Frank Zappa, velký Manipulátor

Naposledy aktualizováno: 21.12.2018

Frank Zappa on stage at Felt Forum, NYC. October 31, 1975. © Bob Gruen / www.bobgruen.com
Frank Zappa on stage at Felt Forum, NYC. October 31, 1975. © Bob Gruen / www.bobgruen.com

Frank Zappa (Francis Vincent Zappa) zemřel příliš brzy, v pouhých padesáti dvou letech (21. 12. 1940 – 4. 12. 1993). Jeho hudební odkaz je naštěstí stále živý.

sardonický antihrdina losangelské hudební scény

Frank Zappa byl v šedesátých letech vnímán coby sardonický antihrdina losangelské hudební scény. Především ale byl neúnavným workoholikem a prakticky v ničem nenaplňoval představy o rockové hvězdě. Na rozdíl od většiny svých sousedů v Laurel Canyonu nepil alkohol ani nebral drogy. Bylo mu zcela lhostejné, zda se jeho písně hrají v rádiu.

Roli rock’n’rollové hvězdy – a věčné trmácení se po koncertních šňůrách – vnímal coby nutné zlo a předpoklad pro naplnění jeho mnohem ambicióznějších snah prosadit se jako skladatel moderní orchestrální hudby. Součástí toho všeho byly i hojné sexistické narážky v jeho písňových textech a občasná samolibost při jednání s novináři.

Skupinu The Mothers of Invention, s níž začínal, FZ popsal jako „předurčenou k tomu, aby otravovala lidi do té míry, že by třeba jen na vteřinu začali o svém okolí pochybovat natolik, aby s ním začali něco dělat.“

V roce 1983 pronesl na adresu rockerů hodně zdrcující kritiku: „Mám rád bluesové kytaristy. To, co hrají, má opravdový smysl – je to velmi promyšlené a odpovídá to písni – na rozdíl od většiny toho, co se děje na rock’n’rollových deskách.“

Jděte se raději vzdělávat do knihovny

Podle mladšího Zappova syna Ahmeta byl jeho otec neuvěřitelně zvídavý a celý život se toužil naučit něco nového: „Vzdělával se sám. Nijak se neomezoval ve své přirozené  zvědavosti. Vášnivě pracoval na tom, aby mohl samostatně tvořit. Řídil se výhradně svojí touhou. Tvrdil, že jemu se žádné výhody nedávají. Musel na vše přijít sám. Například se ve veřejné knihovně naučil skládat klasickou hudbu a navázal spolupráci s Los Angeles Philharmonic.“

Bunk Gardner, který hrál v Mothers na dechové nástroje, si Zappu pamatuje jako poměrně nepřístupného člověka: „Za ty čtyři roky, co jsem s ním hrál, mi jen jednou potřásl rukou a řekl ‚dobrá práce‘. Nepamatuji si, že by Frank někdy někoho objal. Možná to bylo prostředím, ve kterém vyrůstal. Zvykl jsem si na to a bral jsem ho takového, jakým byl a respektoval jeho ‚moc se nepřibližuj‘.“

I přes Zappovu osobní odměřenost inspiroval každého hudebníka, který s ním, byť jen na několik týdnů, spolupracoval. Bubeník Chester Thompson nebyl jediným, kdo na něj nedal dopustit. Účastníkům bubenických workshopů se svěřil: „Od Franka jsem se o hudbě naučil absolutně nejvíce. Byl rock, blues, jazz, klasika, funk… cokoliv. co si zamanete.“

Souboj s matkami prevence

V průběhu let se Zappa stále více politicky a kulturně vyhraňoval. Byl jedním z pouhých tří hudebníků, kteří se v roce 1985 během slyšení před senátní komisí aktivně postavili proti snahám sdružení Parents Music Resource Center, reprezentovaném Mary Elizabeth „Tipper“ Gore, tehdejší manželkou budoucího 45. viceprezidenta USA Ala Gorea, přijmout federální legislativu zavádějící ve Spojených státech amerických cenzuru.

Jen velice krátkou dobu se zdálo, že se s cenzurními zásahy a návrhy na „onálepkování“ údajně nevhodné hudby nápisem Parental Advisory, Explicit Content, smířil. Postoj rychle změnil, když prohlásil: „Pokud vám na svobodě záleží, musíte si vzít oblek a odjet do Washingtonu D.C. a něco s tím udělat.“

Celá kampaň samozvaných matek prevence, a dalších mravokárců, skončila pachutí. V Zappově případě si onálepkování varovnou etiketou vysloužilo jeho čistě instrumentální album Jazz From Hell (1986, Barking Pumpkin Records). Cenzory patrně podráždila nejenom zmínka o Pekle, ale nejspíše je vzrušil název skladby G-Spot Tornado.

The Mothers Of Invention (Photo by Cal Schenkel, courtesy of Magnolia Pictures)
The Mothers Of Invention (Photo by Cal Schenkel, courtesy of Magnolia Pictures)
Záslužná péče Zappa Family Trust o hudební a myšlenkový odkaz

Díky péči Zappa Family Trust vychází jeho archivní nahrávky, které pomáhají věrným českým fanouškům doplnit chybějící díly zappovské skládačky a odpovědět si na některé otázky a nejasnosti, ke kterým se v době „vlády lidového blaha“ nemohli dostat nebo neměli příležitost si je ověřit.

V době psaní článku se Frankova oficiální diskografie zastavila na čísle 99 – za jeho života bylo vydáno šedesát dva řadových alb. Zappa Family Trust vydal již dalších třicet sedm albových titulů.

