Zoot Allures je jednou ze Zappových nejvýraznějších kytarových desek sedmdesátých let.
Na obalu Zoot Allures vidíme čtyři muzikanty: Patricka O’Hearn, Terryho Bozzia, Franka Zappu a Eddie Jobsona. Stačí si album pustit a představa „milých chlapíků od vedle“ se okamžitě rozpadne.
A právě v tom je fór
Frank Zappa a tři mladí hudebníci na Zoot Allures v mnohém připomínají kapelu, která právě dokončila společnou desku, jenže O’Hearn ani Jobson na konečné verzi alba nehrají. Bozzio ano, od začátku do konce, ale z drážek se ozývají také Roy Estrada, André Lewis, Napoleon Murphy Brock, Ruth Underwood, Dave Parlato nebo Captain Beefheart pod občanským příjmením Van Vliet.
Zappa sám na pěti z devíti skladeb kromě kytary obstarává také baskytaru, klávesy nebo syntezátor. Obal tedy nepředstavuje kapelu, která album natočila; ukazuje kapelu, kterou Zappa právě sestavil pro sérii koncertů.
A nebyla to nehoda. Když 12. října 1976 ukazoval fotografii reportérovi magazínu Circus, vysvětloval také název nopvé desky. Zoot Allures je zkomolené francouzské zut alors! – něco jako „sakra“ nebo, v Zappově podání, podstatně méně salonní výraz. Název a fotografie měly dohromady fungovat jako „sight gag“, vizuální fór. V té chvíli navíc přehrával jinou, plánovanou dvojLP verzi: Patrick O’Hearn na ní ještě měl být slyšet, Eddie Jobson ne. Než se z dvojalba stalo devítiskladbové LP, zmizel z nahrávky i O’Hearn. Fotografie zůstala.
Černé ubrousky
Nejlépe je celé to přehazování časů slyšet v „Black Napkins“. Album používá koncertní nahrávku z Ósaky z 3. února 1976, kde vedle Zappy hráli Terry Bozzio, Roy Estrada, André Lewis a Napoleon Murphy Brock, tedy úplně jiná společnost než ta, která už mezitím pózovala na obalu.
Skladba tehdy nebyla nová, jen dlouho neměla jméno. Dostala ho během večeře ke Díkuvzdání v Milwaukee. Zappa vzpomínal na krájenou krůtí roládu, z níž skoro svítily konzervační látky, něco unaveného z brusinek a poslední ránu na stole: černé ubrousky. Po téhle historce nezůstalo v hudbě nic. Jen pomalá instrumentálka, jednoduché téma a kytara, která má dost času měnit barvu, napětí i délku fráze. Robert Duncan v Rolling Stone album skoro rozcupoval, ale právě v „Black Napkins“ slyšel nezvykle lyrického Zappu.
Dvě stopy, které se nikdy nepotkaly
Ještě podivnější je „Friendly Little Finger“. Kytarovou stopu Zappa natočil na přenosný magnetofon Nagru v šatně na Hofstra University a později ji přimíchal přes bicí z úplně jiné improvizace. Ty dvě nahrávky pro sebe nevznikly, metrum nesedělo a Zappa podle vlastního vyprávění nic neposouval ani nestříhal, aby je k sobě násilím přimáčkl. Prostě jednu pustil přes druhou – a ony do sebe zapadly.
Později podobný postup pojmenoval xenochronie: hudebníci spolu na výsledné nahrávce hrají, přestože jejich party vznikly v jiném rytmu a jiném hudebním kontextu. Na Sheik Yerbouti (spotify link) se tahle metoda vrátí v „Rubber Shirt“. Na obalu Zoot Allures spolu pózují lidé, kteří na desce nehrají; ve „Friendly Little Finger“ spolu hrají party, které spolu nevznikly.
Škola, hospoda a výrobek za 69,95 USD
„Wind Up Workin’ in a Gas Station“ si posvítí na systém vzdělávání v Americe, připojí společenské ambice a představu úspěšné kariéry a smrskne je do možnosti, že člověk stejně skončí u benzínové pumpy. „Wonderful Wino“ líčí alkoholika, kterému život protéká mezi prsty. Autorem je někdejší baskytarista Mothers z na počátku 70. let Jeff Simmons.
Po xenochronii Zappu zaujme pomůcka pro osamělé osoby. „Ms. Pinky“ vznikla z reklamy ve finském pornografickém časopise a když se kapela dostala do Amsterdamu, poslal Zappa svého bodyguarda Smotherse zjistit, zda se dá výrobek koupit. Dal se sehnat – za 69,95 dolaru.
Susin Shapiro pak Zappa pečlivě popsal dětsky malou hlavu, houbovitý gumový krk, vibrátor, baterie, dvourychlostní motorek a balónek, kterým se dal krk stahovat. Na jedné straně „Black Napkins“, na druhé pomůcka za necelých sedmdesát babek s dvourychlostním motorkem; Zappa mezi tím žádnou hranici neshledával.
Vedoucí rekreačních aktivit
„The Torture Never Stops“ měla podle Zappova dobového vyprávění původně patřit k materiálu pro koncertní turné, na němž vznikla LP deska Bongo Fury (spotify link). Verze s Captain Beefheartem ale nedopadla tak, jak potřeboval, a skladbu odložil.
Na Zoot Allures je z ní pomalá, nepříjemně vleklá věc, v níž má kytara mezi vokály spoustu místa na krátké riffy, výplně a silně zkreslené slide akordy. V pozadí se ozývá ženské sténání bez uvedeného vokálního kreditu, zatímco Frank si na obalu připisuje funkci „director of recreational activities“ – vedoucí rekreačních aktivit.
