Hudební magazín o zapomenutých příbězích, jazzu, alternativě a albech s hlubším kontextem
Poslech jako přítomnost, ne jako sokl pod kamenný pomník
Komentovaný playlist Mark Lanegan zpívá volně navazuje na text a playlist Mark Lanegan poslouchá. Zatímco první se vracel k deskám, které formovaly Laneganův umělecký vkus a vzpomínky na konkrétní chvíle a místa, druhý sleduje hlas v pohybu – v kapele, v dialogu i v tichu. Ne jako monument, ale jako stále přítomnou skutečnost, která zůstala i po Markově odchodu na věčnost.
Hudba, v níž se našel
„You Can’t Escape Your Influences“ Mark Lanegan’s Favourite Albums
Julian Marszalek, The Quietus, leden 2012 (inspirace)
Skladby v tomhle playlistu nejsou zdrojem inspirace ani přehledem vlivů. Spíš místy, kam se dá vracet. V zimě. Uprostřed noci. V tichu.
Text vychází ze vzpomínek Marka Lanegana a ukazuje poslech hudby ne jako únik, ale jako opakující se návrat k místům, situacím a hlasům, díky nimž se dalo vydržet takřka vše.
Jeffrey Lee Pierce, punk, blues a Amerika, která se nedá zadržet
Punk, blues, country a rock’n’roll v jednom těle – a bez záchranné brzdy. Amerika po půlnoci má zvláštní zvuk. The Gun Club ho našli v blues, country a punku – a místo návratu ke kořenům zvolili vlastní drsnou výpověď. Jeffrey Lee Pierce zpíval, jako by vyvolával duchy, ne vzpomínky. Hudba krásná, špinavá a nebezpečná.
Jak dva židovští kluci z detroitské střední třídy zamaskovali magnetofony za mutantní funkovou revoluci – a proč jejich paranoidní humor dnes zní podezřele současně.
#SoundOfDetroit
Na obalech vypadali jako mutantní disco kapela z ghetta, ve skutečnosti šlo o dva vzdělané kluky z Detroitu s magnetofony, ironií a posedlostí rozporem. Was (Not Was) spojili funk, politickou paranoiu a absurdní humor do hudby, která se tváří jako zábava – a přitom nepřestává klást nepříjemné otázky.
Ve čtvrtek 30. ledna 2025 dotlouklo srdce britské zpěvačky, skladatelky a herečky Marianne Faithfull (29. 12. 1946 – 30. 1. 2025, narozena jako Marianne Evelyn Gabriel Faithfull). Byla vždy nonkonformní a věrná sama sobě. Odmítala být vzorem, byť to pro ni jistě bylo lichotivé.
Royal Albert Hall, večer plný hudby, vzpomínek a síly. Okamžik, kdy muzika získala ještě hlubší význam.
Matt Johnson se s The The po dlouhých letech vrátil na pódia – a udělal to ve velkém. The Comeback Special (Live at The Royal Albert Hall) není jen nostalgickým výletem. Je to důkaz, že jeho písně i po dekádách zní naléhavě, silně a aktuálně.
Pokračování textu The The – Návrat s velkým příběhem a silnou hudbou
Intimní mapa ztrát i nového nadechnutí
Album Gone Again vzniklo ze ztrát, které nelze obejít, ale také z potřeby zůstat naživu. Patti Smith se na něm vrací ne jako legenda, ale jako člověk, který ví, že bolest není poslední slovo. Je to deska tichá, silná a nečekaně svěží — gesto, které nepřehlušuje, ale přesto navždy uhrane.
Pokračování textu Patti Smith a Gone Again: deska, která přežila ticho
Muž, který se stáhl ze světel do stínu — a tam našel svůj nejpravdivější zvuk
David Sylvian vždycky působil, jako by byl ve světě jen na návštěvě. V éře Japan přijal roli nejkrásnějšího zpěváka new wawe, aby přežil tlak, který na něj padal ze všech stran. Na sólové dráze začal tuto masku pomalu sundávat — nejdřív nesměle, pak cíleně, až se nakonec ocitl v prostoru, kde nezůstalo nic kromě hlasu, několika nástrojů a ticha. Album Secrets of the Beehive (1987) se vynořilo z tohoto ticha: jako malé světlo v místnosti, kde si člověk sedne, zavře oči a konečně si dovolí nadechnout se jinak.
Pokračování textu David Sylvian a ticho, které ho naučilo mluvit: Cesta k Secrets of the Beehive