David Clayton-Thomas: Hlas, který do naleštěných dechů přinesl ulici

Zpěvák Blood, Sweat & Tears měl všechno, co uhlazený jazzrock potřeboval, aby nepůsobil jen jako přehlídka muzikantské vyspělosti
#LetniLongRead

David Clayton-Thomas (Credit photo: Marie Byers, Wikimedia, GNU Free Documentation License)
David Clayton-Thomas (Credit photo: Marie Byers, Wikimedia, GNU Free Documentation License)

David Clayton-Thomas (1941-2026) měl v hlase naléhavost a zkušenost člověka, který se nejdřív musel naučit přežít. Neptal se, zda smí vstoupit. Do hudby Blood, Sweat & Tears přinesl torontské kluby, vězení, blues a tvrdost člověka, jenž věděl, že pozornost publika se nedostává zadarmo. Bez něj by kapela možná zůstala obdivuhodně přesná. S ním její naleštěné dechy dostaly pot, váhu a trochu špíny za nehty.

Pokračování textu David Clayton-Thomas: Hlas, který do naleštěných dechů přinesl ulici

Be sociable and share

Dva večery, jeden Peter Gabriel

Dvě archivní koncertní nahrávky Petera Gabriela zachycují rozdílné okamžiky téže povahy. Na prvním WOMADu v roce 1982 hraje skladby, které publikum ještě nezná.

O jednadvacet let později v Real World Studios stojí před lidmi, kteří s jeho hudbou prošli kus života. Mezi těmi záznamy neleží jen čas. Jsou tam hudebníci, nápady a vztahy, k nimž se Gabriel vrací jako k živému materiálu.

Pokračování textu Dva večery, jeden Peter Gabriel

Be sociable and share

Muž, který slyšel budoucnost: Clive Davis a šedesát let popové revoluce

Clive Davis nikdy nenapsal slavnou píseň. Vlastně nenapsal ani notu. Přesto by bez něj zněla populární hudby druhé poloviny 20. století jinak.
#LetniLongRead

Clive Davis ve své kanceláři, 1980 (Credit photo: Marty Reichental / Associated Press, Wikimedia, Creative Commons Public Domain)
Clive Davis ve své kanceláři, 1980 (Credit photo: Marty Reichental / Associated Press, Wikimedia, Creative Commons Public Domain)

Clive Davis zemřel na konci června 2026 ve věku čtyřiadevadesáti let. Nekrology připomínaly dlouhý seznam jmen: Janis Joplin, Santana, Bruce Springsteen, Whitney Houston, Alicia Keys… jenže právě ten seznam zakrývá to nejzajímavější. Davis nebyl producent ani skladatel. Neproslavil se hlasem ani hrou na nástroj. Jeho nástrojem nebyla kytara ani klavír. Byla to schopnost ve správnou chvíli říct ano. A málokdo v dějinách populární hudby svému úsudku věřil tak neochvějně jako on.

Pokračování textu Muž, který slyšel budoucnost: Clive Davis a šedesát let popové revoluce

Be sociable and share

Rok 1986: Paul Weller je slavný, úspěšný a přesto mu pořád nikdo pořádně nerozumí

Home & Abroad. a léto roku 1986, kdy byli The Style Council na vrcholu
#LondonBetween, #QuietSoulUK | Soul & Style

The Style Council: Home & Abroad. (1986, Polydor)
The Style Council: Home & Abroad. (1986, Polydor)

Album Home & Abroad. vyšlo v zajímavé době. The Style Council byli na vrcholu popularity, přesto si stále nebyli jisti vlastním postavením. Kritici střídali obdiv s pochybnostmi, část publika stále vzpomínala na The Jam a Paul Weller měl pocit, že svůj nový směr vysvětluje už příliš dlouho. Koncertní titul Home & Abroad. zaznamenal právě tento okamžik.

