po celý život věrný swingové řeči, i když se jazz v padesátých letech začal lámat a zrychlovat. Jeho dráha – od návratu Counta Basieho až po dnes zapomenuté nahrávky roku 1957 a pozdější ústup ze scény – vypráví příběh hudebníka, který držel tempo, nikoli směr.

Pokračování textu Paul Quinichette: tenor, který nikam nespěchal

Be sociable and share

Sheila Jordan nebyla hlasem, který by vyprodával sály

Hlas, který vyplňoval prostor mezi tóny
#SoundOfDetroit – Forgotten Voices

Sheila Jordan, Great American Music Hall, San Francisco CA, květen 1985 (Credit Photo: Brian McMillen / contact: brianmcmillen@hotmail.com / Wikimedia, Creative Commons Attribution-Share Alike 3.0)
Sheila Jordan, Great American Music Hall, San Francisco CA, květen 1985 (Credit Photo: Brian McMillen / contact: brianmcmillen@hotmail.com / Wikimedia, Creative Commons Attribution-Share Alike 3.0)

Sheila Jordan (18. 11. 1928 – 11. 8. 2025, narozena jako Sheila Jeanette Dawson) patřila k těm jazzovým hlasům, které nikdy nekřičely – a přesto bylo slyšet každé jejich slovo. Zpěvačka s „ušima za milion dolarů“, milovnice Charlieho Parkera, průkopnice intimního dialogu hlasu a kontrabasu. Narodila se v Detroitu, vyrůstala v chudobě, dospěla v bebopu a celý život zůstala věrná hudbě jako prostoru pravdy.

Pokračování textu Sheila Jordan nebyla hlasem, který by vyprodával sály

Be sociable and share

Rychlovka #3: Noční jazzová hudba na teď, od syrových saxofonových duelů po karibskou smršť rytmů

Od post-bopu po rytmy calypsa a soca – jazz, který volně dýchá

Šest albových novinek, která znějí jako pozvánka do nočního jazzového pořadu. Desky, které můžeš slyšet teď hned. Pusť si cokoliv z toho, a večer bude mít jinou atmosféru.

Pokračování textu Rychlovka #3: Noční jazzová hudba na teď, od syrových saxofonových duelů po karibskou smršť rytmů

Be sociable and share

Zapomenutý mistr saxofonu: Buddy Banks a jeho groove z L.A.

Jump blues s duší, elegancí a rytmem západního pobřeží

Buddy Banks: The Complete Recordings 1945-1949 (1997, Blue Moon Records)
Buddy Banks: The Complete Recordings 1945-1949 (1997, Blue Moon Records)

Odkaz Buddyho Bankse – zcela zapomenutého muzikanta – znovu ožívá na LP reedici z roku 1989. Happy Home Blues 1945-1949 vrací posluchače do éry jumpbluesových večírků v poválečném L.A., kde se swing potkával s prvotním rhythm’n’blues a klubové pódium pulzovalo rytmem boogie.

Pokračování textu Zapomenutý mistr saxofonu: Buddy Banks a jeho groove z L.A.

Be sociable and share

Duke Ellington: The Duke – The Columbia Years 1927-1962 (1999, Columbia Records)

Duke Ellington: The Duke - The Columbia Years 1927-1962 (1999, Columbia Records)
Duke Ellington: The Duke – The Columbia Years 1927-1962 (1999, Columbia Records)

Poslechem třídiskové kompilace Duke Ellington: The Duke – The Columbia Years 1927-1962 si na své přijdou i jazzově „negramotné uši“. Je na ni šestašedesát skladeb, jež náleží ke zlatému fondu světové populární hudby 20. století.

Pokračování textu Duke Ellington: The Duke – The Columbia Years 1927-1962 (1999, Columbia Records)

Be sociable and share

Herschel Evans, nejvášnivější swingový melodik své generace

Tenorsaxofonista Herschel Evans coby člen Count Basie Orchestra, Howard Theatre, Washington D.C., ca. 1939 (Credit Photo: William P. Gottlieb/ Library of Congress., Washington D.C. / Wikimedia, Creative Commons Zero, Public Domain Dedication)
Tenorsaxofonista Herschel Evans coby člen Count Basie Orchestra, Howard Theatre, Washington D.C., ca. 1939 (Credit Photo: William P. Gottlieb/ Library of Congress., Washington D.C. / Wikimedia, Creative Commons Zero, Public Domain Dedication)

Nejstarším z generace tzv. stáda „Texaských Tenorů Longhornů“ byl Herschel Evans (11. 5. 1909 – 9. 2. 1939). V průběhu poměrně krátké kariéry si nevydobyl dominantní postavení mezi sólisty. Obdiv si získal díky smyslu pro tempo a fenomenálně zvládnutou interpretací tehdy všeobecně oslavovaného Colemana Hawkinse, již obohatil o originální prvky.

Pokračování textu Herschel Evans, nejvášnivější swingový melodik své generace

Be sociable and share