Naposledy aktualizováno: 15.5.2024
Noticaribe / Wikimedia, Creative Commons Attribution 2.0)
Legendární altsaxofonista a šestinásobný držitel ceny Grammy David Sanborn (30. 7. 1945 – 12. 5. 2024, narozen jako David William Sanborn) měl dar hrát s nevšedním citem pro výraz. Navíc se vždy snažil o bluesový tón, který rouboval na jazz, instrumentální pop a rhythm’n’blues. Blues pro něj ale vždy představovalo bezpečné zázemí, a to v době kdy to nebylo u bělošského muzikanta zcela běžné.
napříč hudebními žánry se pohyboval s lehkostí
Saxofonista David Sanborn byl výjimečný především svým nasazením a lehkostí, s jakou se pohyboval napříč hudebními žánry. Tento svůj dar, společně s vytříbeným stylem a neutuchající energii, postupně kultivoval díky inspiraci bluesovými a rhythm’n’bluesovými velikány a kapelami s nimiž se potkal v St. Louis a později v Chicagu.
Středobodem tamního muzikantského světa totiž jsou jazzové srdce a bluesová duše. Možná mnohé překvapí vzpomínka Sanbornova přítele Randyho Breckera, jemuž se David během turné se Steviem Wonderem svěřil a popsal svůj muzikantský přístup: „Snažím se na altku dělat to, co Stevie na foukací harmoniku.“
Sanborn se vyznamenal nejenom na Bowieho albu Young Americans, ale i na komerčně úspěšných LP deskách Bruce Springsteena, Paula Simona a Jamese Taylora. Již předtím na sebe upozornil spoluprací s Paul Butterfield Blues Bandem na jejich čtyřech albech a při vystoupení ve Woodstocku.
Doprovázel velikány
Stylotvorným a formativním pro něj bylo i členství v orchestru Gila Evanse či v seskupeních kontrabasisty Rona Cartera. Doprovázel i další velikány, jako jsou Aretha Franklin, George Benson, Al Jarreau, James Brown, Joey DeFrancesco, Kenny Garrett, Jaco Pastorius a nespočet dalších.
Navíc vydal více jak dvě desítky sólových LP desek. Je mezi nimi i komerčně nejúspěšnější Double Vision (1986,Warner Bros, spotify link) s klávesistou Bobem Jamesem. Posledním Sanbornovým řadovým titulem je Time And The River (spotify link) z roku 2015.
Saxofon jako rehabilitační pomůcka po onemocnění dětskou obrnou
David Sanborn se narodil v Tampě na Floridě, ale vyrůstal v Kirkwoodu u St. Louis. K hraní na saxofon se přitom dostal díky nápadu lékaře, jenž rodičům malého tříletého chlapce navrhl, aby po prodělané dětské obrně zkusili k rehabilitačním cvikům na posílení synových hrudních svalů zařadit i hru na dechový nástroj, jenž chlapci zlepší a posílí dýchání.
Jeho prvními muzikantskými hrdiny byli tenorsaxofonisté Hank Crawford (člen comba hráče na Hammond B3 Organ Jimmyho McGiffa) a David „Fathead“ Newman (letitý spoluhráč Raye Charlese). Později objevil tenorsaxofonistu Clifforda Scotta v nahrávce Honky Tonk jednoho z prvních rock’n’rollových varhaníků Billa Doggetta. Na první poslech Doggetovy písně zavzpomínal: “Když jsem Honky Tonk slyšel poprvé, říkal jsem si: ‘Nedokážu si představit, že bych to někdy mohl svést zahrát.’ Scottova hra byla tak jedinečná.”
Noticaribe / Wikimedia, Creative Commons Attribution 2.0)
Vždy trčel jednou nohou v jazzu
Muzikantskou kariéru zahájil vybaven základním hudebním vzděláním ve čtrnácti letech u bluesmana Alberta Kinga a také sbíral zkušenosti s rhythm’n’bluesovým orchestrem Little Miltona. Současně byl až po uši zamilován do jazzu.
Pod vlivem pianisty Horace Silvera a trumpetisty Lee Morgana se jako patnáctiletý klučina zúčastnil na počátku šesté dekády akce nazvané National Stage Band Camp pořádané v Indianě. Mezi účastníky byli nejenom vibrafonista Gary Burton a klavírista Keith Jarrett, ale také trumpetista Randy Brecker, s nímž se David spřátelil.
„Vynikal,“ vzpomínal Brecker. „Už tehdy to byl Sanborn. Rozvíjel ho dál, ale vždycky měl už od puberty osobitý zvuk a celkové pojetí. V jeho zvuku a celkovém pojetí bylo něco, co se prostě lišilo od všech ostatních. Nedá se ten zvuk popsat jinak, než že je prostě oduševnělý. Nikdy se nepovažoval za jazzového hráče. Prostě o hudbě přemýšlel expresivně a to ho oddělovalo od ostatních.“
Slovo dalo slovo a ti dva se dali dohromady s Randyho bratrem tenorsaxofonistou Michaelem, barytonsaxofonistou Ronniem Cuberem a pozounistou Barrym Rogersem. Vznikla zpočátku bezejmenná dechová sekce, jež se stala první a jednoznačnou volbou na seznamu řady hudebních producentů. Jejich charakteristický funkový zvuk předvedli v písních, jako jsou Babylon Sisters od Steely Dan nebo 10th Avenue Freezeout Bruce Springsteena. Nakonec se jim jako Brecker Brothers podařilo získat vlastní nahrávací kontrakt.
Pravidelné vystupování v úspěšných televizních hudebních pořadech
Vedle práce ve studiu a cestování po světě se David Sanborn pravidelně objevoval v orchestru vystupujícím v nesmírně populární televizní show Saturday Night Fever. V osmdesátých letech také uváděl pozoruhodný, byť bohužel krátkodechý, pořad Night Music. Vystupoval v něm s vlastní kapelou, kterou tvořili basista Marcus Miller, kytarista Hiram Bullock a bubeník Buddy Williams. Mezi jeho hosty se objevili Sonny Rollins (který vystoupil v památném duetu s Leonardem Cohenem), Miles Davis, Eric Clapton, Carlos Santana a mnoho dalších.
S nástupem sociálních sítí a streamovacích platforem David Sanborn začal připravovat vlastní webový seriál Sanborn Sessions a přijal moderátorskou roli v rozhlasovém podcastu As We Speak with David Sanborn, v němž vedl rozhovory s dalšími umělci, které obdivoval, včetně Boba Jamese, Cyrilla Aimeeho, Terrace Martina, Stinga, Christiana McBridea a jinými.
Přesto, že již od roku 2018 David Sanborn bojoval s rakovinou prostaty, zůstával muzikantsky aktivní a jeho koncertní turné byla naplánována až do konce roku 2025.
