Blog o moderní hudbě, tipy na zajímavá alba, profily skupin a hudebníků, představení hudebních vydavatelství, hudební producenti, recenze, koncerty
Na dvoudiskovém koncertním záznamu Further Explorations se sešli tři jazzoví velikáni Chick Corea, Eddie Gomez a Paul Motian. Album zachycuje atmosféru jejich čtrnáctidenního hostování ve slavném newyorském klubu Blue Note Jazz Club v květnu 2010.
Pokračování textu Chick Corea – Eddie Gomez – Paul Motian: Further Explorations (2012, Concord Jazz)
Brilantní pianista Ahmad Jamal (2. 7. 1930 – 16. 4. 2023, narozen jako Fritz Russell Jones) byl pravděpodobně nejvýraznějším jazzovým klavíristou od doby nástupu Theoloniuse Monka. V bopové éře pokračoval v podobném hudebním myšlení, jako by vedl big band, ovšem zhuštěný do kláves svého piana.
Trio klavíristy Billa Evanse s kontrabasistou Scottem LaFarem a bubeníkem Paulem Motianem. Pokud se necháte unášet kaskádou křišťálových tónů, které se linou z Evansova piana, je koncertní album Waltz For Debby (1962, Riverside Records) jednou z nejlepších komorních postbopových záležitostí stvořených pro nedělní poslech.
Každý, kdo se alespoň trochu zajímá o jazz, jistě už zná nahrávky, které vznikly díky spolupráci trumpetisty Milese Davise a aranžéra Gila Evanse na přelomu padesátých a šedesátých let. Kritici označili LP desky Miles Ahead, Porgy & Bess a Sketches Of Spain za jedny z nejlepších žánrových počinů. Obzvláště fanouškům acid jazzu a trip hopu, kteří touží lépe pochopit genezi této hudby, doporučujeme, aby jejich poslechem strávili nějaký čas.
Americký kontrabasista Christian McBride se vrací do povědomí jazzových příznivců se svým kvintetem Inside Straight na nové kolekci nazvané Live At The Village Vanguard. Vyšla v listopadu 2021 na značce Mack Avenue Records.
Klavírista a skladatel Danilo Pérez (29. 12. 1965) je členem exkluzivní společnosti talentovaných muzikantů, kteří dovedou přesně vytyčit nové hranice jazzu. Přitom nezapomíná čerpat z inspirativního tvůrčího pojetí a odkazu svých předchůdců. Hudbu chápe coby nejlepší terapii na světě.
Pokračování textu Danilo Pérez, absolvent jazzové univerzity, který umí vytyčit nové hranice jazzu
Éru Johna Coltranea pod křídly Impulse! Records lze nejlépe přirovnat k meziplanetárnímu reji. Jazzová nebeská soustava počátku a poloviny 60. let zažila zrození mnoha kreativních muzikantů se zdánlivě nevyčerpatelným rezervoárem hudebních nápadů – mnoho z nich se protínaly, jiné se naopak vzdalovaly; pár se jich v průběhu let zdárně rozvíjelo, zatímco jiné takřka okamžitě vyhasly. Mnoho těchto myšlenek si našlo cestu do Coltraneových studiových nahrávek s McCoyem Tynerem, Jimmym Garrisonem a Elvinem Jonesem, což potvrzuje i box set The Classic Quartet: The Complete Impulse! Studio Recordings.
Nahrávka vystoupení nonetu kontrabasisty Charlese Minguse v manhattanském koncertním svatostánku na Sedmé avenue původně vyšla na živém albu Mingus At Carnegie Hall (1975, Atlantic Records). Od 11. června 2021 je konečně k dispozici v úplné verzi.
Pokračování textu Charles Mingus: Mingus At Carnegie Hall Deluxe Edition (2021, Atlantic Records)
Po předchozím výpravném boxu The Complete Columbia Album Collection 1972 – 1988 se třiceti čtyřmi CD disky, věnovaném dlouholetému působení pianisty Herbieho Hancocka u vydavatelství Columbia Records, vyšel v létě 2014 3CD box The Warner Bros. Years. Zdokumentoval jeho starší nahrávky z let 1969 – 1972 pro label Warner Brothers.
Pokračování textu Herbie Hancock: The Warner Bros. Years (1969 – 1972) (2014, Rhino Records)
Interpretační odkaz originálního altsaxofonisty, basklarinetisty a flétnisty Erica Dolphyho (20. 6. 1928 – 29. 6. 1964, narozen jako Eric Allan Dolphy Jr.) má zásadní vliv nejenom na různé formy moderního jazzu, ale přerůstá i do současné klasické hudby a world music. Valnou část hudební kariéry prožil po boku jiných hvězd. Jeho samostatné koncerty byly velkou vzácností. Existenčně živořil a přežíval na hranici chudoby.
Pokračování textu Eric Dolphy, měl vlastní styl, zvuk a hrál s úžasným nasazením
Dravý, harmonicky takřka dokonalý a hudebně zapálený basista Bob Cranshaw (3. 10. 1932 – 2. 11. 2016, narozen jako Melbourne Robert Cranshaw) právem náleží do naprosté špičky mezi jazzovými hráči. Od roku 1962, více jak padesát let, byl důležitou součástí hudebního světa Sonnyho Rollinse, jednoho z nejuznávanějších světových tenorsaxofonistů.
Pokračování textu Bob Cranshaw, nikam jsem se necpal, nechtěl jsem být hvězdou
Jeden z nejosobitějších členů „texaského tenorsaxofonového stáda“ Booker „Book“ Ervin se v polovině šesté dekády 20. století dostává do tvůrčí krize. V létě 1966 se odhodlal k návratu do Spojených států z dočasného evropského pobytu. Zároveň se přestěhoval do slunné Kalifornie. Výsledkem těchto významných životních změn bylo mj. album Structurally Sound (1967, Pacific Jazz Records).
Pokračování textu Booker Ervin: Structurally Sound (1967, Pacific Jazz Records)
Album Zodiac s podtitulem Music Of Cecil Payne vyšlo jako pocta předčasně zemřelým výtečným muzikantům; pianistovi Wyntonu Kellymu a trumpetistovi Kennymu Dorhamovi, kteří se nedočkali uvedení nahrávek do prodeje.
Pokračování textu Cecil Payne: Zodiac (The Music Of Cecil Payne) (1973, Strata-East Records)
V polovině šedesátých let dvacátého století se albová produkce vydavatelství Prestige Records zaměřila na posluchačsky přívětivější soul jazz. Výjimkou potvrzující pravidlo byl tenorsaxofonista Booker Ervin. Pro label nahrál sérii velice povedených sólových LP desek v duchu nejlepších bluesových a bopových tradic „texaského saxofonového stáda.“
Pokračování textu Booker Ervin: The Blues Book (1965, Prestige Records)