„Blues je učitelem, punk kazatelem.“
Louis Jordan: Rock’n’roll si od něj vzal skoro všechnoZveřejněno 15. srpna 2026 |
Ve čtyřicátých letech strávil Louis Jordan celkem 113 týdnů na vrcholu žebříčků černošské hudby. Do malé sestavy soustředil energii swingového orchestru, aranžmá zkrátil na úderný riff, spojil blues s pouličním humorem a z každé písně udělal malý příběh plný jídla, alkoholu, práce, nevěry a policejních razií. Tympany Five byli pro rock’n’roll vzorem, jak má být kapela složená. Milt Gabler Jordanovy studiové triky přenesl k Billu Haleymu a „Caldonia“ naučila křičet Little Richarda. Nový letní long read sleduje cestu od stanových minstrelských show přes harlemské kluby a válečné jukeboxy až k chvíli, kdy rock’n’rollové děti zrychlily otcův krok a odnesly si jeho hudbu s sebou. |
Píšeme do prostoru, který už něco zažil.
Plakáty se mění. Zdi ne.
Tady a teď, se šumem starého rádia
UB40 před Red Red Wine: sklep, formulář a pomalý dubZveřejněno 12. srpna 2026 |
 Stačí několik taktů „Red Red Wine“ a z UB40 je v paměti kapela k letnímu drinku. Jenže o tři roky dřív nahrálo osm přátel z Birminghamu debut, který zněl jako jejich město: nezaměstnaně, multirasově a bez chuti uhýbat před politikou. Signing Off začíná přeslechnutou „Ivory Madonna“, vrací se k případu neprávem odsouzeného Garyho Tylera, připomíná britskou spoluodpovědnost za apartheid a Thatcherovou nazývá Medúzou. Ani při tom nezrychlí.
UB40 nestavěli na punkovém nárazu 2 Tone, ale na base, dubovém prostoru a pomalém napětí. Instrumentální „25%“ dokonce zbaví úvodní „Tyler“ slov, nikoli jejího neklidu. První singl přitom vystoupal na čtvrté místo britské hitparády. V novém článku se vracíme do sklepa, kde se budoucí hvězdy teprve učily hrát – a sprejem si na zeď nacvičovaly autogramy. |
Robbie Robertson a hudba, která nepatřila jednomu člověkuZveřejněno 9. srpna 2026 |
 Robbie Robertson zemřel před třemi lety, 9. srpna 2023. Dnes se vracíme k autorovi, který pro The Band napsal „The Weight“, „Up on Cripple Creek“ nebo „The Night They Drove Old Dixie Down“. Hudba, jež nikdy nepatřila jedinému člověku. Robertsonovy postavy dostaly tělo v hlasech Levona Helma, Richarda Manuela a Ricka Danka; výsledný zvuk nesl také barvy Gartha Hudsona.
Velký profil sleduje cestu od Six Nations, putování po barech s Ronniem Hawkinsem přes Dylanovo elektrické turné, sklep Big Pink a The Last Waltz až ke Scorseseho filmům. Nezamlčuje ani spor o autorské kredity a tantiémy. Píseň mohla mít jedno jméno na etiketě. Nahrávku však vytvořilo pět lidí. |
Silent Stream, společné album Neila Jonese a Nicka CorbinaZveřejněno 9. srpna 2026 |
 Pandemický livestream vysvětluje, jak se Neil Jones a Nick Corbin potkali. O vzniku alba Silent Stream však říká překvapivě málo. Mezi online večerem a hotovou deskou leží noční Edinburgh, první měsíce Corbinova otcovství, výměna rozpracovaných nápadů a jeden týden v essexském studiu. Album týdne rekonstruuje příběh, který propagace smrskla do několika vět, a vrací se k desce, která se neotevírá naráz. |
Skye Edwards: hlas, kvůli kterému Morcheeba ubralaZveřejněno 7. srpna 2026 |
 Na večírku v Greenwichi chtěla Skye Edwards prodat Rossu Godfreymu bicí soupravu, která jí překážela v malém bytě. Místo obchodu vznikla Morcheeba. Její tichý hlas přiměl hiphopové beaty, psychedelické kytary i smyčce ustoupit a nechat v hudbě volné místo. Nový profil sleduje, jak se z plaché zpěvačky stala spoluautorka zvuku kapely, proč po čtyřech albech přišel strohý telefonát, co jí dala sólová léta a jak se po návratu změnila rovnováha mezi ní a Rossem Godfreym. Vrací se také k „The Sea“, skladbě, v níž studiová konstrukce působí jako jediný pomalý nádech. Třicet let jejího zpěvu je důkazem, že ani jemnost nemusí znamenat slabost.
