Charles Mingus, mistr člověčích vášní

Naposledy aktualizováno: 8.4.2018

Charles Mingus
Charles Mingus

V jazzovém kontrabasistovi Charliem Mingusovi (22. 4. 1922 – 5. 1. 1979, narozen jako Charles Mingus Jr.) se ukrývala hudební genialita. Zároveň to byl nesmírně komplikovaný člověk a samozřejmě veliký bouřlivák.  Mnozí mu proto „přišili“ přezdívku Rozhněvaný Jazzman.

Moje skladby jsou výsledkem daru, který mi dal Bůh

Charles Mingus je jedním z největších amerických hudebních skladatelů 20. století a to přes to, že ho většina hudební veřejnosti zná pouze coby hráče na kontrabas, kapelníka a příležitostného hráče na piano.

Jeho skladby jsou dnes chápány jako zcela nadčasová záležitost. Často opouští jazzový formát a blíží se současné „vážné/klasické“ hudbě. Sám o sobě tvrdil: „To, co jsem dokázal zahrát na kontrabas, bylo výsledkem píle, každodenní práce a cvičení. Moje skladby jsou výsledkem daru, který mi dal Bůh.“

Dětství prožije v nechvalně proslulém černošském ghettu Watts u Los Angeles. Od začátku ho silně hudebně poznamená účast na církevních setkáních, kam jej pravidelně vodila matka a poslech rozhlasových přenosů koncertů big bandu Dukea Ellingtona. Začínal hrát na trombon, později zkusil violoncello a nakonec skončil u kontrabasu.

Součást bebopového vzepětí

Hudební kariéru zahájil ve čtyřicátých letech 20. století coby spoluhráč např. Louise Armstronga nebo Lionela Hamptona. V letech 1949 – 1951 hrál společně s kytaristou Talem Farlowem v triu vibrafonisty Reda Norva.

V padesátých letech se stěhuje do New Yorku, kde nahrával a koncertoval s Charliem Parkerem, Milesem Davisem, Budem Powellem a Artem Tatumem. Na chviličku se mihl v kapele milovaného Ellingtona. Vévoda ho ale z nekompromisně vyhodí kvůli potyčce se spoluhráčem. V té samé době dostává přezdívku Baron. Přeci jenom, šlechtické tituly byly v módě – hraběcí nebo vévodský používali jiní skvělí hudebníci.

Poměrně záhy se osamostatnil a postavil si vlastní kapelu. Zároveň s tím si také vybudoval i nezávislé nakladatelství a vydavatelství Debut Records. Pro realizaci vlastních hudebních představ zakládá volné muzikantské a skladatelské sdružení Jazz Composer’s Workshop.

Jak muzikanty dohnat k jedinečným výkonům

Tehdy se začne rozvíjet jedinečný Charlieho skladatelský přístup. Byl bytostně přesvědčený, že než mistrovské zvládnutí nástroje, je mnohem důležitější, aby byl muzikant schopen tvůrčího přístupu. „Jednoduché věci dokáže zkomplikovat každý. Kreativita promění komplikované v jednoduché,“ prohlásil.

Kompozice jsou kolektivně dopracovávány až v rámci zkoušek a koncertních vystoupení. Muzikanti jsou často – za Mingusova hlasitého povzbuzování – hnáni do improvizací a donuceni k jedinečným instrumentálním výkonům.

Charkes Mingus: Mingus Plays Piano Spontaneous Compositions And Improvisations (1964, Impulse!)
Charkes Mingus: Mingus Plays Piano Spontaneous Compositions And Improvisations (1964, Impulse!)

V době smluvního vztahu s významným jazzovým labelem Impulse! Records připraví sólovou klavírní LP desku Mingus Plays Piano (Spontaneous Compositions And Improvisations). O rok dříve vydává u stejného vydavatelství možná jeho životní dílo The Black Saint And The Sinner Lady.

Hudebně dosahuje vrcholu v první polovině šedesátých let. Tehdy je jeho nejbližším spolupracovníkem fenomenální saxofonista Eric Dolphy.

Dolphy bohužel umírá v roce 1964. Mingus se po zbytek šesté dekády víceméně odmlčel. Umělecky se vrátil na začátku sedmdesátých let, byť již nenahrával s takovou intenzitou.

newportský rebel

V roce 1960 přišli společně s bubeníkem Maxem Roachem s nápadem na uspořádání alternativního Newport Jazz Festivalu na protest proti konzervativní a stále více komerční politice newportských organizátorů.

