Naposledy aktualizováno: 30.9.2026
Smokey Robinson na třetí sólové desce přestal měřit písně podle singlových hodin a našel prostor, v němž hudba nemusela nikam spěchat.
#SoundOfDetroit
Smokey Robinson po odchodu od Miracles chvíli hledal, co vlastně znamená být sólovým zpěvákem, když už není ústřední postavou slavné skupiny. Na třetí desce našel vlastní kapelu a způsob, jak nechat písně dýchat. A název A Quiet Storm pak žil dál způsobem, který v roce 1975 nemohl tušit.
Jak se z názvu písně stal název zvuku
Quiet storm nebyl nejdřív hudební žánr, ale jméno rozhlasového pořadu. V roce 1976 zastihla washingtonskou stanici WHUR stávka profesionálních diskžokejů a do vysílání se dostal student Howard University Melvin Lindsey. Neměl připravený běžný playlist, sáhl tedy po vlastních deskách, albumových skladbách a B-stranách a nechal hudbu hrát déle, než bylo v rádiu obvyklé.
Generální manažerka Cathy Hughes spojila jeho večerní vysílání s Robinsonovou skladbou a pořad dostal jméno The Quiet Storm. Formát se později rozšířil po celých Spojených státech a stejným názvem se postupně začala označovat i hudba, která do něj přirozeně zapadala: soul a R&B pro pozdní večer, romantické balady, měkčí groove, méně řečí mezi skladbami. Robinson tedy žádný žánr nevymyslel. Půjčil mu jméno.
Někdo musí být potichu
Smokey Robinson přitom k A Quiet Storm nedoputoval triumfálním sólovým pochodem. Od Miracles odešel v roce 1972 hlavně proto, že už nechtěl trávit život mezi letišti, hotely a koncertními turné. První dvě sólové desky, Smokey (spotify link) a Pure Smokey (spotify link), se prodávaly slušně a jejich singly se dostávaly do soulových žebříčků, velký sólový průlom však nepřišel.
|
|
|
|
Když se v roce 1975 začal znovu objevovat na pódiích, vracel se po krůčcích: Judith Sims tehdy napočítala jen čtyři koncerty během dvou měsíců. Změnil také měřítko. Místo velké kapely z dob Miracles měl sedm muzikantů a Carmen Bryant s Melbou Bradford, jejichž hlasy byly součástí aranžmá skoro jako další nástroj.
Během koncertní pauzy chodil Robinson poslouchat ostatní a vadilo mu, jak se kapely a zpěváci předhánějí v hlasitosti. Sims to řekl jednoduše: „Někdo musí být potichu.“ Tohle je možná nejpřesnější vstup do alba. Robinson tehdy nereagoval na žádný hotový recept pro noční soul; prostě ho přestalo bavit překřikovat místnost.
Nahrávky zní jako kolektivní dílo kapely
Stejně důležitá byla kapela, kterou si přivedl do studia. Natočil album se stejnou sestavou, s níž koncertoval. Pete Wingfield si už v roce 1975 všiml, že místo obvyklých studiových námezdních hráčů slyší sestavu známou z Robinsonových koncertů a že s dechovými a smyčcovými dohrávkami šetří.
Russ Turner střídal clavinet a syntezátory a podílel se na aranžmá, James Sledge hrál na perkuse, Fred Smith na flétnu a saxofon, Marv Tarplin na kytaru, Michael Jacobsen na elektrické violoncello; za bicími se střídali Gene Pello a Joseph Brown. Jména tu dávají smysl: deska opravdu zní jako práce kapely.
Po letech, kdy u Motownu musel myslet v délce singlu, už Robinson nemusel všechno vměstnat do předepsaného času a mohl nechat skladbu pokračovat, pokud ještě měla co říct. Album má klid, ale neztrácí pohyb. Elektronický vítr mezi skladbami, střídmé aranžmá a krátký návrat titulní písně na konci mu dávají vlastní počasí.