Morcheeba vystoupí 9. srpna v pražském SaSaZu. Ještě před koncertem si přečtěte portrét hlasu, který hudbu nezastavil – jen ji naučil, že se nemusí pořád někam hnát. |
The Beatles: Revolver po 60 letechZveřejněno 6. srpna 2026 |
 Před šedesáti lety, 5. srpna 1966, vyšel v Británii Revolver. Dnes o něm máme police knih, studiové boxy a hotový slovník psychedelie. První recenzenti měli čerstvý výlisek, jediný poslech a redakční uzávěrku. V obrácené stopě kytařy slyšeli elektrické dudy, „Tomorrow Never Knows“ poslali pod sluchový mikroskop a všimli si něčeho důležitějšího: z alba vystupovali čtyři rozdílní Beatles, kteří si přitom stále vstupovali do skladeb. O několik týdnů později odehráli poslední koncert před platícím publikem. Z Revolveru na něm nezaznělo nic. Nový text vrací album do okamžiku, kdy hudba dorazila dřív než názvy, jimiž ji bylo možné popsat. |
Hanakuso se vrací. Do Puncta přiveze hardcore blues z NagasakiZveřejněno 5. srpna 2026 |
 Japonského písničkáře Hanakusa jsme loni viděli v dejvické Nádražce, sotva na dva metry od prvních posluchačů. S akustickou kytarou zněl jako celá punková kapela, jeho písně přitom zůstaly překvapivě melodické. V neděli 6. září se vrátí do Prahy. Do žižkovského Puncta přiveze Howling Setta z Nagasaki, jehož hudbu označuje jako hardcore blues. Večer otevře pražská Lidská hyena Petra Barocha. Začíná se ve 20.00. Řeči o folk punku a hardcore blues mohou znít jako výstraha. V Hanakusově případě popisují hlavně nasazení. |
Od Africa/Brass přes Coltrane Jazz a Crescent k Ascension 23. září 2026Zveřejněno 2. srpna 2026 |
 Africa/Brass otevírá závěrečný oblouk coltraneovské větve série #MilesAndTrane100. V září se vrátíme k albům Coltrane Jazz a Crescent a 23. září 2026, v den stého výročí Coltraneova narození, jej uzavřeme deskou Ascension. Čtyři články spojí orchestrální rozmach Africa/Brass, přerod zachycený na Coltrane Jazz, soustředění klasického kvarteta na Crescent a kolektivní improvizaci Ascension. Začínáme prvním albem pro Impulse!, na němž John Coltrane rozšířil kvarteto o velký orchestr a zjišťoval, co udělá improvizace s tak početnou sestavou. |
Henry Lowther: Trumpetista, kterému stačilo několik přesných tónůZveřejněno 1. srpna 2026 |
 Anglický trumpetista a hráč na křídlovku Henry Lowther strávil přes šest desetiletí v britském jazzu, blues i rocku. Hrál s Johnem Mayallem, Keef Hartley Bandem a Colosseem, ve Woodstocku stál na pódiu už v roce 1969. Později se jeho trubka objevila na deskách Talk Talk a ve skladbě „The Watershed“ na sólové LP Marka Hollise. V pětaosmdesáti vydal s London Jazz Orchestra dvojalbum Primetime. Náš portrét sleduje dráhu muzikanta, jehož jméno se snadno ztratí v drobném písmu na obalu desky, jeho hru však nepřeslechnete. |
Lenny Kaye: Dvanáct písní po šedesáti letech hraníZveřejněno 31. července 2026 |
 Jako Link Cromwell vydal Lenny Kaye první singl už v roce 1966. Potom sestavil kompilaci Nuggets a elektrickou kytarou doprovodil první čtení Patti Smith. Na dlouhohrající desku podepsanou pouze vlastním jménem si počkal do devětasedmdesáti.
