Naposledy aktualizováno: 14.9.2021
Vyhledávaná hráčka na bicí Terri Lyne Carrington (4. 8. 1965), skladatelka, úspěšná producentka, kapelnice, žačka – a po návratu do „The Olde Towne“ rovněž profesorka – tamní prestižní hudební školy Berklee College of Music, se narodila do rodiny s muzikantskými kořeny a rozsáhlými styky v hudební branži.
Narodila se v domě, který byl neuralgickým bodem bostonské jazzové komunity
Terri Lyne Carrington se narodila v massachussetském Medfordu. Rodinný dům Carringtonových byl znám jako shromaždiště a neuralgický bod bostonské jazzové komunity a projíždějících muzikantů.
Terriin dědeček Matt Carrington hrával profesionálně na bicí mj. u pianisty Fatse Wallera nebo swingového tenorsaxofonisty Chu Berryho. Bohužel umírá půl roku před narozením vnučky na rozsáhlý srdeční infarkt po vystoupení se saxofonistou Gene Ammonsem.
Maminka Judith byla klasicky vzdělaná pianistka a otec Sonny (Solomon Matthew Carrington III) doprovázel jako saxofonista různé zpěváky a sólisty (např. Jamese Browna), kteří si najímali bostonské profesionální muzikanty při vystoupeních v místních klubech.
Rychlý přechod k bicí soupravě
První muzikantské krůčky udělala v pěti letech se saxofonem. V sedmi letech ji vypadali mléčné zuby a s hraním na dechové nástroje byl konec. Otec ji nejdříve věnoval dědečkovy paličky. Později pro ni sestavil i uschovanou dědovu bicí soupravu. Jejím prvním učitelem byl Alan Dawson, který stál za přípravou fusion bubeníka Tonyho Williamse, známého např. ze spolupráce s Miles Davisem.
V deseti již doprovází trumpetistu Clarka Terryho při vystoupení na jazzovém festivalu Wichita Jazz. Jako historicky nejmladšímu hudebníkovi jí je v jedenácti letech udělené školné na Berklee College of Music a ještě ten samý rok si zahraje s trumpetovou legendou Dizzy Gillespiem a bubenickou extratřídou Buddy Richem.
Na Berklee studuje rok a půl a v osmnácti letech přeruší studium. Po přestěhování do New Yorku dochází na lekce k Jacku DeJohnettovi.
Současně se zapojuje do newyorského hudebního klubového dění. Stylově se postupně proměnila ze striktně jazzové bubenice v multižánrovou hráčku, sice vycházející z jazzových a rhythm’n’bluesových základů, ale s modernějšími prvky funkové, soulové a world music hudby.
O svých newyorských začátcích a vývoji řekla: „Začínala jsem u Wayne Shortera. Ten hrál především fusion. Dalším v řadě byl David Sanborn. Pro mě to znamenalo hrát instrumentální rhythm’n’blues. Stále více jsem tíhla k současné pop hudbě a stále více jsem toužila skládat a hrát vlastní hudbu.“
Příběh opravdového života
K vydání prvního sólového alba Real Life Story (1989, Verve Forecast) se dostane po několikaletém usilovném klubovém a festivalovém hraní s opravdu pestrou hudební společností, namátkou Lester Bowie, Woody Shaw, John Abercrombie, Stan Getz, John Faddis, James Moody nebo Pharaoh Sanders.
Nahrávky na debutu potvrdily její statut jako vynikající hráčky na bicí, ale i talentované aranžérky a skladatelky. Většinu materiálu tvoří příjemný mix fusion, jazzu a popu. Terri Lyne navíc v několika skladbách zpívá a ke spolupráci si přizvala řadu zajímavých hostů – Wayne Shortera, Johna Scofielda, Carlose Santanu, Patrice Rushen, Grover Washingtona Jr., Hirama Bullocka, Grega Osbyho a Geralda Albrighta. Album bylo nominováno na cenu Grammy.
PolyGram přichází s nabídkou na další album. Představy obou stran byly naprosto rozdílné a nahrávka nebyla nikdy vydána. Po letech celou situaci popsala slovy: „Chtěli po mně rhythm’n’bluesové album. Já jej samozřejmě umím hrát, ale nejsem zpěvačkou pro takový styl. Nahráli jsme materiál, který odpovídal naším představám. Jejich zájem okamžitě ochladl. Nevěděli si s tím rady.“
Terri Lyne se vrací zpátky za bicí soupravu. Odjede turné se zpěvákem Al Jarreauem, později také s dcerou Donnyho Hathawaye Lalah Hathaway.
Hraje v kapele vystupující ve dvou televizních talk show. Nejdříve v The Arsenio Hall Show a později ve VIBE, produkované Quincym Jonesem. Ve studiu pracuje na nahrávkách pianisty David Benoita a dvou albových kolekcích saxofonisty Gary Thomase.
