Naposledy aktualizováno: 5.9.2026
Album z roku 1961, které se stalo přechodem spíš než jistotou
Archivní šum / zapomenuté ozvěny roku 1961
#MilesAndTrane100
Archivní šum není místo pro hotové soudy. Je to prostor, kde se znovu čtou texty psané bez jistoty, že jednou vznikne legenda. Coltrane Jazz vyšlo v roce 1961 právě do takového času. John Coltrane už byl slyšet všude. Přesto si nikdo ještě netroufal říct, kam přesně směřuje. Kritika naslouchala, zapisovala, váhala. A v těch váháních je dnes slyšet víc než v tehdejších verdiktech.
Brilantní – a přesto nehotový
Mait Edey v American Record Guide píše o Coltrane Jazz bez servítků. Označuje ho za nejvlivnějšího saxofonistu současnosti. V té samé větě dodává, že je zároveň brilantní i nedokonalý. Obdivuje Traneovu technickou přesnost, harmonickou odvahu, neomylný smysl pro tempo. A pak přichází „ale“. John Coltrane dokázal Edeyho ohromit technikou a harmonickou představivostí, méně už melodií, swingem a prací s tónem.
Důležitější než samotná kritika je tón. Edey přiznává, že Coltranea neměří běžnými měřítky. Neodsuzuje ho. Jen naznačuje, že se od něj už očekává něco mimořádného. Album, které by u jiného saxofonisty bylo vrcholem, čte jako mezistupeň. Nehotový tvar, který má teprve dozrát.
Proč je naživo dál než na desce
C. H. Garrigues v San Francisco Chronicle klade otázku, která se v archivních článcích vrací jako ozvěna: proč Coltrane, tak přesvědčivý na pódiu, nepůsobí na vlastních deskách vždy se stejnou přesvědčivostí? Odpověď nehledá v nedostatku talentu, ale v kontextu. V rytmice. V tom, s kým Coltrane hraje.
Většina nahrávek pro Coltrane Jazz vznikla s rytmickou sekcí spojenou s Milesem Davisem – skvělou, sehranou, ale postavenou pro jiného lídra. Jediná „Village Blues“ je natočená s Coltraneovou vlastní skupinou – Steve Davis (basa), Elvin Jones (bicí) a McCoy Tyner (piano) – podle Garriguesa náhle dýchá jinak. Svobodněji. Odvážněji. Recenze nekončí hodnocením, ale očekáváním další desky. Jako by kritik slyšel, že se něco blíží. Jen to ještě nemá jméno.
Proces místo verdiktu
A pak jsou tu liner notes Zity Carno. Bez hvězdiček. Bez srovnávání. Jen pozorování. Coltrane cvičící s magnetofonem. Zkoušející harmonické tóny. Přinášející domů sopránový saxofon – a znovu nespokojený s výsledkem. Na Coltrane Jazz nevidíme hotové dílo, ale způsob práce. Nekonečné hledání, které nelze uzavřít jednou deskou.
Carno nepíše o tom, zda je Coltrane Jazz lepší nebo horší než Giant Steps (spotify link). Představuje hudebníka, pro něhož je každá nahrávka jen dalším pokusem přiblížit se zvuku, který slyší v hlavě. Tohle je nejpřesnější dobový komentář ze všech.
Zapomenuté ozvěny
Když tyto tři novinářské názory čteme dnes, nevytvářejí jednotný obraz. Publicistům se Coltrane Jazz v roce 1961 nejeví jako klasika, ale jako přechod. Cítí kvalitu, ale ještě nevědí, kam povede. Vidí odvahu, slyší napětí, zaznamenávají pochybnosti.
Archivní šum právě v tomhle funguje nejlépe: neuzavírá, ale rekonstruuje okamžik, kdy se věci teprve lámou. Čteme s odstupem i respektem. Ne proto, abychom opravovali minulost, ale abychom si připomněli, jak zní doba, která ještě nezná konec příběhu.
Zapomenuté ozvěny z časopisů, katalogů a obalů. Ne jistota, ale pohyb.
Součást série #MilesAndTrane100 věnované stému výročí narození Milese Davise a Johna Coltranea. Ne jako katalog faktů, ale jako série návratů k hudbě, která se pořád ještě ptá.
| Archivní šum je rubrika postavená na komentované práci s dobovým tiskem, katalogy a materiály. Tento článek je interpretací dobových recenzí LP Coltrane Jazz. Citace jsou užity dle § 31 autorského zákona č. 121/2000 Sb. pro účely kritiky a odborného komentáře. |
John Coltrane: Coltrane Jazz
Label: Atlantic – 1354
Format: Vinyl, LP, Album, Mono
Country: US
Released: 1961
Genre: Jazz
Style: Post Bop
Tracklist
A1 Little Old Lady (4:25)
(Written-By – Hoagy Carmichael, Stanley Adams)
A2 Village Blues (5:21)
(Written-By – John Coltrane)
A3 My Shining Hour (4:50)
(Written-By – Johnny Mercer & Harold Arlen)
A4 Fifth House (4:38)
(Written-By – John Coltrane)
B1 Harmonique (4:10)
(Written-By – John Coltrane)
B2 Like Sonny (5:51)
(Written-By – John Coltrane)
B3 I’ll Wait And Pray (3:32)
(Written-By – George Treadwell, Jerry Valentine)
B4 Some Other Blues (5:33)
(Written-By – John Coltrane)
Credits
Bass – Paul Chambers (tracks: A1, A3 to B4), Steve Davis (tracks: A2)
Drums – Elvin Jones (tracks: A2), Jimmy Cobb (tracks: A1, A3 to B4)
Piano – McCoy Tyner (tracks: A2), Wynton Kelly (tracks: A1, A3 to B4)
Soprano Saxophone – John Coltrane (tracks: A2)
Tenor Saxophone – John Coltrane
Supervised By – Nesuhi Ertegun
Recorded By – Phil Iehle, Tom Dowd
Design [Cover] – Loring Eutemey
Liner Notes – Zita Carno
Photography By [Cover] – Lee Friedlander
Notes
Tracks A1, B3 recorded on November 24, 1959.
Tracks A3 to B2, B4 recorded on December 2, 1959.
Track A2 recorded October 21, 1960.