Goin’ Local začíná ve čtvrt na pět ráno v lokálu na Lower East Side. Pokračuje přes knihy, ohňostroj čtvrtého července, ženy s elektrickým šroubovákem a krabice naskládané v pronajatém skladu. Končí písní, kterou Kaye zazpíval umírajícímu strýci. Dvanáct skladeb po šedesáti letech hraní. |
Thundercat proti tichu: proč nestačí jen hrát dálZveřejněno 29. července 2026 |
 Stephen Bruner alias Thundercat vypadá, jako kdyby se jazzový virtuos cestou na koncert srazil s hrdinou z anime. Pod kostýmy, kočičími motivy a přebytkem tónů se však odehrává mnohem méně zábavnější příběh. Baskytara mu pomohla projít punkovou školou Suicidal Tendencies, najít vlastní hlas po boku Flying Lotuse a unést smrt Austina Peralty i Maca Millera. Nové album Distracted nepředstírá, že jsou všechny rány zahojené. Bruner na něm zkouší něco obtížnějšího: zůstat střízlivý, přijmout vlastní úhybné manévry a rozhodnout se pro štěstí, aniž by z hudby zmizel neklid. Portrét muzikanta, který z baskytary udělal osobní nervovou soustavu – a z hloupého vtipu občas poslední obranu proti tichu. |
Jazzová Rychlovka #6:
|
 Šestá (Jazzová) Rychlovka jde rovnou po konkrétních skladbách. New England Jazz Collaborative jsou příkladem, jak může velký orchestr pracovat s volným prostorem. Ben Wolfe nechá lichý takt přestat počítat a jde swingovat. Virginia MacDonald hledá současný vztah klarinetu a lidského hlasu, zatímco reedice Micka Goodricka připomíná sílu hudby, která nikam netlačí. Emmet Cohen se s Ronem Carterem a Georgem Colemanem vrací k „My Funny Valentine“ bez piety. Alon Near uzavírá výběr skladbou „Breathe“, klidným nádechem z cestovního deníku Names, Places.Článek doprovází nový šestiskladbový playlist na Spotify. |
Dead Kennedys: když se demokracie změnila v kabaretZveřejněno 25. července 2026 |
 Velký letní profil kapely, jejíž satira se mohla obrátit i proti vlastnímu publiku. Dead Kennedys nevysvětlovali, na které straně vtipu má posluchač stát. Vhodili ho doprostřed grotesky, kde se surfová kytara srážela s policejní sirénou, politická řeč s reklamním sloganem a pódiové gesto občas přehlušilo vlastní smysl.
V novém #LetniLongRead sledujeme kapelu od sanfranciských začátků a Biafrovy kandidatury na starostu přes Fresh Fruit for Rotting Vegetables a Plastic Surgery Disasters až k procesu kvůli příloze obalu Frankenchrist. Dead Kennedys patří do Reaganovy Ameriky, jež inklinovala k neofašismu, vyvolávání strachu a obav ve společnosti. Hodila se i cenzura kultury několika samolibými strážci mravnosti. Mechanismy jejich písní však zestárly podstatně méně než lidé, na které mířily. |
Sarah Vaughan melodii nikdy nezpívala rovněZveřejněno 23. července 2026 |
 O Sarah Vaughan se snadno píše pomocí přezdívek, cen a obdivuhodných čísel. Mnohem zajímavější je poslouchat, co skutečně dělala s písní. Jak v jednom ze svých prvních hitů „Black Coffee“ nechala samotu vystydnout bez melodramatu. Jak v „Lullaby of Birdland“ proměnila hlas v další nástroj kapely, v „Shulie A Bop“ rozdala sóla svým spoluhráčům a v „Smoke Gets in Your Eyes“ odmítla zmizet pod velkým orchestrem. A nakonec jak si v Tokiu sama sedla ke klavíru, aby si vytvořila vlastní osobitý doprovod.
Nový díl #NocniPlaylisty nabízí šest skladeb a šest podob hlasu, který známou melodii neposlušně pootočil – a ona už nikdy nezněla úplně stejně. |
Z archivu
Tony Bennett: Sedmdesát let bez převlekuPoprvé zveřejněno 6. listopadu 2023 |
 Tony Bennett by se 3. srpna 2026 dožil sta let. Z archivu proto vracíme jeho profil. Příběh zpěváka, který prošel americkou populární hudbou od poválečných hitparád až k duetům s Lady Gaga. Repertoár nepřizpůsoboval trhu a nepřevlékal se za někoho mladšího. Písně Gershwina, Berlina a Portera zpíval s jazzovým citem, který si osvojil poslechem instrumentalistů.
Vedle velkých orchestrů natočil dvě komorní desky s Billem Evansem, bez smyčců a záchranné sítě. Jeho dráha vedla přes propad sedmdesátých let, dluhy a kokain až k návratu, který roku 1994 stvrdilo MTV Unplugged a Grammy za album roku. Ke stoletému výročí Bennettova narození připomínáme hlas, který propojil několik generací. Známé písně nezpíval jako památky na minulost. Každý večer v nich znovu hledal význam. |
Rubriky: Ponořte se hlouběji
