„Blues je učitelem, punk kazatelem.“
Rolling Stones mezi érami: Black and Blue jako album hledáníZveřejněno 17. dubna 2026 |
Black and Blue je deska, na které Rolling Stones nehrají na jistotu. Všechno je trochu rozhozené, trochu špinavé a místy až nečekaně taneční. Po odchodu Micka Taylora se ve studiu střídají tváře i nálady a kapela jede na syrový tah, který se nedá naplánovat ani uhladit. Je to zvuk přechodu, ale taky zvuk kapely, která se odmítá uklidnit. Black and Blue možná není nejhlasitější album Stones — ale má v sobě žár, který se nedá přehlédnout. |
Píšeme do prostoru, který už něco zažil.
Plakáty se mění. Zdi ne.
Deset let na cestě. Hudba se mezitím změnila, scény se proměnily, ale jedna věc zůstala: potřeba dávat hudbě tvar, který přesahuje samotný poslech. Cernejpudink.cz vznikl z přesvědčení, že hudba není inventář ani závod v množství příspěvků s cílem zaplnit prostor. Je to krajina, která potřebuje čas, kontext a ticho mezi skladbami. Díky všem, kdo tu cestu sledují — i díky těm, kteří mě kdysi nasměrovali jinam, než jsem čekal. Jdu dál.
Tady a teď, se šumem starého rádia
Lovin’ Spoonful: Hudba dobrého dne ve světě, který se rozpadáZveřejněno 16. dubna 2026 |
 Proč psát o Lovin’ Spoonful právě teď? Jeden kamarád ze Slovenska mi to napsal natvrdo: „Keď to ide do piče, je treba písať o dobrej muzike.“ Lovin’ Spoonful byli kapela, která v polovině šedesátých let nechtěla měnit svět ani ho komentovat. Psali písně, které nic nehlásaly, ale fungují dodnes s podivuhodnou přesností. „Good-time music“ — hudba dobrého dne, která vznikla z jug band tradice a zmizela ve chvíli, kdy se svět začal brát příliš vážně. Tenhle text není nostalgie. Spíš připomínka, že někdy má největší smysl právě to, co nic neřeší. |
Ray Charles a varhanní jízda, která odstartovala Impulse!Zveřejněno 15. dubna 2026 |
 Ray Charles vstoupil do roku 1961 způsobem, který tehdy působil jako risk – odložil klavír, usedl k varhanám a natočil album s bigbandem, jenž spojoval hráče z okruhu Counta Basieho i newyorské studiové špičky. Genius + Soul = Jazz není crossover ani pokus „vstoupit do jazzu“. Je to situace, kdy jazz musí na chvíli přijmout, že někdo mluví jiným jazykem – a přesto to drží pohromadě. Charlesova úsečná, rytmická hra, aranže Quincyho Jonese a Ralpha Burnse a směs grooveu, bluesové naléhavosti a klubové hutnosti dělají z desky jeden z nejodvážnějších startů labelu Impulse!. A pořád to má tah. |
Šest soul-jazzových varhaníků a Hammond B-3: groove, blues i kosmické hledání v komentovaném playlistuZveřejněno 14. dubna 2026 |
 Hammondky mají zvláštní schopnost – dokážou znít zároveň tělesně i duchovně. V jednom momentu vás rozhýbou, v dalším zpomalí a nechají jen poslouchat. V novém textu na cernejpudink.cz se vracíme k šesti varhaníkům, kteří z nástroje Hammond B-3 udělali plnohodnotný jazzový hlas. Jimmy Smith jako zakladatel jazyka, Jimmy McGriff s neomylným groovem, Shirley Scott s citem pro dialog, Richard „Groove“ Holmes s radostí ze hry, Dr. Lonnie Smith jako šaman a Larry Young jako vizionář. Šest různých přístupů, jeden společný puls. Text, který se čte jako playlist – a playlist, který se vrací i po doznění. |
Jan Kořínek a Soul Hitchhikers: groove, který si hledá cestuZveřejněno 12. dubna 2026 |
