Naposledy aktualizováno: 14.7.2025
Doba, kdy rhythm’n’blues, gospel i jazz hledaly nové formy výrazu
Wardell Gray, Priscilla Bowman, „Big Jay“ McNeely, Johnnie Taylor i bluesový underground Chicaga na jednom labelu. Takhle zněla první velká vlna nahrávek vydavatelství Vee-Jay. Psal se rok 1955.
Když rock’n’roll teprve klepal na dveře
Hudební vydavatelství Vee-Jay Records vzniklo v roce 1953 v Chicagu jako nezávislý label zaměřený především na černošské publikum. V době, kdy rhythm’n’blues, gospel i jazz hledaly nové formy výrazu – a kdy rock’n’roll teprve klepal na dveře – se Vee-Jay odvážně vrhlo na všechna tato pole.
Rok 1955 byl pro značku přelomový: během jediného roku stihli podepsat a vydat nahrávky některých z nejvýraznějších osobností dané doby. Vždy z nich sálá syrová energie a žánrová neposednost, která předznamenávala blížící se kulturní explozi.
Zde je spotify playlist se šesti klíčovými nahrávkami z katalogu Vee-Jay z roku 1955 – první vlny, která určila směr labelu na dlouhá léta dopředu.
Eddie Taylor – Bigtown Playboy (Duben 1956)
Eddie Taylor byl nenápadný, ale vlivný hráč chicagské bluesové scény – hlavně díky kytarové podpoře Jimmyho Reeda. Byli přátelé již z dětství prožitém v Deltě. Když na konci Jimmyho prosincové nahrávací frekvence konečně dostal šanci natočit něco pod svým jménem, vznikla z toho právě tahle sebevědomá jízda. „Bigtown Playboy“ je jeho nejznámější skladba a učebnicový příklad střídmého, ale dokonale účinného blues.
Wardell Gray – Oscar’s Blues (duben 1955)
Tenorsaxofonista Wardell Gray byl představitelem generace, která mostem spojila swing s bebopem. Elegantní, a přitom energický styl ovlivněný Lesterem Youngem se ve 40. letech uplatnil v kapelách Bennyho Goodmana i Counta Basieho. Jeho poslední studiová session, pořízená začátkem roku 1955 právě pro Vee-Jay, byla smutně prorocká – Gray zemřel o čtyři měsíce později na předávkování v Las Vegas. Jeho „Oscar’s Blues“ je tak nejen nádherným příkladem moderního jazzového saxofonu, ale i rozloučením s jedním z největších talentů své doby.
L. C. McKinley – I’m So Satisfied (listopad 1955)
Méně známé jméno, ale ne méně podstatné. L. C. McKinley, bluesový kytarista ovlivněný T-Bone Walkerem. Jeho projev ale měl vlastní švih a přímočarost. Patřil k oporám chicagské scény. Vystupoval ve slavném 708 Clubu, nahrával s Eddiem Boydem pro JOB. Objevil se na Boydově největším hitu „Five Long Years“. Jako sólový interpret se prosazoval jen pozvolna. „I’m So Satisfied“ je elegantní shuffle s klasickou strukturou a přesvědčivým vokálem, který dokazuje, že McKinley nebyl jen sideman. Jeho nahrávky pro Vee-Jay zůstávají skrytými poklady chicagského blues.
„Big Jay“ McNeely – Big Jay’s Hop (červen 1955)
Saxofonista „Big Jay“ McNeely byl jedním z nejdivočejších showmanů raného rhythm’n’blues – na pódiu často ležel na zádech, zatímco dál hrál zběsilá sóla. Na počátku 50. let, když McNeely nahrával pro Federal, se stal senzací rané rock’n’rollové scény a nahrál některé z nejlepších skladeb své kariéry, zejména „3-D“ a „Nervous Man Nervous“. „Big Jay’s Hop“ je remake jeho slavného hitu „The Deacon’s Hop“ z roku 1949, ale v roce 1955 zní ještě nabroušeněji a dravěji. Tuhle energii zkrátka nezastavíš – Vee-Jay dobře věděli, proč ho podepsat.
The Highway QC’s – Somewhere To Lay My Head (srpen 1955)
V éře, kdy gospel hořel silou nebeského ohně, přinesli mladíčci The Highway QC’s do žánru energii i krásné vícehlasy. Původně se jmenovali Teenage Highway QC’s podle názvu jejich baptistického kostela Highway Baptist Church. Na konci 40. let byl jejich členem Sam Cooke, ale v roce 1950 odešel, aby se připojil ke skupině Soul Stirrers. V čele s mladým Johnniem Taylorem, pozdější soulovou hvězdou, nahráli s touto skladbou „Somewhere to Lay My Head“ jeden ze svých největších gospelových hitů. Vydání u labelu Vee-Jay v srpnu 1955 zaznamenalo začátek nové kapitoly jak pro skupinu, tak pro samotný label.
Priscilla Bowman – Hands Off (říjen 1955)
Říkalo se ji „první dáma rock’n’rollu z Kansas City“ – a také „poslední z velkých shouterek“. Priscilla Bowman prorazila s dráždivě rytmickým singlem „Hands Off“, který v roce 1955 ovládl rhythm’n’bluesovou hitparádu. V doprovodu bandu klavíristy Jaye McShanna rozpoutala ve studiu neřízenou jízdu, která dokonale vystihuje přerod mezi jazzem, jump blues a rodícím se rock’n’rollem. Bowman natočila pro Vee-Jay vícero skvělých nahrávek, ale právě tahle zůstala její nesmrtelnou vizitkou. Kombinace bluesového feelingu, jazzové zkušenosti a syrové rock’n’rollové živelnosti v jednom balení.
Máte vlastní tip?
Máte oblíbenou pecku z katalogu Vee-Jay z roku 1955? Dejte nám vědět, ať ji do playlistu přihodíme.
Vee-Jay před startem k vrcholu
Rok 1955 byl teprve začátkem. Label Vee-Jay se v následujících letech stal domovem pro interprety jako Jimmy Reed, The Staple Singers nebo The Four Seasons. Dokonce jako první americké vydavatelství licencoval nahrávky The Beatles. Ale už tahle raná sestava – od jazzmenů přes bluesmeny po gospelové vokalisty – ukazuje, že Vee-Jay měl od počátku mimořádný cit pro autenticitu a styl.
