Štítek: QuietSoulUK

Everything but the Girl: Tichá kontinuita proměn

Od křehkých kytarových začátků přes orchestrální pop a klubovou elektroniku až k návratu na malá pódia.
#LondonBetween, #QuietSoulUK | Soul & Style

Everything but the Girl, 1990. (Credit Photo: Elena Torre / Wikimedia, Creative Commons Attribution-Share Alike 2.0)
Everything but the Girl, 1990. (Credit Photo: Elena Torre / Wikimedia, Creative Commons Attribution-Share Alike 2.0)

Nezvyšovali hlas, aby byli slyšet. Spíš měnili kulisy a nechávali písně mluvit samy. Everything but the Girl jsou příběhem vytrvalé proměny: od křehkých post-punkových začátků přes tiché popové písně o vztazích až po chvíli, kdy jejich hlas obstál i uprostřed klubového rytmu, aniž by ztratil charakter.

Pokračování textu Everything but the Girl: Tichá kontinuita proměn

Počet přečtení: 537
Be sociable and share

Rok 1986: Paul Weller je slavný, úspěšný a přesto mu pořád nikdo pořádně nerozumí

Home & Abroad. a léto roku 1986, kdy byli The Style Council na vrcholu
#LondonBetween, #QuietSoulUK | Soul & Style

The Style Council: Home & Abroad. (1986, Polydor)
The Style Council: Home & Abroad. (1986, Polydor)

Album Home & Abroad. vyšlo v zajímavé době. The Style Council byli na vrcholu popularity, přesto si stále nebyli jisti vlastním postavením. Kritici střídali obdiv s pochybnostmi, část publika stále vzpomínala na The Jam a Paul Weller měl pocit, že svůj nový směr vysvětluje už příliš dlouho. Koncertní titul Home & Abroad. zaznamenal právě tento okamžik.

Pokračování textu Rok 1986: Paul Weller je slavný, úspěšný a přesto mu pořád nikdo pořádně nerozumí

Počet přečtení: 1 113
Be sociable and share

Alison Moyet: všechno fungovalo – jen ne tak, jak mělo

Hlas, který se nedal udržet na jednom místě
#LondonBetween, #QuietSoulUK | Soul & Style

Alison Moyet, Dublin 20. 1. 2008 (Credit photo: Martin Dobey from Dublin, Ireland, Wikimedia, Creative Commons Attribution-Share Alike 2.0)
Alison Moyet, Dublin 20. 1. 2008 (Credit photo: Martin Dobey from Dublin, Ireland, Wikimedia, Creative Commons Attribution-Share Alike 2.0)

Anglická zpěvačka a skladatelka Alison Moyet (18. 6. 1961, narozená jako Geneviève Alison Jane Moyet) patří k nejvýraznějším britským hlasům osmdesátých let. Jenže příběh, který dnes vypadá samozřejmě, tak tehdy nepůsobil. Yazoo, Alf, rychlý úspěch i období, kdy vlastní hudba přestala dávat smysl.

Pokračování textu Alison Moyet: všechno fungovalo – jen ne tak, jak mělo

Počet přečtení: 1 744
Be sociable and share

Sade: hudba, která nikdy nemusela zvyšovat hlas

Kapela, která uspěla tím, co popový průmysl obvykle trestá
#LondonBetween, #QuietSoulUK | Soul & Style

Zpěvačka Sade Adu, SAP-Arena Mannheim, Německo (2011) (Credit photo: Thilo Parg, Wikimedia, Creative Commons Attribution-Share Alike 3.0)
Zpěvačka Sade Adu, SAP-Arena Mannheim, Německo (2011) (Credit photo: Thilo Parg, Wikimedia, Creative Commons Attribution-Share Alike 3.0)

Sade budou na podzim 2026 uvedeni do Rock and Roll Hall of Fame – a je v tom určitý paradox. Uspěli totiž přesně tím, co popový průmysl obvykle považuje za profesní sebevraždu: odmítli žít v permanentní viditelnosti, netlačili sami sebe do médií a mezi deskami klidně na dlouhé roky zmizeli. Hudbu nechali mluvit bez přebytečného hluku kolem. A možná právě tím mimoděk ukázali, jak moc moderní pop stojí na póze, marketingu a neustálé přítomnosti.

Pokračování textu Sade: hudba, která nikdy nemusela zvyšovat hlas

Počet přečtení: 1 688
Be sociable and share

Working Week: Kapela, která chtěla tančit mezi žánry

Jazz, politika a klubová energie Londýna mimo hlavní proud
#LondonBetween, #QuietSoulUK | Soul & Style

Dvanáctipalcový singl Working Week: Too Much Time (1986, Virgin)
Dvanáctipalcový singl Working Week: Too Much Time (1986, Virgin)

Britské osmdesáté roky nebyly jednotné – a Working Week patří k těm kapelám, na kterých je to slyšet nejzřetelněji. Zatímco Birmingham reagoval na vlastní sociální realitu, Londýn se měnil v prostor, kde se míchaly rytmy, ideje i identity. Kluby, malé labely, pirátská rádia. Hudba, která se neptala, kam patří. Working Week z ní nevznikli jako plán, ale jako důsledek – jako zvuk, který dává smysl právě ve chvíli, kdy se věci přestanou snažit zapadnout.

Pokračování textu Working Week: Kapela, která chtěla tančit mezi žánry

Počet přečtení: 845
Be sociable and share

Fine Young Cannibals nikdy nezpívali z pozice vítězů

Soul bez pózy, hlas bez alibi
#LondonBetween, #QuietSoulUK | Soul & Style

„Raději budu lopatou kydat hovna, než žít ze své minulosti.“

Fine Young Cannibals (1985, London Records)
Fine Young Cannibals (1985, London Records)

Když to v roce 1999 prohlásil Roland Gift v interview pro deník The Guardian, nešlo o bonmot. Bylo to vymezení. Gift tím pojmenoval něco, co bylo pro Fine Young Cannibals vždy zásadní: odpor k pohodlí, které přichází s úspěchem, a nedůvěru k vlastní legendě.

O tři roky později se kapela vrátila na pódia. Bez lopaty. Bez triumfální nostalgie. A bez potřeby předstírat, že se nic nestalo.

Pokračování textu Fine Young Cannibals nikdy nezpívali z pozice vítězů

Počet přečtení: 1 360
Be sociable and share

The Style Council, bod, odkud nebylo návratu

Po The Jam nepřišel návrat ke kořenům, ale útěk jinam: k soulu, jazzu, evropské eleganci a představě, že popová kapela může být stejně stylová jako neklidná.
#LondonBetween, #QuietSoulUK | Soul & Style

Obal 12" singlu The Style Council: Waiting (1987, Polydor)
Obal 12″ singlu The Style Council: Waiting (1987, Polydor)

Britské The Style Council založili v roce 1983 Paul Weller, kytarista a zpěvák britskými kritiky milovaných, a fanoušky zbožňovaných, The Jam a Mick Talbot, bývalý klávesista skupin Dexy’s Midnight Runners, The Bureau a The Merton Parkas.

Pokračování textu The Style Council, bod, odkud nebylo návratu

Počet přečtení: 2 957
Be sociable and share