Naposledy aktualizováno: 11.9.2026
Po albu Vienna se Ultravox vrátili ke Connymu Plankovi ve stejné sestavě, ale bez hotových písní.
#LetníLongRead, #DruhyPoslech
Ultravox mohli zopakovat úspěšný recept z alba Vienna. Místo toho tři měsíce skládali nové písně přímo ve studiu. Natočili jejího následovníka Rage in Eden, který začíná hlasem schopným pohnout davem a končí člověkem, jenž si nedokáže vybavit jedno jméno.
Co dělat po vítězství
Rage in Eden vyšlo 11. září 1981, čtrnáct měsíců po albu Vienna (spotify link). Ještě před Vienna přitom nebylo jasné, zda Ultravox vůbec přežijí. Po třetí desce Systems of Romance (1978, spotify link) odešel zpěvák, spoluautor a dosavadní tvář John Foxx.
|
|
|
Midge Ure nepřišel jen zaplnit místo u mikrofonu: hrál na kytaru i klávesy, s klávesistou Billym Curriem se znal z Visage a do kapely přinesl výraznější smysl pro melodii a písňový tvar. Hned první titul Vienna potvrdil, že nejde o starou kapelu s náhradním zpěvákem, ale o novou, svébytnou muzikantskou čtveřici.
Titulní píseň „Vienna“ znamenala průlom. Pomalý pravidelný puls, Currieho housle, evropská kulisa a Ureho zpěv vytvořily zvuk, který byl po několika taktech k poznání. Singl v Británii vystoupal na druhé místo. S ním přišel tlak na pokračování. Hudební průmysl v takové chvíli nečeká zdlouhavé rozpravy o dalším stylovém směřování. Čeká jediné – další hit.
Ultravox se přitom popularitě nevyhýbali. Neodmítli úspěch Vienna. Následovník Rage in Eden se dostal na čtvrté místo britského albového žebříčku. Vydržel v něm třiadvacet týdnů a přinesl singly „The Thin Wall“ a „The Voice“. Nepřipustili však debaty a představy vedení Chrysalis Records, že s vysokým umístěním na žebříčku dostali také návod na to, jak má znít další deska.
Přijít do studia s prázdnýma rukama
Z peněz vydělaných na Vienna si tentokrát koupili čas. Bubeník Warren Cann v roce 2009 popsal, jak se rozhodli přijet k producentovi Connymu Plankovi bez důkladné přípravy a využít jeho slavné studio jako další nástroj. Midge Ure připomněl, co následovalo: tři měsíce na statku v německé krajině.
Billy Currie pojmenoval rozdíl oproti přípravám Vienna: tehdejší skladby si předem vyzkoušeli na pódiu, ty nové pro Rage in Eden vznikaly až během nahrávání. Pod všemi skladbami proto stojí stejná čtyři jména: Midge Ure, Billy Currie, Chris Cross a Warren Cann. Cann vzpomínal, že už po Ureho příchodu nebyly role mezi nimi pevně rozdělené: Ure mohl navrhnout úpravu bicích, on sám zase klávesový part.
Nejsilnější stopa takové práce zůstala přímo na albu. Warren Cann později popsal, jak při nahrávání „I Remember (Death in the Afternoon)“ zaslechli doprovodné hlasy puštěné pozpátku. Překopírovali je na nový vícestopý pás a kolem obráceného záznamu postavili titulní skladbu. V pořadí písní vinylové verze desky však „Rage in Eden“ přichází dřív: posluchač nejprve slyší refrén pozpátku, teprve potom jeho zdroj.
V úvodní „The Voice“ přitom žádné váhání nezaslechnete. Elektronický tep, Cannovy důrazné bicí a navrstvené vokály ženou Ureho zpěv dopředu. „We Stand Alone“ vytáhne kytaru do popředí a přidá přímočarý refrén. První dvě skladby znějí, jako by kapela přesně věděla, co dělá.
