Hudební magazín o zapomenutých příbězích, jazzu, alternativě a albech s hlubším kontextem
Příběh jediného singlu
Brian Wilson nahrával „Good Vibrations“ celé měsíce. Hudbu skládal z částí pořízených v několika studiích, zkoušel jejich pořadí a stále hledal ten správný zvuk. V říjnu 1966 Beach Boys konečně vydali singl, který se dostal na vrchol hitparád. Při jeho vzniku se ale muzikanti pořádně zapotili.
Pokračování textu The Beach Boys: Šedesát let dobrých vibrací
Zoot Allures je jednou ze Zappových nejvýraznějších kytarových desek sedmdesátých let.
Na obalu Zoot Allures vidíme čtyři muzikanty: Patricka O’Hearn, Terryho Bozzia, Franka Zappu a Eddie Jobsona. Stačí si album pustit a představa „milých chlapíků od vedle“ se okamžitě rozpadne.
Pokračování textu Frank Zappa – Zoot Allures: Obal, který předběhl desku
Od Dummy, přes druhé album, Roseland k Third: jak Portishead znovu skládali vlastní způsob práce.
Portishead vydali za víc než třicet let jen tři studiová alba. Mezi Dummy a Third ale neleží prázdno: druhá deska, Roseland, dlouhá pauza i návrat v roce 2008 ukazují kapelu, která pokaždé znovu rozhodovala, co ze svého vlastního způsobu práce ještě potřebuje.
Pokračování textu Portishead: Když vlastní pravidla přestanou stačit
Zhasnout. Začít čtvrtou stranou. Hlasitost doprava.
#LetniLongRead
V létě 1966 nevěděli kritici, zda slyší psychedelii, elektronického Minguse, rockové oratorium, společenskou revoluci, nebo jenom randál. Pro debut Mothers of Invention chyběla přihrádka. Frank Zappa se přitom pokoušel zkomponovat i člověka před reproduktorem: určit mu, čeho se má zbavit, jak má poslouchat a co má považovat za svobodu.
Pokračování textu Freak Out!: Deska, která si musela vymyslet vlastního posluchače
Po albu Vienna se Ultravox vrátili ke Connymu Plankovi ve stejné sestavě, ale bez hotových písní.
#LetníLongRead, #DruhyPoslech
Ultravox mohli zopakovat úspěšný recept z alba Vienna. Místo toho tři měsíce skládali nové písně přímo ve studiu. Natočili jejího následovníka Rage in Eden, který začíná hlasem schopným pohnout davem a končí člověkem, jenž si nedokáže vybavit jedno jméno.
Pokračování textu Rage in Eden: Co Ultravox udělali po Vienna
Basová linka Micka Karna vede od alb Japan přes Titles, Rain Tree Crow a Polytown až k poslednímu návratu Dalis Car.
#LetniLongRead
Micka Karna šlo poznat po několika tónech. On sám se přitom opakovaně bránil tomu, aby v něm okolí vidělo pouze baskytaristu skupiny Japan. Hrál na dechové nástroje, skládal, modeloval sochy. Ve studiu dokázal nechat chyby být, i když by je jiní opravili. Svou baskytaru dokonce na jedné desce potlačil, aby dokázal, že je také skladatelem. Později toho litoval.
Pokračování textu Mick Karn: Japan, Rain Tree Crow a basa za pět liber
Jak Daniel Lanois v domě na St. Charles Avenue zachytil čtyři rozdílné hudební povahy.
#NOLAGroove
Daniel Lanois postavil studio v pětipatrovém domě na St. Charles Avenue, několik minut od Valence Street, kde Nevillové žili. Uvnitř zachytil čtyři rozdílné hudební povahy a část rytmické páteře složil ze smyček jejich vlastní perkusivní hry. Album Yellow Moon pak kapelu dostalo k publiku, na něž předchozí pokus o crossover nedosáhl.
Pokračování textu Neville Brothers: Yellow Moon | Čtyři bratři v jednom domě
Portrét hudebníka, který se učil z desek, chtěl mít pod kontrolou každý zvuk a ani v angličtině neopustil Tijucu.
#LetniLongRead, #MPBMapa
Česká hudební publicistika o Edu Mottovi úplně nemlčela. Grundfunk s ním odvysílal rozhovor a roku 2018 představil jím sestavenou kompilaci Too Slow to Disco Brasil; 5. května 2016 Motta vystoupil v Paláci Akropolis a smyčce pro desku Behind the Tea Chronicles se nahrávaly v Praze. Jednotlivé české stopy tedy existují. Přesto se z něj u nás nestalo jméno, k němuž by se soustavně vracely kulturní rubriky a hudební magazíny. Nejspíš ne proto, že by byl příliš složitý. Spíš se nevešel do přihrádek: pro jazz příliš popový, pro pop příliš jazzový, pro world music málo exotický a pro alternativu podezřele uhlazený. K jeho pětapadesátinám proto nezaplňujeme bílé místo. Spojujeme body, z nichž se dosud nestala mapa.
Pokračování textu Ed Motta: Hudba k filmům, které nikdo nenatočil