Naposledy aktualizováno: 16.8.2026
Šest skladeb z Mottovy sbírky brazilských vinylů – od raritního privátního singlu a Yamahy CP-80 přes Lincolna Olivettiho až k Ritě Lee.
#MPBMapa
Stažená střecha Corvetty, jedna ruka na volantu a teplý vítr v bujné – nebo pomalu řídnoucí – kštici. Tak na FluxFM uváděli Too Slow to Disco Brasil, kompilaci, pro niž Ed Motta vybral devatenáct brazilských nahrávek ze sedmdesátých a osmdesátých let. U šesti z nich se zastavujeme den před jeho narozeninami.
Den před jeho pětapadesátými narozeninami otevíráme jednu z polic, které Ed Motta zaplnil deskami s brazilským soulem, funkem a AOR. Kompilace Too Slow to Disco Brasil – Compiled by Ed Motta vede od soukromých edic k rozhlasovým hitům. Z devatenácti skladeb vybíráme šest: krátkou cestu Mottovým vkusem.
Doprovodný text ke kompilaci předepisuje správný poslechový oděv: havajskou košili ve stylu Magnuma, mokasíny bez ponožek jako v Miami Vice a kabriolet zaparkovaný pod kokosovými palmami. Nadsázka sedí k obalu i titulu desky, kterou roku 2018 vydalo německé vydavatelství How Do You Are? Recordings. Výběr patřil Mottovi; Marcus Liesenfeld alias DJ Supermarkt podle FluxFM obstaral zbytek. Od dohledání nahrávek přes vyřízení licencí až po lisování.
Brazilský studiový pop tu přijímá americké zvuky po vlastní trase: přes jazz, soul a funk. Bonusem jsou Mottovy poznámky v příloze – mají pracovní přesnost. U jedné písně vyzdvihne konkrétní klávesový nástroj, u druhé akordický postup nebo jméno muzikanta, jenž je součástí jeho kariéry. Na několik minut vždy určí, na co se při poslechu zaměřit.
Yamaha na soukromém výlisku
Carlos Bivar: „Maré“
Carlos Bivar vydal „Maré“ roku 1984 na sedmipalcovém singlu Por Enquanto…. Deska vyšla vlastním nákladem a Motta píše, že na ni narazil při pátrání po vzácných brazilských singlech.
Jeho poznámka míří také ke zvuku elektrického piana Yamaha CP-80, v Brazílii rozšířenému už v sedmdesátých letech. Klávesy určují barvu nahrávky: jsou jasné, pevné a kolem hlasu nechávají prostor. Sběratelská hodnota Edova objevu je vysoká.
Walkman a obousměrný Atlantik
Sandra De Sá: „Guarde Minha Voz“
Sandra De Sá vydala „Guarde Minha Voz“ roku 1983 na albu Vale Tudo. Motta ji nazývá neoddiskutovatelnou královnou brazilského soulu a připojuje vzpomínku: v osmdesátých letech tuto skladbu poslouchal z walkmanu.
Pak Motta otočí obvyklý směr inspirace. Earth, Wind & Fire podle něj čerpali z Brazílie a jejich hudba současně pomohla utvářet brazilský soul, AOR i studiový styl spojovaný s Lincolnem Olivettim. „Guarde Minha Voz“ proto nezní jako napodobenina amerického vzoru, ale jako část rozhovoru vedeného Atlantikem.
Copacabana podle Lincolna Olivettiho
Junior Mendes: „Copacabana Sadia“
Junior Mendes vydal „Copacabana Sadia“ roku 1982 jako titulní skladbu svého alba. Motta ji označuje za mistrovský kus brazilského AOR a soulu: vyzdvihuje skladbu, neobyčejně sehranou a přesnou kapelu, zvuk i producentský rukopis Lincolna Olivettiho.
Do stejné poznámky připojí i rodinnou vzpomínku. Junior byl nejlepším přítelem Tima Maii a Motta mu proto říkal „strýčku“. U „Copacabana Sadia“ neposuzuje pouze hotovou nahrávku; zná také lidi a pracovní vazby, jež stojí za jejím zvukem.
Předměstí Ria bez pohlednice
Zeca do Trombone: „Rota-Mar“
Titulní skladba alba Rota-Mar z roku 1983 nabízí moře bez turistické pohlednice. Trombonista a zpěvák Zeca do Trombone ji vede mezi jazzem, funkem a uvolněností pobřežního odpoledne. Motta slyší jazzově groovující zvuk riodejaneirských předměstí osmdesátých let.
Ed do jediné věty vtěsnal žánr i konkrétní místo. Rytmika, žestě a klidné tempo drží skladbu v Riu; čistý studiový zvuk by obstál také v Los Angeles nebo Miami.
Brazilští Toto bez omluv
Roupa Nova: „Clarear“
„Clarear“ pochází z druhého eponymního alba skupiny Roupa Nova z roku 1982. Doprovodný text ji bez rozpaků nazývá brazilskými Toto. Vokální souhra, přesná rytmika a aranžmá, v němž každý nástroj zná své místo, vysvětlují přirovnání lépe než seznam podobností. Vedle soukromého singlu Carlose Bivara tak stojí píseň kapely, která prodávala miliony desek. Mottu nezajímá vzácnost sama o sobě; zajímá ho, jak je nahrávka udělaná.
Mistrovský kus AOR
Rita Lee & Roberto: „Atlântida“
Poslední zastavení patří Ritě Lee a Robertu de Carvalhovi. „Atlântida“ vyšla roku 1981 na albu Saúde. Motta před ní v bookletu obrazně smeká: označuje ji za mistrovský kus AOR a jednu z harmonicky nejpropracovanějších skladeb, jaké se dostaly do brazilského popového rádia.
Melodie nevyžaduje návod, jak ji vnímat. Harmonie se pod ní neustále pohybuje a aranžmá mění barvy. Rita Lee navíc v Mottově příběhu nezůstala hlasem z oblíbené desky. O šestnáct let později napsala text k jeho „Fora da Lei“. „Atlântida“ uzavírá malý kruh: od posluchačského obdivu ke spolupráci.
Zbytek jízdy
Našich šest zastavení jsme ve stejném pořadí seřadili také do vlastního Spotify playlistu. Není rekonstrukcí celého alba, ale redakčním výběrem k tomuto komentáři.
Poslechnout Ed Motta za gramofonem: šest zastavení na Spotify.
Celá kompilace nabízí devatenáct skladeb: rarity, rozhlasové hity, jazzové odbočky, soul i pop. Poslechnout si ji lze jako oficiální album na Spotify nebo jako kompletní playlist na YouTube.