Inu, někdo to řídit musel.
Titulní „Zoot Allures“ je naopak beze slov: zpětná vazba leží pod akustickou kytarovou melodií a potom přijde sólo na elektrickou kytaru. Na několik minut zmizí sexuální pomůcky, mučírna i potřeba něco komentovat.
Disco Boy začal na záchodě
Za „Disco Boy“ nestála žádná velká teorie o úpadku západní civilizace. Stačil záchod v Kodani. V Disc Clubu se Zappa nemohl dostat na toaletu, protože před zrcadly postávali chlapi, kontrolovali si výraz, rovnali oblečení a nenápadně upravovali vlasy, než se vrátili na parket. Zappa se vrátil do hotelu, vytáhl papír a napsal „Disco Boy“.
Pot, nejistota, záchodové zrcadlo, hřeben a nakonec masturbace jako poslední jistota člověka, jemuž disco láska zase nevyšla. A nejlepší je, že parodie funguje i jako disco. Charles Shaar Murray připouštěl, že kdyby ji DJ zařadil mezi běžné taneční desky, lidé by kvůli ní z parketu nejspíš neutekli. Robot Hull v Creem ji naopak pochopil skoro jako totální útok na diskotékovou kulturu. Zappa zvládl obojí: hudbu pro diskotéku a utahování si z tamních návštěvníků.
Prodávejte mi desku. Nebo si ji prodám sám
Když se Susin Shapiro zeptala, zda chce hit pro AM rádio, Zappa odpověděl bez uměleckého ostychu: samozřejmě. Lidé z Warner Bros. vybrali jako singl „Find Her Finer“, protože věřili, že ho dokážou prodat lépe než „Wonderful Wino“ nebo „Wind Up Workin’ in a Gas Station“. Zappa s tím problém neměl; problém měl s Warner Bros.
Zoot Allures pro něj byla premiéra u Warnerů a už během turné si stěžoval, že firma pro desku nic nedělá. Pokud mu nezařídí interview rádií, půjde do rádií sám, a album bude propagovat na koncertech, jako by dělal vlastní televizní reklamu. „Tak se na téhle desce předveďte,“ shrnul, co od vydavatelství čeká. Tvrdil také, že má připravené další čtyři desky a mohl by je společnosti odevzdat najednou; jeden z pásků měl být orchestrální. Pokračování tohohle sporu už patří k příběhu Läther (spotify link).
Kapela z fotografie na obalu konečně hraje
Zappa v říjnu 1976 tvrdil, že nové turné bude z devadesáti procent stát na materiálu ze Zoot Allures. Lidé z obalu tedy neměli desku natočit; měli ji převzít a uvést na koncertním pódiu. Dne 29. října ve filadelfském Spectrum stáli vedle Zappy Terry Bozzio, Patrick O’Hearn, Eddie Jobson, Ray White a Lady Bianca. Hráli „Wind Up Workin’ in a Gas Station“, „The Torture Never Stops“, „Black Napkins“ i „Find Her Finer“.
Skladby, které na albu vznikaly s jinými lidmi, na jiných místech a někdy i v jiných letech, dostaly najednou kapelu z fotografie. Záznam vyšel po letech jako Philly ’76 (spotify link). Obal Zoot Allures tedy zase tolik nelhal. Jen předběhl desku – a kapela ho o pár týdnů dohnala.
Zappa: Zoot Allures
A1/ Wind Up Workin‘ In A Gas Station (2:35)
Lead Vocals, Backing Vocals – Davey Moire
A2/ Black Napkins (4:18)
Bass, Vocals – Roy Estrada
Organ, Vocals – Andre Lewis
Saxophone, Vocals – Napoleon Murphy Brock
A3/ The Torture Never Stops (9:52)
A4/ Ms. Pinky (3:49)
Backing Vocals – Roy Estrada
Synthesizer – Ruth Underwood
B1/ Find Her Finer (4:22)
Backing Vocals – Andre Lewis, Roy Estrada, Ruben Landron De Guevara, Terry Bozzio
Harmonica – Donnie Vliet
B2/ Friendly Little Finger (4:19)
Marimba, Synthesizer – Ruth Underwood
B3/ Wonderful Wino (3:05)
Written-By – Jeff Simmons
B4/ Zoot Allures (4:15)
Bass – Dave Parlato
Harp – Lu Ann Neil
Marimba – Ruth Underwood
B5/ Disco Boy (5:28)
Backing Vocals – Andre Lewis, Davey Moire, Roy Estrada, Sparkie Parker, Terry Bozzio
Producer, Engineer [Re-mix], Written-By – Frank Zappa
Credits
Bass – FZ (tracks: A1, A3 to B3, B5)
Drums – Terry Bozzio
Guitar – FZ
Keyboards – FZ (tracks: A1, A3, B1, B3, B5)
Lead Vocals – FZ (tracks: A1, A4)
Other [Director Of Recreational Activities] – FZ* (tracks: A3)
Synthesizer – FZ (tracks: A1, A4, B1, B5)
Vocals – FZ (tracks: A3, B1, B3, B5)
Engineer – Davey Moire, Michael Braunstein
Lacquer Cut By – AL, Allen
Mastered By [Disc Mastering] – Arnie Acosta
Design – Cal Schenkel
Photography By – Gary Heery
Notes
Recorded at Record Plant, L.A., Disc Mastering at Amigo Studios. Track A2 is a live recording from Osaka, Japan, Feb. 1976.
[Note; mastering cred is legacy art]
