Hudební magazín o zapomenutých příbězích, jazzu, alternativě a albech s hlubším kontextem
Rodinná fotografie, noční nahrávání a písně kapelníka z neworleanské čtvrti Tremé.
#LetniLongRead #NOLAGroove
Troy „Trombone Shorty“ Andrews na Lifted zpívá, střídá trombón s trubkou a nechává do své kapely vstupovat rockovou kytaru i pouliční bubeníky. Deska z roku 2022 zachycuje muzikanta, který už dávno hraje pro velké sály. Když však potřebuje rozšířit zvuk, pořád ví, komu v New Orleans zavolat.
Začali na okraji londýnské scény – a skončili jako hlas celé éry.
#UKPunk1976
V hudbě existují kapely, které chtějí změnit zvuk. A pak ty, které chtějí změnit způsob, jakým svět slyší sám sebe. The Clash patřili k těm druhým. Punk pro ně nebyl destinací, ale startovní čárou. A když se z ní rozběhli, ukázalo se, že jejich příběh nebude o stylu, ale o prostoru — o tom, kolik reality se dá vměstnat do tří minut, aniž by se to celé rozpadlo.
Pokračování textu Když punk nestačí | The Clash a hudba, která chtěla vysvětlit svět
Nekončící second line
#NOLAGroove
New Orleans nezní potichu. Město mluví žesťmi, odpovídá bubny, nadechuje se v rytmu kroků second-line a vydechuje groove, který má chuť pouličního prachu i vůni lidského potu. Dechové soubory tu nejsou turistickou kulisou ani sentimentálním odkazem minulosti — jsou nervovou soustavou městských čtvrtí, živým organismem rozkročeným mezi pohřebním rituálem a pouliční extází, mezi pamětí a nelítostnou přítomností.
Pokračování textu Brass bandy New Orleans: Zvuk, který drží město pohromadě
Jak hnutí manguebeat proměnilo brazilskou kulturu a proč jeho rytmus stále rezonuje světem
#MPBMapa
Když se na začátku devadesátých let minulého století objevilo v Recife – městě ležícím ve státě Pernambuco v severovýchodním cípu Brazílie – hnutí zvané Manguebeat, znělo to jako kulturní výbuch z bahna. Hudba, která spojila rytmy maracatu s rapem a rockem, v sobě nesla stejné množství hněvu i naděje.
Její vizí bylo oživit město, jehož tep se ztrácel pod betonem, a otevřít prostor pro novou estetiku – lokální i globální zároveň. Díky tomutu impulzu vznikl jeden z nejodvážnějších projevů brazilské modernosti: album Afrociberdelia.
Pět let ticha, dvě nové skladby a návrat k vlastnímu hlasu. Thundercat znovu dokazuje, že jazz, soul a pop se v jeho rukou mění v hravou i hluboce osobní hudbu.
V hudebním světě existují jména, která nelze přeslechnout, i když vydají desku jednou za půl dekády. Thundercat patří mezi ně. Jeho basová linka dokáže být jak gravitační silou, tak lehce ironickým úšklebkem – vtáhne posluchače dovnitř a zároveň připomene, že hudba je hra. Těžko se proto věří, že od posledního alba It Is What It Is uplynulo už pět let. V mezidobí se z Thundercata stal takřka všudypřítomný host: Kaytranada, NxWorries, Tame Impala, Silk Sonic… seznam by vydal na menší encyklopedii současného popu a soulu.
Pokračování textu Thundercat je zpět: nové nahrávky a návrat k vlastní tvorbě
Hudba jako prohlášení – od samby a bossanovy po elektroniku a futuristický manguebeat
#MPBMapa
Brazílie není jen země samby a bossanovy. Hudba tu vždy byla příležitostí, jak mluvit o životě, odporu i radosti. Tento playlist propojuje šest tváří, které dokazují, že melodie může být vzdorem i útěchou, proklamací i tancem.
Pokračování textu Playlist Brazílie taková, jaká je – hlučná, rozverná, bouřlivá a nevyzpytatelná
Písně o přežití a odolnosti
Po čtyřech letech od vydání debutu Yellow (2021) přichází jiholondýnská multiinstrumentalistka, zpěvačka a skladatelka Emma-Jean Thackray s netrpělivě očekávaným nástupcem. Album Weirdo vyšlo na značce Brownswood Recordings, kterou vede slavný DJ a propagátor jazzu Gilles Peterson.
Pokračování textu Emma-Jean Thackray: Weirdo (2025, Brownswood Recordings)
Angličtí Ezra Collective mají za sebou skvělý rok a kapela má co oslavovat. Poté, co získali prestižní ocenění Mercury Prize 2023 za své druhé album Where I’m Meant To Be, vyprodali během pár hodin legendární londýnský kulturní stánek Royal Albert Hall. Tohle bude oslava jako žádná jiná!