Třetí skladba v pořadí „Rage in Eden“ tuhle jistotu naruší. Tempo se zpomalí, zvuk ztemní a závěr se rozpadne do rádiového šumu. Z něj se vynoří syntetická basa „I Remember“; bicí čekají několik taktů, než skladbu znovu otevřou.
Svoboda také prodlužuje špatná rozhodnutí
U „Stranger Within“ se studiová volnost obrátí proti nim. Sedm a půl minuty se skladba drží téměř neměnného rytmického základu. Přibývající vrstvy zvyšují napětí až k vyhrocené codě; základní nápad však nerozvíjejí. Po většinu skladby jej pouze zesilují.
Podobně nevyrovnané jsou texty. Hlasy, zdi, moc, úzkost a selhávající paměť dávají albu společný slovník, nikoli souvislý příběh. V „The Thin Wall“ mají velká slova oporu v pevném rytmu, Currieho houslích a jasné stavbě. Jinde Ure zpívá slabší verše se stejnou naléhavostí jako povedené. Rozdíl tím nezakrývá, ale zvýrazňuje.
Rage in Eden proto není utajeným mistrovským dílem, které je po pětačtyřiceti letech třeba slavnostně rehabilitovat. Vienna má lepší jednotlivé písně a jasnější tah.
Proč je poslouchat po pětačtyřiceti letech
Při poslechu Rage in Eden musíte dodržet původní pořadí písní. Ne z úcty k formátu LP, ale proto, že některá z jeho nejsilnějších míst leží mezi skladbami. Obrácený refrén předchází vlastnímu zdroji. „Accent on Youth“ přejde do instrumentální „The Ascent“ bez pevné hranice. Závěrečná „Your Name (Has Slipped My Mind Again)“ stojí na opakovaném úderu, klavíru a hlasu, který se vytrácí stejně jako jméno z názvu.
„The Voice“ a „The Thin Wall“ kontext alba nepotřebují; obstojí i samostatně. Titulní skladba, „I Remember“, „The Ascent“ a „Your Name“ jsou naopak pevně svázané se svým místem na desce. Elektronický zvuk přitom snadno zakryje, kolik se toho na desce opravdu hraje. Vedle syntezátorů znějí Cannovy akustické bicí, Crossova basa, Ureho kytara, Currieho klavír a housle. Syntezátory společné hraní nenahrazují. Patří do něj. Chlad téhle desky nevznikl stisknutím tlačítka. Někdo jej musel zahrát.
Rage in Eden zastihlo Ultravox ve chvíli, kdy už měli rozpoznatelný zvuk, ale ještě z něj neudělali výrobní postup.
Nevyšlo všechno. Právě ty omyly ale ukazují, co si Ultravox tehdy dovolili.
Ultravox: Rage In Eden
Label: Chrysalis – CDL 1338
Format: Vinyl, LP, Album
Country: UK
Released: Sep 11, 1981
Genre: Electronic, Rock
Style: New Wave, Synth-pop
Tracklist
A1/ The Voice (6:01)
A2/ We Stand Alone (5:39)
A3/ Rage In Eden (4:12)
A4/ I Remember (Death In The Afternoon) (4:57)
B1/ The Thin Wall (5:41)
B2/ Stranger Within (7:28)
B3/ Accent On Youth (4.44)
B4/ The Ascent (2:19)
B5/ Your Name (Has Slipped My Mind Again) (4:32)
Written-By – B. Currie, C. Cross, M. Ure, W. Cann
Credits
Producer – Ultravox
Co-producer, Engineer – Conny Plank
Recorded At – Conny’s Studio
Mixed At – Conny’s Studio
Bass, Synthesizer, Vocals – Chris Cross
Drums, Electronic Drums [Electronic Percussion], Vocals – Warren Cann
Lead Vocals, Guitar, Synthesizer – Midge Ure
Synthesizer, Piano, Violin, Viola – Billy Currie
Management – Morrison O’Donnell Limited
Artwork [Based On Original Works] – Claus Hansmann, Hervé Morvan
Design [Sleeve Design] – Peter Saville
