Naposledy aktualizováno: 30.12.2016
Milník, který vznikal po singlech
Born Under A Bad Sign dnes patří k bluesovému kánonu. Ve Stax ale nevznikalo jako předem promyšlený monument: rodilo se déle než rok po singlech a v několika nahrávacích dnech. Právě tahle historie pomáhá slyšet nejen sílu alba, ale i místa, která mě na něm po letech pořád nepřesvědčují.
Milník elektrického blues
Mnozí příznivci elektrického blues budou přísahat na Born Under A Bad Sign Alberta Kinga jako na jedno z nejlepších bluesových alb všech dob. Časem se z něj stal téměř povinný exponát: titulní píseň je standard, „Crosscut Saw“ a „The Hunter“ dávno žijí vlastním životem a od roku 2020 je album součástí amerického National Recording Registry. Na modly by se prý nemělo sahat, ale trocha kritického pohledu nemůže uškodit. Zvlášť když samotná historie desky ukazuje něco méně uhlazeného než její pozdější pověst.
Nejdřív singly, album až potom
Když Albert King přišel ke Stax Records, nebyl žádným začátečníkem čekajícím, až mu Memphis vysvětlí blues. Nahrával už od padesátých let a za sebou měl Bobbin i první větší úspěch s „Don’t Throw Your Love On Me So Strong“. Ke Stax se dostal přes Ala Bella, který ho znal z vystupování v Arkansasu. Důležitou roli ale sehrála také Estelle Axton. Do jejího obchodu s deskami u nahrávacího studia se dostalo nevyžádané demo Sandyho Jonese s „Laundromat Blues“ a právě v té písni Axton slyšela materiál pro Kinga. V březnu 1966 se z ní stal jeho první staxovský singl.
Tím ale nezačalo natáčení Born Under A Bad Sign v běžném slova smyslu. Začala série návratů do studia. Nejdřív „Laundromat Blues“, v srpnu „Oh, Pretty Woman“, v listopadu „Crosscut Saw“ s „Down Don’t Bother Me“, v květnu 1967 titulní skladba a „Personal Manager“. A pak 9. června přišel poslední velký blok: během jediné session vzniklo dalších pět skladeb výsledného LP – „Kansas City“, „The Very Thought Of You“, „The Hunter“, „I Almost Lost My Mind“ a „As The Years Go Passing By“.
Stax tak tehdy běžně pracoval. Nejdřív singl, album až ve chvíli, kdy bylo z čeho vybírat a co doplnit. Born Under A Bad Sign proto není záznamem jedné kapely zavřené několik dní ve studiu s hotovou představou o výsledku. Je to deska, na níž lze sledovat, jak Stax postupně hledal způsob, jak kolem Alberta Kinga postavit vlastní rytmiku, autory a způsob práce.
King sám přitom nepotřeboval předělat. Potřeboval kapelu, která jeho zvláštní frázování unese. Steve Cropper na tyto sessions později vzpomínal s docela prostým vysvětlením: nepřemýšleli tehdy o blues jako o posvátném žánru, nýbrž o hudbě, na kterou se dá tančit. Booker T. Jones, Donald „Duck“ Dunn a Al Jackson Jr. tvoří pevné jádro; Cropper a dechy se přidávají podle konkrétní session. Výsledkem není bluesový doprovod podle učebnice, ale rytmický základ, nad nímž si King může dál dělat svoje.
Když se spodek začne hýbat
Dobře je to slyšet v „Crosscut Saw“. Píseň byla starší než Kingova verze; nahrával ji už Tommy McClennan v roce 1941 a další podoby kolovaly ještě před Staxem. Al Jackson Jr. pod ní ale rozehrál nezvyklý, téměř karibsky zabarvený rytmus. Kingova kytara díky tomu nemusí celou skladbu táhnout. Může sekat krátké odpovědi, natahovat tóny a nechávat mezi frázemi místo. Najednou není nejzajímavější jen to, co King hraje, ale také způsob, jakým se pod ním skladba vyhýbá očekávanému bluesovému rytmu.
„Oh, Pretty Woman“ funguje jinak. Steve Cropper drží rytmickou kytaru pevně a King díky tomu nemusí vyplňovat prostor. Jeho kytara může přicházet v krátkých výpadech a zase mizet. Jedna skladba tedy předvádí, co s Kingovým blues udělal Jacksonův rytmus; druhá, kolik volnosti mu dokázala vytvořit Cropperova podpůrná hra.
Cropper později vzpomínal také na Carla Wellse, který mu nosil do studia vlastní texty. Jednou přinesl „The Hunter“; muzikanti rozjeli groove a skladbu dodělali na místě. Žádná dlouhá příprava ani manifest o budoucnosti blues. Pár lidí v jedné místnosti, text na stole a otázka, zda se z něj dá udělat nahrávka.
