Hudební magazín o zapomenutých příbězích, jazzu, alternativě a albech s hlubším kontextem
Jazzové hlasy, které stojí za to slyšet
Šest hlasů, šest cest, šest důvodů znovu milovat jazzový zpěv. Carmen McRae, Lizz Wright, Betty Carter, Molly Johnson, Cassandra Wilson a Angela Turone – playlist, který vás vezme od chicagských klubů přes kostelní chóry až po brazilské pláže. Jazz, který mluví skrze své ženy.
Pokračování textu Playlist Šest zpěvaček, šest světů: Od McRae po Turone
Malý label s velkým zápalem
Britský label Big AC Records si od svého založení v roce 2020 rychle získal pověst místa, kde se potkává současný soul se staromilskou řemeslností. Ať už jde o debutující zpěvačky, ostřílené autory nebo studiové projekty, všechno tu spojuje cit pro melodii, hřejivý analogový zvuk a láska k soulové tradici.
Pokračování textu Big AC Records: Pulsující nový soul z východního Londýna
Jump blues s duší, elegancí a rytmem západního pobřeží
Odkaz Buddyho Bankse – zcela zapomenutého muzikanta – znovu ožívá na LP reedici z roku 1989. Happy Home Blues 1945-1949 vrací posluchače do éry jumpbluesových večírků v poválečném L.A., kde se swing potkával s prvotním rhythm’n’blues a klubové pódium pulzovalo rytmem boogie.
Pokračování textu Zapomenutý mistr saxofonu: Buddy Banks a jeho groove z L.A.
Deska ulice i salónu
#MilesAndTrane100
Dva dny ve studiu. Čtyři alba. Jeden kvintet, který změnil jazz. Cookin’ bylo první na řadě – a pořád v něm najdeš, co jinde chybí.
Pokračování textu Cookin‘ With The Miles Davis Quintet (1957, Prestige Records)
Vybrané jazzové tipy
Premiéra rubriky Rychlovka. Výrazná zpěvačka Allegra Levy, energický tenorsaxofonista James Lewis Brandon a dravá kapela Knats z anglického severu.
Pokračování textu Rychlovka #1: Zpěvačky, saxofony a hravost z Newcastlu
Radosti New Orleans: Jazz a hřích ve Storyville
New Orleans kolem roku 1900 byl víc než jen město – byl to tepající organismus. V uličkách čtvrti Storyville se rodil zvuk, který změnil hudbu. Jazz tu byl stejně přirozený jako tělesná touha – klubal se na svět v bordelech, zaplivaných barech i saloncích, kde hrály klavíry rozladěné stejně jako lidské osudy. New Orleans nebyl jen kolébkou jazzu, ale i místem, kde se hudba a hřích spojily do jediné, nezapomenutelné melodie, která změnila svět.
Doba, kdy rhythm’n’blues, gospel i jazz hledaly nové formy výrazu
Wardell Gray, Priscilla Bowman, „Big Jay“ McNeely, Johnnie Taylor i bluesový underground Chicaga na jednom labelu. Takhle zněla první velká vlna nahrávek vydavatelství Vee-Jay. Psal se rok 1955.
Zita Carno, Jazz Review, prosinec 1959 (inspirace)
#MilesAndTrane100
V prosinci 1959 vyšla v americkém magazínu Jazz Review recenze soundtracku k francouzskému filmu Ascenseur pour l’échafaud – první setkání Milese Davise s evropským filmovým jazzem. Minimalistická improvizace, temná atmosféra, Paříž v noci. Tón recenze Zity Carno není jen obdivný. Je fascinovaný, skoro uhranutý. Miles tu podle ní „nemyslí jako filmový skladatel. Myslí jako Miles Davis.“