Jazz Archivy - cernejpudink.cz

David Clayton-Thomas: Hlas, který do naleštěných dechů přinesl ulici

Zpěvák Blood, Sweat & Tears měl všechno, co uhlazený jazzrock potřeboval, aby nepůsobil jen jako přehlídka muzikantské vyspělosti
#LetniLongRead

David Clayton-Thomas (Credit photo: Marie Byers, Wikimedia, GNU Free Documentation License)

David Clayton-Thomas (1941-2026) měl v hlase naléhavost a zkušenost člověka, který se nejdřív musel naučit přežít. Neptal se, zda smí vstoupit. Do hudby Blood, Sweat & Tears přinesl torontské kluby, vězení, blues a tvrdost člověka, jenž věděl, že pozornost publika se nedostává zadarmo. Bez něj by kapela možná zůstala obdivuhodně přesná. S ním její naleštěné dechy dostaly pot, váhu a trochu špíny za nehty.

Pokračování textu David Clayton-Thomas: Hlas, který do naleštěných dechů přinesl ulici

Počet přečtení: 172

Be sociable and share

Rok 1986: Paul Weller je slavný, úspěšný a přesto mu pořád nikdo pořádně nerozumí

Home & Abroad. a léto roku 1986, kdy byli The Style Council na vrcholu
#LondonBetween, #QuietSoulUK | Soul & Style

The Style Council: Home & Abroad. (1986, Polydor)

Album Home & Abroad. vyšlo v zajímavé době. The Style Council byli na vrcholu popularity, přesto si stále nebyli jisti vlastním postavením. Kritici střídali obdiv s pochybnostmi, část publika stále vzpomínala na The Jam a Paul Weller měl pocit, že svůj nový směr vysvětluje už příliš dlouho. Koncertní titul Home & Abroad. zaznamenal právě tento okamžik.

Pokračování textu Rok 1986: Paul Weller je slavný, úspěšný a přesto mu pořád nikdo pořádně nerozumí

Počet přečtení: 688

Be sociable and share

Dizzy Reece: Příběh jedné desky a pověsti, která se šířila jazzovým světem

Dizzy Reece: trumpetista, kterého hudebníci objevili dřív než kritika
Archivní šum | Zapomenuté ozvěny z časopisů, katalogů a obalů

Dizzy Reece: Blues in Trinity (1959, Blue Note Records)

Nejprve přišla pověst. Až potom deska. Když se v roce 1959 objevilo jméno Dizzyho Reece v amerických časopisech, řada hudebníků už věděla, o kom je řeč. Rubrika Archivní šum se vrací k debutu, kolem něhož se legenda začala šířit rychleji než novinové titulky.

Pokračování textu Dizzy Reece: Příběh jedné desky a pověsti, která se šířila jazzovým světem

Počet přečtení: 1 173

Be sociable and share

Jazzová epištola šestá: Louis Armstrong | Muž, který přetvořil jazz a naučil svět poslouchat

Jak se z chlapce z neworleanských ulic stal hudebník, který změnil pravidla hry – a pak je naučil celý svět.
#NOLAGroove

Louis Armstrong, Aquarium, New York, N.Y., ca. July 1946 (Toto dílo pochází ze sbírky Williama P. Gottlieba v Knihovně Kongresu. V souladu s přáním Williama Gottlieba přešly fotografie v této sbírce do veřejné domény dne 16. února 2010.)

Louis Armstrong (4. 8. 1901 někdy 4. 7. 1900 – 6. 7. 1971, narozen jako Louis Daniel Armstrong, přezdívka Satchmo) nebyl jen trumpetista, zpěvák nebo showman. Byl to člověk, který dokázal přetavit vlastní životní zkušenost do zvuku tak silného, že proměnil samotnou podstatu jazzu. Jeho příběh je zároveň příběhem jazzu: hudby zrozené na okraji, která během několika desetiletí změnila způsob, jakým svět poslouchá.

Pokračování textu Jazzová epištola šestá: Louis Armstrong | Muž, který přetvořil jazz a naučil svět poslouchat

Počet přečtení: 1 596

Be sociable and share

Alison Moyet: všechno fungovalo – jen ne tak, jak mělo

Hlas, který se nedal udržet na jednom místě
#LondonBetween, #QuietSoulUK | Soul & Style

Alison Moyet, Dublin 20. 1. 2008 (Credit photo: Martin Dobey from Dublin, Ireland, Wikimedia, Creative Commons Attribution-Share Alike 2.0)

Anglická zpěvačka a skladatelka Alison Moyet (18. 6. 1961, narozená jako Geneviève Alison Jane Moyet) patří k nejvýraznějším britským hlasům osmdesátých let. Jenže příběh, který dnes vypadá samozřejmě, tak tehdy nepůsobil. Yazoo, Alf, rychlý úspěch i období, kdy vlastní hudba přestala dávat smysl.

Pokračování textu Alison Moyet: všechno fungovalo – jen ne tak, jak mělo

Počet přečtení: 1 467

Be sociable and share

Sonny Rollins: tenorsaxofon jako celoživotní otázka

Newk proměnil improvizaci v způsob myšlení a celý život hledal tón, jenž slyšel ve své hlavě.

Sonny Rollins na benefiční akci pro novináře Conrada Silverta ze SF Chronicle, San Francisco Opera House 22. 2. 1982 (Credit photo: Brian McMillen photo / contact: brianmcmillen@hotmail.com, Wikimedia, Creative Commons Attribution-Share Alike 3.0)

Někteří hudebníci hledají celý život vlastní styl. Walter Theodore „Sonny“ Rollins (7. 9. 1930 – 25. 5. 2026) ho našel brzy, ale nikdy nepřestal pochybovat, jestli ho slyší dost jasně. Od harlemských ulic přes nahrávky jako Saxophone Colossus, Freedom Suite nebo The Bridge vedla jeho cesta za tónem, který měl být silný, osobitý a pravdivý. Právě tato neochota spokojit se s dosaženým z něj udělala jednoho z nejvýznamnějších improvizátorů v dějinách jazzu.

Pokračování textu Sonny Rollins: tenorsaxofon jako celoživotní otázka

Počet přečtení: 1 071

Be sociable and share

Bitches Brew (1970)

Miles Davis a hudba jako otevřený stav
#MilesAndTrane100

Bitches Brew není deskou, která by chtěla být pochopena. Nepředkládá jasný tvar ani posluchačský klíč – spíš vytváří prostředí, do něhož se vstupuje bez mapy. Miles Davis tu nepřechází k elektrickému jazzu, ale rozpouští samotnou představu stylu: hudba se drolí na fragmenty, groove se mění v tlak a čas přestává plynout lineárně.

Pokračování textu Bitches Brew (1970)

Počet přečtení: 722

Be sociable and share

Steve White Trio: Soul Drums a rytmus, který se nedá přeslechnout

Steve White / Chris Hague / Joel White

Steve White Trio: Soul Drums (2026, Acid Jazz Records)

Album, které nevysvětluje, ale ukazuje. Soul Drums není návrat ani demonstrace síly — spíš tichý portrét muzikantů, kteří ví, že groove nemusí tlačit, aby měl váhu.

Pokračování textu Steve White Trio: Soul Drums a rytmus, který se nedá přeslechnout

Počet přečtení: 781

Be sociable and share