Špatné znamení přes noc
Ani titulní skladba nepřišla jako předem připravený ústřední bod budoucí desky. William Bell později vzpomínal, že už měl basovou linku, sloku a refrén a během Kingovy nahrávací frekvence mu rozpracovanou píseň zazpíval; s Bookerem T. Jonesem ji pak přes noc dokončili. Jones si dělbu práce pamatoval jinak: Bellovi připisoval slova, sobě hudbu a riff. Po půlstoletí nemá smysl jejich vzpomínky rozsuzovat. Jisté je podstatnější: skladbu společně dokončili těsně před Kingovým natáčením.
Právě při posledních sessions se z jednotlivých singlů, béček, coverů a nových písní začíná rýsovat LP v podobě, jakou známe dnes. A tady přestává být Born Under A Bad Sign tak jednolité, jak naznačuje jeho pověst.
„Kansas City“ mi na desce pořád připadá spíš jako repertoárová povinnost než skladba, kterou si tenhle celek opravdu vyžádal. Ještě nápadnější jsou dvě balady. „I Almost Lost My Mind“ s uhlazenějším doprovodem a flétnou zní skoro jako návštěva z jiné desky; „The Very Thought Of You“ podobný dojem úplně nerozbíjí. Vedle „Crosscut Saw“ nebo „The Hunter“ je jejich odlišnost slyšet bez dalších detailů. Výsledné LP prostě nevzniklo z jedné dramaturgické představy. Bylo sestaveno z materiálu různého původu, stáří i účelu.
Milník bez povinné úcty
Po letech, a s odstupem, je potřeba přesněji pojmenovat, proti čemu mám námitky. Problém není v tom, že by Albert King na desce hrál špatně nebo že by Stax jeho blues pokazil soulem. V nejlepších chvílích našli memphiští muzikanti způsob, jak jeho hru podpořit, aniž ji srovnali do řady. „Crosscut Saw“, „Oh, Pretty Woman“ nebo „The Hunter“ mají pořád tah, kvůli němuž se k nim vracíme.
Celé album tuto soustředěnost neudrží. A není důvod dělat, že ano, pouze proto, že mezitím získalo status jednoho ze základních kamenů elektrického blues.
Možná právě proto má smysl občas titulní píseň přeskočit. V závěru druhé strany čeká „As The Years Go Passing By“, nahrávka, která nikdy nezískala takovou pověst jako „Crosscut Saw“ nebo „The Hunter“. King v ní nic nemusí dokazovat. Zpívá bez spěchu, kytaru pouští do vět až ve chvíli, kdy je potřebuje, a kapela mu nechává místo. Považuji ji za jednu z neprávem přehlížených skladeb alba.
Born Under A Bad Sign tedy zůstává deskou, kterou má cenu mít ve sbírce. Stax kolem Kinga postupně našel způsob, jak jeho hru produkčně podpořit, aniž ji srovnal do řady. Ne pokaždé to vyšlo stejně dobře. Když ano, vznikly nahrávky, kvůli nimž se té desky dodnes tak těžko zbavuje slova „milník“.
Albert King: Born Under A Bad Sign
Label: Stax – 723
Format: Vinyl, LP, Mono, Album
Country: US
Released: 1967
Genre: Blues
Style: Electric Blues, Rhythm & Blues
Tracklist:
A1 / Born Under A Bad Sign (Booker T. Jones, William Bell) (2:45)
A2 / Crosscut Saw (R.G. Ford) (2:31)
A3 / Kansas City (Jerry Leiber & Mike Stoller) (2:29)
A4 / Oh, Pretty Woman (A.C. Williams) (2:45)
A5 / Down Don’t Bother Me (Albert King) (2:13)
A6 / The Hunter (Al Jackson Jr., Booker T. Jones, C. Wells, Donald Dunn, Steve Cropper) (2:43)
B1 / I Almost Lost My Mind (Ivory Joe Hunter) (3:25)
B2 / Personal Manager (Albert King, David Porter) (4:28)
B3 / Laundromat Blues (Sandy Jones) (3:19)
B4 / As The Years Go By (Deadric Malone) (3:43)
B5 / The Very Thought Of You (Ray Noble) (3:45)
Credits:
Albert King – lead guitar and vocals
Steve Cropper – rhythm guitar
Booker T. Jones – organ, piano
Isaac Hayes – piano
Donald „Duck“ Dunn – bass guitar
Al Jackson, Jr. – drums
Wayne Jackson – trumpet
Andrew Love – tenor saxophone
Joe Arnold – baritone saxophone, flute
