
„Blues je učitelem, punk kazatelem.“
The BellRays
Z redakčního výběru
Conversation Peace: dlouhé čekání a písně, které stojí za návrat.
Kolik zázraků má ještě Stevie Wonder dodat? Když člověk natočí Innervisions nebo Songs in the Key of Life, každá další deska dostane dost nespravedlivého soupeře. Conversation Peace z roku 1995 si s tímhle dědictvím muselo poradit také.
Tady a teď, se šumem starého rádia
Jak může být jeden z nejkrásnějších hlasů osmdesátých let současně jedním z nejvíc přehlížených?
Anita Baker v osmdesátých letech pomohla definovat podobu moderního soulu, aniž by se kdy snažila přitáhnout pozornost za každou cenu. Jak se jí podařilo rozhodovat o vlastním životě po svém?
Vec má padesát. A proč by měl znít jako dvacetiletý?
Branči Kováč alias Vec stál u zrodu slovenského rapu. Dnes má padesát, nové album Jubilantom a rozhodně nemá potřebu předstírat, že je pořád rok 1997. Co se za tu dobu změnilo v jeho hudbě a co v životě?
Movement: kapela, která ještě nemusela vědět
Před 45 lety vyšlo album Movement. Deska, která bývá označována za přechod mezi Joy Division a New Order, ve skutečnosti zachycuje mnohem zajímavější okamžik: kapelu, která ještě hledá vlastní podobu.
Bowie by měl osmdesát. My začínáme poslouchat.
Začínáme poslechem. Připravili jsme Spotify playlist Poslechová mapa #BOWIEAT80. Prvních dvanáct skladeb vede od „Kooks“ až k „Sunday“. Žádné best of, žádná povinná chronologie hitů.

Nepíšeme do prázdna.
Píšeme do prostoru, který už něco zažil.
Cernejpudink.cz je starý dům.
Plakáty se mění. Zdi ne.
Ještě stojí za přečtení
Ten chlap zatraceně uměl hrát. Ike Turner by oslavil 95 let
Kolik českých hudebních publicistů si dnes vzpomnělo na Ikea Turnera? Pětadevadesátiny by oslavil právě 5. listopadu 2026. My jsme se k němu vrátili přes desky, muzikanty a příběhy, které se do obvyklých životopisů často nevejdou.
Miles Davis: poslední přetlak před pětiletým tichem
Mezi vydáním On the Corner a posledním Milesovým koncertem v sedmé dekádě 20. století uplynuly necelé tři roky. Stačily k tomu, aby se funk sevřel do smyčky, sólista ustoupil vlastní kapele a zvuk nabral váhu, kterou bylo možné spíš snášet než klidně poslouchat.
Vracíme se do New Orleans. The Soul Rebels.
Po kratší odmlce se vracíme k #NOLAGroove. Tentokrát za kapelou, která vyšla z neworleanské brass-bandové tradice, ale nikdy ji nepovažovala za předpis. The Soul Rebels mají stejné dechy a bubny jako jejich předchůdci – jen od začátku zkoušejí, co všechno se s nimi dá dělat.
BB5: Tohle bude jednička!
Znáte ten okamžik, kdy v rádiu začne hrát „Good Vibrations“? Většina z nás ani nezvedne hlavu. Po pár vteřinách víme, co přijde, a zbytek si klidně doplníme sami. Jenže tahle tříapůlminutová nahrávka si zaslouží víc než automatické pobrukování.
James Brown v Apollu: Půlhodina, kterou singl nemohl zachytit
James Brown měl pověst muže, který na pódiu vydal víc energie, než se zdálo být v lidských silách. V harlemském Apollu se v říjnu 1962 ukázalo, co všechno se za tou pověstí skrývá.
Everything but the Girl: Tichá kontinuita proměn
Kdo si Everything but the Girl pamatuje jen podle několika slavných hitů, zná sotva část jejich příběhu. Tracey Thorn a Ben Watt prošli britskou hudbou osmdesátých a devadesátých let po cestě, kterou si málokdo dokázal předem představit.
Chuck Berry: Známe ho až příliš dobře?
18. října uplynulo sto let od narození Chucka Berryho. Při té příležitosti jsem vybral deset jeho nahrávek, ke kterým stojí za to se vrátit. Patří k muzikantům, o nichž máme pocit, že je důvěrně známe, i když jsme si jejich desky už pěkně dlouho nepustili.
Zoot Allures: Žádné Krtečkovo „Jejda“
Na obalu Zoot Allures pózuje Frank Zappa s kapelou, která tu desku vlastně nenahrála. Už to je docela přesná vstupenka do alba, na němž se potkávají různé sestavy, starší nahrávky, studiové zásahy, kytarové výpravy i humor, který se neobtěžuje ptát, kde končí dobrý vkus.
Count Basie v šesti nočních zastaveních
Count Basie měl pro velký orchestr vlastní recept: začít rytmickou sekcí a nechat kapelu pevnou, ale pružnou. V nových #NocniPlaylisty posloucháme šest nahrávek, v nichž rozhoduje správné tempo, krátký riff, chvíle ticha nebo jediný klavírní vstup.
Andrés Landero: Akordeonista ze San Jacinta
Andrés Landero vyrůstal v kolumbijském San Jacintu mezi gaitami, bubny a prací na poli. Na akordeon se učil mimo hudební školy a někdy cvičil za prudkého deště, který jeho hraní přehlušil.
Šest skladeb mezi převzetím a vlastním hlasem
Jazzová Rychlovka #7 sleduje hudbu, která si mění pravidla za pochodu. Obrátí pořadí akordických změn, příchodem hosta přestaví celé trio a z nahrávky, kterou okolnosti svádějí chápat jako rozloučení, zamíří znovu kupředu.
Totó la Momposina: Hudba, která si pamatovala adresu
Totó la Momposina vyrůstala v rodině, kde se hudba nemusela ohlašovat. Učila se od kolumbijských cantadoras, na konci šedesátých let postavila vlastní soubor, v Paříži prošla exilem i hraním v metru a přes WOMAD se dostala do studií Real World.
Janis Joplin: Smrt ten hlas nevysvětluje
Padesát šest let po smrti Janis Joplin je pořád snadné začít od konce: heroinem, alkoholem a číslem 27. My jsme to tentokrát vzali z opačné strany.
Z archivu
Jak mě Siouxsie naučila dějepis
Čtyři gardisté, pět soch, jedna angličtinářka. A vlčí mák na obalu desky. Jedenáctého listopadu se připomíná konec bojů první světové války. Já jsem se o Dni příměří nedozvěděl z učebnice dějepisu, nýbrž z gramofonové desky.



