Podpořili je mj. trumpetisté Roy EldridgeKenny Dorham, tenorsaxofonista Walter Benton, pianista Tommy Flanagan, bubeník Jo Jones nebo zpěvačka Abbey Lincoln.

Záznam jejich koncertní sešlosti vyšel v listopadu 1960 na albu Newport RebelsCandid Records díky péči jejich tehdejšího producenta a uměleckého šéfa Nata Hentoffa. Škoda, že Mingusovo duchovní děcko mělo jen jepičí život. Šlo u hudebně nesmírně hodnotnou akci.

Jazzová škola v Harlemu

Koncem šedesátých let se pokusil otevřít jazzovou školu v Harlemu. Chtěl, aby talentovaní černošští muzikanti měli svoji vlastní hudební instituci, kterou by si mohli sami spravovat a řídit. Radní newyorské městské části mu pár týdnech ukončili pronájem.

Záminkou nebylo, že by Charlie porušil podmínky nájemní smlouvy, ale to, že by pozitivní ohlasy a pověst školy mohly narušit léty vytvářené podvědomí o mladých Afroameričanech coby potencionálních kriminálnících.

Při násilném vystěhování policisté zabavili Mingusovy osobní věci a zatkli ho. Ještě na zadním sedadle policejního vozu, který ho odvážel, volal, že na ulici leží notové papíry s jeho skladbami a prosil příslušníky, aby je nenechali odnést větrem. Od té doby se o založení žádné takové školy město New York nepokusilo. Černá hudba se tak vyučuje výhradně v institucích spravovaných bílou většinou.

Mingusův odkaz

Mingus za svoji relativně krátkou životní dráhu, zemřel v padesáti šesti letech na ALS (amyotrofická laterální skleróza), natočil okolo stovky alb a složil více jak tři sta skladeb.

Mezi nejdůležitější Mingusovy nahrávky patří alba Pithecanthropus Erectus, The Clown, Tijuana Moods, Mingus Dynasty, Mingus Ah Um, Cumbia and Jazz Fusion nebo Let My Children Hear.

Jedním z mnoha paradoxů Mingusova života je i skutečnost, že na cenu Grammy byl nominován nikoliv jako hudebník nebo skladatel, ale coby autor textu s názvem „What Is a Jazz Composer“, který se objevil na zadní straně obalu alba “Let My Children Hear Music” vydaného v roce 1971.

Já jsme tři

Charles Mingus sám sebe popsal takto:

Ve skutečnosti já jsme tři. Jeden, který stojí v popředí a lidé ho znají jako emocionálně chladného a nezúčastněného, sledujícího a čekajícího, co mu přikáží udělat ti druzí dva, kteří ve mně přebývají.

Ten druhý je jako vystrašené zvíře, které napadá lidi okolo sebe. Dělá to ze strachu z toho, aby nebyl sám napaden.

A potom je zde ten třetí… milující a křehká osoba, která dovolí lidem nahlédnout do nejhlubších zákoutí svého vnitřního světa. To je ona osoba, která je později lidmi zrazována a zneužívána pro svoji dobrosrdečnost. To on podepisuje smlouvy, aniž by si je předtím přečetl. Zúčastňuje se nahrávacích frekvencí a koncertů, za které nedostane později zaplaceno nebo dostane jen symbolickou odměnu. A když si uvědomí, co se mu stalo a jak byl naivní, začne zuřit, ničit a „pálit“ za sebou veškeré vztahy se svým okolím a spolupracovníky.

Který z nich je ten pravý a skutečný Charlie Mingus?

Jsou to všichni tři!

Ne nadarmo se jedno jeho album a oficiální webové stránky jmenují MingusMingusMingus.

P.S.

Mingusův popel vysypala manželka do indické posvátné řeky Gangha. Říká se, že v den, kdy zemřel, najelo v Mexiku na břeh stádo velryb a spáchaly sebevraždu…

Autor

mingus

Nalezli jste v článku chybu? Nebo máte zajímavou informaci, která v článku chybí? Napište mi přes kontaktní formulář. Děkuji.

Napsat komentář

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..