Sedm minut na začátku každé strany
Ani písně nevznikaly jako části předem připraveného konceptu. Nejlepší důkaz lze objevit přímo uprostřed první strany. „Wedding Song“ Robinson napsal už pro svatbu Jermainea Jacksona a Hazel Joy Gordy v prosinci 1973 a poznámka na prvním vydání alba novomanželům děkuje za to, že si přáli její zařazení. Vedle ní stojí „Baby That’s Backatcha“, první Robinsonův sólový R&B hit číslo jedna, „Happy“ postavená na filmovém tématu Michela Legranda z Lady Sings the Blues a funkově živější „Love Letters“ s „Coincidentally“.
Právě tady se dobové recenze rozešly. Ian MacDonald v New Musical Expressu dával přednost svižnějším skladbám a u pomalejší části alba měl sentimentu po krk; vadily mu dokonce i spojovací zvukové efekty. Pete Wingfield slyšel o několik měsíců později téměř opačnou desku a ptal se, zda Robinson nenatočil své vlastní What’s Going On (spotify link). Ani jeden ještě neposlouchal „quiet storm“ jako hotovou škatulku. Poslouchali nové album Smokeyho Robinsona a každý v něm slyšel něco jiného.
Ne všechno je bouřka šeptem
Na podzim už se o úspěchu desky pochybovat nedalo. Robinson se svěřil Johnu Abbeymu, že A Quiet Storm je jeho dosud nejúspěšnější sólové album. Rozpracovaná deska Claudette Robinson musela počkat, protože Smokey znovu koncertoval a připravoval vlastní road show. Robinson přitom od Miracles odešel mimo jiné proto, že měl dost cestování; právě tahle deska ho poslala zpátky na pódia.
Teprve potom přišel druhý život jejího názvu. Melvin Lindsey a Cathy Hughes si jej vypůjčili pro večerní vysílání WHUR a postupně se z něj stal název celého rozhlasového formátu i hudebního stylu. Na A Quiet Storm už má Robinson vlastní kapelu, vlastní tempo a desku, která stojí sama za sebe. Pozdější historie quiet stormu jejímu názvu jen přidala další příběh.
| Archivní šum je rubrika postavená na komentované práci s dobovým tiskem, katalogy a materiály. Tento článek je interpretací dobových recenzí LP Smokey Robinson: A Quiet Storm. Citace jsou užity dle § 31 autorského zákona č. 121/2000 Sb. pro účely kritiky a odborného komentáře. |
Smokey Robinson: A Quiet Storm
Label: Tamla – T6-337S1
Format: Vinyl, LP, Album
Country: US
Released: Mar 26, 1975
Genre: Funk / Soul
Style: Soul
Tracklist
A1/ Quiet Storm (7:47)
A2/ The Agony And The Ecstasy (4:43)
A3/ Baby That’s Backatcha (3:36)
A4/ Wedding Song (3:20)
B1/ Happy (Love Theme From „Lady Sings The Blues“) (7:05)
B2/ Love Letters (4:04)
B3/ Coincidentally (4:22)
Credits
Backing Vocals – Carmen Bryant, Melba Bradford
Bongos, Congas, Backing Vocals – James „Alibe“ Sledge
Cello [Electric] – Michael Jacobsen
Drums – Gene Pello
Drums, Percussion – Joseph A. Brown Jr.
Effects [Special Sound] – Shawn Furlong, Terry Furlong
Guitar – Marv Tarplin
Horns, Woodwind – Fred Smith
Keyboards, Backing Vocals, Arranged By – Russ Turner
Percussion – Gary Coleman
Written-By – Michel Legrand (tracks: B1), Rose Ella Jones (tracks: A1, B2), William „Smokey“ Robinson
Producer, Arranged By – Smokey Robinson
Art Direction – Katarina Pettersson
Mixed By [Mixing Engineer] – Greg Venable, Russ Terrana
Photography By – Jim Britt