Pokračování textu Rok 1986: Paul Weller je slavný, úspěšný a přesto mu pořád nikdo pořádně nerozumí

Be sociable and share

Peter Gabriel: Umění otevřených dveří

Od odchodu z Genesis přes Real World Studios až k projektu o\i. Esej o hudebníkovi, který celý život rozšiřoval představu o tom, co všechno může být součástí jednoho autorského díla.

Peter Gabriel, 2010 (Credit photo: Joi, Wikimedia, Creative Commons Attribution 2.0 Generic)
Peter Gabriel, 2010 (Credit photo: Joi, Wikimedia, Creative Commons Attribution 2.0 Generic)

Někteří hudebníci po sobě zanechají katalog alb. Peter Gabriel vedle nich vytvořil vydavatelství, festival, nahrávací studio i způsob práce, který ovlivnil stovky dalších muzikantů. Nejsou to vedlejší kapitoly jeho kariéry.

Patří k ní stejně neoddělitelně jako „Solsbury Hill“, „Biko“ nebo „Don’t Give Up“. Jeho největším dílem možná nejsou jednotlivé písně, ale prostředí, ve kterém mohly vznikat další.

Pokračování textu Peter Gabriel: Umění otevřených dveří

Be sociable and share

Dave Mason: muž, který hrál pro všechny – a nikdy o tom nemluvil

Zůstával stranou. A přesto byl skoro všude.

Anglický kytarista Dave Mason, 1974(Credit photo: Jim Summaria, Wikimedia, Creative Commons Attribution-Share Alike 3.0)
Anglický kytarista Dave Mason, 1974(Credit photo: Jim Summaria, Wikimedia, Creative Commons Attribution-Share Alike 3.0)

Dave Mason nikdy nepůsobil jako člověk, který potřebuje stát uprostřed scény. A přesto byl u překvapivého množství hudby, která formovala konec šedesátých a sedmdesátých let. Ne jako jméno na plakátu, spíš jako stopa, kterou najdete ve chvíli, kdy začnete číst malé řádky na obalech desek.

Pokračování textu Dave Mason: muž, který hrál pro všechny – a nikdy o tom nemluvil

Be sociable and share

Black and Blue (1976): Hledání po Taylorovi

Rolling Stones mezi dvěma érami. Album, které nehledá jistotu, ale možnosti.

The Rolling Stones: Black And Blue (1976, Rolling Stones Records)
The Rolling Stones: Black And Blue (1976, Rolling Stones Records)

Black and Blue je deska, na které Rolling Stones slyšitelně mění žánrovou kůži. Po odchodu Micka Taylora se ocitli v otevřeném studiu, kde se střídali hráči, nálady i směry. Výsledkem není velké gesto, ale syrový záznam chvíle, kdy kapela hledá nový tvar a nechává si otevřená vrátka.
Pokračování textu Black and Blue (1976): Hledání po Taylorovi

Be sociable and share

Lovin’ Spoonful: Hudba, která nechtěla změnit svět

Americká odpověď na příval ostrovní hudby. Místo revoluce nabízela dobrý den.

The Lovin' Spoonful (1965) (Credit photo: Unknown author, Wikimedia, Creative Commons Public Domain)
The Lovin‘ Spoonful (1965) (Credit photo: Unknown author, Wikimedia, Creative Commons Public Domain)

V polovině šedesátých let se populární hudba tvářila, že musí mít směr. Jedni chtěli měnit svět, druzí ho aspoň komentovat, a třetí se snažili být u toho, aby se na ně nezapomnělo. Lovin’ Spoonful patří k těm, kteří zvolili jinou cestu. Psali písničky, které nic nehlásají, nic nebourají, a přesto mají v sobě zvláštní přesnost. Byla to „good-time music“ — hudba dobrého dne v době, která se začínala lámat.

Pokračování textu Lovin’ Spoonful: Hudba, která nechtěla změnit svět

Be sociable and share