Jazz Archivy - cernejpudink.cz

Crescent: Když John Coltrane uvolnil místo vlastnímu kvartetu

Coltraneův kvartet v nejtišší a nejkoncentrovanější podobě.
#MilesAndTrane100, #CernoOranzovaEra, #ImpulseListening, #ImpulseState
Impulse! není label.
Je to stav.

John Coltrane Quartet: Crescent (1964, Impulse! Records)

LP deska Crescent z roku 1964 nestojí na Coltraneově honbě za dalším vrcholem. Pět vlastních skladeb sevřel do rozměru vinylového alba, na němž se napětí rodí z odkladu, soustředění a ústupu. První stranu vede tenorsaxofon, na druhé nepřijde jediné Coltraneovo sólo. Do středu se přesunou Jimmy Garrison a Elvin Jones. Dostanou příležitost ukázat, proč klasické kvarteto nebylo doprovodnou skupinou.

Pokračování textu Crescent: Když John Coltrane uvolnil místo vlastnímu kvartetu

Počet přečtení: 177

Be sociable and share

George Benson: Šest nočních zastavení mezi blues, krásou a popem

Od soul-jazzu přes Beatles a taneční parket zase zpátky k blues.

George Benson dokázal měnit prostředí, aniž by přestal znít jako George Benson. Šest skladeb vede od tvrdšího soul-jazzu přes Beatles, Breezin’ a Quincyho Jonese až k pozdnímu návratu k rhythm’n’blues.

Pokračování textu George Benson: Šest nočních zastavení mezi blues, krásou a popem

Počet přečtení: 630

Be sociable and share

Coltrane Jazz (1961): zapomenuté ozvěny jednoho přechodu

Album z roku 1961, které se stalo přechodem spíš než jistotou
Archivní šum / zapomenuté ozvěny roku 1961
#MilesAndTrane100

John Coltrane: Coltrane Jazz (1961, Atlantic)

Archivní šum není místo pro hotové soudy. Je to prostor, kde se znovu čtou texty psané bez jistoty, že jednou vznikne legenda. Coltrane Jazz vyšlo v roce 1961 právě do takového času. John Coltrane už byl slyšet všude. Přesto si nikdo ještě netroufal říct, kam přesně směřuje. Kritika naslouchala, zapisovala, váhala. A v těch váháních je dnes slyšet víc než v tehdejších verdiktech.

Pokračování textu Coltrane Jazz (1961): zapomenuté ozvěny jednoho přechodu

Počet přečtení: 786

Be sociable and share

Cassandra Wilson: Ten hlas z Mississippi

Bluesová drsnost a jazzová svoboda v písních, které jsme znali

Cassandra Wilson na Ottawa Bluesfestu, 3. července 2008. Kredit Foto: Scott Penner / Wikimedia Commons, CC BY-SA 2.0

Velikost Cassandry Wilson (4. 12. 1955 – 1. 9. 2026, narozená jako Cassandra Marie Fowlkes) nejlépe uslyšíme v písních, které už dávno známe. Svobodně v nich zacházela s melodií i rytmem a vracela jim schopnost překvapit. Ten hlas byl krásný i tam, kde trochu drhnul. V hlubokých tónech měl drsnost blues a smyslnost, která se obešla bez velkých gest.

Pokračování textu Cassandra Wilson: Ten hlas z Mississippi

Počet přečtení: 853

Be sociable and share

Trombone Shorty: Lifted začíná doma

Rodinná fotografie, noční nahrávání a písně kapelníka z neworleanské čtvrti Tremé.
#LetniLongRead #NOLAGroove

Trombone Shorty: Lifted (2022, Blue Note Records)

Troy „Trombone Shorty“ Andrews na Lifted zpívá, střídá trombón s trubkou a nechává do své kapely vstupovat rockovou kytaru i pouliční bubeníky. Deska z roku 2022 zachycuje muzikanta, který už dávno hraje pro velké sály. Když však potřebuje rozšířit zvuk, pořád ví, komu v New Orleans zavolat.

Pokračování textu Trombone Shorty: Lifted začíná doma

Počet přečtení: 947

Be sociable and share

Abstraktní pravda o blues: Nelsonovo mistrovské album, které mluví beze slov

Ikonické album moderního jazzu – formálně vytříbené, zvukově působivé a dodnes inspirující.
#CernoOranzovaEra, #ImpulseListening, #ImpulseState
Impulse! není label.
Je to stav.

Oliver Nelson: The Blues And The Abstract Truth (1961, Impulse! Records)

Jedno z nejpozoruhodnějších jazzových alb začátku šedesátých let. Oliver Nelson na The Blues and the Abstract Truth předvádí, že blues může být výchozím bodem pro nápaditou hudbu plnou formální elegance i improvizace. Pomáhají mu u toho Eric Dolphy, Freddie Hubbard, Paul Chambers či Roy Haynes. Hlavní slovo má ale promyšlená kompozice..

Pokračování textu Abstraktní pravda o blues: Nelsonovo mistrovské album, které mluví beze slov

Počet přečtení: 1 191

Be sociable and share

Neville Brothers: Yellow Moon | Čtyři bratři v jednom domě

Jak Daniel Lanois v domě na St. Charles Avenue zachytil čtyři rozdílné hudební povahy.
#NOLAGroove

Neville Brothers: Yellow Moon (1989, A&M Records)

Daniel Lanois postavil studio v pětipatrovém domě na St. Charles Avenue, několik minut od Valence Street, kde Nevillové žili. Uvnitř zachytil čtyři rozdílné hudební povahy a část rytmické páteře složil ze smyček jejich vlastní perkusivní hry. Album Yellow Moon pak kapelu dostalo k publiku, na něž předchozí pokus o crossover nedosáhl.

Pokračování textu Neville Brothers: Yellow Moon | Čtyři bratři v jednom domě

Počet přečtení: 1 271

Be sociable and share

Ed Motta: Hudba k filmům, které nikdo nenatočil

Portrét hudebníka, který se učil z desek, chtěl mít pod kontrolou každý zvuk a ani v angličtině neopustil Tijucu.
#LetniLongRead, #MPBMapa

Ed Motta, 2014 (Credit photo: WOMEX, Wikimedia, Creative Commons Attribution 2.0 Generic)

Česká hudební publicistika o Edu Mottovi úplně nemlčela. Grundfunk s ním odvysílal rozhovor a roku 2018 představil jím sestavenou kompilaci Too Slow to Disco Brasil; 5. května 2016 Motta vystoupil v Paláci Akropolis a smyčce pro desku Behind the Tea Chronicles se nahrávaly v Praze. Jednotlivé české stopy tedy existují. Přesto se z něj u nás nestalo jméno, k němuž by se soustavně vracely kulturní rubriky a hudební magazíny. Nejspíš ne proto, že by byl příliš složitý. Spíš se nevešel do přihrádek: pro jazz příliš popový, pro pop příliš jazzový, pro world music málo exotický a pro alternativu podezřele uhlazený. K jeho pětapadesátinám proto nezaplňujeme bílé místo. Spojujeme body, z nichž se dosud nestala mapa.

Pokračování textu Ed Motta: Hudba k filmům, které nikdo nenatočil

Počet přečtení: 1 181

Be sociable and share