V roce 1998 si ji přizve ke spolupráci Herbie Hancock jako bubenici a asistentku produkce. V té době připravuje pro label Verve monotématický projekt Gershwin’s World, na kterém písně bratrů Gershwinových zpívají Joni Mitchell a Stevie Wonder.
Konečně čas na vlastní sólové nahrávky
K vlastním sólovým záměrům se Carrington vrátí v průběhu první dekády 21. století. Postupně vychází tři tituly. Nejdříve Jazz Is a Spirit (ACT, 2002), na němž hostují Herbie Hancock, Gary Thomas, Wallace Roney, Terence Blanchard, Kevin Eubanks a Bob Hurst.
Na Structure (ACT, 2004) se k doprovodné skupině připojili Adam Rogers, Jimmy Haslip a Greg Osby.
Po pětileté přestávce se vrací s More to Say (Real Life Story: NextGen.) (E1 Entertainment, 2009). Ve studiu se sešla opravdu zajímavá sestava hvězd současné hudby. Posuďte sami – George Duke, Everette Harp, Kirk Whalum, Jimmy Haslip, Greg Phillinganes, Gregoire Maret, Christian McBride, Danilo Pérez, Patrice Rushen, Robert Irving III (ten navíc plnil roli co-producenta), Chuck Loeb, Dwight Sills a legendární zpěváci Les McCann a Nancy Wilson.
V roce 2011 připraví ve spolupráci s generačně spřízněnou klávesistkou Geri Allen a o hudební generaci mladší basistkou/zpěvačkou Esperanzou Spalding zlomový projekt.
Mosaic Project
Na CD Mosaic Project (2011, Concord Jazz) přizvou výhradně ženské zpěvačky (Dianne Reeves, Cassandra Wilson, Gretchen Parlato, Nona Hendryx, Dee Dee Bridgewater, Carmen Lundy) a instrumentalistky (trumpetistka Ingrid Jensen, saxofonistka Tineke Postma, klarinetistka Anat Cohen, kytaristka Linda Taylor, perkusionistka Sheila E., Helen Sung a Patrice Rushen na klávesy). Nahrávka zaujme a je oceněna cenou Grammy.
Úspěch zopakuje i s CD z roku Money Jungle: Provocative in Blue (2013, GrooveJazzMedia) , za které rovněž získala cenu Grammy a stala se tak první ženou, která kdy zvítězila v kategorii Nejlepší jazzové instrumentální album.
Carrington, společně s basistou Christianem McBridem, pianistou Geraldem Claytonem a s hostujícími Clarkem Terrym, Lizz Wright, Herbie Hancockem a několika dalšími hudebníky, přepracovala skladby vydané původně na albu Money Jungle, na němž hráli Duke Ellington, Charlie Mingus a Max Roach.
Pocta jejím hudebním vzorům
O dva roky později vychází kompilace The Act Years (2015, ACT) a především další sólová kolekce The Mosaic Project: Love And Soul (2015, Concord).
Připravila ji jako poctu svým hudebním vzorům, mezi něž řadí Nicka Ashforda, George Dukea, Duke Ellingtona, Franka Sinatru, Luthera Vandrosse a Billa Witherse.
Na CD disku opět spolupracují výhradně zpěvačky – Oleta Adams, Natalie Cole, Paula Cole, Lalah Hathaway, Chaka Khan, Chanté Moore, Valerie Simpson, Nancy Wilson, Jaguar Wright a Lizz Wright, také saxofonistka Tia Fuller, trumpetistka Ingrid Jensen, basistky Meshell Ndegoecello a Linda Oh nebo klávesistky Geri Allen, Patrice Rushen a Rachel Z.
Právě Geri Allen se s uznáním vyslovila k práci, kterou v průběhu hudební kariéry Terri Lyne odvedla: „Má neuvěřitelnou schopnost dávat lidi dohromady. Je to vizionářka, se schopností lidi úspěšně koordinovat a umí řadu věcí naplánovat a zajistit.“
Její nejnovější album Waiting Game u Motéma Records se současným kapelním projektem Social Science bylo nominováno na cenu Grammy za rok 2021. Časopisy Rolling Stone, Downbeat, Boston Globe a Popmatters jej vyhlásily za jedno z nejlepších jazzových alb roku.
Ukázky:
Message True – https://youtu.be/BxeCcwMvPKc
More to Say (feat George Duke & Dwight Sills)
– https://youtu.be/sXPYBRqz9yA
Terri Lyne Carrington „The Mosaic Project“
feturing Dianne Reeves – Jazz San Javier 2012
https://youtu.be/t9Sf4t3gwSY
Terri Lyne Carrington (featuring Clark Terry)
Fleurette Africain – https://youtu.be/hdGsrBEhBzs
Geri Allen, Esperanza Spalding, Terri Lyne Carrington
Jazz in Marciac: Unconditional Love
– https://youtu.be/XHs-pNjC4eo
