Blog o moderní hudbě, tipy na zajímavá alba, profily skupin a hudebníků, představení hudebních vydavatelství, hudební producenti, recenze, koncerty
Motown nebyl jen hudební label. Byl to fenomén a kulturní hnutí, které proměnilo americkou společnost i světovou popkulturu. S precizností automobilové linky a duší afroamerické komunity dal světu nezapomenutelné hity, nové hvězdy i nové ideály. Ohlédněme se za historií značky, která definovala zvuk, který se stal soundtrackem života celých amerických generací.
Pokračování textu Motown Records: Továrna na hity, která změnila Ameriku
Rok 1957 přinesl jedno z nejdůležitějších alb moderního jazzu. Brilliant Corners od klavíristy a skladatele Theloniouse Monka není jen dalším jazzovým titulem – je to výpověď, manifest a umělecký experiment zároveň. Dobové recenze se shodují: Monk zde překračuje hranice běžné improvizace a představuje svou tvorbu jako vyzrálý, nekompromisní umělec, jehož hudba osciluje mezi genialitou a výstředností.
Pokračování textu Thelonious Monk: Brilliant Corners (1957, Riverside Records)
Sly Stone (15. 3. 1943 – 9. 6. 2025, narozen jako Sylvester Stewart) byl americký zpěvák, skladatel, producent a multiinstrumentalista, který zásadně ovlivnil vývoj moderní černošské hudby. Jako vedoucí skupiny Sly And The Family Stone propojil prvky rocku, soulu, funku a psychedelie do jedinečné a inovativní hudební formy.
Pokračování textu Sly Stone uměl rozpoutat vřavu při níž dal lidem pocit, že mají moc v rukách
Kdyby existovala celosvětově platná Ústava pop music, na prvním místě by klidně mohl být paragraf tohoto znění: „Brian Wilson vynalezl impresionismus v rock’n’rollu.“
Pokračování textu Brian Wilson vytvořil, rozvinul a rozšířil originální pojetí hudby
Název Rollinsova alba Tenor Madness z roku 1956 se nesmí brát až tak doslova. Jeho tón sice zněl vždy útočně a ostře. Nicméně se po zdánlivě nevyčerpatelné spršce tenorsaxofonových jisker dokázal zklidnit. A pak jazzovým aficionados nabídl zcela jinou interpretační polohu – dechberoucí a přetékající intimní vřelostí.
Pokračování textu Sonny Rollins Quartet: Tenor Madness (1956, Prestige Records)
Po čtyřech letech od dlouhohrajícího debutu Yellow (2021) připravila jiholondýnská multiinstrumentalistka, zpěvačka a skladatelka Emma-Jean Thackray jeho netrpělivě vyhlíženého nástupce Weirdo. Deska vyšla u slavného labelu disc-jockeye Gillese Petersona Brownswood Recordings.
Pokračování textu Emma-Jean Thackray: Weirdo (2025, Brownswood Recordings)
Kompozice Donalda Fagena pro mateřské jazz-popové Steely Dan, i jeho autorské LP desky, obvykle vyžadují trochu více času a opakovaných poslechů. Pak se v nich zorientujete. Čtvrté sólové album Sunken Doncos vydal třicet let po sólovém debutu The Nightfly (1982, Reprise Records, spotify link). Najdete na něm vše, co na písních spoluzakladatele jedné z nejpůsobivějších kapel historie pop music příznivci milují.
Pokračování textu Donald Fagen: Sunken Condos (2012, Reprise Records)
Skladatel, zpěvák a klávesista Donald Fagen vydal své v pořadí třetí sólové album Morph The Cat v roce 2006. Američané již pátý rok žili pod permanentním stresem a v obavách z útoků extrémistů.
Pokračování textu Donald Fagen: Morph The Cat (2006, Reprise Records)
Dva roky osiřelí fanoušci rozpadlých amerických Steely Dan měli první říjnový den roku 1982 konečně důvod k oslavám. Donald Fagen, zpěvák a pianista jejich miláčků, tenkrát vydal první sólovou LP desku The Nightfly (1982, Warner Bros.). Důmyslnou popovou nádherou se kolekce Fagenových nahrávek mohla hudebně i tématicky směle měřit s tím nejlepším, co společně s Walterem Beckerem nabídli pod hlavičkou Steely Dan.
Pokračování textu Donald Fagen: The Nightfly (1982, Warner Bros.)
Asi navždy zůstane Eddie Hazel (10. 4. 1950 – 23. 12. 1992, narozen jako Edward Earl Hazel) jedním z nejvíce nedoceněných kytaristů všech dob. Byl členem původně doo-wopových a posléze soulových The Parliaments. Spoluzakládal P-Funkovou úderku Parliament-Funkadelic. Naši planetu opustil ve vesmírném korábu Mothership v doprovodu intergalaktického poutníka Hvězdného dítěte v pouhých dvaačtyřiceti letech.
Dnes již nikdo pořádně nezná jméno Carol Kaye. Přitom paní Columbová pop music zanechala nesmazatelnou stopu na hudební mapě 20. století. Díky svému talentu se dokázala prosadit a vyniknout v prostředí, jež v šesté dekádě minulého století ovládali výhradně muži. Její knihy věnované výuce hry na basovou kytaru dodnes ovlivňují generace hudebníků. První dáma baskytary oslaví 24. března 2025 významné životní jubileum.
Pokračování textu Carol Kaye: „Nota nemá pohlaví. Buď ji zahrajete dobře, nebo ne.“
Jazzový svět přišel na konci roku 2024 o jednoho z posledních bebopových veteránů Roye Haynese (13. 3. 1925 – 12. 11. 2024, narozen jako Roy Owen Haynes). Na pódiích se nikdy nemusel předvádět, aby o sobě dal vědět. Navíc vždy dodržoval prosté muzikantské krédo “poslouchat změny (akordy, které hrají pianista s basistou) a ne sólisty”.
Čtveřice hudebníků a excelentních zpěváků Crosby, Stills, Nash & Young (CSN&Y) nikdy nepracovala jako striktně propojená hudební skupina. Každý z nich měl vlastní ego, hudební ambice a představy. Společně tvořili nádhernou muziku, přičemž dělali vše, aby znovu neskončili jako běžná kapela. Nechtěli zažívat chvíle, kdy se museli podřídit ostatním muzikantům z Byrds, Buffalo Springfield nebo Hollies, jejich dřívějších domovů. Aniž by se přitom prali nebo si ničili naschvál kytary.
Pokračování textu Crosby, Stills, Nash & Young: Déjà Vu (1970, Atlantic Records)
Mimořádně zdařilé album One Flight Up je stvrzenkou znovuzrození amerického tenorsaxofonisty Dextera Gordona po jeho odražení se z drogového dna a odletu z USA. Nebyl jediným z amerických jazzmenů, koho přilákala příležitost hrát celé měsíce na stejném místě v některém západoevropském městě pro vnímavější a vstřícnější publikum, nezatíženém rasovými předsudky.
Pokračování textu Dexter Gordon: One Flight Up (1965, Blue Note Records)