Naposledy aktualizováno: 18.2.2018
Probírat se hudební kariérou jednoho z nejlepších světových jazzových aranžérů, producentů, skladatelů a tvůrců filmové a televizní hudby Quincy Jonese (14. 3. 1933) je jako byste pročítali rozsáhlou encyklopedii jazzu a moderní hudby 20. století.
Horlivý mladíček ze Seattlu
Quincy Jones spolupracoval prakticky se všemi, kteří v uplynulých více jak šedesáti letech něco v hudební branži znamenali.
Jeho matka Sarah Frances trpěla schizofrenií a již v jeho sedmi letech musela být hospitalizována. Otec Quincy Delight se živil jako poloprofesionální hráč baseballu a šikovný tesař.
Na trubku začal hrát již na chicagské základní škole Raymond Elementary. Později jeden rok studoval na slavné hudební škole Berklee College of Music.
V deseti letech se s rodinou přesouvá do Seattlu na západním pobřeží Spojených států. Na nové střední škole se seznámí se zpěvačkou Ernestine Anderson, která se s rodinou přistěhovala z Texasu.
Později se oba setkávají s dalším černošským talentovaným muzikantem Rayem Charlesem. Ray napíše několik písní pro tehdejší Jonesovu vokální skupinu a Quincymu pomůže s jejich zaranžováním. Ti dva pak budou spolupracovat více jak půl století.
Vyhledávaný aranžér
V roce 1951 vyráží teprve osmnáctiletý Quincy na evropské turné s Lionelem Hamptonem, Cliffordem Brownem, Artem Farmerem, Gigi Grycem a Alanem Dawsonem. Po dvou letech u Hamptona přijímá nabídku na místo aranžéra u big bandů Counta Basieho a Tommyho Dorseye.
Dalším, kdo mu nabídne spolupráci na pozici trumpetisty, je Dizzy Gillespie. Quincy s ním odehraje v roce 1956 úspěšné turné.
Ten samý rok podepisuje nahrávací smlouvu coby sólista u ABC Records. Zároveň nahraje s Dinah Washington její album The Swingin’ Miss’ D.
Následující rok neodolá vábení z Paříže, kde mu nabízí práci aranžéra label Disques Barclay. V průběhu evropského pobytu se Quincy dostává do finančních problémů a vrací se zpátky do USA.
Po návratu pracuje pro Franka Sinatru, Billyho Eckstinea, Brooka Bentona, Johnnyho Mathise a starého známého ze Seattlu Ray Charlese. Zaranžuje a napíše skladby pro Basieho alba Basie, One More Time (1958) a Ol‘ Groovemaker…Basie‘ (1963).
Sólová kariéra a nabídka výkonné pozice v managementu mercury records
První velký Quincyho hit přichází v roce 1962. Jmenuje se Soul Bossa Nova a vychází na albu Big Band Bossa Nova (1962, Mercury).
O dva roky později, jako první Afroameričan, dostává nabídku na místo vice-prezidenta velké hudební společnosti Mercury Records a vyprodukuje několik hitů, včetně It’s My Party, pro jím objeveného zpěváka Lesley Gorea.
Koncem šedesátých let se Quincy věnuje převážně producentské práci pro filmové a televizní produkce. Na aranžování a skládání mu bohužel nezbývá mnoho času.
V sedmdesátých letech se vrací ke komponování. Své věci nahrává s různými příležitostně sestavenými studiovými orchestry.
V té době podepisuje kontrakt s A&M Records. Partnerství vydrží dlouhých dvanáct let (1971 až 1983) a u A&M vychází několik zajímavých Jonesových LP desek – Smackwater Jack (1971), Body Heat (1974), I Heard That (1976) a především vynikající The Dude (1981).
Vstup na broadway a rozjezd značky qwest
Quincy byl úspěšný i na Broadwayi, kde v roce 1978 uvedl muzikál The Wiz. V té době vydává komplet Sounds And Stuff Like That, na němž přizve ke spolupráci několik jazzových a soulových pěveckých hvězd. Titulní píseň nazpívá Chaka Khan a Jones má další velký hit. Stejný koncept zopakuje i na několika dalších nahrávkách.
Konec sedmdesátých a začátek osmdesátých let je jedním z jeho nejlepších období. Produkuje úspěšná alba Arethy Franklin, Michaela Jacksona, George Bensona a mnoha dalších. Současně s tím rozjíždí vlastní hudební label Qwest, pro který podepisuje Deco, Jamese Ingrama a Patti Austin.
Na závratný úspěch Jacksonových alb Off The Wall a Thriller naváže Quincym produkovaná píseň We Are The World z roku 1985.
O čtyři roky později vychází další zajímavé sólové CD Back On The Block, na kterém spolupracuje s Take 6 nebo Barry Whitem.
Čas na ocenění odvedené práce
V deváté dekádě 20. století přichází čas na různá ocenění Quincyho zásluh a práce. Nejdříve spatří světlo světa filmový dokument Listen Up, The Lives Of Quincy Jones z roku 1990, na který naváží o pět let později udělení ocenění Jean Hersholt Humanitarian Award a album s nově nahranými skladbami z rozsáhlé Jonesovy diskografie Qs Jook Joint. V roce 2001 vychází Quincyho biografie Q: The Autobiography of Quincy Jones.
O jeho otevřenosti směrem k médiím nemůže být pochyb. V rozhovoru pro server Vulture mj. padla tato Quincyho slova na adresu The Beatles (převzato z respekt.cz, autor Pavel Turek 10.2.2018): „Byli to nejhorší muzikanti na světě. Byli to nehrající bastardi. Paul byl nejhorší basák, jakého jsem kdy slyšel. A Ringo? O něm mi ani nemluv. Pamatuju si, jak jsme jednou byli ve studiu s Georgem Martinem a Ringem a on se tam tři hodiny trápil se čtyřmi takty, které chtěl ve skladbě vylepšit. Nemohl to dát. Tak jsme mu řekli: Kámo, jdi si dát pivko, relax a za hodinu a půl se vrať. Odešel a my jsme zavolali Ronnie Verrellovi, jazzovému bubeníkovi. Ronnie přišel a za patnáct minut to měl. Ringo se pak vrátil a povídá: Georgi, mohl bys mi to pustit, ještě jednou? George to udělal a Ringo říká: To nezní tak špatně. A já na to: Jasně, vole, protože to nejsi ty.“
V podobném duchu se v tom samém interview vyjádřil i o Michaelovi Jacksonovi: „Nerad to říkám, ale Michael hodně vykrádal. Vykradl hodně písní. State of Independence od Donny Summer a Billie Jean. Noty nelžou. Když na to přišlo byl jako Machiavelli. Byla za tím chamtivost, chlape. Chamtivost. Část Don’t Stop ‚Til You Get Enough napsal Grag Philinganes. Michael mu měl dát 10 procent ze skladby. Neudělal to.“
Nesporný hudební přínos Quincy Jonese byl mnohokrát individuálně ohodnocen nejrůznějšími cenami a oceněními. Vzhledem k jejich množství přikládám odkaz na přehled na Wikipedii.
Ukázky:
Soul Bossa Nova – https://youtu.be/T5ALPzS0QfQ
If I Ever Lose This Heaven – https://youtu.be/KOpD4gzjTbg
There’s A Train Leavin‘ – https://youtu.be/MWmYG82-E1I
Ai No Corrida – https://youtu.be/fXmmWBzS-_o
Sounds And Stuff Like That – https://youtu.be/1SWg0BZkQps
The Secret Garden – https://youtu.be/3MXapKZ06v4
