Naposledy aktualizováno: 8.8.2025
Jazzové hlasy, které stojí za to slyšet
Šest hlasů, šest cest, šest důvodů znovu milovat jazzový zpěv. Carmen McRae, Lizz Wright, Betty Carter, Molly Johnson, Cassandra Wilson a Angela Turone – playlist, který vás vezme od chicagských klubů přes kostelní chóry až po brazilské pláže. Jazz, který mluví skrze své ženy.
Hudba má nekonečně mnoho podob – a v jazzu jsou to často právě zpěvačky, které přinášejí ty nejhlubší emoce, příběhy i inovace. Tento playlist je věnovaný šesti výrazným hlasům, jež svou jedinečností a odlišností vytvářejí fascinující paletu jazzových barev. Od noblesy chicagských klubů po kostelní zpěv, od divokých frází bopových průkopnic po jemné brazilské rytmy – pojďte naslouchat příběhům, které vyprávějí.
Carmen McRae – hlas, který studoval v klubech
Její styl vznikal pomalu, s respektem a vytrvalostí. Carmen McRae sice zpívala pod vlivem Billie Holiday, ale během let v chicagských klubech si vyšlapala vlastní cestu – pianem, frázováním, elegancí i ostrostí. „Dalo mi to všechno, co teď mám,“ vzpomínala na tuhle životní školu. Věděla, že jazz se rodí ve spolupráci – a tak zpívala s Armstrongem, Brubeckem, Shearingem i Tjaderem. Ikonický hlas a hluboký cit, který nikdy nepůsobil unaveně.
Carmen v “Baltimore Oriole” rozeznívá melancholii i pýchu staré jazzové balady. V jejím podání ožívá příběh nevěrného ptáka jako obraz nenaplněné touhy a vnitřní síly – s elegancí, která nikdy nezestárne.
Lizz Wright – klidná síla z kostela
Zpívala dřív, než začala chápat slova. Jako dcera faráře a hudebního ředitele kostela v Georgii si Lizz Wright přinesla do jazzu to, co nelze naučit – cit, pokoru a duchovní propojení. Její hlas zůstává zakotvený v kostelních harmoniích, ale přelévá se do bluesu i jazzu s neuvěřitelnou lehkostí.
Na albu Dreaming Wide Awake (spotify link) se snění stává hudebním prostorem – jemným, dobrodružným, plným světla. Umění, které léčí. Skladba “Hit the Ground” dokonale vystihuje její hlasový rozsah i duchovní klid. Moderní jazz s dotekem gospelu a soulu, emotivní i povzbudivý zároveň.
Betty Carter – hlas, který odmítal kompromis
Frázování ohnuté jak saxofon, rytmus jako z bubenické dílny a neústupná touha po svobodě – Betty Carter nebyla hlasem, který by se vám chtěl zalíbit. Ale jakmile si na něj zvyknete, odmění vás nekonečnou hloubkou a dravostí. Po bopových začátcích s Lionelem Hamptonem a přestávce na výchovu dětí se vrátila silnější, než kdy dřív.
Album The Music Never Stops (spotify link) zachycuje její pozdní fázi: suverénní, kreativní, neklidnou. Jazz bez pohodlných polštářků. “Tight” – vlastní skladba Betty Carter ukazuje její radikální přístup k rytmu, prostoru i improvizaci. Neústupný a divoký kus, kterým provokovala i fascinovala.
Molly Johnson – hlas Toronta, hlas pravdy
Když Molly Johnson zpívá, je to, jako byste stáli uprostřed jejího domova – torontského Kensington Marketu – a slyšeli jazz, co se nedá napodobit. Její projev je upřímný, neokázalý a zároveň hluboce osobní. Bez pozlátka, zato s ohněm, něhou i názorem. Johnson se nesnaží zapadnout – její styl si nepletete. Zpívá tak, jak žije: naplno a jen to, čemu věří. Je kanadským pokladem s duší, kterou slyšíte v každé slabice.
Jedna z jejích nejsilnějších písní. “Rain” je jemná, přímá, s emocemi, které neuhýbají. Z alba If You Know Love (2006, spotify link). Deštivá balada, co zní jako rozhovor mezi milenci, který nechce skončit.
Cassandra Wilson – blues v mlze
Mississippská čarodějka jazzu. Cassandra Wilson splétá blues, folk a country s jazzovým tkanivem do hudby, která víc šeptá, než zpívá – ale ten šepot se usadí hluboko. Její hlas je jako krajina: měkký, proměnlivý, prastarý. Míchá v sobě africké, keltské i americké kořeny, ale nikdy to není výkladová lekce. Je to poezie – svobodná, rytmická, oduševnělá. A jak by řekla sama Wilson: „Afri-gaelsko-keltsko-americká-expialidocious.“
“You Don’t Know What Love Is” je na albu Blue Light ’til Dawn (spotify link). Syrový cover jazzového standardu, podaný s typickou hloubkou a temným podtónem. Pomalé, tajemné, nádherně odevzdané.
Angela Turone – jazzový dech brazilské tradice
Její klavír a hlas společně s kytarou Chrise Platta otevírají nové brány brazilských klasik. Angela Turone umí citlivě spojit hluboké kořeny lidové hudby s jazzovou improvizací a elegancí, kterou mistrovsky odkazují velikáni jako Jobim nebo Gilberto. Je to známé a přitom zcela nové – jako kdybyste slyšeli staré hity v zrcadle modernosti. Turone zpívá s duší i svěžestí, která v sobě ukrývá jak úctu, tak i odvahu.
Angela Turone a Chris Platt vnášejí do slavné “Desafinado” jemnost, klid a jiskru nového porozumění. Intimní podání klasiky, které spojuje respekt k tradici s osobní poetikou. Pohlazení na konec playlistu.
Závěrečná glosa
Těchto šest hlasů je důkazem, že jazzový zpěv není jedna nota, ale celá škála emocí, kořenů a příběhů. Každá z těchto žen přináší do hudby kousek sebe, své kultury a svého pohledu na svět. Playlist je pozvánkou k naslouchání – nejen tónům, ale i lidským hlasům, které přetrvávají v čase a prostorách, v nichž se zrodily.
