Paul Quinichette: tenor, který nikam nespěchal

Vice-Pres swingu mezi Basieho rytmem a světem, který se už posouval jinam

Paul Quinichette: Moods (1955, EmArcy)
Paul Quinichette: Moods (1955, EmArcy)

Paul Quinichette (17. 5. 1916 – 25. 5. 1983) byl tenorsaxofonista, jehož tón nikdy netlačil na pilu. Přezdívaný Vice-Pres kvůli blízkosti k Lesteru Youngovi zůstal po celý život věrný swingové řeči, i když se jazz v padesátých letech začal lámat a zrychlovat. Jeho dráha – od návratu Counta Basieho až po dnes zapomenuté nahrávky roku 1957 a pozdější ústup ze scény – vypráví příběh hudebníka, který držel tempo, nikoli směr.

Pokračování textu Paul Quinichette: tenor, který nikam nespěchal

Be sociable and share

Abstract Joe Harriotta (1963) – průlom britského jazzu

Joe Harriott popsal svou hudbu jako “v zásadě pokus o volné malování”.

Joe Harriott Quintet: Abstract (1963, Columbia)
Joe Harriott Quintet: Abstract (1963, Columbia)

Jamajský altsaxofonista Joe Harriott natočil v roce 1962 album Abstract – nahrávku, která britskému jazzu dodala odvahu mluvit vlastním jazykem. V dobovém textu Vala Wilmera pro DownBeat se dočteme o respektu, ale také o údivu i lehké nedůvěře k tomuto dílu.

Pokračování textu Abstract Joe Harriotta (1963) – průlom britského jazzu

Be sociable and share

Milestones: když to ještě fungovalo

Album, na kterém se hard bop loučí bez patosu
#MilesAndTrane100

Miles Davis: Milestones (1958, Columbia)
Miles Davis: Milestones (1958, Columbia)

LP deska Milestones není přechod ani předzvěst. Je to okamžik, kdy všechno ještě drží pohromadě – kapela, jazyk, energie – a právě tím se loučí. Hard bop tu funguje s téměř samozřejmou jistotou, rytmika drží tvar, dechy zvyšují tlak. Miles Davis váhá, John Coltrane je neklidný, Cannonball Adderley přidává bluesový hlas. Nic se ještě nerozpadá. Ale návrat už není možný.

Pokračování textu Milestones: když to ještě fungovalo

Be sociable and share

Miles Davis: No a co?

Na počátku byl pohyb
#MilesAndTrane100

Jazzový trumpetista Miles Davis na promo fotografii z roku 1967 (Credit Photo: Tom Palumbo / Wikimedia, Creative Commons Attribution-Share Alike 2.0)
Jazzový trumpetista Miles Davis na promo fotografii z roku 1967 (Credit Photo: Tom Palumbo / Wikimedia, Creative Commons Attribution-Share Alike 2.0)

Miles Davis nikdy nezůstal tam, kde ho ostatní chtěli mít. Jakmile se jeho hudba stala srozumitelnou, přestal o ni mít zájem. Tento text sleduje Milese Davise jako proces – jako trvalý pohyb, který formoval moderní jazz tím, že ho nutil měnit jazyk, sestavy i samotná pravidla hry.

Pokračování textu Miles Davis: No a co?

Be sociable and share

#MilesAndTrane100: Miles Davis, John Coltrane a proč má smysl poslouchat je znovu

Ne památník. Návrat.
#MilesAndTrane100

Úvodní prohlášení k sérii článků, v nichž se budeme věnovat odkazu Milese DaviseJohna Coltranea. Ne jako připomínce dvou „velkých jazzových jmen“, ale jako návratu k hudbě, která vznikala v pohybu a bez jistoty výsledku.

Pokračování textu #MilesAndTrane100: Miles Davis, John Coltrane a proč má smysl poslouchat je znovu

Be sociable and share

Was (Not Was): Špioni v domě funku, kteří si dělali legraci z apokalypsy dřív, než to bylo cool

Jak dva židovští kluci z detroitské střední třídy zamaskovali magnetofony za mutantní funkovou revoluci – a proč jejich paranoidní humor dnes zní podezřele současně.
#SoundOfDetroit

Was (Not_Was) - Chrysalis Records Promo photo (zleva Don Was, Sweet Pea Atkinson, David Was a Sir Harry Bowens)
Was (Not_Was) – Chrysalis Records Promo photo (zleva Don Was, Sweet Pea Atkinson, David Was a Sir Harry Bowens)

Na obalech vypadali jako mutantní disco kapela z ghetta, ve skutečnosti šlo o dva vzdělané kluky z Detroitu s magnetofony, ironií a posedlostí rozporem. Was (Not Was) spojili funk, politickou paranoiu a absurdní humor do hudby, která se tváří jako zábava – a přitom nepřestává klást nepříjemné otázky.

Pokračování textu Was (Not Was): Špioni v domě funku, kteří si dělali legraci z apokalypsy dřív, než to bylo cool

Be sociable and share

Playlist Jazz 2025: Co stálo za opakovaný poslech

Osobní deník nahrávek, které se během roku vracely do přehrávače víc než jednou.

Rok 2025 mi v jazzu nepřinesl jednu „desku roku“, ke které by se všechno ostatní jen vztahovalo. Spíš řadu nahrávek, které se nenápadně vracely. Některé zůstaly rozehrané na pozadí, jiné si vyžádaly soustředění, ale společné měly jedno: fungovaly i s odstupem.

Tenhle text není žebříček ani verdikt – je to osobní playlist a krátký zápis o tom, co mi z jazzového roku 2025 vydrželo.

Pokračování textu Playlist Jazz 2025: Co stálo za opakovaný poslech

Be sociable and share

Tonda B ve smíchovském Jazz Docku 26. prosince 2025

Tonda B ve výborné formě
26. prosince 2025 | Jazz Dock

Jan Spálený & A.S.P.M. v Jazz Dock Praha, 26. prosince 2025 (Credit Photo: @cernejpudinkcz / Radek Plichta)
Jan Spálený & A.S.P.M. v Jazz Dock Praha, 26. prosince 2025 (Credit Photo: @cernejpudinkcz / Radek Plichta)

Pokračování textu Tonda B ve smíchovském Jazz Docku 26. prosince 2025

Be sociable and share