 Jan Kořínek přivezl do pozdně nočního Jazz Docku hutný groove, který vibroval jako roztočený reproduktor Leslie a postupně si podmanil celý klub. Soul Hitchhikers hráli s energií, jež by si zasloužila parket, ale realita páteční noci u Vltavy byla tradičně spíš usedlá: publikum u stolů, přednostní obsluha, minimum prostoru k pohybu. Přesto se hudba neztratila. Tenorsaxofon Osiana Robertse, kytara Milana Angela Nováka i Olivera Lipenského bubenický „pocket“ vytvořily proud, který si našel cestu mezi lidmi, světlem a skleničkami. A i když se netancovalo, večer měl své kouzlo — možná právě díky tomu, že groove musel o pozornost trochu bojovat. Reportáž z koncertu, kde hudba vítězila tiše, ale vytrvale. |
Heaven 17 a fašistická vlna, kterou nechtěli. Proč dnes Fascist Groove Thang zní jako soundtrack k naší době.Zveřejněno 11. dubna 2026 |
 Heaven 17 varovali před fašistickou vlnou už v roce 1981. Jejich píseň „(We Don’t Need This) Fascist Groove Thang“ tehdy působila jako drzý synthpopový výstřel proti nástupu nových politických lídrů — a BBC ji okamžitě zakázala kvůli ostrým narážkám na Reagana. Jenže legenda BBC John Peel zákaz ignoroval a pustil ji hned na začátku svého pořadu. Dnes, po 45 letech, zní tahle ironická taneční výstraha až nepříjemně aktuálně. Vrací se estetika osmdesátek, ale i nálady, které Heaven 17 pojmenovali dávno předtím, než se staly součástí veřejné debaty. Proč právě teď znovu slyšíme „tuhle fašistickou vlnu fakt nepotřebujeme“ — a co nám to říká o současnosti. |
Alice Coltrane a hudba, která nezůstala ozvěnouZveřejněno 9. dubna 2026 |
 Když v roce 1967 umlkl saxofon Johna Coltranea, příběh se neuzavřel. Jen změnil směr. Alice Coltrane se nevydala cestou návratu ani pietního opakování. Místo toho otevřela jiný prostor — mezi harfou, varhanami a tichým soustředěním, které mění hudbu v něco víc než jen formu. Od komorní síly alba Ptah, the El Daoud přes orchestrální vize Universal Consciousness a World Galaxy až po ztišené mantry pozdních nahrávek se její hudba pohybuje jinou trajektorií, než na jakou byl jazz zvyklý.Tento text vzniká ve stínu série #MilesAndTrane100, ale stojí sám. Jako připomínka, že některé hlasy nezačínají tam, kde jiné končí. Jen pokračují jinak. |
Jazzová epištola čtvrtá: Birth of the CoolZveřejněno 7. dubna 2026 |
 Na konci čtyřicátých let běžel jazz tak rychle, že začal ztrácet dech. Album Birth of the Cool vzniklo jako tichá reakce na přehřátý bebop — ne jako manifest, ale jako pokus znovu uspořádat hudbu zevnitř. Miles Davis tehdy svolal kolem sebe aranžéry a hráče, kteří místo rychlosti hledali barvu, strukturu a prostor. V malém nonetu, inspirovaném orchestrální jemností Clauda Thornhilla, vznikly nahrávky, které při svém vydání působily nenápadně, téměř chladně. O to silnější byl jejich pozdější dopad. |
Z archivu
Classic Quartet: čtyři roky, které změnily jazzPoprvé zveřejněno 12. září 2021 |
 Některé texty nezestárnou. Jen čekají na chvíli, kdy se k nim vrátíme jinak. Tenhle patří k nim. Připomínáme rozsáhlý článek o studiových nahrávkách klasického kvartetu Johna Coltranea — kapely, která mezi lety 1962–1965 změnila měřítko moderního jazzu. Box The Classic Quartet: The Complete Impulse! Studio Recordings představil jejich práci téměř krok za krokem. Ne jako uzavřený soubor alb, ale jako proces: hledání, zpřesňování, posouvání hranic. Studio Rudyho Van Geldera se tu mění v laboratoř, kde se hudba rodí v reálném čase.
McCoy Tyner, Jimmy Garrison a Elvin Jones nebyli jen doprovod. Společně vytvořili prostor, ve kterém se Coltraneova hudba mohla proměňovat — od soustředěné lyriky až k otevřenému proudu energie. V kontextu série #MilesAndTrane100 a také seznamování s katalogem Impulse! Records (#CernoOranzovaEra) se tenhle návrat čte jinak. Klidněji. Pozorněji. A možná i s větším respektem k tomu, jak rychle se tehdy hudba dokázala proměnit. |
Rubriky: Ponořte se hlouběji