Frank, Franta, Fanouš, Fanoš Zappů, Zapouš, Zappík, Mistr, FZ… to jsou Zappovy přezdívky, se kterými se v prostředí českých hudebních fanoušků lze setkat. Jeho alba byla v našich zemích obvykle přijímána (nebo zatracována) s velikým nadšením. Není nutné rozebírat příčiny a pohnutky lidí, kteří Mistrovu tvorbu odmítali. Jejich vysvětlení nikdy nebylo zcela jasné a srozumitelné.

Co tedy znamenal Frank Zappa pro českého fanouška?

V první řadě to byl nesmírně pracovitý a koncepčně tvořící skladatel a hudebník.

Vedle již výše uvedeného počtu nahraných alb, Zappa režíroval dva celovečerní filmy (200 Motels [1971] a Baby Snakes [1979]); napsal dvě knihy (Them or Us [1984] a The Real Frank Zappa Book [1989]); vyprodukoval řadu video kompilací a především, za období 1966 – 1988 odehrál stovky veřejných vystoupení a koncertů.

Zappovo celoživotní hudební dílo do sebe přímo zázračně zapadá a jím vytvořená skládačka drží neuvěřitelně pevně pohromadě. Jeho tvorba vytváří kompaktní směs hudby, textů a všude přítomného dadaismu. Díky tomu je Frankova muzika přijímána po celém světě s porozuměním.

Pro neznalé a nepoučené se však může jevit coby změť nelogických zmínek o pudlech, zubních vláknech, tritonu, plynových maskách a televizních pánbíčkářích – a tak nedává smysl.

Zappův hudební svět je propracovaný a má zřejmý plán

Ve skutečnosti je FZ hudební svět propracovaný a má zřejmý plán, byť mystický a ne prvoplánově pochopitelný. Mistr s některými slovy nebo jmény osob pracoval po celých třicet pět let, během nichž veřejně vystupoval a tvořil.

Známá je jeho vášeň pro pudly. První zmínka o nich je doložena na archivních nahrávkách z roku 1963 a zmiňuje je i na svém posledním albu vydaném za jeho života Yellow Shark.

Jeho diskografie je pestrou směsicí alb, které byly každé jiné, ale zároveň měly jednotící linii. Tou vždy byla snaha nabídnout posluchači, pokud ovšem byl připraven a ochoten přistoupit na Zappova pravidla hry; jakýsi textový a hudební biograf pro uši a vyburcovat ho k jakékoliv aktivitě nebo reakci.

Při zpětném ohlédnutí za jeho kariérou rockového umělce se zdá, že je zásadní chybou hodnotit ho coby nějakou rock’n’rollovou ikonu a charizmatického kytaristu. Taková role spíše sedne například Jimmymu Pageovi. Frank má rozhodně více z amerického hudebníka Spikea Jonese, který se proslavil netradičními hudebními aranžemi dobových populárních písní nebo klasických děl, do nichž vkládal různá překvapení, jako výstřely z pistole, hlasitá písknutí píšťalky, bimbání kravských zvonců nebo klaunské mumlání a nenadálé výkřiky.

Zappa a Československo?
Frank Zappa a československý prezident Václav Havel na Pražském hradě (1990)
Frank Zappa a československý prezident Václav Havel na Pražském hradě (1990)

Již v sedmdesátých letech patřily Zappovy gramodesky mezi žádané a vyhledávané tituly na nedělních neoficiálních pražských burzách. Vášnivě se o nich mluvilo a ještě s větším úsilím se sháněly.

Po roce 1989 Mistr krátkou dobu koketoval s novou československou vládou a prezidentem Václavem Havlem. Dokonce mu byl udělen jakýsi oficiální titul Zástupce Československa pro rozvoj a spolupráci. Tyhle aktivity vzaly poměrně rychle za své, díky postoji tehdejších oficiálních míst v USA.

Pamětníci si jistě vzpomenou, jak se v někdejším mládežnickém tisku (Už jsi čet Mladý Svět?) chlubil Michael Kocáb, že se mu podařilo kontaktovat FZ. Kocáb dokonce tvrdil, že byla při jejich osobním setkání domluvena spolupráce Zappy a tehdejšího Pražského Výběru. Až později vešlo ve známost, že poněkud fabuloval. Kontakt na Zappu zajišťoval československý emigrant Milan „Gogo“ Krampota.

To, jak si spolupráci Pavlíček s Kocábem představovali, ukázalo společné vystoupení v rámci koncertu „Adieu C.A.“, Zappa rozehrál kytarové sólo a Pavlíček po chvíli do něj nevybíravě vstoupil a cosi preludoval. FZ zareagoval jediným možným způsobem – ponechal naše regionální rádoby hvězdičky jejich osudu a naštvaně odešel do zákulisí…

Na závěr nabízíme k zamyšlení jeden Zappův citát „Vedeme krotkou válku s netečností. Nevím, jak jste na tom s netečností tady u vás, ale u nás, kluci a holky, jí máme fůry. Hodně z toho, co provozujeme, má lidi naštvat natolik, aby aspoň na chviličku zpochybnili svoje prostředí a chtěli s ním něco udělat. Dokud okolní svět necítíte, nedělá vám starosti, nemůžete ho taky v ničem změnit. A něco se udělat musí, než Amerika uškrtí svět a nasere mu na hlavu.

Autor

mingus

Nalezli jste v článku chybu? Nebo máte zajímavou informaci, která v článku chybí? Napište mi přes kontaktní formulář. Děkuji.

Napsat komentář

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..